Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Re:Příběh

<< < (5/12) > >>

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Nespal jsem moc dlouho. Probudil mne tlak v močovém měchýři. Tak jsem se počůral. Už mi to šlo úplně volně. Hodně brzy jsem si zvykl na pleny. Jen kakat mi bylo nepříjemný. Ale fakt je že mne maminka vždy ihned umyla a přebalila.
Začal jsem plakat. Za chvilku přišla Šárka.
,,Mazlíčku už jsi vzhůru? Proč pak pláčem co prdelko? Jsi pokakaný? Ne? Dobře tak jsme počůraný. No to je v pořádku broučku. Maminka ti plenky vymění ano?"
Pohladila mne a šla pro přebalovací stolek. Vysvobodila mne ze zavinovačky.
,,Tak už to známe miláčku. Ručičky na polštářek a jdeme na to."
Poslušně jsem ležel a ihned poslechl její příkazy.
,,Ty jsi můj šikulka viď?
Všiml jsem si že vypnula chůvičku.
,, Miláčku víš dobře že tě s maminkou moc milujeme že ano?"
Kývl jsem hlavou.
,, Jsi pro nás moc důležitý. Víš maminka Danielka už jedno dítě holčičku ztratila. Zemřela při porodu. Nemluví o tom. Stále jí to moc bolí. Ale ty jsi dal zase naději. Proto obě moc toužíme abys u nás zůstal. Rády bychom tě plně adoptovaly. Přísahám že bys byl u nás šťastný. A to co jsi dnes slyšel ohledně obřízky nebo cévkování s tím si nelámej hlavičku. Obřízku můžeme udělat později až si plně zvykneš. A cévkování to jen kdyby si nám odmítal lulat do plenek. Ale myslím že bys neudělal viď?"
Zavrtěl jsem hlavou že ne.
,, Vím že maminka je někdy moc přísná. Ale chce abys byl poslušný. Moc tě prosím zlatíčko vrať se k nám. Ano miláčku?"
Políbila mne na odhalené bříška. Když zvedla hlavu měla slzy v očích. Zase zapnula chůvičku a dokončila přebalování. ,, Hezky buď hodný a hajej prdelko." Nechám tě...... Ne radši ještě ne. Ukaž ručičky ! Jistota je jistota."
Ruce mi připoutala v rohu kolébky a jen přikryla částí zavinovačky.
,, Buď tady hodný ano miláčku? Za chviličku se vrátíme a budeš papat. Pak pojedeme všichni společně na vycházku. Budeš moct hačat v kočárku. Oblékneme ti zase ten fusak s rukávy a kšírky. Zkusím maminku že bychom si mohli povídat. Abys neměl celý den v pusince dudlička. Za chviličku přijdeme."
S tím odešla. Ležel jsem a přemýšlel co jsem právě slyšel. Tak proto má v prsech mateřské mléko. Teď vše dávalo smysl. Přišla o své dítě. Já jsem jakási náhrada útěcha. Bylo mi maminky moc líto. Ale proč nezkusila normální adopci. Vždyť v dětských domovech je opuštěných spoustu dětí. Proč já se mám obětovat. A stát se miminkem. Ztratit roky života. Ano jsem submisivní ale taky chci normálně žít jako dospělý muž. Do hajzlu co mám asi teď dělat? Řekly mi že mám do čtrnáctého čas se rozmyslet. Začnu s tím v úterý až budu v autobuse. Teď stejně nic nevyřeším.
Pokračování příště.
O.S. Rád bych požádal všechny o názor kritiku na můj příběh. Mám pokračovat? Moc děkuji všem Spenser.

MidwaySVK:
Po dlhej dobe píšem komentár… ale napíšem pár postrehov 😊
Asi za prvé už po pár dňoch by začal mať kŕče alebo bolesti z dôvodu toho obmedzenia, keďže svaly sú zvyknuté chodiť a napr pár dni ležíte a tak prídu aj bolesti z toho jak sa začínajú skracovať 😅 a prestávajú používať a s tým aj spôsobené skoršia unava (to keby bol dlhšie v zavinovačke a tak)

Z čisto materského mlieka a sunaru by nemal dosť výživy a hlavne nie rôznorodosť a farebnosť a vypživnost. Pre dospelého človeka je potrebná aj výživa a keďže toto urcmite by nebolo dostačujúce prídu zdravotné problémy
A keďže je len na riedkom jedle tomu odpovedá aj kakanie do plienky…. bolo by riedke vodové a aj 3-4 krát za deň. Čiže cievkovanie by bolo nereálne spojení s plienkou lebo tam okamžite hrozila veľká infekcia

Za ďalšie dosť možné depresie/ psychické problémy keďže brutálna zmena života a za nič nemohol rozhodovať ani rozprávať sa s niekym (a nepočítam 2 maminky ale kamaráti, rodina a rôzny ľudia….) a fakt 2 hodiny 2x týždenne nestači 😅

A celkovo to len sko ja píšem keby je taká možnosť po 2 dňoch sa zbláznim asi…: jak z toho že chýbajú ľudia ktorých mám rád tak normálne jedlo (hej burger a pizza by vyhrala určite nad bezstarostným životom) a tak celkovo

Spenser:
Díky za kritiku. Nevím jestli jsi lékař nebo nebo ne. Ten příběh píšu podle skutečné události. Samozřejmě jsem ho upravil. Jména datum ale i jak jsem se dostal do té situace. Při prvním pobytu jsem tak byl pět opakuji pět dní. Za druhé dostával jsem výživu kterou dávají v nemocnici ležícím pacientům. A za třetí ten příběh jsem zásadně pozměnil. Jelikož realita byla o dost horší. A pochybuju že by ji tady otiskli. A za čtvrté žádné křeče jsem neměl. Nevím kde jsi tuhle informaci vzal ale je dost chybná. Přesto děkuji za kritiku. Spenser.

Spenser:
Ještě jedna ale dost zásadní. Od tří let jsem vyrůstal v dětském domově . Moji rodiče zahynuli při autonehodě. Kamion je smetl ze silnice. Neměl jsem a nemám žádné příbuzné. Tehdy jsem pracoval jako dělník v jedné továrně a bydlel na ubytovně. Ano měl jsem pár řekněme kamarádů z práce. Nevím jaké máš představy o dětských domovech ale můžu ti říct žádná sláva. Takže mé zážitky jsou autentické. To je asi vše k tvé kritice.

Spenser:
Ještě poslední reakce na tvojí kritiku. Před šesti lety jsem prodělal středně těžkou cévní mozkovou příhodu. Nevím jestli to víš ale jeden následek. Nemůžeš polykat. Prostě díky mrtvici ztratíš dávicí reflex. To ti zavedou sondu nosem do žaludku a krmí tě právě tekutou výživou. Ani tehdy i když jsem ležel sedm týdnů na JIP jsem žádné křeče neměl. Z toho jsem byl dvacet dní přikurtovaný na lůžku. Tak nevím kde jsi vzal ten nesmysl že člověk dostane jakési křeče. Rád bych to věděl. Kritika by by se měla zakládat na ověřených faktech.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana