V jednadvaceti miminkem
Daniela: Uklízela jsem dětský pokoj. Už ho nebudu nikdy potřebovat. Když přišla Šárka mým mobilem.
,, Volá ti Mili." a podá mi ho.
,, Dobrý den Mili. Co potřebujete?"
,,Danielo vy jste už propustila Patrika?"
,,Jo dnes dopoledne. Proč?"
,,A můžu se zeptat co se stalo?"
,,No uvědomily jsme si že vše byla blbost. Držet mladého dospělého kluka jako mimino. A taky Patrik se na převýchovu nehodí. Tak jsem ho posadila na autobus. Zítra stejně musí do práce. Proč se vlastně ptáte?"
,, Monika se vracela autem z města a ve vesnici na něho náhodou narazila. Ožralej jako prase s cigárem v puse. Teď prý usnul na zastávce."
,,To jen špatnej vtip!!" vykřikla jsem.
,, Bohužel není. Monika ho tam hlídá z auta."
,,Jak se jmenuje ta vesnice?'
Mili mi sdělila název obce.
,,Moc vám děkuji Mili. A prosím Vás ať tam Monika zůstane a hlídá ho. Jedeme si pro něj. Takový nářez ještě nedostal. Zatím nashle."
,, Šárí vezmi jednorázovou plenu. Pouta na ruce a nohy. A vem i roubík něco na zavázání očí a tu deku na zábaly!"
,,Co se děje?"
Patrik je ožralej o dvě vesnice dál. Spí na zastávce. Monika ho hlídá."
,, Panebože já seřežu že si nesedne!. Už letím!"
Skočily jsme s věcmi do auta. Za dvanáct minut jsme byly na místě. Monika vystoupila z auta.
,, Támhle je. V té čekárně." ukázala kde leží.
Se Šárkou jsme rychle utikaly do zastávky. Byl napůl v bezvědomí. Něco opilecky žvatlal. Rychle jsem rozložila deku
,, Teď ho svleknem do naha a dáme plenu."
Pracovaly jsme rychle. Monika nám pomohla. Za chvilku byl v poutech v pusince roubík a zavázané oči. Zabalila jsem ho do deky a několikrát omotala dlouhým širokým popruhem. Vzala jsem ho do náruče.
,, Šárko budeš řídit. Moc ti děkuju Moniko."
,, Není zač a pořádně bych ho potrestala."
,,To mám v úmyslu. Zatím ahoj."
,,, Dodržuj rychlost teď už není třeba spěchat."
,,Co s ním uděláme až se probudí?" zeptala se z.
,,To ještě přesně nevím. Mám takový pocit že za to částečně můžeme my dvě."
,, Hodně za to můžeme! Ale potrestat ho musíme."
,,Jo. Uvidíme. Bude sakra překvapen."
Dorazily jsme domů. Patrika jsem hned odnesla na přebalovací pult.
,, Šárí zavedeš mu katetr a kanylu do žíly. Máš ještě ty infuze?"
,, Mám jdu pro ně a pro tu cévku."
Já ho zatím pořádně připoutám."
Šla jsem do skříně. Vyndala kurty a popruhy. Tak nejdřív jsem mu oblékla nemocničního anděla. Začala ho přivazovat. Zápěstí kotníky tři měkké široké popruhů přes tělo. Přišla Šárka s věcmi. Nejdříve cévka. Šárka zvládla cévkování bravurně. Dostal injekci do zadečku s vitamíny. Dál jednorázové plenkové kalhotky dovnitř ještě látkovou plenu. Potom zavedla kanylu do žíly. Já jsem pověsila kapačku na stojan. Přikryla peřinou. A čekaly až se náš opilec probudí. Roubík a zavázané oči jsem nechala. Ale stále jsem přemýšlela co s ním.
Pokračování příště.