Re:Příběh

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v klidu poslušně na podložce. Neodvážil jsem se porušit maminky nařízení. Věřil jsem že by mi dala pořádný výprask. Když se asi po čtvrt hodině vrátily posadily se každá z jedné strany.
Maminka: ,, Mazlíčku teď ti na chvíli vyndám dudlička a budeš mít povoleno mluvit. Ale až ti řeknu. Nejdřív budeme mluvit my. Takže jak víš jsi velmi silně submisivní. A potřebuješ stálou péči a výchovu. Obě tě máme moc rádi. Já za sebe můžu říct že tě miluju. Tak si myslíme že bys u nás měl zůstat natrvalo. Jako naše dítě. Ráda bych abys o tom vážně přemýšlel."
Šárka : ,,Bylo by to nejlepší řešení. Myslím že je a to musíš sám uznat že je lepší být naše miminko než jezdit k ženám jako je Mili a být otrokem. Jednou bys mohl narazit na nějakou sadistku. Nemyslím si že bys měl rád bolest nebo nějaké šílené praktiky."
Daniela: ,,U nás budeš v bezpečí. Obě si moc přejeme o tebe pečovat starat se. Samozřejmě v úterý ráno tě pustíme. Ale chci abys o tom přemýšlel. Tak teď ti vyndám dudlička a můžeš se ptát."
Maminka mi vyndala dudlíka z pusy. Šárka mi dala pít. Samozřejmě že láhve s velkou savičkou. Byl v ní ovocný čaj. Když jsem se dostatečně napil. První otázka byla.
Když bych souhlasil jak dlouho budu miminkem? Jak dlouho bych musel mít pleny? A dostával bych normální jídlo? Né jenom mateřské mléko a Sunar."
Maminka: ,, Podívej miláčku za pár dní máš jednadvacáté narozeniny. Tak pokud bys ses vrátil byl by si novorozeně pak kojenec batole a tak dál. Prostě bys rostl jako každé miminko. Dokud budu mít v prsech mléko budu tě kojit. To je bez debat. Jako novorozeňátko žádné přikrmování. Jen kojení a dětská výživa. Dál musely bychom objednat další věci. Jako plenky plenkové kalhotky dětskou postýlku zavinovačky na léto další oblečení kšíry ještě jeden kočárek nočník. No je toho spoustu. Tak musím vědět že se vrátíš."
Jak dlouho bych byl novorozeně? A budu moct aspoň občas mluvit? A co pohyb? Myslím tím chodit nebo aspoň lézt.
Šárka: ,,Zlatíčko o mluvení se můžeme domluvit. Třeba třikrát týdně vždy večer na dvě hodinky. O tom se dá uvažovat. Ale rozhodně nebudeš chodit. Určitě né bez našeho dohledu. Musíš si broučku uvědomit že budeš a hlavně ze začátku miminko. Což znamená že budeš pod naším stálým dohledem. Rády bychom tě plně adoptovaly. Se všemi závazky. Budeme mít za tebe plnou zodpovědnost. Rozumíš mimi?"
Ano. A přikrmovat by jste začaly asi kdy? A na nočník bych mohl časem chodit?"
Maminka: Šmudlíčku o tom všem bychom rozhodovaly jen mi dvě. A jen na nás by byla rozhodnutí kdy začneme přikrmovat kdy poprvé na nočník. Teď ti nemůžu a nedám přesný časový interval. Jen chci abys o návratu přemýšlel. Jsme já tady maminka Šárka ale i tety Mili a Monika přesvědčené že by to bylo pro tebe nejlepší řešení. Jsi moc malý drobný a submisivní. A měl bys mít dohled. Rozumíš miláčku?"
Ano maminko. Jak dlouho mám čas?
Maminka: No v úterý tě pustíme. Řekneme čtrnáct dní. Ale pak chci pevně a konečné rozhodnutí. Buď řekneš ano a budeš poslouchat. Nebo když řekneš ne už tě pak nechci v životě vidět. Jasné? A ještě jedna věc. V sobotu ráno se na tebe přijde podívat paní doktorka. Nemusíš mít strach. Je to moc hodná starší paní. Ale chci aby udělala kompletní prohlídku. Abys měla jistotu že jsi zdravé a prospívající miminko. Ano? To budu přední v plenách? Nebo i nahý?
Šárka: ,, Samozřejmě broučku. Ty se nemáš proč a ani za co stydět. Jsi malé miminko."
Aha. Dobře.
Maminka: Neboj se budu u tebe miláčku. Tak myslím že vše bylo řečeno. Tak dudliček do pusinky. A pomalu tě musíme připravit na noc. Určitě jsi počůraný. Takže teď tě vykoupeme pak kojení zavinovačka a hajat do kolébky."!.
Dostal jsem zpátky dudlíka. Maminka mne zvedla a šli jsme na přebalovací pult.
Pokračování příště.

[Spenser]

Odkud je? Kdo? Daniela se Šárkou nebo Patrik? Napsal jsem že Daniela má usedlost na samotě. Jde o nově zrekonstruovaný statek.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem na přebalovacím pultu. Maminka mne svlékla do naha. Šárka zatím připravila vaničku a vše na koupání. Maminka mne přenesla a položila do vaničky. Šárka mne umývala. Jenže když mi umývala intimní partie došlo k mé ejakulaci. Byla opravdu pořádná. Fakt jsem si jí prožil po takové době.
Šárka: ,,Panebože Danielko on má ejakulaci!"
Maminka: ,, Utři vše žiňkou. Dám ti čistou. A ty" obrátila se na mne ,, musím tě potrestat. Jsi miminko a tohle tady dělat nebudeš!!"
Z očí jí létali blesky. Věděl jsem že mám průšvih. Zbytek koupele proběhl bez problémů. Po umytí mne zase přenesla na přebalovací pult. Zabalila do velké osušky a přikryla dekou. Tak jsem ležel asi deset minut. Vrátila se maminka. V jedné ruce velký růžový roubík a v druhé pouta. Vyndala mi dudlíka.
,, Sednout!" poručila mi ,, pusinku otevři". Dala mi roubík do úst. Pak jsem se musel předklonit a spoutala mi ruce za zády. Vzala mne do náruče a odnesla ke křeslu. Na klín si dala polštář. Přehnula mne přes kolena. Jednou rukou mne chytila za spoutané ruce a druhou jsem dostal výprask na holý vystrčený zadek. Měla sílu. Brečel kňučel sténal přes roubík. Když skončila požádala Šárku aby ten polštář vzala a položila do rohu pokoje. Tam mne odnesla.
,, Tak teď budeš bez hnutí třicet minut klečet". přikázala maminka přísně. A odešla. Zadek mne pálil z očí i nosu mi teklo. Po chvíli přišla Šárka vyndala mi roubík. Otřela mi nos a oči a do pusy dala dudlík.
,, Musíš být hodný zlatíčko ".
Maminka přinesla večeři ke stolku. Krásně jídlo vonělo. Já jsem klečel nahý ruce stále spoutané. Když se Šárka najedla se vzala krém a přišla ke mne.
,, Předkloň se!"" Poslechl jsem hlavou jsem se opřel o polštář. Celý zadek mi namazala krémem.
,,Uvolni prdelku musím ti ošetřit konečník aby tě nesvědil." zněl příkaz.
Prstem mi zajela dovnitř zadečku. Pak mi pomohla se narovnat.
,, Máš ještě deset minut. Tak buď hodný mimi!"
Musel jsem koukat před sebe do zdi. Po pro nekonečných minutách přišla maminka. Sundala mi pouta a odnesla na přebalovací pult.
,, Šárí prosím tě oblékni malýho a rovnou ho dej do zavinovačky. Nakojím ho v zavinovačce. Půjde hned potom do hajan".Pak se obrátila na mne.
,,Je mi líto že jsem tě musela potrestat ale jsi miminko a tohle prostě dělat nesmíš a nebudeš. je to jasné? Příště by byl trest horší. Musela bych ti zavést močový katetr. Připoutat na přebalovací pult. Na několik dní. Tak teď budeš hezky poslušný. Maminka tě připraví na noc. Já tě nakojím a půjdeš spinkat". Pohladila mne a šla uklidit nádobí po večeři. Šárka už měla připravené. Hlavně musím poslouchat říkal jsem si.
Pokračování pokud bude zájem příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Takový výprask jsem v životě nedostal. Už jsem ležel zabalený v zavinovačce a kolébce. Přemýšlel o tom co mne ještě čeká. Zítra je teprve pátek. Ještě čtyři dny. Byl jsem potrestán za něco co je přirozené. Vždyť za pár dní mi bude jednadvacet. Každý muž má tyhle potřeby. Ano vím tady jsem miminko. Ale přesto...
Maminka: Mrzelo mě že jsem mu tak neřezala. Ale neměla jsem na výběr.
Šárka: Danielko myslíš že bylo nutné takový trest?"
Maminka:,, Věř mi že bylo. Je nutné aby si naše zlatíčko uvědomil že tady je malé dítě miminko. Pokud bych udělala jen ty ty mohl by si říct tak mi to prošlo. A příště by to udělal znovu. Teď jsi uvědomí kde je jeho místo. A já rozhodně nebudu nějaké jeho výstřelky tolerovat "
Šárka ,, Já vím chceme aby se vrátil. A ty ho takhle seřežeš.
Maminka ,,No asi v tomto kontextu nebyl nejlepší nápad. Ale jezdil k domině na výcvik otroka. Tak snad jeden výprask jeho rozhodnutí neovlivní . Věř mi že jsem to nedělala ráda. Sama víš že ho moc miluju. Ale jako dítě musí počítat s výchovou. Zítra si s ním večer o tom všem promluvíme". Ale klidná jsem nebyla. Stále jsem si říkala jestli jsem to s tím výpraskem nepřehnala. Teď je pozdě bycha honit. Jak říkala moje babička.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v zavinovačce a přemýšlel. Byl jsem zcela zmatený. Tolik ponížení co jsem prožil za ty dva dny. Byl jsem naprosto bezmocný. Nikdy by mne nenapadlo že skoro v jednadvaceti letech skončím jako bezbranné novorozeně. Ze zavinovačky se sám nedostanu. To už jsem zkoušel. A moc bych si nepomohl. Jen k dalšímu výprasku. Musím vydržet. Hlavně být hodný a poslušný. Ten výprask na zadek byl dost bolestivý. Maminka má sílu a pádnou ruku. Potom klečení v koutě. Nahý uplakaný z nosu mi tekla nudle. Ruce svázané za zády. Potřeboval jsem čůrat. Chvíli jsem to držel. Ale proč se trápit? Na toaletu se nedostanu. Tak jsem se počůral. Po chvíli se mi podařilo usnout. Probudil mne znovu plný močový měchýř. Tak jsem se zase vyčůral. Pleny už byly hodně mokré. Jenže plakat jsem nesměl. Jen kdybych byl pokakaný.  Ale uslyšel tiché kroky. Po chvíli nad kolébkou stála Šárka. ,, Miláčku ty nespinkáš? Copak proč máme slzičky co miminko?"
Hlavou a očima jsem ukazoval na dolů.
,,Ty jsi kakal broučku?" Zavrtěl jsem hlavou že ne.
Aha tak jsi mokrý"? Dobře zlatíčko přebalíme do suchých plenek ano?" Kýval jsem hlavou že ano.
,,Tak já jsi přinesu věci ale budeš hodný. Žádné zlobení je to jasné ?"
Po chvilce se vrátila se vším potřebným. Vysvobodila mne ze zavinovačky. Uvolnila mi ruce.
,, Tak ručičky si polož na polštář. Já ti je raději zajistím". Z pod polštáře vytáhla pouta a ruce mi připoutala
,, Tak miminko teď svléknu a vyměním ti plenky".
Svlékla mne pečlivě mi umyla ošetřila a zasypala brabečka i zadeček. Dostal jsem čisté suché pleny. Oblékla a znovu mne znehybněla v zavinovačce.
,, Vidíš jak si poslušný broučku. Nemáš žízeň?"
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Dobře zlatíčko ohřeju ti láhev. Hezky hajej já přijdu".
Ležel jsem a byl spokojený že mám suché pleny. Vrátila se asi za deset minut s lahví se Sunarem.
Tak miminko vyndáme dudlička a budeš bumbat".
Dala mi velkou savičku do pusy a já začal pít.
,,Bumbej pomalu abys neblinkal." Po vypití asi dvou třetin láhve jsem měl dost. Nechala mne odříhnout.
,,Tak dudliček zpátky do pusinky." Zajistila upínacím páskem aby mi dudlík v noci nevypadl a hlavně abys ho je nevyplivnul. Pohladila mne,,Tak prdelko budeme spinkat ano? Dobrou noc miminko." Zase natáhla boudičku a zatáhla záclonku. Odešla. Já jsem po pár minutách tvrdě usnul.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Daniela: Byl pátek ráno. Se Šárkou jsme se probudily dřív. Tak jsme se dlouho a něžně milovaly. Zrovna jsem oddechovala když se ozval pláč z chůvičky.
,, Já tam jdu. Jak takhle pláče má v plenkách velké překvapení." řekla jsem.
Vstala jsem oblékla župánek a šla do do dětského pokoje. Mazlíček ležel v zavinovačce celý uplakaný.
,, Dobré raníčko broučku. Už jsem tady miláčku. Kakal jsi?"
Kýval hlavičkou.
,, To je v pořádku. Jsi můj šikulka. Maminka tě očistí a půjdeš do vaničky. Ale nejdřív utřeme nudličky a slzičky."
Otřela jsem mu oči a nosík. Vysvobodila ze zavinovačky a odnesla na přebalovací pult. Stále jsem na něho tiše mluvila. Vždy když se pokakal byl rozrušený. Vyměnila jsem dudlíka s upínacím páskem za normální dudlička. Svlékla jsem mu soupravičku až byl jen v plenách. Připravila si čistící pěnu a vlhčené ubrousky. Rozlepila kalhotky a sundala plenky. Byl tam opravdu velký náklad. Tak jsem nastříkala pěnu a ubrousky ho důkladně očistila. Vše jsem uklidnila. Nahého jsem maličkého zabalila do deky a vzala na křeslo. Musel mít žízeň. Tak jsem si ho dala k prsu. Hned se přisál a už jsem slyšela jen mlaskání. Přišla Šárka jen ve svém saténovém župánku Byla ve sprše. Krásně voněla.
,, Prosím tě vykoupeš malýho? Já musím taky do sprchy."
,, Jasně a moc ráda.". odpověděla.
,, Nemusíš pospíchat. Pod vaničkou je malá plastová lodička . Tak ať si chvíli hraje. A hlavně dávej pozor aby zase neměl tu svoji nehodu jako včera ".
,Šárka se usmála. ,, Dám pozor a myslím že náš mazlíček po včerejším výprasku taky."
.. Tak zatím stačí miminko. Po koupeli tě ještě nakojím. Ale teď šupem do vaničky.".
Položila jsem ho do vaničky. Dáváme jen trochu vody. Pohladila ho dala pusinku na čelo ,, Buď hodný zlatíčko!" A šla do sprchy.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Šárka mne posadila. Pohladila mne po tváři.
,, Miminko je mi moc líto co se včera stalo. Částečně to byla moje chyba. Musím si dávat pozor při mytí brabečka. A maminku velmi trápí že ti tak neřezala. Večer si o tom všichni společně promluvíme. Ano miláčku? Tak tady máš lodičku tak si chvilku hraj".
Kýval jsem hlavou na souhlas. Ale rukou jsem jí naznačoval že bych si chtěl vyčistit zuby. V ústech jsem měl samozřejmě dudlíka.
,,Ty chceš vyčistit zoubky? ověřovala Šárka. ,,No vlastně to je dobrý nápad. Za to jsem při veškeré péči jak si zapomněly. Omlouvám se broučku. Hned to napravím".
Ze skříňky vyndala elektrický zubní kartáček. Vyměnila hlavici. Dala trochu zubní pasty. Vyndala mi dudlíka.
,,Tak vycenit zoubky a jdeme na to."
Vycenil jsem zuby a Šárka mi jemně přejížděla kartáčkem. Zuby mi vyčistila opravdu poctivě. Kynutím hlavy jsem poděkoval.
,,Za tohle děkovat nemusíš zlatíčko. Nechápu jak jsme mohly na tak důležitou věc zapomenout. Omlouvám se za nás obě miláčku. Tak teď už tě musím umýt ano?"
Vzala si žíňku a něžně mne umývala. Vrátila se maminka.
Šárka ,, Že nevíš na co jsme při naší dokonalé péči jak si zapomněly "?
Maminka ,, Tak to nevím. Myslím že má vzornou péči"!
Šárka ,,A čistit zuby miminku bude kdo?""
Maminka ,,Do pr....!"   ujelo jí z úst. Ale ihned včas se zarazila. Začala se omlouvat. ,, Omlouvám se jak za ten výraz který jsem použila. Tak tobě broučku. A to si říkám maminka. Zapomenu na základní věc při hygieně. Díky Šárko ".
,, Mě neděkuj. Maličký mi naznačil že by rád měl vyčištěné zoubky". přiznala Šárka.
,, Miláčku ještě jednou se ti moc omlouvám. Nějak jsem při veškeré radosti že tě mám zapomněla. Můžeš mi odpustit"?
Kývl jsem hlavou že ano. Dostal jsem od maminky dlouhý sladký polibek přímo na ústa.
,, Miluju tě miláčku! A moc". Tak teď honem zabalit abys nenastydl".
Přenesla zpátky na přebalovací pult. Zabalila do osušky a přikryla dekou. Hned jsem dostal dudlík. Ležel jsem a cítil se spokojeně. Skoro by se dalo říct že jsem šťastný. Propastný rozdíl od d včerejška.
Pokračování příště.

[Spenser]

Chtěl bych požádat moderátora aby jednotlivé díly mého příběhu seřadil tak aby navazovali a celkově dávali smysl. Moc děkuji Spenser.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Jako vždy po koupeli jsem musel ležet zabalený v osušce a přikrytý prošívanou dekou. Pak mne maminka začala postupně oblékat. Nejdříve přiléhavá čepička se zapínáním pod bradou. Potom body košilka s těmi rukavicemi. Následně přišly na řadu pleny. Ale nejdřív mi namazat krémem proti opruzení zásyp a pleny. Nakonec dupačky a košilku zapnula mezi nohama. Teď jsem měl světle modrou s bavlny a obrázky krtečka.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev. Koupila jsem Nutrilon". požádala maminka Šárku.
, Já ho zatím ještě nakojím".
,, Jistě a mám dát normální mléko nebo použít mateřské?"
,,Vem mateřské. V mrazáku je ještě dost lahví".
,, Dobře miláčku".
Šárka odešla. Maminka si mne zase vzala do náruče a nesla ke křeslu kde mne vždy kojila. Stále jsem byl ohromen její silou. Vážil jsem necelých sedmdesát kg. A přesto mne nosila jako bych nic nevážil. I kdybych jsem se pokusil o fyzický odpor  neměl bych sebemenší šanci. Posadila se vyndala mi dudlíka z pusy. Rozepnula si kojící podprsenku. Přisál jsem se. Musím poctivě přiznat že mi její mléko docela chutnalo. Už jsem přišel na to jak sát aniž bych ji kousl. Maminka mi přidržovala hlavu s ja jsem si jednou rukou přidržel její prs. Měla opravdu krásná pevná velká ňadra. Kojila mne vždy 15 až 20 minut. Někdy jsem dostal ještě Sunar někdy ne. Jen mne napadlo jak to že má mléko? Pokud vím ženy mají mléko po porodu. A maminka dítě nemá. Nebo já o žádném nevim. Samozřejmě když nepočítám sebe. Musím se večer nenápadně zeptat. Vrátila se Šárka s lahví.
,, Tak tady je. Ale je ještě moc teplá ".
,,V pořádku. Já stejně budu maličkého ještě tak deset minut kojit". odpověděla maminka.
,,Závidím ti že máš mléko. Jak ráda bych naše miminko kojila ". řekla s touhou v hlase Šárka.
,, Třeba se taky dočkáš. Užíváš pravidelně ty léky na podporu laktace"?
,, Ano ale zatím nic. Nemyslím si že pomůžou"!
,, Výdrž lásko, naděje umírá poslední".
,,Jo já vím. Ale asi u mne začaly tikat biologické hodiny"!  odpověděla se smíchem Šárka.
,, Každou to jednou potká. Ale jsi ještě mladá. V šestadvaceti máš dost času miláčku. To už mne je to horší. Já už děti mít nikdy nebudu. A maličký je jediná má naděje". slyšel jsem smutek v hlasu maminky.
Maminka se i se mnou postavila.
,, Teď dostaneš ještě lahvičku miminko. Šárí sedni si".
Šárka se posadila do křesla. Maminka mne pomalu položila do jejího náručí a podala láhev. Šárka nejdříve na hřbetu ruky vyzkoušela teplotu. Teprve potom mi dala savičku do pusy. Byl hustší než minule. A hlavně chutnější. Musel jsem vypít celou láhev. Což chvíli trvalo.
,, Připravím kombinézku. Pojedeme na vycházku. Nemusí být stále v zavinovačce.". řekla maminka.
,,Ty malýho nedáš do kočárku v zavinovačce"? zeptala se s údivem Šárka.
,, Mám tu speciální kombinézu. A už dlouho ji chci vyzkoušet. Má přece taky uzavřené rukávy. Připneme malýmu kšíry.Tak že bude zabezpečený. Plus péřová peřina. Bude v teploučku. Ukážeme mu statek a okolí. Co myslíš "?
,,Vlastně moc dobrý nápad. odpověděla Šárka s radostí.
,,Jdu pro ní a vše připravím". řekla maminka.
No aspoň nebudu v zavinovačce. Jen mne trochu děsilo slova speciální ve spojení s kombinézou. Ale když mi chtějí ukázat statek a okolí snad to bude v pohodě.
Pokračování příště.


,,

[Spenser]

Musím se omluvit za některé překlepy. Píšu ten příběh kde se dá a když mám čas. A hlavně rychle když mne,, políbí múza a paměť. A děkuji za případnou kritiku. Moc děkuji Spenser.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Daniela: Kombinéza byl spíše kožešinový fusak s kapucí a se zapínáním na zip. Rozdíl byl v tom že měl rukávy. Byl růžový a omezovací rukavičky na konci. Takže jsem na pultík připravila kšíry. Široké měkce polstrované bílé popruhy. Zapínání na přezky. Na kšíry jsem položila fusak. Šárka stále měla v náručí maličkého. Láhev už vypil. Teď se mazlili. Vzala jsem miminko odnesla a položila do fusaku. Ručičky do rukávů. Navlékla kapuci a zapnula zip až pod bradu. Kolem zápěstí byli široké popruhy na suchý zip. Potom kšíry Nejdříve popruh přes hrudník v podpaží pak v pase a nakonec dva přes ramena. Jemně jsem vše utáhla.
,,Je rozkošný a bezbranný ". rozplývala se Šárka.
,, Chci aby byl v bezpečí. Výhoda je nemusím kurtovat ručičky".
Odnesla jsem miminko na chodbu. Tam už byl připravený kočárku. Položila ho dovnitř. Po stranách byli už připravené řemínky. Ty měli malé karabinky. Na kšírách byli kovová očka. Zacvakla karabinky nejdřív na ramenou pak v podpaží a v pase. Byl bezpečně zajištěný. Přikryla peřinou. A vyvezla kočárek před dveře na dvůr. Venku fakt nebylo žádné teplo. Obě jsme se musely obléct kabáty. Šárka přinesla v láhvi teplý ovocný čaj pro malýho. Na kočárku jsem odjistila pojistku a zvedla část lůžka. Takže miláček seděl. Boudičku jsem stáhla dozadu. Měl v pusince dudlička bez zajišťovacího pásku.
,, Tak broučku teď se projdeme a ukážeme ti celou naši usedlost a pojedeme i ven. Abys viděl okolí". řekla jsem. Dvůr byl celkem rozlehlý. Nechala jsem tam udělat chodníky. Zbytek byl trávník. V létě bych položila deku a miminko by tam mohlo ležet. Ale největší překvapení pro malýho byl bazén. Zastřešený měl na délku 9,50m a na šířku 5.25m. Posadily jsme se na jednu z laviček.
