V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v podložce. Byla nadýchaná. Takže když mne do ní maminka položila úplně jsem zapadl. Jako by mi obepínala ze stran tělo. Po chvíli si ke mne sedla Šárka. ,, Budeme ještě chvilku cvičit ano mimi"? Nejdříve jsem musel kopat nohama jako když jedu na kole. Potom dělat kruhy do strany. Zaujala ji má pravá noha. ,,To není dobrý. Ještě jednou prdelko pravou do strany". Když se vrátila maminka tak jí Šárka povídá,, Danielko všimla sis té pravé kyčle"? ,,Ne co je s ní"? Šárka znovu s pravou nohou cvičila do strany. ,, Vidíš? Je špatně vyvinutá. To není dobrý"? Maminka se opakovala cvik. ,, Máš pravdu. Ale co s tím.?" ,,No dřív existovala pomůcka." odpověděla Šárka,, říkalo se jí Frejkova peřinka. Jsou to vlastně široké vycpané kalhotky s kšíry. Ty způsobí že má miminko nožičky roztažené a fixované ve správném úhlu. Dávají vždy jen na pár hodin denně. Dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Kyčle by měli se měli po nějakém čase upravit. U malýho by to trvalo delší dobu. Každý den cvičení a Frejkovka. Ale jestli se ještě něco takového vyrábí ví jen pánbůh." Trošku jsem zakňoural. ,,Pšššt miminko buď hodný" umlčela mne maminka. ,, Mohla bych zavolat paní Brandl do Regensburgu. Sama ale víš že v úterý ráno prdelka odjíždí. Je tady jen na prodloužený víkend." Šárka chvíli přemýšlela. ,, Danielko pojď si promluvit někam stranou l." Maminka mne pohladila. ,, Teď tady budeš chvíli sám. Tak žádné zlobení. Né abys vyváděl nějaké hlouposti!! Je ti to jasné. Dostal bys výprask a nevylezl ze zavinovačky. Tak buď hodný!!" Kýval jsem hlavou že budu poslušný. Obě se zvedli a odešly. Zůstal jsem ležet a přemýšlel a se strachem co bude. Pokračování příště.