Abdl > seriál: V jednadvaceti miminkem

Příběh

<< < (4/5) > >>

Spenser:
Jak představit? Co mám napsat.? Jsem poprvé na tomto webu. A abych řekl pravdu ten příběh který píšu je upravená verze skutečné události.

Spenser:
Jmenuji se Petr. A jsem opravdu tak submisivní jako hrdina Patrik z mého příběhu. Ten příběh se stal mne osobně před pár lety. Ale trochu jsem ho upravil. Změnil jména a určité části jsem záměrně změnil. A na to období nemám úplně radostné vzpomínky. Né všechno bylo tak skvělé jak si většina lidí se zájmem o abdl představuje. A chtěl jsem upozornit že se člověk může dostat do problémů když si nedá pozor.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v podložce. Byla nadýchaná. Takže když mne do ní maminka položila úplně jsem zapadl. Jako by mi obepínala ze stran tělo. Po chvíli si ke mne sedla Šárka. ,, Budeme ještě chvilku cvičit ano mimi"? Nejdříve jsem musel kopat nohama jako když jedu na kole. Potom dělat kruhy do strany. Zaujala ji má pravá noha. ,,To není dobrý. Ještě jednou prdelko pravou do strany". Když se vrátila maminka tak jí Šárka povídá,, Danielko všimla sis té pravé kyčle"? ,,Ne co je s ní"? Šárka znovu s pravou nohou cvičila do strany. ,, Vidíš? Je špatně vyvinutá. To není dobrý"? Maminka se opakovala cvik. ,, Máš pravdu. Ale co s tím.?" ,,No dřív existovala pomůcka." odpověděla Šárka,, říkalo se jí Frejkova peřinka. Jsou to vlastně široké vycpané kalhotky s kšíry. Ty způsobí že má miminko nožičky roztažené a fixované ve správném úhlu. Dávají vždy jen na pár hodin denně. Dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Kyčle by měli se měli po nějakém čase upravit. U malýho by to trvalo delší dobu. Každý den cvičení a Frejkovka. Ale jestli se ještě něco takového vyrábí ví jen pánbůh." Trošku jsem zakňoural. ,,Pšššt miminko buď hodný" umlčela mne maminka. ,, Mohla bych zavolat paní Brandl do Regensburgu. Sama ale víš že v úterý ráno prdelka odjíždí. Je tady jen na prodloužený víkend." Šárka chvíli přemýšlela. ,, Danielko pojď si promluvit někam stranou l." Maminka mne pohladila. ,, Teď tady budeš chvíli sám. Tak žádné zlobení. Né abys vyváděl nějaké hlouposti!! Je ti to jasné. Dostal bys výprask a nevylezl ze zavinovačky. Tak buď hodný!!" Kýval jsem hlavou že budu poslušný. Obě se zvedli a odešly. Zůstal jsem ležet a přemýšlel a se strachem co bude. Pokračování příště.

Spenser:
V jednadvaceti miminkem
Rozhovor mezi D. Daniela a Š. Šárka.
Š : Ty opravdu chceš v úterý malýho pustit?
D.:: Ano musím. Co myslíš že mám dělat?
Š:  Nikdo neví že je tady. Teda kromě Mili a Moniky. Klidně si ho můžeme nechat. On nemůže žít na svobodě.
D.: Blázníš to nemůžeme. V práci ho budou hledat. Na pokoji v tom penzionu kde bydlí zůstala většina jeho věcí. Jak vysvětlíš že z ničeho nic zmizel nezavolal a  většinu svého majetku na pokoji. Budou malého hledat. A Mili a Monika? Když uvidí v televizi že je pohřešovaný tak nás klidně prásknou. Anonymně zavolají na policii. A půjdeme obě na dlouho sedět. To prostě nemůžeme. Ano taky si moc přeju aby tady zůstal natrvalo ale to se nestane.
Š.: Myslíš že když ho v úterý pustíme už se nevrátí?
D.: To si myslím. Nevím co dělat. Máš nějaký jiný nápad?
Š.: Co zkusit si s ním promluvit. Přesvědčit ho? Dát mu najevo že ho obě moc milujeme.
D. : No tohle by možná byla šance. Každý večer mu povolili mluvit. A dopodrobna si říct pravidla.
Š.: Jdeme hned? Čím dřív tím líp.
D.: Dobře ale musíme být zvláště opatrné.
Š.: Víš znám ho pár hodin ale nedovedu si představit že by odešel.
D.: To jsme na tom stejně. Já už teď moc miluju!!!
Š.: Dokážeme to!!!

Spenser:
No vidíš ale moje maminka měla zcela opačný názor. Používala jen látkové pleny. Jednorázové plenkové kalhotky mi dávala jen výjimečně. To je věc názoru. Nevím jak dlouho jsi byl v plenách. Ale po jednorázových jsem byl dost opruzený. Tak dovnitř dávala ještě látkovou plenu.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana