Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Re:Příběh

<< < (9/12) > >>

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Vešla jsem do pokoje zrovna když Šárka zalepovala plenkové kalhotky na suchý zip.
,, Ahoj zlatíčka jsem doma "
,, Ahoj lásko. Miminko má čisté pleny. Zvládli jsme to naprosto v pohodě. Je šikulka." oznámila Šárka.
,, Já vím. Kakal?"
,,Ne. Jen byl počůraný. Myslím že by potřeboval nakojit. Já nákup uklidím."
,, Dobře Šárí. Děkuju. Tak pojď prdelko budeme bumbat ano?"
Zvedla jsem ho z podložky a odnesla. Posadila se do křesla. Rozepnula halenku a kojící podprsenku. Vyndala mu dudlička z pusinky. Musel mít hlad. Hned se přisál k prsu. Moc jsem si kojení užívala. Pokaždé tak intenzivní pocit. Něco jako vzrušení. Hladila jsem ho po tváři. Bylo v tom něco nádherného. Stále jsem nemohla uvěřit že opravdu kojím dospělého chlapce. Jenže byl tak droboučký. Ležel mi v náručí v naducaných plenkách v růžové soupavičce. Jednou ručičkou si přidržoval můj prs. A roztomile mlaskal. Mléka jsem měla opravdu dostatek. Pak mne přepadl smutek. Za pár hodin vše skončí. Jak jsem ho milovala. Teď už vím jaká je láska matky ke svému dítěti. Musím být vděčná za těch krásných pět dní. A stále mám naději. Sice malou ale mám.
Pokračování příště.

Spenser:
Rád bych požádal moderátora těchto stránek aby pro můj příběh vyhradil jedno téma. Jen samotné seřazené kapitoly bez ostatních příspěvků. Moc bych vám chtěl poděkovat. Spenser.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Stále jsem kojila když jsem si všimla že mi Šárka nenápadně ukazuje že si chce promluvit o samotě. Kývla jsem hlavou že rozumím.
,, Tak miminko teď si půjdeš odpočinout. Za chviličku bude oběd. A po něm tě uložím do kočárku spinkat. Tak šupem do zavinovačky."
Začal kňourat.
,,Hele kňouráním si tak koleduješ o pěkný výprask. Tak ticho!! Víš že jsi miminko a ta musí hodně spinkat."
Zavinovačka byla už v kolébce. Šárka jí upravila. Pomalu jsem tam maličkého položila.Pevně zavinula. Pohladila po tváři.
,, Buď hodný zlatíčko hezky hajej."
Zatáhla jsem boudičku a záclonku.
V kuchyni jsem si musela udělat kafe. Slabý ale kafe. Čaj už mi nestačil.
,,O čem jsi chtěla mluvit?" zeptala jsem se Šárky.
,, Teď dobře poslouchej. Když jsi odjela vzala jsem si Patrika do náruče. A vyzpovídala. Vyrostl různě po dětských domovech. Rodiče zahynuli při autonehodě když byl hodně malý. Podle všeho ty domovy asi nebyli nic moc. Moc o tom nechtěl mluvit. Ale to hlavní. Je prý a teď cituji,, Víceméně rozhodnutý." Ptal se jestli bys přistoupila na mírné ústupky. Neřekl jaké ústupky ale byli by a znovu cituji ,,Kosmetické." Dál řekl že má strach. Zase nevím z čeho nebo proč. Podle mne je rozhodnutý se vrátit. Vlastně neměl žádné dětství. A určitě sis všimla že je šťastný za každé pohlazení a něžný dotyk polibek.. Myslím že zůstane. Ale teď musíme být něžné a opatrné. A né mu vyhrožovat výpraskem že si trošku zakňoural."
,,Do pr... ! Já se ještě naučím mluvit sprostě jak dlaždič. To už asi potřetí kdy jsem si takhle ulevila. Ale jestli máš pravdu...."
,, Přesně. Když se zamyslíš tak jaké ústupky? Jídlo, mluvení, pleny a chůze.
Bude chtít normální stravu. Častější povolení mluvit. A více pohybu. Pokud zůstane hned musíme objednat ohrádku. Tak co tomu říkáš?"
,, Že jsem  pitomá.!!"
,, Hezká sebekritika ale teď k věci."
,, Dobře. Tak jídlo. Ví že ho budu kojit. To je má podmínka. Fajn k obědu může dostat normální stravu. Ale mixovanou. A budeme ho krmit. Plenky? Tady žádný ústupky dělat nehodlám. To už jsem mu řekla. Plenky nějakou dobu zůstanou. A nemáme ani nočník.Mluvit s tím nemám problém. Když každý den hodinku dvě si můžeme povídat. Pokud bude poslouchat.
Chůze tak to je otázka. Když bude v ohrádce a kšírách v pořádku. Ale rozhodně  tady nebude běhat bez dozoru a zajištění. To ani náhodou."
,,No můžeme ho držet. Víš přece jak se učí malé děti chodit? Dítě má ručičky nad hlavou a jeden z rodičů ho drží. A ten balík plenek co má mezi nožičkami bude hodně těžce chodit. Když tak přidáme ještě jednu plenu. Pochybuju že by se sám postavil na nohy."
,, Díky miláčku. Ta neděje je teď o dost větší. Ale musím jít ohřát oběd. Slíbila jsem mu bramborovou kaší ze včerejška. Tak ji musím ohřát."
Musíme si s ním promluvit. Buď ještě dnes večer. Nebo zítra. V úterý už bude pozdě.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Ležel jsem v kolébce zavinovačka byla pevně uražená. Nemohl jsem se pohnout. Snad jen prsty u nohou. Maminka se na mne zlobila. Musím být opravdu moc hodný. Měla pravdu. Tady jsem miminko tak musím poslouchat.
Slyšel jsem otevírat dveře. Maminka.
Začal jsem strachem plakat. Bál jsem se výprasku.
,, Miláčku neplakej. Prosím odpusť mi že jsem byla na tebe tak přísná. Víš moc se trápím. Stále myslím až v úterý odjedeš já už tě neuvidím. Miluju tě broučku. Odpustíš mi miminko?"
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Jsi moje milovaná prdelka viď? Tak teď vidíš jak je maminka pitomá. Dát tě do zavinovačky když budeš papat. No to zase byl nápad. Dneska fakt nemám svůj den!!"
Vysvobodila mne ze zavinovačky. Vyndala mi dudlíka.
,,Tak pusinku miláčku."
Ležel jsem jí v náručí a ona mne něžně políbila.
,,A půjdeme papat. Dnes tě budu chovat v náručí ja a maminka Šárka tě bude krmit. Což je trochu riskantní. Je velké riziko že budeš mít kašičku všude možně jen né v bříšku."
Zakoulela očima a oba jsme se začali smát.
,, Šárí já držím ty krmíš. Ale musíš do toho otvoru co je na obličeji."
Následoval další výbuch smíchu.
,, Hele by dva dobráci. Přestaňte se mi smát jo." čertila se na oko Šárka.
,, Šárí měla bys tady miminku vyprávět jak dopadlo tvé první krmení pacienta v nemocnici."
,,No dobře tenkrát se mi vážně krmení toho pána nepovedlo. Měl čočku všude možně. Chudáček pak řval hlady."
Tento příběh znamenal další smích.
,, Příště ti budu něco vyprávět Danielko. Víš o tom že jsi hrozná drbna?"
,,Ano vím. Ale vůbec se za to nestydím. Když vidím úsměv na obličeji našeho zlatíčka."
,,To jsem to dopracovala! Teď jsem tady za komika." vrčela Šárka.
,, Tak se nezlob. Ale ta historka je skvělá. Víš miláčku tty jsi ji neslyšel úplně celou. Pak je tady část kdy zatím pánem přijde manželka." vyprávěla maminka se smíchem.
,,Jo ta neměla radost když ho viděla. Teda spíš jeho nové a drahé pyžamo. Baba řádila jak fúrie." smála se už i Šárka.
,, Tak jsem malýho upozornila že tady hrozí určité riziko."
,, Broučku nevěř mamince ani slovo. Za prvé už je to dlouho a za druhé už jsem zkušená ošetřovatelka. Uvidíš ani kousek nepřijde nazmar." ubezpečila mne Šárka.
Maminka si mne upravila v náručí. Šárka mi kolem krku uvázala bryndáček. A pomalu mne krmila. Nakonec krmení dopadlo dobře a soupravička zůstala čistá.
,, Chceš ještě nakojit broučku?"
Kývl jsem hlavou že ano.
Rozepla si halenku a kojící podprsenku. A už jsem měl její prs v ústech. Její mléko mi chutnalo. Takže jsem se nebránil a nechal se nakojit.
,, Šárko prosím tě v kolébce zůstala zavinovačka. Prines ji."
Ty dáš malýho spinkat do kočárku?"
Jo ať je na čerstvým vzduchu."
,,A můžu s ním jet na procházku?"
,, Jistě proč bys nemohla?"
Díky. Už běžím pro tu zavinovačku" řekla vesele Šárka.
,, Víš prdelko maminka Šárka tě zbožňuje. Tak až vyspinkáš budeme si povídat ano?"
Šárka byla za minutku zpátky. Rozložila ji na přebalovacím pultu. Maminka mne tam položila.
,, Tak šmudlíčku ještě vyměníme plenky abys byl v suchu. Pak už půjdeš hajat. Přebalovaly mne společně. Tak za pár minut už jsem byl zabalený v zavinovačce a přikrytý peřinou.
,,Dobrou noc miminko. Šárí máš láhev?"
Odpověď jsem už neslyšel. Tvrdě jsem usnul.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Když ty dva odešli na procházku já se dala do uklízení. Prádlo do pračky. Nádobí do myčky. Vysát, utřít prach. No prostě víkendový úklid. Potřebovala jsem se něčím zaměstnat. Stále jsem myslela jen na miminko a že už v úterý ráno ho nikdy neuvidím. Pak jsem si uvařila čaj pustila televizi a čekala až se vrátí.
Krátce po třetí hodině konečně klaply dveře. Vyběhla jsem do haly. Tam stála rozesmátá Šárka.
M
,, Mám pro tebe krásné překvapení!" vyhrkla Šárka hned jak mne viděla. Já se podívala do kočárku. Maličký ležel. Byl zabalený a přikrytý. Ale neměl dudlička v pusince.
,,Kde má miminko dudlíka?" zeptala jsem se.
,,Tady." odpověděla Šárka a vytáhla Honza kapsy. ,,Ty nechceš slyšet jaké překvapení lásko?"
,,No dobře tak jaký teda překvapení máš?"
,,Patrik zůstane natrvalo u nás.!"
,, Cože?" zeptala jsem se nevěřícně. Srdce mi vzrušením bušilo.
,, Ano zůstane. Bude naše děťátko. Venku jsme se domluvili. Teď by dva jen doladíte detaily.  Hodíme to na papír. A bude to závazné pro nás všechny." Vysypala to na mne Šárka. Nemohla jsem tomu uvěřit. Naklonila jsem se do kočárku. Ležel tam zabalený znehybněný bezbranný ale usmíval se.
,, Miláčku myslíš to opravdu vážně? Můžeš mluvit."
,, Ano maminko myslím. Moc vás obě miluju a nedokážu si představit život bez vaší péče."
Sundala jsem peřinu. Rychle ho vysvobodila ze zavinovačky vzala do náruče . A začala líbat.
,, Zlatíčko miláčku já tě také moc miluju. A přísahám že budeš nejšťastnější děťátko na světě."
,, Tak já pusu nedostanu?" ozvala se Šárka.
Maličký se po ní hned začal sápat a už se něžně líbali. Pak jsem byla na řadě já. Cítila jsem takový pocit. štěstí.
,,Tak zbytek je už na vás. Já si jdu dát horkou sprchu. Pa pa prdelky." řekla se smíchem Šárka a poslala vzdušný polibek.
,, Já ti dám prdelku ty potvůrko!" ale už bylo pozdě. Byla pryč.
,, Že zrovna já se musela zamilovat do bláznivé puberťačky. na oko jsem si stěžovala. Maličký měl pusinky od ucha k uchu jak se smál. Jednou rukou jsem ho držela pod zadečkem druhou přidržovala hlavičku. On mne objal kollem krku.
,, Půjdeme tě přebalit ano miláčku?"
,, Ano maminko. Jsem hodně počůraný.".
Já to cítím. Plenky jsou už dost těžké."
Odnesla jsem ho do dětského pokoje. Položila na přebalovací pult. Ihned dal ručičky na polštářek. Tak jsem je připoutala. Jedna ručička jeden něžný polibek..
,, Tak broučku maminka Šárka říkala ale nějaké podmínky?"
,, Neřekl bych podmínky. Spíš přání. To první není přání ale problém."
,, Problém jaký problém?" zeptala jsem se opatrně. Trochu mi zatrnulo.
,, Víte maminko. I když dám hned v úterý výpověď tak mají možnost dvouměsíční výpovědní lhůtu. A to by znamenalo že bych mohl přijet až 31. května nebo prvního června."
,, Aha. Nu budeme to muset zvládnout. Prostě když budeš mít vždy v pondělí odpolední. Tak si pro tebe jedna z nás přijede v pátek hned po praci. A budeš tady celý víkend. Samozřejmě jako miminko. Nechceme přece abys nám zvlčel. Ale to vyřešíme v úterý ráno. Zavoláš do práce a uvidíme co ti řeknou. Tak teď ta tvoje přání?"
Během hovoru jsem malýho přebalovala. Poslušně spolupracoval.
,, Chtěl bych Vás maminko poprosit aspoň o jedno normální jídlo denně. Samozřejmě se nechám kojit jak dlouho si budete přát."
,,S tím nemám problém. Ale jídlo bude vždy buď mixované nebo mleté a krmit tě budeme zásadně jen jedna z nás ano prdelko?"
,, Ano maminko. Já bych se těžko najedl když mám stále omezovací rukavičky."
,, Broučku časem ti je přestanu dávat. Ale na to je ještě čas. Počítej že pár měsíců je mít budeš."
Já vím maminko. To nevadí. Pak bych rád abych mohl mluvit. Povídat si. Vím že miminka neumí artikulovat ale prosím."
,, Zlatíčko to je v pořádku. S tím počítám. Když budeš hodný a poslušný tak si můžeme vždycky večer hodinku dvě povídat ano šmudlíčku.?"
,,Děkuji maminko. Potom se chci zeptat jak dlouho budu mít pleny? A budu mít možnost nějakého pohybu?"
,, Podívej na sundání plenek je ještě hodně brzy. A nepočítej s tím že v dohledné době půjdeš na nočník. Až se vrátíš budeš novorozeňátko. Takže plenky se stanou nedílnou součástí tvého života. Pokud jde o nějaký pohyb tak ten bude hodně omezený. Objednám velkou ohrádku koupím ti hračky ale budeš mít kšíry. Rozhodně tady nebudeš běhat bez dozoru. Sám se nesmíš pokoušet se postavit. Povolím ti se batolit se na koberci ale zajištěný a pod dohledem. Souhlasíš?*
,,Ano maminko. Budu moc hodný "
,, Já vím miláčku. Tak teď zdravotní a sociální pojištění. Budeš tady vedený jako můj zaměstnanec. Takže dám trvalý příkaz bance. Tak to mám i s maminkou Šárkou."
,,Paráda!!" zvolal s nadšením. ,, Tohle mne trápilo."
,,Šmudlíčku slíbila jsem ti že se o tebe postarám. Každý měsíc ti pošlu určitou částku na tvůj účet. Maminka Šárka má také své peníze. Tak jsi přebalený. Vidíš jak umíš být poslušný. Tak teď budeme bumbat ano prdelko? Jo ještě jedna věc. Trestání. Občas budeš zlobit. Každé dítě zlobí. Tak tě budu muset potrestat. Teď jde o to jak? Jak tě trestala teta Mili nebo teta Monika?"
,,No byl jsem svázaný provazy roubík a zavázané oči."
,, Aha. A co výprasky?"
,,Ty ne. Já moc nemám rád bolest maminko. Když jste mne potrestala moc to bolelo."
,, Já vím. To jsem přehnala. Takže kdybych ti dala roubík místo dudlička a zavázala ti oči to bys bral?"
,,Ano maminko."
,,Fajn ale nebylo by to jen na pár hodin. Záleží jak moc bys zlobil. Protože bych ti nechala zavázané oči třeba i několik dní. I s tím roubíkem. Plus klečet v koutě půl hodiny až hodinu. Ručičky spoutané za zády. Plácnutí přes zadeček se ale jako výprask nepočítá. Ano miláčku?"
,,Ano maminko. A co svazování?"
Podívala jsem se na něho překvapeně.
,,Ty chceš abych tě poutala? Já ale jjak je ten název? Aha bondage neumím."
V ten moment vešla Šárka. Vykoupaná v župánku.
,, Tak jak vám to jde." zeptala se Šárka.
,,V zásadních věcech máme jasno. Teď řešíme výchovu a tresty. Ty umíš bondage?"
Šárka na mne vykulila oči.
,, Bondage? Ty myslíš svazování?"
,,Ano."
,,No v nemocnici jsme kurtovali neklidné pacienty. Jako třeba naše miminko při přebalování. Ale že bych někoho svazovala to určitě né. Proč se ptáš? Ty chceš malýho svazovat?"
,, Já ne ale on ptá"?
Znovu udivený pohled. Tentokrát na miminko.
,, Prdelko ty chceš abych tě svázala?" ptala se Šárka překvapeně.
,, Já nevím. Jen jsem zeptal maminky."
,, Tak teď máme problém." přiznala jsem. ,,Ani jedna z nás nic takového nedělala. Mám tady kurty a kšíry. Ale žádný provaz. Myslím že je to nebezpečný. Podívej tuhle otázku necháme zatím otevřenou ano?" ,,Ano maminko" odpověděl.
,,Tak a to by stačilo. Musím tě nakojt vykoupat a připravit do hajan."
Vzala jsem ho do náruče a odnesla ke křeslu. V hlavě jsem však měla jeho touhu být spoutaný.
Pokračování příště.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana