Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Re:Příběh

<< < (2/12) > >>

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Byl pátek ráno. Se Šárkou jsme se probudily dřív. Tak jsme se dlouho a něžně milovaly. Zrovna jsem oddechovala když se ozval pláč z chůvičky.
,, Já tam jdu. Jak takhle pláče má v plenkách velké překvapení." řekla jsem.
Vstala jsem oblékla župánek a šla do do dětského pokoje. Mazlíček ležel v zavinovačce celý uplakaný.
,, Dobré raníčko broučku. Už jsem tady miláčku. Kakal jsi?"
Kýval hlavičkou.
,, To je v pořádku. Jsi můj šikulka. Maminka tě očistí a půjdeš do vaničky. Ale nejdřív utřeme nudličky a slzičky."
Otřela jsem mu oči a nosík. Vysvobodila ze zavinovačky a odnesla na přebalovací pult. Stále jsem na něho tiše mluvila. Vždy když se pokakal byl rozrušený. Vyměnila jsem dudlíka s upínacím páskem za normální dudlička. Svlékla jsem mu soupravičku až byl jen v plenách. Připravila si čistící pěnu a vlhčené ubrousky. Rozlepila kalhotky a sundala plenky. Byl tam opravdu velký náklad. Tak jsem nastříkala pěnu a ubrousky ho důkladně očistila. Vše jsem uklidnila. Nahého jsem maličkého zabalila do deky a vzala na křeslo. Musel mít žízeň. Tak jsem si ho dala k prsu. Hned se přisál a už jsem slyšela jen mlaskání. Přišla Šárka jen ve svém saténovém župánku Byla ve sprše. Krásně voněla.
,, Prosím tě vykoupeš malýho? Já musím taky do sprchy."
,, Jasně a moc ráda.". odpověděla.
,, Nemusíš pospíchat. Pod vaničkou je malá plastová lodička . Tak ať si chvíli hraje. A hlavně dávej pozor aby zase neměl tu svoji nehodu jako včera ".
,Šárka se usmála. ,, Dám pozor a myslím že náš mazlíček po včerejším výprasku taky."
.. Tak zatím stačí miminko. Po koupeli tě ještě nakojím. Ale teď šupem do vaničky.".
Položila jsem ho do vaničky. Dáváme jen trochu vody. Pohladila ho dala pusinku na čelo ,, Buď hodný zlatíčko!" A šla do sprchy.
Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Šárka mne posadila. Pohladila mne po tváři.
,, Miminko je mi moc líto co se včera stalo. Částečně to byla moje chyba. Musím si dávat pozor při mytí brabečka. A maminku velmi trápí že ti tak neřezala. Večer si o tom všichni společně promluvíme. Ano miláčku? Tak tady máš lodičku tak si chvilku hraj".
Kýval jsem hlavou na souhlas. Ale rukou jsem jí naznačoval že bych si chtěl vyčistit zuby. V ústech jsem měl samozřejmě dudlíka.
,,Ty chceš vyčistit zoubky? ověřovala Šárka. ,,No vlastně to je dobrý nápad. Za to jsem při veškeré péči jak si zapomněly. Omlouvám se broučku. Hned to napravím".
Ze skříňky vyndala elektrický zubní kartáček. Vyměnila hlavici. Dala trochu zubní pasty. Vyndala mi dudlíka.
,,Tak vycenit zoubky a jdeme na to."
Vycenil jsem zuby a Šárka mi jemně přejížděla kartáčkem. Zuby mi vyčistila opravdu poctivě. Kynutím hlavy jsem poděkoval.
,,Za tohle děkovat nemusíš zlatíčko. Nechápu jak jsme mohly na tak důležitou věc zapomenout. Omlouvám se za nás obě miláčku. Tak teď už tě musím umýt ano?"
Vzala si žíňku a něžně mne umývala. Vrátila se maminka.
Šárka ,, Že nevíš na co jsme při naší dokonalé péči jak si zapomněly "?
Maminka ,, Tak to nevím. Myslím že má vzornou péči"!
Šárka ,,A čistit zuby miminku bude kdo?""
Maminka ,,Do pr....!"   ujelo jí z úst. Ale ihned včas se zarazila. Začala se omlouvat. ,, Omlouvám se jak za ten výraz který jsem použila. Tak tobě broučku. A to si říkám maminka. Zapomenu na základní věc při hygieně. Díky Šárko ".
,, Mě neděkuj. Maličký mi naznačil že by rád měl vyčištěné zoubky". přiznala Šárka.
,, Miláčku ještě jednou se ti moc omlouvám. Nějak jsem při veškeré radosti že tě mám zapomněla. Můžeš mi odpustit"?
Kývl jsem hlavou že ano. Dostal jsem od maminky dlouhý sladký polibek přímo na ústa.
,, Miluju tě miláčku! A moc". Tak teď honem zabalit abys nenastydl".
Přenesla zpátky na přebalovací pult. Zabalila do osušky a přikryla dekou. Hned jsem dostal dudlík. Ležel jsem a cítil se spokojeně. Skoro by se dalo říct že jsem šťastný. Propastný rozdíl od d včerejška.
Pokračování příště.

Spenser:
Chtěl bych požádat moderátora aby jednotlivé díly mého příběhu seřadil tak aby navazovali a celkově dávali smysl. Moc děkuji Spenser.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Jako vždy po koupeli jsem musel ležet zabalený v osušce a přikrytý prošívanou dekou. Pak mne maminka začala postupně oblékat. Nejdříve přiléhavá čepička se zapínáním pod bradou. Potom body košilka s těmi rukavicemi. Následně přišly na řadu pleny. Ale nejdřív mi namazat krémem proti opruzení zásyp a pleny. Nakonec dupačky a košilku zapnula mezi nohama. Teď jsem měl světle modrou s bavlny a obrázky krtečka.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev. Koupila jsem Nutrilon". požádala maminka Šárku.
, Já ho zatím ještě nakojím".
,, Jistě a mám dát normální mléko nebo použít mateřské?"
,,Vem mateřské. V mrazáku je ještě dost lahví".
,, Dobře miláčku".
Šárka odešla. Maminka si mne zase vzala do náruče a nesla ke křeslu kde mne vždy kojila. Stále jsem byl ohromen její silou. Vážil jsem necelých sedmdesát kg. A přesto mne nosila jako bych nic nevážil. I kdybych jsem se pokusil o fyzický odpor  neměl bych sebemenší šanci. Posadila se vyndala mi dudlíka z pusy. Rozepnula si kojící podprsenku. Přisál jsem se. Musím poctivě přiznat že mi její mléko docela chutnalo. Už jsem přišel na to jak sát aniž bych ji kousl. Maminka mi přidržovala hlavu s ja jsem si jednou rukou přidržel její prs. Měla opravdu krásná pevná velká ňadra. Kojila mne vždy 15 až 20 minut. Někdy jsem dostal ještě Sunar někdy ne. Jen mne napadlo jak to že má mléko? Pokud vím ženy mají mléko po porodu. A maminka dítě nemá. Nebo já o žádném nevim. Samozřejmě když nepočítám sebe. Musím se večer nenápadně zeptat. Vrátila se Šárka s lahví.
,, Tak tady je. Ale je ještě moc teplá ".
,,V pořádku. Já stejně budu maličkého ještě tak deset minut kojit". odpověděla maminka.
,,Závidím ti že máš mléko. Jak ráda bych naše miminko kojila ". řekla s touhou v hlase Šárka.
,, Třeba se taky dočkáš. Užíváš pravidelně ty léky na podporu laktace"?
,, Ano ale zatím nic. Nemyslím si že pomůžou"!
,, Výdrž lásko, naděje umírá poslední".
,,Jo já vím. Ale asi u mne začaly tikat biologické hodiny"!  odpověděla se smíchem Šárka.
,, Každou to jednou potká. Ale jsi ještě mladá. V šestadvaceti máš dost času miláčku. To už mne je to horší. Já už děti mít nikdy nebudu. A maličký je jediná má naděje". slyšel jsem smutek v hlasu maminky.
Maminka se i se mnou postavila.
,, Teď dostaneš ještě lahvičku miminko. Šárí sedni si".
Šárka se posadila do křesla. Maminka mne pomalu položila do jejího náručí a podala láhev. Šárka nejdříve na hřbetu ruky vyzkoušela teplotu. Teprve potom mi dala savičku do pusy. Byl hustší než minule. A hlavně chutnější. Musel jsem vypít celou láhev. Což chvíli trvalo.
,, Připravím kombinézku. Pojedeme na vycházku. Nemusí být stále v zavinovačce.". řekla maminka.
,,Ty malýho nedáš do kočárku v zavinovačce"? zeptala se s údivem Šárka.
,, Mám tu speciální kombinézu. A už dlouho ji chci vyzkoušet. Má přece taky uzavřené rukávy. Připneme malýmu kšíry.Tak že bude zabezpečený. Plus péřová peřina. Bude v teploučku. Ukážeme mu statek a okolí. Co myslíš "?
,,Vlastně moc dobrý nápad. odpověděla Šárka s radostí.
,,Jdu pro ní a vše připravím". řekla maminka.
No aspoň nebudu v zavinovačce. Jen mne trochu děsilo slova speciální ve spojení s kombinézou. Ale když mi chtějí ukázat statek a okolí snad to bude v pohodě.
Pokračování příště.


,,

Spenser:
Musím se omluvit za některé překlepy. Píšu ten příběh kde se dá a když mám čas. A hlavně rychle když mne,, políbí múza a paměť. A děkuji za případnou kritiku. Moc děkuji Spenser.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana