Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Re:Příběh

<< < (4/12) > >>

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem na podložce. Šárka si klekla mezi mé nohy. Začala mi cvičit s nožičkami.
,, Takhle to nepůjde. Mazlíčku nechceš čůrat nebo kakat"? zeptala se.
Zavrtěl jsem hlavou že ne.
,, Určitě? Nerada bych abys mne počůral. Dobře. Sundám ti na cvičení plenky broučku."
Rozepla mi košilku mezi nohama.
,, Prdelku nahoru miminko!!" poručila.
Košilku vyhrnula nahoru a svlékla mi dupačky. Rozlepila plenkové kalhotky a rozbalila z plen. Ty zůstaly ležet pod zadečkem.
,, Tak je to lepší. Teď můžeme cvičit. Miláčku ručičky si polož k hlavičce a tam zůstanou. Jasné? Nechceš dostat na prdelku že ne?"
Znovu jsem zavrtěl hlavou. Dělali jsme různé cviky. Všelijak mi kroužila s nohama. Přišla maminka.
,,Jak to že nemá pleny?" zeptala se.
,, Svlékla jsem je. Překážely při cvičení."
,,Aha. Ale aby tě nepočůral." řekla maminka s úsměvem.
,,Neboj se ptala jsem se zlatíčka jestli nechce čůrat nebo kakat." odpověděla Šárka.
,,No dobře. Ale buď opatrná." ukázala na mé přirození. Měl jsem erekci.
,, Všimla jsem si. Já za chvíli zase maličkého zabalím. Ty jsi dlouho kojila a ještě dostal lahvičku. Takže plenky budou potřeba." ujistila Šárka maminku. Ještě asi pět minut jsem cvičil.
,, Tak pro dnešek stačí. Tak zase zabalíme naše miminko do plenek. Protože je počůránek.Viď miláčku?" Danielko mám malýmu dát napít čaje nebo ho nakojíš?"
,, Vezmu si ho.Chci ho pořádně nakojit. Dnes už mu Sunar dávat nebudeme tak aby měl plné bříško. Tak pojď prdelko." řekla maminka a vzala si mne do náruče.
Měl jsem docela hlad. Nakojila mne z obou prsů. Po kojení když mne nechávala odříhnout jsem si trochu ublinknul. Maminka měla naštěstí připravenou plenku. Utřela mi pusu a dala dudlíka.
,,Ty jsi můj šikulka." držela mne v náručí a hladila po tváři. ,, Miluju tě broučku. Moc tě miluju." po tváři jí stékaly slzy.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Ležel jsem v kolébce. A zase přemýšlel co dál. Zítra ráno má přijít doktorka. Prý starší paní a moc hodná. Ale měl jsem strach jak se na mne bude dívat. Jednadvacetiletý kluk v plenách a zavinovačce. Potom mne hodně zarazili ty slzy u maminky. Ona mne vážně miluje. Tohle se nedá nahrát. Ty slzy vytryskly spontánně. Šárka mi také stále ujišťuje jak moc mne miluje. Ano mám je také obě moc rád. Ale chci skončit jna dlouhá léta ako mimino? Začínal jsem usínat ale ještě jsem se počůral. Vzbudil jsem se. Nad kolébkou se skláněla Šárka.
,, Promiň broučku nechtěla jsem tě vzbudit." pohladila mne. ,,Jsi mokrý zlatíčko?"
Kývl jsem hlavou že ano.
,, Dobře prdelko přebalíme tě ano? Jen si přinesu věci."
Ještě jsem se rychle vyčůral. Abych vydržel suchý do rána.
Vrátila se přivezla si jak říkaly přebalovací stolek. Byl to toaletní stolek na malých kolečkách. Pleny kosmetika přebalovací podložka. Vysvobodila mne ze zavinovačky.
,,Tak ručičky na polštářek. Nebudu tě poutat ale budeš hodný?"
Ležel jsem v klidu se nechal přebalit. Ještě než mne znehybněla v zavinovačce tak mi dala napít
,, Tak ukaž vyndám dudlička a budeš bumbat . Přinesla jsem citronový čaj..'
Vypil jsem celou láhev. Byl moc dobrý.
,Ty jsi ale měl žízeň. Chutnal ti čaj?"
Horlivě jsem kýval hlavou že moc.
,, Dobře prdelko jsi můj šikulka. Tak ale už půjdeš spinkat miláčku."
Dala mi polibek dudlíka do pusy zajistila upínací pasek. S pevně zavinula do zavinovačky. Natáhla boudičku.
,,Dobrou noc miminko " A odešla. Bylo příjemné mít suché pleny. Po chvíli jsem usnul. Ráno mne probudila maminka.
,, Vzbuď se zlatíčko. Přijde paní doktorka. Musíme tě vykoupat a připravit. Chceš přece být hezké čisté miminko? Hlavně broučku doufám že budeš hodný a poslušný před paní doktorkou?"
Kýval jsem hlavou.
,, Dobře jsi můj šikulka."
Ještě v kolébce mne vysvobodila ze zavinovačky. Odnesla na přebalovací pult. Tam už čekala Šárka.
,, Dobré ráno miláčku. Vyspinkal ses do růžova? Dobře tak tě svléknu a půjdeš do vaničky."
Když jsem byl nahý tak mne maminka přenesla do vaničky. Obě mne umývaly.
Šárka mi vyčistila zuby. Pak zpět na pult do té velké teplé osušky. Maminka mne ještě přikryla dekou.
,, Tak buď hodný miláčku!"
Ležel jsem asi deset minut s začaly mne oblékat. Na hlavu jsem dostal pletenou čepičku kterou mi Šárka uvázala pod bradou. Maminka mi zatím na ruce navlékla omezovací rukavičky. Bílé, vespod silně vycpané. Na zápěstí je zajistila širokými popruhy. Potom mi oblékla růžovou krátkou košilku se zapínáním na zádech. Ruce jsem musel položit na polštář. Z každé strany byli řemínky s kabinkami. Ty zacvakla do kroužků na rukavičkách. Šárka přinesla jednorázové plenkové kalhotky. Plena byla opravdu tlustá. Ošetřila krémem a zasypala. Pak už jen zalepila plenky. Na nohy mi maminka navlékla pletené růžové ponožky. Už mi jen připoutala nohy a přikryla peřinou. V ústech jsem měl dudlíka bez zajišťovacího pásku. Přikryla mne peřinou.
,,Tak buď hodný zlatíčko. Bohužel musíš být nalačno. Po prohlídce tě nakojím ano prdelko?" vysvětlila maminka.
Šárka jim přinesla snídani. Posadily se ke stolku. Káva čaj máslo šunka sýr. Já musel ležet aniž bych dostal aspoň kousek. Ozval se zvonek. Doktorka!!!
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Doktorka Anna zvládla prohlídku zcela profesionálně. Maličký byl trochu nervózní. Stále si nezvykl na svoji nahotu. Při prohlídce penisu zkoušel křížit nožičky. Ale největší problém byl při kontrole prostaty. Anna si navlékla chirurgické rukavice a prstem musela hluboko do konečníku. Maličký začal sténat zhluboka dýchat a trhat kurty. Tak jsem ho dvakrát celkem silně plácla přes zadeček.
,,Koukej se uklidnit nebo dostaneš zase výprask.!!" řekla jsem přísně.
Se slzami v očích se zklidnil. Šárka ho hladila po tváři a tiše na něho mluvila.
,,Pšššt miminko už to bude. Jsi přece můj šikulka."
Následně dostal do zadečku teploměr. U miminek se měří teplota rektálně. Musel být několik minut v dost ponižující poloze. Trochu kňoural ale poslušně držel. Věděl že bych ho potrestala. Po ukončení prohlídky Anna shrnula zdravotní stav miminka.
