V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Když ty dva odešli na procházku já se dala do uklízení. Prádlo do pračky. Nádobí do myčky. Vysát, utřít prach. No prostě víkendový úklid. Potřebovala jsem se něčím zaměstnat. Stále jsem myslela jen na miminko a že už v úterý ráno ho nikdy neuvidím. Pak jsem si uvařila čaj pustila televizi a čekala až se vrátí.
Krátce po třetí hodině konečně klaply dveře. Vyběhla jsem do haly. Tam stála rozesmátá Šárka.
M
,, Mám pro tebe krásné překvapení!" vyhrkla Šárka hned jak mne viděla. Já se podívala do kočárku. Maličký ležel. Byl zabalený a přikrytý. Ale neměl dudlička v pusince.
,,Kde má miminko dudlíka?" zeptala jsem se.
,,Tady." odpověděla Šárka a vytáhla Honza kapsy. ,,Ty nechceš slyšet jaké překvapení lásko?"
,,No dobře tak jaký teda překvapení máš?"
,,Patrik zůstane natrvalo u nás.!"
,, Cože?" zeptala jsem se nevěřícně. Srdce mi vzrušením bušilo.
,, Ano zůstane. Bude naše děťátko. Venku jsme se domluvili. Teď by dva jen doladíte detaily. Hodíme to na papír. A bude to závazné pro nás všechny." Vysypala to na mne Šárka. Nemohla jsem tomu uvěřit. Naklonila jsem se do kočárku. Ležel tam zabalený znehybněný bezbranný ale usmíval se.
,, Miláčku myslíš to opravdu vážně? Můžeš mluvit."
,, Ano maminko myslím. Moc vás obě miluju a nedokážu si představit život bez vaší péče."
Sundala jsem peřinu. Rychle ho vysvobodila ze zavinovačky vzala do náruče . A začala líbat.
,, Zlatíčko miláčku já tě také moc miluju. A přísahám že budeš nejšťastnější děťátko na světě."
,, Tak já pusu nedostanu?" ozvala se Šárka.
Maličký se po ní hned začal sápat a už se něžně líbali. Pak jsem byla na řadě já. Cítila jsem takový pocit. štěstí.
,,Tak zbytek je už na vás. Já si jdu dát horkou sprchu. Pa pa prdelky." řekla se smíchem Šárka a poslala vzdušný polibek.
,, Já ti dám prdelku ty potvůrko!" ale už bylo pozdě. Byla pryč.
,, Že zrovna já se musela zamilovat do bláznivé puberťačky. na oko jsem si stěžovala. Maličký měl pusinky od ucha k uchu jak se smál. Jednou rukou jsem ho držela pod zadečkem druhou přidržovala hlavičku. On mne objal kollem krku.
,, Půjdeme tě přebalit ano miláčku?"
,, Ano maminko. Jsem hodně počůraný.".
Já to cítím. Plenky jsou už dost těžké."
Odnesla jsem ho do dětského pokoje. Položila na přebalovací pult. Ihned dal ručičky na polštářek. Tak jsem je připoutala. Jedna ručička jeden něžný polibek..
,, Tak broučku maminka Šárka říkala ale nějaké podmínky?"
,, Neřekl bych podmínky. Spíš přání. To první není přání ale problém."
,, Problém jaký problém?" zeptala jsem se opatrně. Trochu mi zatrnulo.
,, Víte maminko. I když dám hned v úterý výpověď tak mají možnost dvouměsíční výpovědní lhůtu. A to by znamenalo že bych mohl přijet až 31. května nebo prvního června."
,, Aha. Nu budeme to muset zvládnout. Prostě když budeš mít vždy v pondělí odpolední. Tak si pro tebe jedna z nás přijede v pátek hned po praci. A budeš tady celý víkend. Samozřejmě jako miminko. Nechceme přece abys nám zvlčel. Ale to vyřešíme v úterý ráno. Zavoláš do práce a uvidíme co ti řeknou. Tak teď ta tvoje přání?"
Během hovoru jsem malýho přebalovala. Poslušně spolupracoval.
,, Chtěl bych Vás maminko poprosit aspoň o jedno normální jídlo denně. Samozřejmě se nechám kojit jak dlouho si budete přát."
,,S tím nemám problém. Ale jídlo bude vždy buď mixované nebo mleté a krmit tě budeme zásadně jen jedna z nás ano prdelko?"
