Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Re:Příběh

<< < (10/12) > >>

Spenser:
Zdravím všechny. Rád bych znal váš názor na vývoj mého příběhu. Co by jste navrhovali na přání Patrika ohledně bondage? Jak by se k tomu měly postavit Daniela a Šárka. Každý dobrý nápad se počítá. Moc děkuji Spenser.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Maminka mne kojila. Udělal jsem chybu když jsem se zeptal maminky na svazování. Byla zamlklá jen mne přidržovala hlavičku u prsu. Po kojení mne odnesla na přebalovací pult. Tam už předtím Šárka připravila zavinovačku. Maminka mne do ní položila. Opravdu pevně zavinula a uložila do kolébky..
Zase jsem v ústech dudlíka s upínacím páskem.
,, Buď tady hodný miminko." pohladila mne a odešla.
Ležel jsem. Spát se mi nechtělo Všude ticho. Musím mamince a Šárce vysvětlit moji hloupou otázku na svazování. Nakonec se mi podařilo usnout. Nevím jak dlouho jsem spal ale musel jsem čůrat. Když jsem se počůral tak jsem začal plakat. Přišla Šárka.
,,,Jsi počůraný miminko?"
Kývl jsem hlavou že ano.
,,Dobře. Přebalím tě." Přivezla stolek. Rozbalila ze zavinovačky. Ruce připoutala Bez jediného slova mne přebalila. Pak zpátky do zavinovačky. A odešla. Asi za půl hodiny přišla maminka s lahví. Vyndala mi dudlíka. Musel jsem jí celou vypít. Nechala mne odříhnout dudlík zpátky do pusy. Pohlazení zatáhla boudičku i záclonku. A odešla. Musel jsem dostat sedativa. Po pár minutách jsem tvrdě usnul a probudil se až ráno. Cítil jsem že mám mokré pleny. Já se počůral ve spánku!!! Vyčůral jsem ještě jednou. Ale tentokrát jsem zůstal tiše. Trvalo dost dlouho než přišly obě.
Maminka mne vysvobodila ze zavinovačky. Vyndala z kolébky ale postavila mne na nohy. Bez jediného slova mne celého svlékla do naha.
,,Pojď za mnou." přikázala přísně.
Šel jsem za ní nahatý. Pak otevřela dveře do nějakého pokoje.
,, Támhle je sprcha na posteli náš oblečení. Osprchuj se obleč se a přijď do kuchyně na snídani." a odešla.
Vůbec se na mne nepodívala. Udělal jsem co mi řekla. Stihl jsem vše asi za půl hodiny. Když jsem přišel do kuchyně obě tam seděly.
,,Najez se odvezu tě na autobus."
Byl jsem v šoku. Normálně vše skončilo. Když jsem dojedl tak maminka vstala. ,,Jdeme ! tašku máš v už v autě."
Šárka se na mne ani nepodívala. Z kuchyně odešla dřív než jsem snědl snidani. Nastoupil jsem na přední sedadlo.
Nakonec jsem sebral odvahu a zeptal se.
,,Co jsem udělal? Vy už mne nechcete? Slíbil jsem že budu poslušný. Tak proč?"
,,Pochopily jsme že potřebuješ jinou výchovu. Dominantní ženu která tě bude trestat svazovat a týrat. Promiň ale mi chceme úplně něco jiného. U nás bys nebyl šťastný. Jo peněženku doklady a mobil máš v batohu. Tak jsme tady. Sbohem a měj se hezky."
Vystoupil jsem šokovaný zvratem události. Otevřel jsem batoh vyndal mobil a peněženku. V peněžence bylo 11,800kč!
Když jsem k ním přijel měl jsem sebou 1800kč. Dala mi deset tisíc korun!!!