,,Ta předkožka je opravdu hodně úzká. Obřízka je potřeba. Až se vrátí zavolejte. Zákrok není složitý. Má trochu nižší tlak ale jinak odezva srdce dýchání vše je v pořádku. Pokud jde o kyčle. Tak pravá je opravdu špatně vyvinutá. A ani levá není zcela tak jak by měla být. Tady pomůže cvičení. Aspoň patnáct minut denně. Každý den. A jestli seženete Frejkovu peřinku určitě ji používejte. Tak dvakrát denně. Aby měl nožičky fixované ve správném úhlu. Ale pozor!! Ze začátku jen na chvíli aby nedostal křeče do nožiček. Postupně a pomalu zvyšujte čas. Taky buďte opatrné. Je velmi submisivní. Potřebuje spíše něžnou trpělivou výchovu. Hodně se mu věnujte mazlete se s ním. Kupte mu hračky. Máte ohrádku? Ještě ne? Určitě ji pořiďte. V ní bude v bezpečí a zároveň pocit že má pohyb. Zavinovačka na spaní tu bych určitě nechala. Pokud jezdil k té ženě na svazování tak ležení v zavinovačce mu nahradí jeho touhu být spoutaný. Když tak vám napíšu doporučení na zádržné popruhy do kočárku. Jsou bezpečné. Pohlazení něha zvládnou víc než zbytečné trestání . Šárko umíte zavádět močový katetr?"
,,Ano v nemocnici na JIP jsem ho několikrát zaváděla. Proč?"
,,No občas by se měl zavést pro kontrolu. Kdyby zadržoval moč. Přece jenom je to dospělý chlapec a teď je nucen močit do plenek. Nemusí to dělat záměrně. Ale podvědomě může moc zadržovat. Aby nedostal zánět močových cest. Než si opravdu zvykne na pleny. Ale to všechno bych řešila až se vrátí. Což jak jsem pochopila není jisté?"
,, Né to není. Máme jen jeho slib že o tom bude přemýšlet. Má termín do neděle čtrnáctého. Takže žijeme v nejistotě která nás ničí." odpověděla jsem.
Musíte doufat a přesvědčit ho že návrat je nejlepší řešení."
,, Snažíme se. Obě maličkého milujeme. Představa že se už nevrátí nás straší." řekla Šárka.
Tak dobře vše důležité jsem si řekly. Já už musím jít. Díky za kafe a bábovku a držte se. Nashledanou."
.,, Šárí vyprovodila bys prosím Aničku. Já zatím malýho obleknu a musím ho nakojit."
,, Dobře."
Když odešly šla jsem k pultíku.
Chlapeček stále stále přikurtovaný. Byl přikrytý peřinou ale na sobě jen jednorázové plenky a na hlavičce čepičku. Samozřejmě  dudlička v pusince a omezovací rukavičky.
,, Tak miláčku jsi můj šikulka. Zvládl jsi statečně. Teď budeme bumbat ano prdelko?"
Zakýval hlavičkou. Musel mít žízeň.
Zabalila jsem ho do deky a odnesla ke křeslu. Ihned se přisál k prsu.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Byl jsem stále připoutaný k pultu. Všechny tři si dávaly kávu a bábovku. Z jejich rozhovoru jsem moc neslyšel. Počůral jsem se. Naštěstí maminka dala do jednorázové plenky ještě látkovou plenu. Když se paní doktorka rozloučila Šárka ji šla vyprovodit. Přišla ke mne maminka.
,,Tak prdelko zvládl jsi to statečně. Jsi můj šikulka. Mám pro tebe připravenou odměnu broučku. Copak se děje?"
Hlavou jsem ukazoval dolů.
,,Aha jsi mokrý miláčku?"
Kýval jsem hlavou.
Dobře šmudlíčku maminka tě přebalí. Za chviličku už budeš v suchých plenkách zlatíčko."
V ten okamžik jsem si uvědomil že mne nikdy ani jednou neoslovila mým jménem.
Šárka také ne. Pro ně jsem nebyl Patrik. Ale zlatíčko miminko mazlíček miláček nebo prdelka. Maminka mi svlékla mokré pleny mokrou žiňkou mne pečlivě umyla. Musel jsem mít nohy nahoře roztažené kolena na hrudníku. Vždy si je ještě přidržovala za kotníky. Vrátila se Šárka.