,,Tak miláčku za chviličku ti vyndám dudlička z pusinky a budeš mít povoleno chvilku mluvit.". řekla jsem a pokračovala
,,Za ten včerejší výprask se ti moc omlouvám. Má reakce byla přehnaná. Neměla jsem ti tak nařezat. Ale broučku musíš pochopit že tady nejsi jednadvacetiletý dospělý chlapec ale miminko novorozeňátko. Což znamená že máš brabečka jen na čůrání do plenek. Tak bych byla ráda kdyby se to už neopakovalo. My budeme dávat při mytí pozor ale ty se také musíš snažit sno Mazlíčku"? Pohladila jsem ho po tváři a vyndala dudlíka.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Patrik: Seděl jsem v kočárku v tom fusaku a vypadal jako růžový sněhulák. Kapuce těsně obepínala hlavu. Směrem dolů se fusak zužoval tak že jsem musel mít nohy u sebe. Měl jsem dvoje omezovací rukavičky. Takže rozepnout přezky na kšírách bylo zcela nemožné. Kšíry mi moc prostoru nedávaly. Tak 15 cm na každou stranu. Ony dvě seděly na lavičce a maminka mi vysvětlila proč jsem včera dostal výprask.
,, Už to neudělám maminko". sliboval jsem. ,,I když je to těžký".
,,Já vím mazlíčku. Ale musíš se naučit ovládat dokud jsi naše miminko". odpověděla maminka.
Já ti můžu slíbit že při mytí a přebalování tvého  budu opatrná aby k další nehodě nedošlo". přidala se Šárka.
,, Dobře už budu hodný a poslušný". řekl jsem.
,, Já vím broučku jsi náš mazlíček ano?" řekla maminka a pohladila mne po tváři.
,, Tak teď nevím jestli jsi už přemýšlel o našem návrhu? Obě by jsme byly moc šťastné kdyby ses vrátil. Ale je tady pár věcí které musíme probrat." řekla maminka.
,, Jaké věci?" zeptal jsem se.
,, Tak zítra ráno přijde paní doktorka. Chci aby tě důkladně prohlédla. Za prvé všimla jsem si že máš velmi úzkou předkožku. Což je problém při mytí. Nedá se přetáhnout a nechci abys dostal nějaký zánět. Tak by stála za úvahu obřízka."
,, Obřízka?" vyjekl jsem zděšeně.
,, Ano miláčku. Ale nemusíš mít strach. Po celou dobu bych byla u tebe. A vzala by se jen malý kousek špička". uklidňovala mne maminka.
,,To by ji paní doktorka udělala hned zítra?"
,,Né né. Až bys ses vrátil. Ale udělat by se musela. A za druhé maminka Šárka si při včerejším cvičení všimla že máš špatnou pravou kyčel. Té bychom se museli věnovat a to dlouhodobě. Cvičení a  musela bych objednat Frejkovu peřinku. Tak by fixovala nožičky ve správné poloze.." řekla maminka
,, Zlatíčko je nutné začít co nejdřív. Abys neměl později problémy a nemusel na operaci." dodala Šárka.
,, Ale vše záleží jen a jen na tobě." pokračovala maminka. ,, V úterý ráno tě pustíme a dám ti dvanáct dní na rozmyšlenou. Do neděle čtrnáctého bych ráda znala tvojí odpověď. Pokud bys ses vrátil musela bych objednat spoustu věcí. Tak výbavička čas máme teď je jen základní. Potřebuješ oblečení plenky různé zavinovačky ohrádku na hraní postýlku polohovací kočárek na doma. Podložky. No prostě je to ho hodně. A není to zrovna laciné. Tak chci znát pevnou a jasnou odpověď."
,, Víš že tě obě moc milujeme". přidala se Šárka. ,,A všechny nevyjímaje tetu Mili a tetu Moniku jsme zajedno. Měl bys zůstat v naší péči."
,, Šárka má pravdu." navázala maminka. ,, Měl bys mít dohled. Jsi moc submisivní maličký a droboučký. U nás bys měl intenzivní něžnou péči. Chceme tě adoptovat. To myslím opravdu vážně!.
,, Adoptovat?" podivil jsem se.
,,Ano prdelko adoptovat!" potvrdila Šárka.
,, Přemýšlej o tom. Komu se poštěstí prožít ranné dětství úplně od začátku? A sám vidíš a určité si poznal že vše myslíme vážně a upřímně. Budeš o tom přemýšlet?"
,, Ano maminko."
,, Dobře miláčku dudlička do pusinky a budeme pokračovat v procházce."
Maminka mi dala dudlíka do pusy a Šárka upravila peřinu. Vyjeli jsme ven ze vrat. Modlil jsem se abychom nikoho nepotkali. A taky jsem měl o čem přemýšlet.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Byli jsme na procházce více jak hodinu.
,,Je mi už docela zima Šárí." postěžovala jsem si.
,,Mě je taky zima. A podívej miminko je neklidný. Počítám že bude hodně počůraný." souhlasila Šárka.
Jedeme domů." rozhodla jsem. ,, Prdelka bude potřebovat nakojit a hajat."
Malýho jsem položila a pečlivě přikryla peřinou. Vypadal unaveně. Konečně doma.
,, Šárí já odnesu miminko na přebalovací pult. Přebalíš ho. Já se zatím převléknu. Pak ho nakojím a půjde spinkat."
,, Dobře. Vyměníme plenky ano miláčku?" obrátila se na ležící zlatíčko. Kýval hlavičkou že ano.
,,Bude hodně počůraný." Přenesla jsem miminko na pult odepla kšíry a vysvobodila z fusaku. Vše jsem uklidnila zpět do skříně. Odešla do ložnice. Věděla jsem že Šárka se maličkého postará. Svlékla jsem se a šla do koupelny. Pustila jsem si horkou vodu. Bože to byla nádhera. Po osušení jsem si oblékla jen froté župan. Vrátila se do dětského pokoje. Šárka se s miminkem něčemu smáli.
,,Co vy dva tady vyvádíte?" řekla jsem na oko přísně
,,Blbneme." zněla smějící se Šárky odpověď.
,, To vidím. Jak to že nemá dudlíka v pusince?" zeptala jsem se.
,,Je to moje vina. Lechtala jsem ho. A on se smál až mu vypadl z pusinky." přiznala Šárka.
,, Dobře dobře. V pořádku jsem ráda když je naše zlatíčko směje .Vy jste taky povedená dvojka. Že ano miláčku?" a pohladila ho. S úsměvem kýval hlavičkou.
,, Danielko je hodný nemusel by mít stále dudlíka v pusince?" zeptala se Šárka.
,, Pokud bude poslušný tak s tím nemám problém. Ale broučku víš že i když nemáš dudu v pusince nesmíš mluvit?" Zase rychle kýval hlavičkou.
,, Dobře prdelko mluvit smíš jen když ti to výslovně povolíme. Tak ale teď budeme bumbat."
,,A já jdu do vany. Pustím si horkou vodu a mám novou pěnu do koupele. Tak vám voní. Pa pa miminko a lásko." se smíchem zmizela Šárka za dveřmi.
Kojila jsem malýho. ,, Víš maminka Šárka je veselá kopa. Furt se směje a blbne. Ale právě proto ji tolik miluju. Jako tebe miláčku."
Mluvila jsem pravdu. Ten krásný  pocit když mám své miminko na prsu. O tom jsem snila dlouhou dobu. Vždy jsem moc chtěla vlastní miminko. Ale osud mi nepřál. Tak teď kojím dospělého chlapce který mi leží v náručí. A je stejně bezbranný jako opravdové novorozeně. Zvláštní ale nádherný pohled.
,, Miluju tě miláčku." zašeptala jsem. Musel mne slyšet. Na chvíli přestal sát a podíval se mi do očí.
,,Pššš bumbej buď hodný zlatíčko." a hlavičku pevněji přidržela u prsu. Vrátila se Šárka. Zářila krásně voněla.
,,Šárí prosím tě příprav zavinovačku ano?"
,, Jasně . Můžu tu růžovou? Ta je krásná."
,, Proč ne. Máš pravdu je nádherná. Ty krajky volánky. Ty bych chtěla několik. I třeba na léto. Ta se paní Brandl fakt povedla. Jestli budeme objednávat tak chci minimálně tří. A soupravičky ve stejné barvě i a stylu." zasnila jsem se.
,,Jo a ten fusak je taky fajn." přidala se Šárka.
,,Já vím Šárí ale ještě je brzy. Máme jen malou naději. Nic víc."
Šárka posmutněle ,, Máš pravdu. Ale podívej jak saje jak je hodný. Á konec kojení?
,,Ano miláčku."
Odnesla jsem a položila maličkého do zavinovačky. Společně jsme ho pevně zavinuly. Každá jsme mu dala dlouhý polibek přímo na pusinku. Dudliček a šupem do kolébky. Stáhla jsem boudičku záclonka. Dobrou noc miminko.
Pokračování příště.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Usnul jsem celkem brzy. Nevím jak dlouho jsem spal ale probudil mne plný močový měchýř. Už jsem nedržel. Prostě jsem trochu zatlačil a vyčůral jsem se. Ale zůstal jsem potichu ležet. Chtěl jsem být chvíli sám a přemýšlet. Včera po tom výprasku jsem byl rozhodnutý se nevrátit. Vydržet ty zbývající dny a v úterý zmizet a co nejdřív zapomenout. Jenže teď jsem začal být na vážkách. Sakra já o tom fakt přemýšlím!! Co by mne tady čekalo? Určitě dlouhodobý pobyt v plenách a zavinovačce. K jídlu jen mateřské mléko a Sunar. Minimum pohybu. Většinu času bych jen ležel buď právě v zavinovačce nebo na podložce. A co jsem pochopil tak Šárka užívá léky na podporu laktace. Chce mne také kojit. Nebyl jsem jistý že bude mít v prsech také mléko. Ale co když ano? Budou mne kojit obě. A podle vyjádření maminky budu kojený dokud ona bude mít mléko. Jak dlouho může mít žena mateřské mléko v prsech? To jsem netušil. Ale když bude taky brát ty léky tak mne může kojit celá léta. Když jsem se ptal kdy mne začnou přikrmovat odpověď byla nejasná. Že záleží na jejich rozhodnutí. To samé s plenami. Nočník maminka ještě  nekoupila. A když říkala co všechno by musela objednat když bych se vrátil tak nočník na tom seznamu nebyl. To znamená že v nejbližší době bych zůstal v plenách. Když se vrátím už se odtud nikdy nedostanu. Proti mamince bych fyzicky neměl šanci. Se Šárkou bych nejspíš také neuspěl. Po pár týdnech v zavinovačce bych byl zesláblý. Ze zavinovačky se také bez pomoci sám nedostanu. Stále mám ty omezovací rukavičky. Prsty musím mít u sebe a jediné co s nimi můžu je natáhnout a skrčit. To je vše. Když mi dají na hraní plyšového medvídka musím ho držet oběma rukama. Zatím samé zápory. A klady? Jejich péče. Nemusel bych vůbec nic řešit. Ale je tohle život? Asi ne.
Pokračování příště. P.S. Poradíte Patrikovi jak se má zachovat? Má nemá. Děkuji za případné návrhy. Spenser.

[Spenser]

V jednadvaceti miminkem
Daniela: Po uložení miminka ke spánku jsme se Šárkou začaly uklízet. Dala jsem plenky do pračky . Šárka uklízela v kuchyni. Poté jsme si posadily v obývacím pokoji Šárka s kafem já čaj. Pustila jsem televizi. Čas běžel ale chůvička mlčela.
,, Šárí už je dost hodin a miminko stále spinká." bylo krátce po čtvrté hodině.
,,Jo většinou už pláče jelikož je mokrý. Neměla bych se jít podívat"? navrhla Šárka.
,, Seď já tam dojdu. Když bude vzhůru uslyšíš nás přes chůvička."
Šla jsem do dětského pokoje potichu otevřela dveře. Z kolébky se neozval žádný zvuk. Odhrnula jsem záclonku a zlatíčko na mne koukalo.
,, Broučku už jsi vzhůru? Proč ses neozval vždyť musíš být mokrý? Prdelko moje musíme vyměnit plenky."
Stáhla boudičku do zadu a vzala miminko do náruče. Přenesla na přebalovací pult. V ten moment vešla Šárka.
,, Byl už vzhůru jen tiše ležel." oznámila jsem.
,, Mazlíčku víš že když se probudíš a jsi mokrý máš začít plakat. Nechceme abys měl opruzeniny."
Šárka ho hladila po tváři. Já zatím vysvobodila ze zavinovačky.
,, Šárí necítíš nic když jsem začala malého rozbalovat z plenek?" zeptala jsem se.
Šárka nasála vzduch.
,,Je pokakaný!"
Rozlepila jsem kalhotky pomalu odkryla pleny. Byl jen trošičku pokakaný. Rychle jsem nastříkala pěnu a ubrousky ho důkladně očistila. Teplou vodou s dětským mýdlem mu umyla celý rozkrok a zadeček. Pak už jen krém zásyp a čisté pleny. Na použité pleny máme připravený kbelík s vodou a aviváží. Nechám je odmočit než je je dám do pračky. Když byl už v čistých plenkách a oblečený uvolnila jsem mu ručičky z pout. Při přebalování stále radši ručičky zajistím. Ještě si úplně nezvykl. A je to jen pro jeho dobro. Odnesla jsem malýho na křeslo. Vyndala mu dudlička a začala kojit. Šárka zatím uklidila věci po přebalování.
,, Zlatíčko jsi-li pokakaný nebo hodně počůraný musíš se ozvat. Nechci abys byl dlouho v mokrých plenkách. Ano miláčku? Mohl bys být opruzený nebo dokonce vyrážku. A to přece nechceme že ne prdelko moje?"
Kojila jsem asi dvacet minut. Šárka ještě přinesla trochu Sunaru. Já vstala. Šárka se posadila do křesla. Položila jsem ji maličkého do náruče. Zkusila na hřbetu ruky teplotu. A dala savičku do pusinky miminka. Zapnula jsem si podprsenku a šaty.
,, Šárí položím na zem zase podložku. Budeme cvičit s nožičkami.
,,Jo hlavně ta pravá kyčel. Zkusila bych nějaké cviky. Včera večer jsem byla na netu. A byli tam nějaké speciální cviky právě na kyčle. Tak bych je chtěla zkusit ".
,, Jsi zdravotní sestřička tak v téhle oblasti ti plně důvěřuji. Zítra musíme upozornit doktorku. Dvě věci: předkožka a pravá kyčel. Snad nám poradí."
,,Tady ve vesnici si ji lidé pochvalují. Je hodná chápavá a šikovná." ubezpečila mne Šárka.
Roztáhla jsem na zemi deku a na ní položila podložku. Byl péřový a opravdu nadýchaný měkký. Ještě polštářek. Tak miminko bude jak na obláčku.
Vypil láhev tak jsem malýho vzala a pomalu položila na podložku.
,, Mazlíčku teď ti vyndám dudlička abys mohl při cvičení hezky oddechovat. Ale stále nesmíš mluvit. Ano miláčku?"
Kývl hlavičkou. Šárka se posadila vedle.
,, Tak prdelko teď budeme spolu cvičit. Abys byl zdravé miminko." řekla Šárka.
Pokračování příště.