Zapnul jsem mobil že jí aspoň poděkuji. Ale čísla byla pryč. Vymazaný. Neměl jsem na ně žádný kontakt. První bus jel na druhou stranu než jsem potřeboval. Ale to mi bylo fuk. Vystoupil jsem u první hospody. Koupil si cigarety. Sedl na zahrádku. A začal popíjet. Pivo a rum. Už kolem druhé hodiny odpoledne jsem byl na plech. Nikdy jsem se takhle nezboural. Co bylo dobrý že jsem tak trochu zamlčel že mám dovolenou ještě celý týden. Měl jsem ještě starou z minulého roku. Tak mi šéf řekl ať si ji vyberu celou. Sotva jsem chodil. ,,No jo vole ale co teď?" Ty rumy mi ale dali na frak. Škyt! Musím někde sehnat kafe. Hurá automat. Tak jsem koupil to velký. Sedl si opodál jelikož a protože jedno kafe stačit nebude. ,,Tý vole to byl víkend!." No a to byl konec miminkem v Čechách.. Pak jsem to zabalil a usnul v nějaký autobusový čekárně.
Pokračování příště

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Uklízela jsem dětský pokoj. Už ho nebudu nikdy potřebovat. Když přišla Šárka mým mobilem.
,, Volá ti Mili." a podá mi ho.
,, Dobrý den Mili. Co potřebujete?"
,,Danielo vy jste už propustila Patrika?"
,,Jo dnes dopoledne. Proč?"
,,A můžu se zeptat co se stalo?"
,,No uvědomily jsme si že vše byla blbost. Držet mladého dospělého kluka jako mimino. A taky Patrik se na převýchovu nehodí. Tak jsem ho posadila na autobus. Zítra stejně musí do práce. Proč se vlastně ptáte?"
,, Monika se vracela autem z města a ve vesnici na něho náhodou narazila. Ožralej jako prase s cigárem v puse. Teď prý usnul na zastávce."
,,To jen špatnej vtip!!" vykřikla jsem.
,, Bohužel není. Monika ho tam hlídá z auta."
,,Jak se jmenuje ta vesnice?'
Mili mi sdělila název obce.
,,Moc vám děkuji Mili. A prosím Vás ať tam Monika zůstane a hlídá ho. Jedeme si pro něj. Takový nářez ještě nedostal. Zatím nashle."
,, Šárí vezmi jednorázovou plenu. Pouta na ruce a nohy. A vem i roubík něco na zavázání očí a tu deku na zábaly!"
,,Co se děje?"
Patrik je ožralej o dvě vesnice dál. Spí na zastávce. Monika ho hlídá."
,, Panebože já seřežu že si nesedne!. Už letím!"
Skočily jsme s věcmi do auta. Za dvanáct minut jsme byly na místě. Monika vystoupila z auta.
,, Támhle je. V té čekárně." ukázala kde leží.
Se Šárkou jsme rychle utikaly do zastávky. Byl napůl v bezvědomí. Něco opilecky žvatlal. Rychle jsem rozložila deku
,, Teď ho svleknem do naha a dáme plenu."
Pracovaly jsme rychle. Monika nám pomohla. Za chvilku byl v poutech v pusince roubík a zavázané oči. Zabalila jsem ho do deky a několikrát omotala dlouhým širokým popruhem. Vzala jsem ho do náruče.
,, Šárko budeš řídit. Moc ti děkuju Moniko."
,, Není zač a pořádně bych ho potrestala."
,,To mám v úmyslu. Zatím ahoj."
,,, Dodržuj rychlost teď už není třeba spěchat."
,,Co s ním uděláme až se probudí?" zeptala se z.
,,To ještě přesně nevím. Mám takový pocit že za to částečně můžeme my dvě."
,, Hodně za to můžeme! Ale potrestat ho musíme."
,,Jo. Uvidíme. Bude sakra překvapen."
Dorazily jsme domů. Patrika jsem hned odnesla na přebalovací pult.
,, Šárí zavedeš mu katetr a kanylu do žíly. Máš ještě ty infuze?"
,, Mám jdu pro ně a pro tu cévku."
Já ho zatím pořádně připoutám."
Šla jsem do skříně. Vyndala kurty a popruhy. Tak nejdřív jsem mu oblékla nemocničního anděla. Začala ho přivazovat. Zápěstí kotníky tři měkké široké popruhů přes tělo. Přišla Šárka s věcmi. Nejdříve cévka. Šárka zvládla cévkování bravurně. Dostal injekci do zadečku s vitamíny. Dál jednorázové plenkové kalhotky dovnitř ještě látkovou plenu. Potom zavedla kanylu do žíly. Já jsem pověsila kapačku na stojan. Přikryla peřinou. A čekaly až se náš opilec probudí. Roubík a zavázané oči jsem nechala. Ale stále jsem přemýšlela co s ním.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Probudil jsem se. Ještě jsem nemohl otevřít oči. . Ani se pohnout. Zkusil jsem mluvit ale zjistil jsem že mám v ústech roubík. ,,Do pr.... kde to jsem? A proč jsem svázaný?"
Pak jsem prsty nahmatal dřevěné postranice. Jsem u maminky!! Tak mám velký průser. Začal jsem kňourat přes roubík.
,, Ticho!! Koukej se uklidnit!"
Šárka mi sundala pásku z očí. Každá stále na jedné straně přebalovacího pultu. A netvářily se zrovna příjemně.
,, Lež klidně máš zavedený močový katetr a dala jsem ti dala infuzi abys nezvracel a nebyl dehydrovaný." vysvětlila mi Šárka .
,, Tak a co mám teď s tebou dělat? Ty peníze jsem ti nedala abys ses někde ožral a koupil si cigarety."
Znovu jsem zakňoural.
,, Teď kňouráš. Nejradši bych tě seřezala. Jenže musím přiznat že jsem to z velké části zavinila já. Jednala jsem unáhleně. Když ses zmínil že chceš být svazovaný tak jsem si myslela že držet tě tady jako miminko je nesmysl. Ale jak vidím potřebuješ dohled. Taky volal nějaký tvůj kamarád z práce jestli s nimi nechceš jet na koncert Def Leppard. A od něho jsem zjistila že jsi lhal. Máš ještě týden dovolené!! Takže mám doma nejen opilce ale i lháře!! " řekla maminka.
,,Dost jsi mne zklamal. Myslela jsem si že jsi fajn kluk. Bohužel jsem se znovu přesvědčila že se mužům nedá věřit."
Teď už jsem vic kňoural. Chtěl jsem aby mi vyndaly roubík.
,,Chceš nám něco říct?" zeptala se maminka.
Kýval jsem hlavou že ano.
,,Fajn. Šárí dáme pryč ten roubík. Já přinesu něco k pití. Bude mít žízeň."
Konečně mi Šárka vytáhla roubík z pusy.
,,Děkuju maminko."
,, Ticho! Nikdo ti nedovolil mluvit!"
Maminka se vrátila s lahví čaje. Rukou mi podepřela hlavu a dala savičku do pusy.
Po vypití půl láhve jsem měl dost.
,, Takže co jsi nám chtěl říct?"ptala se maminka
,,Zkontroluji cévku." řekla Šárka.
,, Nejdříve se chci omluvit že jsem se opil. Ale po tom všem mi to přišlo jako dobrý nápad. Nejdřív na mne naleháte abych zůstal. A druhý den mne vyhodíte jako kus hadru. A nelhal jsem! Nikdy jsem neřekl že mám dovolenou jen do úterního rána. Domluva s tetou Mili byla jen přes Velikonoce. Nikdo ani teta Mili ani vy jste se neptal jak dlouho mám volno. A netušil jsem co od vás můžu čekat. Měl jsem strach. Neznal jsem vás nevěděl jsem co máte v úmyslu. Jediné co jsem věděl bylo zvláštní převýchova. Nic víc. Ano ožral jsem se. Mrzí mne to. Ale byl jsem psychicky úplně vyčerpaný. Jeden den mi říkáte jak mne milujete. A druhý den vyhodíte na ulici jako smetí. A pokud jde o svazování tak nechtěl jsem aby jste mne svazovaly provazy. Toho jsem si užil dost. Byl to čistě jen dotaz.To je asi vše co k tomu můžu říct." ukončil jsem svůj proslov.
Chvíli bylo naprosté ticho.
,, Aha." řekla po chvíli maminka. ,,Omlouvám se. Dobře jsem úplně pitomá. Je to moje vina. Ale co dál? Počítám že po tom všem už tady nechceš zůstat?"
,, Nevím. Musím se rozmyslet. Co když vás přestanu bavit? Tak mne zase vyhodíte?"
,,Ne! Prosím odpusť mi. Tohle bych neudělala. Vím že teď mi nevěříš. Ale přísahám miluju tě a moc! Podívej Šárka ti vytáhne cévku i kanylu. Můžeš se normálně obléct. Mám tady pokoj pro hosty. Má vlastní koupelnu. Je tvůj než se rozhodneš. Času máš dost. Je to jen na tobě. Buď odejdeš a tím vše skončí. Nebo se rozhodneš zůstat a budeš naše miminko jak jsem se včera domluvili. Ale bude platit naše dohoda. Souhlasíš?
,, Dobře to beru."
,, Já se ti také moc omlouvám že jsem tě nazvala lhářem a za celý ten zmatek. Prosím odpusť mi. Teď ti vytáhnu cévku. Výdrž bude to trochu nepříjemný."
Maminka mne odvázala. Přinesla mi džíny triko a spodní prádlo. Ukázala mi pokoj s odešla. Posadil jsem se na postel. Moc hezký pokoj. Tak co teď? Odejít nebo zůstat? Toť otázka.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Po noci plné pláče,  milování se Šárkou jsem se moc nevyspala. Brzy ráno jsem připravovala snídani. Oči jsem měla zarudlé. Šárka ještě spala. Otevřely se dveře. Vešel Patrik.
,, Dobré ráno maminko." pozdravil.
,,Dobré ráno broučku." odpověděla jsem.
Stále mi říkal maminko s čím mi udělal radost.
,,Volal jsem do práce." řekl
Stuhla jsem. Srdce mi bušilo.
,,Pustili by mne hned. Žádná výpovědní lhůta. Mám tenhle týden ještě starou dovolenou. Plus mám nárok ještě na týden nové. Ale musel bych tam zajet podepsat propouštěcí papíry a vyklidit pokoj."
,,A ty jsi už dal výpověď?" zeptala jsem se.
,,Ne. Zatím ne."
,, To znamená že tady zůstaneš?"
,, Nevím. Po včerejšku stále nejsem rozhodnutý. Potřebuju nějaké záruky že mne za pár měsíců zase nevyhodíte."
,, Miláčku. Objala jsem ho. ,, Přísahám že to už nikdy neudělám. Miluju tě moc. Včera jsem to zvorala. Jsem pitomá. Prosím odpusť mi."
,, Já vás také moc miluju. A chci tady zůstat. Ale mám strach."
,, Nemusíš. Podívej co kdybychom se dohodli na zkušební době. Máš čtrnáct dní dovolené že ano?"
,, Ano mám"
,, Tak tenhle týden by byla ta zkušební doba. V neděli by ses rozhodl jestli už zůstaneš natrvalo nebo odejdeš."
,,A výchova by probíhala jak jsme se včera domluvili?"
,, Ano. V pondělí by jsme zajeli do tvé práce abys vše vyřídil. Potom už bys byl trvale naše dítě. Jen je jsou tu dvě věci. První musela bych ti oholit hlavičku. Víš zatím budeš mít stále na sobě kompletní soupravičku i s čepičkou. Občas se zpotiš. Tak bude lepší když nebudeš mít vlásky po dobu co budeš miminko. A druhá tu obřízku musíme udělat a co nejdřív. Když tě včera Šárka cévkovala byl s předložkou dost problém.
,, Dobře. Radostí úplně neskáču ale fajn. Ale vlasy zůstanou dokud to nevyřeším v práci.!" řekl.
,, To je samozřejmě. A obřízka? Zavolala bych paní doktorce. Přijela by hned jak by měla čas. A nemusíš mít strach budeme u tebe. Jde o jednoduchý zákrok." ujistila jsem ho.
,,Kde je Šárka?" zeptal se
,, Ještě spí. Včera mne utěšovala. Byla jsem úplně mimo. Podívej najez se během dopoledne si to promysli. Na oběd bych tě moc ráda už měla v plenkách a zavinovačce. Tak jsme domluvení?"
,, Souhlasím s díky za snídani." Jo ještě jedna věc. Ten první týden bych musel mít více pohybu. Abych v pondělí zvládl vše vyřídit "
,,S tím počítám. Ale chodit budeš jen pod naším dohledem."
.. Já ještě si vyřídím na pokoji nějaký telefon."
,, Dobře zlatíčko. A já jdu vzbudit toho ospalce Šárku. Tihle puberťáci by spali až do oběda." stěžovala jsem si. Oba jsme se rozesmali. Panebože prosím ať zůstane.
Pokračování příště.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana