Autor Téma: Kája z práce 2  (Přečteno 580 krát)

Offline hrisnik

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 56
  • Karma: 2
Kája z práce 2
« kdy: Října 09, 2021, 16:18:00 »
Pokračování povídky Kája z práce. První část dnešní povídky se vrací ke Káje a tedy i trošku v čase.


"Že já se na to nevykašlala" proběhlo mi hlavou hned poté, co jsem kýchla. Bohužel, už to nešlo vrátit. Jak moje rozhodnutí, tak moje nehoda. Posledních několik týdnů ve firmě, které následovali hned po odvolání firemních anti-covid omezení, jsem měla dvakrát rozhovor se šéfovou na téma, že nevypadám jako týmový hráč a k tomu podobně laděné řeči. Tyhle projevy pravděpodobně vyčetla z nějakého článku určeného pro vyčpělé manažery. Svojí současnou práci mám samozřejmě ráda. Zvládám jí levou zadní, firmu mám blízko domů a hlavu si domů nosím čistou. Jen nevidím žádný užitek v nesmyslném žvanění u kávovaru. Doneslo se však ke mě, že šéfovou, jako každého správně neschopného manažera, chtějí povýšit o patro výš. Její zástupce by pak měla být jednou ze dvou kolegyň, které jsou v pohodě a tím bych měla klid. Rozhodla jsem se tedy pro zprvu strategický, nyní už jen tragický nápad. Sejít se jako "tým" a udělat si rádoby team building. Napadl mě podnik, který je kousek od mého bytu. Bylo mi totiž hned jasné, že z téhle "párty" budu chtít utéct co nejdříve ale šéfové aspoň ukážu, že přemýšlím týmově. Kráva se nažere a já zůstanu celá.

Přišli všichni a to včetně Honzy. To mě moc potěšilo. Moc mužských kolegů v mém oddělení není a Honza byl jediný od pohledu sympatický v tom, že na rozdíl od ostatních chlapů na patře, vlastně v celé budově, po mě neházel takové ty uslintané pohledy, nebo neprohodil nějakou rádoby chlapáckou hlášku ke svým kolegům, kterou si myslel, že nezaslechnu. Moje poslední oblíbená byla, že pokud bych si vzala podpatky, musela bych nosit i žlutou helmu. A proč pak být týmový hráč, že? Přišla jsem do restaurace jako první a sedla si ke stolu co nejvíce v rohu. Chtěla jsem omezit šance, že budu obklopená nutností komunikovat ze dvou stran. Jedna bude stačit. Měla jsem určitou naději, že si vedle mě sedne Honza, který přišel jako druhý a k mému překvapení si i skutečně přisedl. Hned jak jsme se pozdravili však do podniku vlezla šéfová. Sedla si vedle Honzy a už ho nepustila ke slovu. Mno nic, tak dám zdvořilostního panáka, lehkou večeři, druhého panáka na to, jak jsme "skvělý tým" a zmizím. Bohužel, zdá se, že moje tělo mělo jiné plány. Hned jak jsem kýchla, cítila jsem onen známý pocit. Toto se mi nestalo poprvé ale také se mi to stane jednou či dvakrát za několik měsíců. "Že by se mi ta intimní plenka svezla stranou?" Protéct nemohla. Objem co jsem cítila v rozkroku měla rozhodně pojmout. Očima jsem zkontrolovala svůj klín a pak jsem spatřila, jako ve zpomaleném filmu, jak Honzův zrak na milisekundu zamířil k mému klínu také a zase uskočil zpět, a hned se dal do hovoru s kolegyní na protější straně stolu.

"Doprdele!!!" proběhlo mi hlavou.

Po druhém panáku "na tým", musel přijít třetí "na mou trpělivost". Musím počkat, než se stůl vyklidí natolik, že budu moc proklouznout kolem zraků oddělení, čapnout kabát a vypadnout. Ropucha na prameni, v podobě Šéfové, se ale ani nepohnula a proklouznout kolem ní prostě nešlo. Respektive, nechtěla jsem to riskovat. Do toho už bylo kované, že Honza můj únik musel zahlédnout. Pecka. Další mužskej, kterej začne blbě čumět, akorát, že to nebude kvůli mé výšce ale zcela jiného důvodu. Co si budeme povídat, jsem žirafa. Ne dvoumetrová, ale jsem trošku vyšší než je na slečnu běžné. Už se mi stalo tolikrát, že když jsem narazila na někoho, kdo se mi začal líbit, v momentě kdy jsem vstala od stolu, jasný výškový rozdíl zařídil svoje, a rande končilo "ještě si zavoláme" či jinou pitomou větou. Honza měl krásných metr devadesát a z jeho chování aspoň nečpělo, že "tuhle stěnu bych slezl, leda s jištěním" jak už jsem zaslechla zase jinde od kolegy-blbce v práci. "Doprdele" řekla jsem si ještě jednou v duchu, a když Šéfová rádoby vtipně drkla do Honzi, a řekla "Holky popojedem" a objednala další kolo panáků, ani jsem neprotestovala.

...

Ještě vnímám, jak se Šéfová loučí a Honza jí ujišťuje, že taky končíme a taxíka nepotřebujeme, že to určitě zvládneme. "Kájo, ukaž, jdeme domů. Podám ti kabát, ano? Vstávat nemusíš.." zaznělo od něj. A i přes můj stav mi došlo, že "vstávat nemusíš" mělo v té větě specifický význam. "Je to v hajzlu", proběhlo mi hlavou a už jen cítím, jak mi pomáhá do kabátu. Cítím, jak mě musí podpírat a po pár zhoupnutích, kdy mě na chvilku přes zrak přeběhla tma, poznávám, že jsme v mojí ulici. Těch panáků bylo moc a nebo moc rychle, nebo obojí. Snažím se ho poslat domů, čím méně, mě v téhle situaci uvidí, tím lépe.

Někam mi spadli klíče... kde mám klíče?

Schody! Jsem doma.

Cítím vůni svojí předsíně.

Sedám si na botník.

Jsem v potesli.

Asi se mi nějak podařilo zout. Asi se mi podařilo se "obléci" na noc.

Ještě vnímám, že svítím v koupelně ale na to prdím, zhasnu ráno.

Znovu padám do tmy.

Nevím kolik je hodin ale musí být nějak k ránu. Skrze otevřenou ventilačku, slyším popeláře. Cítím trošku těžkou hlavou a pomalu se mi vybavuje kýchnutí v restauraci, alkoholová tsunami a s tím i hlášení od žaludku a hlavy, že škody jsou aspoň v tomhle minimá... co to? Na rukou cítím palčáky, které používám na svojí černou chvilku. Posadím se na posteli a skrze podzimní šerosvit, který mi proniká oknem, se dívám na palčáky. Na obou je zámek? Jak jsem tohle v noci sakra dokázala? A proč mám na sobě "pondělí", což je pracovní název pro dupačky na koukání seirálu? A pak moje oči padli na bílý dudlík, ležící na polštáři a pomalu se mi do vzpomínek ze včera, začala doplňovat ještě jedna věc. Věc...., tedy vlastně osoba. Kozačky se nerozepnuli sami od sebe, dveře jsem si taky neotevřela já... a rozhodně jsem se neoblíkla sama... co jsem proboha včera dělala... co jsem říkala...? Začala mnou projíždět panika. Honza byl u mě doma. Byl v koupelně... !Světlo v koupelně!. Tam musel vidět ale... ale moje dupačky na pondělní seriály... to musel být i v obýváku a kuchyni. Jako u jednoduché puzzle skládačky, začali mi zapadat všechny dílky do sebe.

Schoulila jsem se do klubíčka a hlavou mi začali létat všechny strašlivé možnosti. Budu muset dát výpověď! Tohle si nikdo nemůže nechat jen tak pro sebe. Co si musel pomyslet, když tohle všechno viděl, ale... on mě musel i převlékat!

"Klid holka", řekla jsem si. Stejně ses letos po jarním rozchodu rozhodla, že zůstaneš sama. Po posledním vztahu sis našla práci v novém městě, vyhejbala si se blbcům a bez ohledů na minulost, si využila svojí nové samoty a začala sis plnit své touhy skrze nákupy. Asi bych ještě chvilku uklidňovala sebe sama, než mi poslední probuzené mozkové centrum předhodilo zásadní problém k vyřešení. Jak si rozemknu palčáky? A pak ve mě hrklo. Slyšela jsem vrznout dveře od obýváku a došlo mi hodně rychle, že tu Honza ještě musí být. On tu spal! Rychle jsem se otočila čelem k oknu. Třeba odchází? S palčákama si nějak poradím. Co když neodejde? Pak jsem uslyšela dveře od ložnice a ztuhla jsem. V jeden moment jsem dostala strach. Co když mě... co když... cítila jsem, jak mi jemně bere do rukou jeden palčák, a slyším malé cvaknutí zámečků, a jak se uvolňuje sevření na zápěstí. "On odchází!?". Co když jsem to po něm všechno chtěla vlastně včera já? Co když...

A pak jsem najednou uslyšela hlas. Ten hlas byl můj. Ten hlas se zeptal "Viděl jsi všechno?"


---


Ležel jsem v posteli a slyšel jak se Kája sprchuje. Možná jsem měl mít mysl v bouři, hlavou měli vířit všechny různé myšlenky a otázky ale já po včerejší noci a dnešním brzkém ránu, cítil jen klid. K tomu pak ještě tedy strašlivě příjemnou únavu. Hned po té, co jsem ráno vyvrcholil, ležela mi Kája v náručí a ani jeden z nás nic neříkal. Bylo to zvláštní ticho. Spokojené. Ne takové to trapné, když se potkáte s někým, kdo je vám protivný ve výtahu, a přemýšlíte, jestli jen mlčet nebo zdvořile se zeptat na počasí. Po nějaké chvilce se pak ode mě Kája odpojila a s omluvným úsměvem, že opravdu potřebuje sprchu, posbírala všechny své "pomůcky" a zmizela z ložnice. Je pravda, že jsem očekával různé reakce ale Kájinu konečnou reakci, tu jsem tedy nečekal. Myslel jsem si, že Kája bude rozzlobená, pohoršená nebo obojí dohromady. Veškerý alkohol a nerozum z předešlého dne ale vyprchal. V koupelně přestala téct sprcha, ale lehké zalomození v koupelnové poličce dávalo tušit, že si Kája začala mýt hlavu. Posadil jsem se tedy na posteli a začal se rozhlížet po její ložnici. Balík včerejších plínek byl schovaný v šatní skříni ložnice a mě se zvláštní cestou spojili mozkové dráhy a vyhodnotili můj včerejší příběh. Jak jsem doprovodil opilou kolegyni z práce do jejího bytu, tam využil její opilosti, prolezl jí domácnost a skříně, spoutal jí, využil její vlastní zranitelné stránky proti ní a přiměl jí k sexu. K mému myšlenkovému pochodu, se díky bohu div se, nepřipojilo houkání sirén, ale namísto toho opět zvuky Kájina sprchování. Teď pravděpodobně nastane ten moment, kdy si budeme muset oba sednout a částečně si přiznat, co se to vlastně právě stalo a částečně pak i zalhat, pokud by celé toto víkendové dobrodružství, začalo mířit někam, kde by se já či Kája začali cítit nepohodlně.

Zaťuknutí na dveře mě vyrušilo z myšlenky. Kdy se Kája přestala sprchovat? Moje úvahy nad tím, jaký jsem zločinec mě dokonale pohltili. Do pootevřených dveří vklouzla Kájina tvář s ručníkem na hlavě. "Sprcha je tvoje. Nechala jsem ti na pračce moje vytahané tričko na doma. Podle mě ti bude akorát. Ručník tam máš taky. Já nám zatím něco připravím." A jak vklouzla, zase zmizela. Je pravda, že sprchu moc rád uvítám. Hned jak jsem vstoupil do koupelny, můj zrak pátravě zamířil k povrchu pračky. Na pračce už bylo opravdu jen tričko a dva ručníky. Jako by měla přijít návštěva, řekl jsem si, když jsem zahlédl srovnané sprcháče, kondicionéry, schovaný kartáček s pastou, který určitě ještě včera byl v kelímku na umyvadle. Zdá se, že Kája mě nyní bere jako návštěvu? Pokud by mě chtěla z bytu vykopat, asi by takhle neuklízela. Horká voda mi začala dělat moc dobře a v jeden moment při sprchování jsem se rozhodl. Kája se mi líbí a uvidíme, kam mě můj osud v tomhle zavede. Hned jak jsem ukončil sprchu a vzal si šedivé "triko na doma" se sepraným logem firmy, která asi byla Kájina minulá práce, zhluboka jsem se nadechl a vyrazil za Kájou do kuchyně.

Sušák na prádlo byl pryč, skříň zavřená, dupačky uklizené a na kuchyňském stole dva hrnky na kávu a konvice s kávou. Pytlík známé pražírny mi dal první dnešní stopu ohledně Káji. Má ráda kvalitní kávu, stejně jako já. Rozhodl jsem se, že na tom začnu stavět. Vzal jsem konvici, zeptal se zda chce Kája také a nalil jí jako první. "Na tohle se asi oba raději posadíme" řekl jsem hned po té, co jsem nám hrnečky naplnil až po okraj. Už jsem chtěl zahájit připravenou větu ohledně kávy, když se Kája ale chopila iniciativy.

"Asi nemá moc smysl chodit kolem horké kaše". Obě ruce měla spjaté kolem hrnku a upřeně se dívala na hladinu kávy. "Mám mírné zdravotní problémy s močovým měchýřem. Díky tomu, že se přes den neustále kontroluji, když jsem doma, chci mít prostě klid a jistotu. Někdo by řekl že tahám kanón na komára." Nic jsem neříkal. Tu první část jsem bez pochyb chápal a dávala smysl. Byl jsem ale hodně zvědavý, kam se Kájina zpověď posune dále.
---

"Sakra" řekla jsem si v duchu. "To jsi musela být hned tak hrr?" pokračovala jsem v duševním monologu sama proti sobě. Honza seděl proti mě a evidentně chtěl něco říct. Bála jsem se ale, že by to byl nějaký verdikt ještě před tím, než bych mu alespoň řekla obhajobu. "Proč to vlastně dělám?" proletělo mi hlavou. Tuhle otázku si muselo položit už několik lidí s mojí zálibou přede mnou. Určitě narazili na různé články, různé úhly pohledu od snahy léčit to elektrošoky až po hodně zjednodušené "když vám to dělá radost a nikomu jinému bolest, dělejte si co chcete". Co mám ale Honzovi říct? Dokáže to vůbec pochopit?

---

Díval jsem se na Káju, která po úvodní větě vysvětlující původ svých plínek a vysvětlující nehodu v restauraci, byla najednou zamlklá. Díval jsem se jak její oříškové oči těkají sem tam, jak vnitřně svádí jakýsi vnitřní monolog. Nechápal jsem proč. Nejsem ničím vyjímečný. Jsem podle mě docela průměrný člověk s obyčejnými koníčky. Pokud u Káji v mrazáku nejsou ostatky sousedů, nějak si neumím představit, proč by se Kája měla trápit či přemýšlet nad tím, co mi říct a nebo být opatrná v tom jak to celé zpracuji případně vůbec brát v potaz, co si o tom všem myslím.

---

"Sakra, řekni už něco, cokoliv" opět jsem si spílala v duchu. Mám tu před sebou někoho, kdo neutekl po první minutě, co se o mě něco dozvěděl a zároveň někoho, kdo mě nezačal vydírat, že mě odhalí v práci a podobně. Místo toho tu čumím jak sova, neschopná se vyžvejknout. Pohledem jsem od hladiny kávy zamířila k Honzovi. Honza se na mě podíval, napil se ze svého hrnku, nadechl se a aniž by ze mě spustil svůj pohled, řekl: "Můžeme hrát jen hru ano/ne. Co ty na to? Na něco se tě zeptám já a ty řekneš ano či ne. Pak se na něco zeptáš ty mě a pokud se nezeptáš, zeptám se za pár vteřin zase já. Zkusíme to? Kdykoliv pak můžeme přejít k normálnímu povídání..." Na to se dalo říci jen Ano. Tedy vlastně přikývnout že ano.

Honza se opřel o židli, podíval se na mě a zeptal se, zda mám ráda kávu. Zda mám ráda hudbu. Zda ráda chodím do přírody. Zda jsem noční sova. Zda mám ráda pivo. Několik dalších vět, které by zazněli i na rande mě dost uklidnili. Pak se ale zeptal "Máš ráda svazování?" a já jsem ve stejné kadenci odpovědí, jen řekla Ano. Asi až vteřinu po té, mi došlo, na jakou otázku jsem odpověděla. "Můžu ti teď začít klást otevřené otázky?" Odpověděla jsem, že ano.

---

Ta hloupá školení na HR snad poprvé v životě přinesla svá ovoce, řekl jsem si. Ani nevím, jak jsem si na tuto otázkovou metodu vzpomněl ale Kája se rozmluvila a já díky tomu také. Bylo ale na čase přitlačit. Informací ohledně svazování jsem dveře do Kájiny mysli jen maličko pootevřel, teď bylo potřeba je rozrazit. "Kájo, kde se dá sehnat tak obrovský dudlík, jako máš ty?", řekl jsem se zájmem v hlase.

Kája byla najednou červená v obličeji, opět její pohled přitahovala hladina kávy v hrnečku ale odpověděla skoro hned. "Myslíš ten bílý nebo černý? Oba jsou od stejného výrobce a na internetu bys je asi hledal hodně dlouho. Někdo jim říká NUK 10, někdo Oversized Adult Pacifier a podobně. Ten bílý mám na své bílé dny. Mám to místo cigaret. Nebo měla bych určitě, pokud bych kdy kouřila. Vnitřek není dutý jako mají normální dudlíky ale je v něm asi vata. Rozhodně jsem se nikdy nedostala k tomu si ho  zničit kvůli zvědavosti. Ten černý na černé dny je pak vycpaný mnohem víc a neuniká z něj vůbec žádný vzduch při stisku, jako je tomu u toho bílého...". Vteřina ticha, po té nejdelší Kájiny odpovědi, co jsme naše hovory započali mi dali možnost zeptat se znovu a nedat Káje prostor pro to, aby se stáhla opět do ulity nebo měla možnost být nervózní. "Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?"


---

"... a tak ten černý používám na své černé dny, kdy ho mám jako roubík..." chtěla jsem doříct ale moje chvilkové zaváhání vyplnil Honza hbitě otázkou, na kterou jsem znala jednoduchou odpověď. Pak padlo ještě pár otázek, všechny naprosto normální a po několikáté Honzově otázce, se zvedl od stolu, že skočí pro něco na snídani. "Káva na prázdný a podrážděný žaludek, není to nejlepší." usmál se a rozhodl se zkusit tu prodejnu pečiva co máme na rohu. V sobotu mívají otevřeno později. Než vyrazil, jen se otočil a řekl. "Budu pryč tak patnáct minutek, takže pokud by ses chtěla převléct do svého skutečného domácího, určitě neváhej. Mě to určitě vadit nebude". S tímhle šel do předsíně, obul se, vzal si moje klíče a zmizel.  Asi ve mě sepl autopilot. Prostě jsem vstala a nejprve si odskočila, dokud mám věci ještě pod kontrolou. Pak jsem rychle šupajdila k obývákové skříni, vytáhla svůj bílý dudlík, gumové kalhotky se zipy od Inkoswiss a pak jednorázovou plínku od Betterdry a k ní ještě booster. Cítila jsem, jak mi srdce buší a tepání proudilo celým mým tělem až mi bubnovalo i v uších. Hned jsem ze sebe stáhla tepláky i tričko a bez zaváhání i intimní plínku, která měla být můj trumf "normálnosti" u stolu. Tedy snaha vypadat normálně při hovoru s Honzou. Ještě jsem si vytáhla olejíček a už jsem si začala vše rovnat. Při olejování jsem si na chvilku prstíkem pohrála i sama se sebou. Cítila jsem, že jsem opravdu vlhká a drobné záchvěvy vzrušení, mě burcovali k tomu pokračovat v hraní si sama se sebou... na to ale bohužel nebyl čas. Do plínky jsem dala vložku, hezky se umístila a do plínky se  zabalila hned po té, co jsem se doolejovala. Lepítka držela na svých místech co měla a po rychlé obhlídce v zrcadle přišli na řadu kalhotky. "Tohle miluju" projelo mi hlavou, když po obou bocích stoupal zip vzhůru a já začala cítit tlak na svých partiích, jak plínka začínala být uvězněná pod tlustou vrstvou gumy. Chvilku jsem uvažovala co dál na sebe. Rozhodla jsem se pro dlouhé tričko, co svou délkou sahalo až pod zadek ale jako druhý díl pak kompresní legíny. Hned jak bylo vše hotové, podívala jsem se na svůj dudlík. Ze skříně jsem si tedy vytáhla ještě bílou stuhu, provlékla jí držáčkem u dudlíku a zavázala za krkem. Svůj "náhrdelník" jsem si pak nechala kolem krku. Dvakrát jsem se otočila v zrcadle, podívala na hodiny v kuchyni a uvědomila si, že mám ještě pár minut. Rychle jsem se do koupelny ještě utíkala trošku navonět. Při pohledu do zrcadla nad umyvadlem, řekla jsem si, že bych se na to rande mohla i trošku nalíčit. Rtěnka nepřipadala v úvahu ale trošku řasy, trošku stín a vlasy do dvou culíčků. Nechtěla jsem vypadat jak mimino, spíš rozverná nezbednice. Ostatně, tohle budu muset Honzovi taky celé osvětlit. Poslední kouknutí do zrcadla, zadudlání dudlíku a pomrknutí a rychle jsem šupajdila ke stolku v kuchyni. Kompresní legíny dělali tu poslední velkou službu mojí plínce a já cítila, jak mi při pohybu tře můj klín. Párkrát jsem se po balíčku poplácala a cítila příjemné svírání v podbříšku. Ještě, že hned na to zarachotili klíče.

---

Byl jsem hodně nervózní. S nákupem jsem byl hotový do pěti minut a pak pro jistotu čekal zbytek slíbeného času před domem. Ještě minutku dokonce přidal a teprve pak, se rozhodl vyjít nahoru. Do bytu jsem vcházel s velikým napětím. Vše vypadalo ale normálně až do momentu, než jsem vstoupil do kuchyně, kde seděla Kája. Klopila oči ke svým rukám založeným v klíně. V puse měla svůj bílý dudlík a dva copy sepnuté gumičkou. Měl jsem hroznou chuť jí políbit, uchopit její prsa nebo řádně zmáčknout zadeček. Raději jsem polkl a rychle jsem přešel ke kuchyňské lince a koláče vyskládal na talířky, které jsem pak vyskládal před Káju.

---

"Proč nic neříká" projelo mi hlavou hned co Honza vstoupil do kuchyně ale nechtěla jsem, a vlastně kvůli dudlíku ani moc nemohla, začít rozhovor. Pak přede mě Honza položil talíř a ošatku s koláči. Ucítila jsem jeho ruku na své hlavě, jak mě pohladil a pravou rukou vzal za můj dudlík a pomalu ho vytahuje ven. "Karolínko, tohle na snídani teď potřebovat nebudeš" a pak dudlík pustil.


Offline hrisnik

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 56
  • Karma: 2
Re:Kája z práce 2
« Odpověď #1 kdy: Října 09, 2021, 16:18:20 »
---

Karolínce se ten dudlík usídlil na prsou a já viděl pod dlouhým tričkem naběhnuté bradavky. Musel jsem si co nejrychleji sednou, jinak by byl průšvih. Erekce začala být nepohodlná. Hned jak jsem dosedl, Káje jsem se omluvil, že přes to všechno povídání jsem se nezeptal, zda tvarohové, makové nebo povidlové ale to už Kája zakousla tvarohový, který k ní byl nejblíž. Chvilku jsme mlčeli, než se Kája zeptala: "Vážně ti takhle nevadím?" Kája měla v hlase jasně slyšitelnou nejistotu. Chtěl jsem tu nejistotu zahnat, rozptýlit a tak jsem zažertoval, že mám co dělat abych jí z bezpečnostních důvodů nepožádal o nasazení těch palčáků. Kája neváhala ani vteřinu. Podívala se na mě těma svýma oříškovýma očima, které nyní byly lehce otevřené v úžasu a řekla "Hned jak dojíme, tak ti pro ně skočím" a usmála se. Po posledním koláči Kája vstala a šla ke skříni a já poprvé uviděl, jak její tričko naráží na naducaný zadeček. Chtěl jsem na něj položit ruku ale udržel jsem se. Kája přešla ke své skříni, odsunula dveře a vytáhla větší krabici s víkem. Přešla zpět ke stolu a otevřela ji. Uvnitř byla ta hromada řemínků a popruhů, co jsem viděl včera a nemínil zjišťovat, co je co. Nyní, za světla a s průvodcem to mělo být jiné. Kája vytáhla palčáky a já jen v tichosti dal ruce před sebe. Během chvilky mi v nich zajistila levou a pak i pravou ruku. Pak vytáhla zámečky a oba zacvakla. Klíčky pak položila na kuchyňskou linku a opět se na mě podívala. Napadlo mě se nyní zeptat na otázku, která mě napadla při čekání před domem. "Kájo, jak vlastně vypadá tvůj černý den?"

A zase to sklopení očí a stud. Přede mnou stojí Karolínka, dívka, která mi do žaludku uměla přivolat motýly, kdykoliv šla po chodbě. Ta dívka nyní přede mnou stojí s dudlíkem okolo krku a v plínce a přesto má ostych z něčeho naprosto zcela jiného. Z toho co jsem  zahlédl v časopisech co byly ve skříni a z obsahu krabice, jsem se mohl jen domnívat co přede mnou ještě skrývá. Když už mě okolnosti nasměrovali jedním směrem, asi bych se měl i tou cestou vydat a dojít až do konce. "Víš co Kájo? Mám nápad. Zkusíme si povídat beze slov, dobře?"

"Jak to myslíš?" zeptala se Kája. Nezbývalo mi než jen polknout a trošku direktivnějším tónem Káje říct, co zkusíme dále. "Ty si dáš zpátky do pusy dudlík a pak mi ukážeš, jak vypadá tvůj černý den.". Kája jen strnule stála a já nechtěl váhat dále. Postavil jsem se, vzal do svých neohrabaných palčáků její dudlík tak, jako mě Kája naváděla včera. Když jsem se snažil dudlík uchopit, několikrát jsem se dotkl jejích prsou. Určitě jí to nebylo nepříjemné, když jsem viděl znovu naběhlé bradavky a tak když Kája uchopila moje ruce a pomalu je dala do stran, to aby sama mohla vzít dudlík do ruky, neměl jsem obavu, že dělám něco co by sama nechtěla. Viděl jsem, jak zajíždí ten hladký kus gumy do jejích krásných úst a vzpomněl si na naše ráno, teprve několik hodin vzdálené. Kájiny oříškové oči uvězněné za štítem dudlíku šibalsky jiskřili a její "Fmmm" a pokyn ruky, abych se otočil odstartoval naší hru.

---

Snažila jsem si v hlavě přehrát celé naše povídání a nedokázala jsem si vzpomenout, že bych někdy zmínila něco o černém dnu. Tak říkám dnům, kdy vymrazím zámečky a sebe samu spoutám. Teď tu přede mnou stojí někdo druhý a snažím se vybavit si jakýkoliv úvaz nebo poutání. Hlavně nepanikařit. Pokud se budeš snažit o něco komplikovaného, určitě to dopadne špatně. Podívala jsem se do krabice a moje oči padli na postroj na boxtie, který jsem si koupila na začátku svých experimentů. Bohužel jsem ho nikdy "nerozchodila" protože pásky se u něj stahují jako popruhy u batohu. Nanečisto jsem si jej kdysi utáhla kolem pasu, ruce jsem měla volné a chtěla využít hřebíku ve zdi na "odháčkování". Vůbec se mi to nedařilo a než riskovat, že se uvězním úplně, zůstal na dně krabice. Dneska je mojí záchranou. Během chvilky jsem ho rozložila tak, aby dvě kovová očka koukala ve předu a dvě vzadu. Rukama jsem pak Honzovi stiskla lokty k sobě a skrze dudlík "kfobě" mu naznačila, ať má lokty u těla. Pak jsem mu jak poncho z vrchu navlékla postroj. Ujistila jsem se ještě jednou, že předek postroje je opravdu v předu a že horní pásek má nad hrudníkem a prostřední pod hrudníkem. Pomalu jsem pak začala utahovat horní i spodní pásek tak, že Honza nemohl dát ruce od sebe. Jemně jsem mu pak vzala ruce za zápěstí a dala mu je za záda a provlékla nejspodnějším páskem. Celá akce netrvala déle než několik minut, Honzu jsem měla ale dokonale svázaného. Zatahala jsem za pásky a také se ujistila, že nejsou až moc pevné. Pravidlo, že by mělo být možné strčit prst pod provaz mi naskočilo automaticky a já se sebou byla spokojená. "Dofvý?" Zeptala jsem se přes dudlík a moje bezmocnost normálně komunikovat mě začala trošku zlobit a zároveň vzrušovat ještě více.

---

"Tak to byl fofr" řekl jsem nahlas, když jsem zkusmo zahýbal rukama a zjistil, že jsem dokonale spoutaný. Kája mě chytla kolem ramen a otočila si mě zpět tváří k sobě. "Uuuuhmm" zamumlala spokojeně a rozverně kývla hlavou, že je spokojená. Šibalsky se začala dívat po místnosti a pokud by v ten moment měla žárovku nad hlavou, asi by mě oslepila. Rukou se vztyčeným ukazováčkem vzhůru naznačila, že má další nápad. Opět si mě pomocí tlakem na má ramena otočila zády k sobě a strkala mě směrem ke gauči, do kterého mě pak zatlačila, abych si sedl bokem. Díval jsem se před sebe, pravým ramenem se opíral o pohovku a napadlo mě, podívat se do odrazů, co vykreslovala televize po mé levici. Viděl jsem jak Kája kráčí s krabicí zpět ke gauči, pokládá jí za mě a pak se ještě přesouvá ke skříni. Když uviděla můj zvídavý pohled, zvedla prst a se slovy "u u uuu" (ne ne neee) přešla zpět ke krabici a vytáhla měkkou škrabošku na spaní, kterou mi dala přes oči. Byla to obyčejná látková, takovou kterou si koupíte na letišti, když máte dlouhý let. Chtěl jsem Káje něco říci ale ucítil jsem na svých rtech její prst, který mi jasně naznačoval, že mám být potichu. Uslyšel jsem vrznutí skříně, jemné šustění a gauč se mírně prohnul, to jak si Kája za mě sedla. "Hmmm" uslyšel jsem za sebou spokojené zabručení. Zdá se, že Kája měla vše co potřebovala při sobě. Její ruce mě jemně pohladili po obou tvářích a pak zvedli škrabošku. Obě její ruce mě chytli do dlaní abych nechal hlavu rovně. Před sebou jsem uviděl velké zrcadlo, které bylo na jednom dílu posuvných dveří Kájiny skříně. "Aha, takže jeden z těch dveřních dílů měl zrcadlo" řekl jsem nahlas ale Kája mě nenechala pokračovat. Jednou rukou mě objala na prsou a přitiskla se ke mě. Druhou rukou mi zakryla ústa a na chvilku mě takto držela v obětí. Její levá ruka mi následně pohladila mojí pravou bradavku a pak když jí bezpečně našla, začala po ní jezdit ukazováčkem. Bylo to velmi příjemné a já cítil, jak dosahuji vzrušení. Pak stáhla obě ruce a opět se ode mě odpojila. Slyšel jsem, jak za zády něco kutí. Jemné cvaknutí, jako když dopínáte cvoček u bundy a Kája byla opět přimazlená u mě. V zrcadle jsem viděl, jak mi levou rukou hladí tvář a pak její pravá ruka, která se vynořila zpoza mě, v sobě něco drží.


---

"Snad to není moc, ale rozhodně chci srovnat účty" řekla jsem si, když jsem na černém dudlíku dopla poslední pásek, který se cvočkem zajišťoval ve dvou dírkách, které byly ve štítku dudlíku. Znovu jsem se k Honzovi přitiskla, pohladila ho po tváří a jemně ho vzala za bradu, abych mohla palcem a ukazováčkem naznačit, aby roztáhl čelist. Jak uviděl dudlík v mé pravé ruce, pusu otevřel sám. Olízl si rty a byl připravený. Dudlík sem se snažila mu do pusy zasunout co nejjemněji a když jsem měla jistotu, že je celý uvnitř, zatlačila jsem jemně dlaní ze spodu jeho brady, aby stiskl. Jeho pohled v zrcadle směřoval ke mě. Díval se, snad jestli si to celé užívám a já sama sobě musela přiznat, že mě to moc bavilo. Utáhla jsem řemínek za hlavou a pak druhý pod bradou, což omezilo jak moc dokáže dát od sebe zuby a dudlík vytlačit jazykem.

---

Díval jsem se na Káju v zrcadle, měla tak soustředěný výraz, při kterém mírně krabatila čelo a vypadala nádherně. Její vlásky mi neustále lehce šimrali ramena a pak místa, která nebyla zakryta rukavičkami. Cítil jsem i Kájinu vůni a vždy když se přitiskla, moje založené ruce se jemně třeli o spodek jejích prsou. V tenhle moment jsem si už jen užíval cokoliv, co by na mě Kája chtěla zkusit. Svým způsobem jsem i čekal, že černý dudlík přijde a protože jsem byl zvědavý, co přijde dál, nechtěl jsem jeho nasazení jakkoliv prodlužovat. Jemně mi ho zasunula do úst a pak začala utahovat řemínky, které mi víc a víc fixovali dudlík v puse. Zkusmo jsem si hrál s tvrdší savičkou dudlíku jazykem a všiml si po očku, jak mě Kája pozoruje.

---

Štítek dudlíku se jemně pohyboval do stran, jak si s ním Honza hrál a mě došlo, že vypadá nejen roztomile ale že u něj nevidím ani náznak odporu či opovržení. To mi dodalo dostatek odvahy k posledním krokům mého plánu šitého hodně horkou jehlou. Chytla jsem Honzu jemně za ramena a pomalu jej položila na pohovce na záda. Znovu jsem ho pohladila po tváři a rukou mu přejela po prsní bradavce, kterou jsem malinko podráždila a pokračovala dále až k jeho kalhotám. Pásek Honza neměl a jeden knoflík a poklopec nepředstavoval žádný problém. Obě ruce jsem mu z boků zasunula do kalhot a pomalu mu je začala stahovat zároveň i s trenýrkama. Polonahý Honza mi ležel na gauči a před tím, než dokonám své dílo, dala jsem mu pod hlavu polštář, pohladila ho po vlasech a začala mu za hlavou jemně šustit. Byl hodně zvědavý. Nejprve se podíval do zrcadla ale jediné co mohl vidět byl můj oplenkovaný zadek. Pokud by se díval pod mé ruce, viděl by jak skládám dvě bavlněné plínky a vkládám je do kalhotek, vrstvu po vrstvě. Hluboký nádech nosem, sebrat tu zbylou odvahu a učinit poslední krůček. Narovnala jsem se s plenkami v rukou a přešla k Honzovi ze předu. Moc dobře jsem viděla jak se na mě dívá v zrcadle. Naznačila jsem, že si chci sednout na místo, kde má právě natažené nohy a tak je musel pokrčit. Mezi kotníky jeho pokrčených nohou jsem pak položila rozložené plenkové kalhotky a v nich dvě bavlněné plínky. Celý set, objednaný u jedné české švadlenky jsem na sobě měla pouze jednou ale na Honzovi rozměry to bylo asi to jediné, co jsem měla. Teda kromě gumových kalhotek na zip, ale nechtěla jsem zrovna v tuhle chvíli zjišťovat, kdo z nás má větší zadek a jakou správnou velikost by měli mít jeho plenky.