,, Miláčku." pohladila mne. ,, Jsi moc hodné miminko." a políbila mne na špičku nosu a na čelo.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev?" zeptala se maminka.
,, Jasně. Sunar Complex nebo Nutrilon?"
,, Nutrilon a udělej ho hustší ano lásko?"
,, Jdu na to." obrátila se na mne. ,,To si pochutnáš miminko. Budu to ohřívat s láskou víš prdelko." Znovu mi vlepila pusu na nos. A zmizela.
,, Bože až ta holka dostane rozum dám se na modlení!" stěžovala si na oko maminka.
Už jsem byl zabalený v plenkách a začala mne oblékat. Tentokrát jsem byl kompletně v zářivě bílé soupavičce. Ale byla jemná na těle. Jen na čepičce byla krajka která mi rámovala obličej. Vzala mne do náruče a šli jsme ke křeslu. Kojení. Už jsem se docela těšil. Měl jsem hlad i žízeň. Takže když mi dala prs dychtivě jsem se přisál. Asi po deseti minutách se vrátila Šárka s lahví.
,, Ještě malýho budu nějakou dobu kojit." řekla maminka.
,, Klidně láhev je moc horká. Asi měl hlad co?"
,,Ano saje s velkou chutí. Je tak bezbranný. Šárí potřebuje naší láskyplnou péči."
Já vím Danielko. Jenže vše bude záležet jen na něm. Ale na to teď nechci myslet. Půjdem po obědě zase na vycházku?" zeptala se Šárka.
,, Určitě ale tentokrát se pořádně oblékneme. Půlka dubna a zima jak na Sibiři. Co láhev? Zkus teplotu "
Šárka si trochu kápla na hřbet ruky.
Jo dobrý teplota tak akorát."
Maminka si stoupla.
,,Posaď se."
Šárka si sedla do křesla. Maminka mne položila do náruče.
Šárka si mne upravila.
,, Tak zlatíčko budeme papat. Šup pusinku otevřít. Tak šikulka."
Dala mi savičku do pusy. Nutrilon hustý a moc dobrý. Trvalo mi asi patnáct minut než jsem vypil celou láhev. Šárka si mne posadila jemně plácala po zádech. Než jsem si odříhnul. Zase jsem trošku blinkal.
Už jak opravdové miminko.
,, Šikulka. Tak pusinku mamince.." dlouhý něžný polibek na ústa. ,, Miluju tě mazlíčku. Jsi moc hodný zlatíčko. Tak ale dudlička honem do pusinky šup."
Přišla maminka. ,,Tak napapanej?"
Kývl jsem hlavou.
,, Mám si ho vzít? Není pro tebe moc těžký?" zeptala se maminka.
,,Né prosím nech mi ho. Chci si miminko pochovat." odmítla Šárka.
,, Dobře. Ale myslela jsem že bychom miminko zavinuly do růžové zavinovačky. Když je zabalený lépe se drží."
,, Proč si to neřekla hned. Je tak krásný v té růžové." rozplývala se Šárka.
Maminka si mne vzala přenesla zpátky na přebalovací pult. Tam už byla připravená zavinovačka.
,,Já sama!" řekla Šárka.
Šárka mně vždy pevně zavinula. Všechny čtyři stuhy utáhla. Tím stáhla i zavinovačku. Nemohl jsem se pohnout.
,,,Jsi tak krásné a roztomilé miminko. Růžová ti moc sluší prdelko." zase mne pohladila.
,, Zlatíčko nechceš jít chvilku si odpočinout?" zeptala se maminka.
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Myslela jsem si to. Tak pojď půjdeš spinkat miláčku." položila mne do kolébky zatáhla boudičku i záclonku. Za chvilku jsem fakt usnul.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Vařila jsem v kuchyni oběd. Šárka má spoustu předností ale vaření mezi ně nepatří. Jak se lidově říká spálila by i vodu na čaj. V troubě jsem pekla kuře. Kousek jsem odřízla a uvařila v mírně osolené vodě. Vařila jsem brambory na kaši. Chtěla jsem dát trochu kaše a kousek vařeného kuřete malýmu. Jako odměnu kterou jsem slíbila. Ale nemůžu mu dát mastné když byl do teď na mateřském mléce a Sunaru.
,, Tak co myslíš vrátí se?" zeptala se Šárka a popíjela horkou čokoládu.
,, Já nevím. Dneska ta prohlídka byl dost neklidný.Asi nebylo úplně chytré před ním mluvit o cévkování. A myslím že má strach z té obřízky. Je mi líto ale myslím že v úterý ráno ho vidíme naposledy."
,, Ale vždyť víš že ho obě milujeme. A že neuděláme nic co by mu ublížilo." naléhala Šárka.
,, Ano to ví. Ale ať se nám to líbí nebo ne furt je to jednadvacetiletý dospělý chlapec. I když je submisivní maličký droboučký a vhodný na převýchovu je svéprávný. On se musí sám rozhodnout. My můžeme jen se pokusit jeho rozhodnutí ovlivnit."
,,Tak to jsme v háji! Přitom i doktorka Anička říkala že by měl u nás zůstat. Máme necelé tři dny nějak přesvědčit že u nás v naší péči mu bude nejlíp."
,, Promiň ale já už jsem skeptická. A rozumím mu. Určitě když je na svobodě má nějaké zájmy, kamarády. Nevíme co ho zajímá a baví. Tady a pro nás je miminko v plenkách a zavinovačce. Ale mimo tuto usedlost je dospělý chlapec. Nevím jak změnit jeho rozhodnutí." řekla jsem zklamaně.
V tom se ozval pláč z chůvičky.
,, Skočíš tam? Když bude jen počůraný tak ho přebal v kolébce. Pokud kakal uslyším tě v chůvičce."
,, Dobře." souhlasila Šárka.
Brambory už byly měkké. Kuře jak v troubě tak v hrnci jsem vypnula. Teď jen brambory oloupat a udělat kaši."
V chůvičce jsem slyšela jak Šárka mluví na malýho. Byl naštěstí jen počůraný. U loupání brambor jsem přemýšlela o našem miminku. Chlapec je velmi těžce submisivní při správné výchově poddajný. Byl by poslušné dítě. Musím už konečně napsat proč tak toužím po miminku. Vždy jsem chtěla mít dítě. Ale jsem 100% lesbička. Představa milování s mužem mě děsí. Tak jsem se nechala uměle oplodnil na jedné zahraničí klinice. Povedlo se. Byla jsem nevýslovně šťastná. Těhotenství probíhalo v pohodě. Ale v osmém měsíci se dítě holčička narodila předčasně. Šest dní lékaři bojovali o její život. Ale marně. Byla jsem zoufalá. V té době už jsem znala Šárku. Moc se mi líbila. Ale myslela jsem že je na muže. Byla zdravotní sestřička v nemocnici. Každý den za mnou chodila. Svým smíchem a optimismem mi dala chuť zase žít. Když jsem zjistila že je taky na holky pocítila jsem štěstí. Když mne pustili z nemocnice tak za mnou jezdila. První milování bylo nádherné. A ona přišla s tím najít submisivního chlapce a udělat z něj miminko. Ze začátku se mi nápad moc nelíbil. Přišel mi řekněme divný. Ale znala Moniku. Také z nemocnice. Tak jí zavolala a řekly jsem co s koho hledáme. Mili ihned napadl Patrk. Tajně pořídila fotografie. Zjistila jeho míry váhu. Už když jsem viděla fotky kde je chudáček svázaný provazy v pusince nějaký šátek jako roubík pocítila jsem náklonnost. Řekla jsem si,, Broučku ty budeš mé miminko." Mili mi poslala ještě několik fotografií celého tělíčka. Bože jak byl droboučký. Hned jsem kontaktovala paní Brandl.a začala horečná příprava dětského pokoje s vybavení. Nu a zbytek už znáte. Proto tolik toužím aby se Patrik stal naším dítětem.
Pokračování příště.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana