V jednadvaceti miminkem
Patrik: Byl jsem stále připoutaný k pultu. Všechny tři si dávaly kávu a bábovku. Z jejich rozhovoru jsem moc neslyšel. Počůral jsem se. Naštěstí maminka dala do jednorázové plenky ještě látkovou plenu. Když se paní doktorka rozloučila Šárka ji šla vyprovodit. Přišla ke mne maminka.
,,Tak prdelko zvládl jsi to statečně. Jsi můj šikulka. Mám pro tebe připravenou odměnu broučku. Copak se děje?"
Hlavou jsem ukazoval dolů.
,,Aha jsi mokrý miláčku?"
Kýval jsem hlavou.
Dobře šmudlíčku maminka tě přebalí. Za chviličku už budeš v suchých plenkách zlatíčko."
V ten okamžik jsem si uvědomil že mne nikdy ani jednou neoslovila mým jménem.
Šárka také ne. Pro ně jsem nebyl Patrik. Ale zlatíčko miminko mazlíček miláček nebo prdelka. Maminka mi svlékla mokré pleny mokrou žiňkou mne pečlivě umyla. Musel jsem mít nohy nahoře roztažené kolena na hrudníku. Vždy si je ještě přidržovala za kotníky. Vrátila se Šárka.
,, Miláčku." pohladila mne. ,, Jsi moc hodné miminko." a políbila mne na špičku nosu a na čelo.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev?" zeptala se maminka.
,, Jasně. Sunar Complex nebo Nutrilon?"
,, Nutrilon a udělej ho hustší ano lásko?"
,, Jdu na to." obrátila se na mne. ,,To si pochutnáš miminko. Budu to ohřívat s láskou víš prdelko." Znovu mi vlepila pusu na nos. A zmizela.
,, Bože až ta holka dostane rozum dám se na modlení!" stěžovala si na oko maminka.
Už jsem byl zabalený v plenkách a začala mne oblékat. Tentokrát jsem byl kompletně v zářivě bílé soupavičce. Ale byla jemná na těle. Jen na čepičce byla krajka která mi rámovala obličej. Vzala mne do náruče a šli jsme ke křeslu. Kojení. Už jsem se docela těšil. Měl jsem hlad i žízeň. Takže když mi dala prs dychtivě jsem se přisál. Asi po deseti minutách se vrátila Šárka s lahví.
,, Ještě malýho budu nějakou dobu kojit." řekla maminka.
,, Klidně láhev je moc horká. Asi měl hlad co?"
,,Ano saje s velkou chutí. Je tak bezbranný. Šárí potřebuje naší láskyplnou péči."
Já vím Danielko. Jenže vše bude záležet jen na něm. Ale na to teď nechci myslet. Půjdem po obědě zase na vycházku?" zeptala se Šárka.
,, Určitě ale tentokrát se pořádně oblékneme. Půlka dubna a zima jak na Sibiři. Co láhev? Zkus teplotu "
Šárka si trochu kápla na hřbet ruky.
Jo dobrý teplota tak akorát."
Maminka si stoupla.
,,Posaď se."
Šárka si sedla do křesla. Maminka mne položila do náruče.
Šárka si mne upravila.
,, Tak zlatíčko budeme papat. Šup pusinku otevřít. Tak šikulka."
Dala mi savičku do pusy. Nutrilon hustý a moc dobrý. Trvalo mi asi patnáct minut než jsem vypil celou láhev. Šárka si mne posadila jemně plácala po zádech. Než jsem si odříhnul. Zase jsem trošku blinkal.
Už jak opravdové miminko.
,, Šikulka. Tak pusinku mamince.." dlouhý něžný polibek na ústa. ,, Miluju tě mazlíčku. Jsi moc hodný zlatíčko. Tak ale dudlička honem do pusinky šup."
Přišla maminka. ,,Tak napapanej?"
Kývl jsem hlavou.
,, Mám si ho vzít? Není pro tebe moc těžký?" zeptala se maminka.
,,Né prosím nech mi ho. Chci si miminko pochovat." odmítla Šárka.
,, Dobře. Ale myslela jsem že bychom miminko zavinuly do růžové zavinovačky. Když je zabalený lépe se drží."
,, Proč si to neřekla hned. Je tak krásný v té růžové." rozplývala se Šárka.
Maminka si mne vzala přenesla zpátky na přebalovací pult. Tam už byla připravená zavinovačka.
,,Já sama!" řekla Šárka.
Šárka mně vždy pevně zavinula. Všechny čtyři stuhy utáhla. Tím stáhla i zavinovačku. Nemohl jsem se pohnout.
,,,Jsi tak krásné a roztomilé miminko. Růžová ti moc sluší prdelko." zase mne pohladila.
,, Zlatíčko nechceš jít chvilku si odpočinout?" zeptala se maminka.
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Myslela jsem si to. Tak pojď půjdeš spinkat miláčku." položila mne do kolébky zatáhla boudičku i záclonku. Za chvilku jsem fakt usnul.
Pokračování příště.