,, Ano maminko. Já bych se těžko najedl když mám stále omezovací rukavičky."
,, Broučku časem ti je přestanu dávat. Ale na to je ještě čas. Počítej že pár měsíců je mít budeš."
Já vím maminko. To nevadí. Pak bych rád abych mohl mluvit. Povídat si. Vím že miminka neumí artikulovat ale prosím."
,, Zlatíčko to je v pořádku. S tím počítám. Když budeš hodný a poslušný tak si můžeme vždycky večer hodinku dvě povídat ano šmudlíčku.?"
,,Děkuji maminko. Potom se chci zeptat jak dlouho budu mít pleny? A budu mít možnost nějakého pohybu?"
,, Podívej na sundání plenek je ještě hodně brzy. A nepočítej s tím že v dohledné době půjdeš na nočník. Až se vrátíš budeš novorozeňátko. Takže plenky se stanou nedílnou součástí tvého života. Pokud jde o nějaký pohyb tak ten bude hodně omezený. Objednám velkou ohrádku koupím ti hračky ale budeš mít kšíry. Rozhodně tady nebudeš běhat bez dozoru. Sám se nesmíš pokoušet se postavit. Povolím ti se batolit se na koberci ale zajištěný a pod dohledem. Souhlasíš?*
,,Ano maminko. Budu moc hodný "
,, Já vím miláčku. Tak teď zdravotní a sociální pojištění. Budeš tady vedený jako můj zaměstnanec. Takže dám trvalý příkaz bance. Tak to mám i s maminkou Šárkou."
,,Paráda!!" zvolal s nadšením. ,, Tohle mne trápilo."
,,Šmudlíčku slíbila jsem ti že se o tebe postarám. Každý měsíc ti pošlu určitou částku na tvůj účet. Maminka Šárka má také své peníze. Tak jsi přebalený. Vidíš jak umíš být poslušný. Tak teď budeme bumbat ano prdelko? Jo ještě jedna věc. Trestání. Občas budeš zlobit. Každé dítě zlobí. Tak tě budu muset potrestat. Teď jde o to jak? Jak tě trestala teta Mili nebo teta Monika?"
,,No byl jsem svázaný provazy roubík a zavázané oči."
,, Aha. A co výprasky?"
,,Ty ne. Já moc nemám rád bolest maminko. Když jste mne potrestala moc to bolelo."
,, Já vím. To jsem přehnala. Takže kdybych ti dala roubík místo dudlička a zavázala ti oči to bys bral?"
,,Ano maminko."
,,Fajn ale nebylo by to jen na pár hodin. Záleží jak moc bys zlobil. Protože bych ti nechala zavázané oči třeba i několik dní. I s tím roubíkem. Plus klečet v koutě půl hodiny až hodinu. Ručičky spoutané za zády. Plácnutí přes zadeček se ale jako výprask nepočítá. Ano miláčku?"
,,Ano maminko. A co svazování?"
Podívala jsem se na něho překvapeně.
,,Ty chceš abych tě poutala? Já ale jjak je ten název? Aha bondage neumím."
V ten moment vešla Šárka. Vykoupaná v župánku.
,, Tak jak vám to jde." zeptala se Šárka.
,,V zásadních věcech máme jasno. Teď řešíme výchovu a tresty. Ty umíš bondage?"
Šárka na mne vykulila oči.
,, Bondage? Ty myslíš svazování?"
,,Ano."
,,No v nemocnici jsme kurtovali neklidné pacienty. Jako třeba naše miminko při přebalování. Ale že bych někoho svazovala to určitě né. Proč se ptáš? Ty chceš malýho svazovat?"
,, Já ne ale on ptá"?
Znovu udivený pohled. Tentokrát na miminko.
,, Prdelko ty chceš abych tě svázala?" ptala se Šárka překvapeně.
,, Já nevím. Jen jsem zeptal maminky."
,, Tak teď máme problém." přiznala jsem. ,,Ani jedna z nás nic takového nedělala. Mám tady kurty a kšíry. Ale žádný provaz. Myslím že je to nebezpečný. Podívej tuhle otázku necháme zatím otevřenou ano?" ,,Ano maminko" odpověděl.
,,Tak a to by stačilo. Musím tě nakojt vykoupat a připravit do hajan."
Vzala jsem ho do náruče a odnesla ke křeslu. V hlavě jsem však měla jeho touhu být spoutaný.
Pokračování příště.
