V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Byli jsme na procházce více jak hodinu.
,,Je mi už docela zima Šárí." postěžovala jsem si.
,,Mě je taky zima. A podívej miminko je neklidný. Počítám že bude hodně počůraný." souhlasila Šárka.
Jedeme domů." rozhodla jsem. ,, Prdelka bude potřebovat nakojit a hajat."
Malýho jsem položila a pečlivě přikryla peřinou. Vypadal unaveně. Konečně doma.
,, Šárí já odnesu miminko na přebalovací pult. Přebalíš ho. Já se zatím převléknu. Pak ho nakojím a půjde spinkat."
,, Dobře. Vyměníme plenky ano miláčku?" obrátila se na ležící zlatíčko. Kýval hlavičkou že ano.
,,Bude hodně počůraný." Přenesla jsem miminko na pult odepla kšíry a vysvobodila z fusaku. Vše jsem uklidnila zpět do skříně. Odešla do ložnice. Věděla jsem že Šárka se maličkého postará. Svlékla jsem se a šla do koupelny. Pustila jsem si horkou vodu. Bože to byla nádhera. Po osušení jsem si oblékla jen froté župan. Vrátila se do dětského pokoje. Šárka se s miminkem něčemu smáli.
,,Co vy dva tady vyvádíte?" řekla jsem na oko přísně
,,Blbneme." zněla smějící se Šárky odpověď.
,, To vidím. Jak to že nemá dudlíka v pusince?" zeptala jsem se.
,,Je to moje vina. Lechtala jsem ho. A on se smál až mu vypadl z pusinky." přiznala Šárka.
,, Dobře dobře. V pořádku jsem ráda když je naše zlatíčko směje .Vy jste taky povedená dvojka. Že ano miláčku?" a pohladila ho. S úsměvem kýval hlavičkou.
,, Danielko je hodný nemusel by mít stále dudlíka v pusince?" zeptala se Šárka.
,, Pokud bude poslušný tak s tím nemám problém. Ale broučku víš že i když nemáš dudu v pusince nesmíš mluvit?" Zase rychle kýval hlavičkou.
,, Dobře prdelko mluvit smíš jen když ti to výslovně povolíme. Tak ale teď budeme bumbat."
,,A já jdu do vany. Pustím si horkou vodu a mám novou pěnu do koupele. Tak vám voní. Pa pa miminko a lásko." se smíchem zmizela Šárka za dveřmi.
Kojila jsem malýho. ,, Víš maminka Šárka je veselá kopa. Furt se směje a blbne. Ale právě proto ji tolik miluju. Jako tebe miláčku."
Mluvila jsem pravdu. Ten krásný pocit když mám své miminko na prsu. O tom jsem snila dlouhou dobu. Vždy jsem moc chtěla vlastní miminko. Ale osud mi nepřál. Tak teď kojím dospělého chlapce který mi leží v náručí. A je stejně bezbranný jako opravdové novorozeně. Zvláštní ale nádherný pohled.
,, Miluju tě miláčku." zašeptala jsem. Musel mne slyšet. Na chvíli přestal sát a podíval se mi do očí.
,,Pššš bumbej buď hodný zlatíčko." a hlavičku pevněji přidržela u prsu. Vrátila se Šárka. Zářila krásně voněla.
,,Šárí prosím tě příprav zavinovačku ano?"
,, Jasně . Můžu tu růžovou? Ta je krásná."
,, Proč ne. Máš pravdu je nádherná. Ty krajky volánky. Ty bych chtěla několik. I třeba na léto. Ta se paní Brandl fakt povedla. Jestli budeme objednávat tak chci minimálně tří. A soupravičky ve stejné barvě i a stylu." zasnila jsem se.
,,Jo a ten fusak je taky fajn." přidala se Šárka.
,,Já vím Šárí ale ještě je brzy. Máme jen malou naději. Nic víc."
Šárka posmutněle ,, Máš pravdu. Ale podívej jak saje jak je hodný. Á konec kojení?
,,Ano miláčku."
Odnesla jsem a položila maličkého do zavinovačky. Společně jsme ho pevně zavinuly. Každá jsme mu dala dlouhý polibek přímo na pusinku. Dudliček a šupem do kolébky. Stáhla jsem boudičku záclonka. Dobrou noc miminko.
Pokračování příště.