---

Chtěl jsem Káju ujistit, že to co dělá mi nevadí. Naopak, líbilo se mi s jakou určitou hravostí vše chystá a s veselou jiskřičkou v oku, kterou střídal náznak vnitřního hlubokého přemýšlení nad tím, zda je vše v pořádku. "Umfef" (můžeš), chtělo se mi Káje říct, aby pokračovala dál v tom co započla. Moje snaha promluvit přitáhla celou její pozornost a vytáhla jí tak z té hluboké nory myšlenek. Šlo vidět, že se jí hlavou honí co jsem to asi řekl a protože mi moc možností jak komunikovat již nezbývalo, zapřel jsem se do pat a nadzvedl svůj zadek. Kája hned pode mě začala rozmisťovat kalhotky a polohovat je s plenkami tak, aby vše sedělo správně. Jemně mi pak volnou rukou zatlačila na břicho a já dosedl. První pocity byly příjemné. Bavlněné plenky byly velmi jemné na dotek. Měl jsem jen mírnou erekci, takže po dosedu vzala Kája první plínku a jemně mi jí převinula rozkrokem až lehce pod můj pupík. Přidržela jí a převinula druhou, tu si přisunula pod ruku kterou již držela první plínku a pak vzala levé z "křidélek" kalhotek a přehnula jej doprostřed mého břicha. To pak udělal i s pravým "křidélkem" a suchý zip spojil obě křidélka tak, že vytvořila něco jako pásek kolem plínek. Když měla Kája ruce volné, chytla nejvrchnější díl kalhotek, který jsem měl zatím stále mezi kotníky, napnula jej a převinula přes obě plenky. Střed kalhotek se přichytl dalším suchým zipem takže fixoval již přeložené plínky a Kája začala zapínat druky na kalhotkách, které byly ve dvou řadách, podle nutnosti šířky, po obou stranách kalhotek. Jemné zatlačení, cvaknutí a Kája vydala přes dudlík úlevné "uhmm". Asi se bála, že mi kalhotky nebudou. Ještě sedm dalších zatlačení a sedm zacvaknutí a kalhotky mi silně tlačili na obě bavlněné plínky. Povrch kalhotek byl z černého lesklého materiálu, který jsem na sobě určitě v životě neměl.

---

Přede mnou ležel Honza, můj kolega z práce. Svázaný, umlčený roubíkem a s balíkem plen mezi nohama. Kalhotky z černé lakovky mi nedali spát a já snad jako by to bylo poprvé, jsem se toho krásného balíku dotkla nejprve špičkami prstů a nakonec jsem musela položit celou dlaň. Chvilku jsem po tom hlaďoučkém povrchu přejížděla než jsem si uvědomila, že jezdím Honzovi dlaní v rozkroku a že se mu to evidentně líbí. Co teď? Napadla mě jen jedna možnost. Nahnula jsem se nad Honzu a na postroji, jsem jej chytla za nižší kruh, který boxtie spojoval a tahem jsem mu pomalu naznačovala, že chci aby vstal. Zvuk klouzání plenkových kalhotek po gauči, když se přesouval do sedu nebo následně jeho chůze, kdy jsem ho za sebou vedla do ložnice, stále držící ho za postroj zůstanou ty nejkrásnější vzpomínky. Byl to pro mě naprosto nový zážitek, když něco takového vidíte na druhé osobě. V ložnici jsem ani nemusela moc naznačovat, Honza si vlezl neohrabaně doprostřed postele, lehl si na záda, nohy roztažené do obráceného Y, to kvůli plínkám a čekal. Stoupla jsem si k úpatí postele a pomalu si před ním začala sundavat tričko, pohledem mi pak vysel na prsou než se očima stočil k mé plínce, která viditelně koukala ze všech stran, díky kompresním legýnům. Ty jsem si postupně stáhla také a odhalila tak růžové gumové kalhotky na dva zipy. Pomalu jsem po čtyřech vlezla za ním, vylezla nad něj a obkročmo si sedla na jeho plínku. Oba dva jsme hlasitě oddechovali a já se jemně zapřela o jeho hrudník a špičkami ukazováčků mu začala kroužit okolo bradavek. Z toho jak se kroutil a napínal v postroji mu to bylo určitě příjemné. Stejně tak ale mě. Jeho jemné vrtění se přenášelo a plenka která se o mi třela o mé intimní partie tomu výrazně pomáhala. Honzovo jemné zahuhlání přes dudlík a prosebný výraz směřující k jeho plínce mi trvalo minutku dekódovat ale pak mi došlo hlavní poselství. Pomalu jsem z vrchu zajela rukou do jeho plenky a narovnala mu penis do správné polohy. Chudák byl plínkou přimáčknutý směrem dolů. Nyní když jsem na něm seděla obkročmo a začala se třít, masírovala jsem tím i jeho. Honza pomalu začal třít svou plenkou do protipohybu a pomalu začínal vzdychat přes svůj dudlík. Musela jsem se zapřít o jeho hrudník z toho, jak mě jeho pánev pomalu začala nadzvedávat a rovnou jsem využila toho, že jsem měla své ruce opět poblíž jeho bradavek. Náročných několik desítek minut jak na mysl ale i tělo, které jsme spolu zažívali a pak pro mě extrémní vyvrcholení mých tajných snů, potlačovaných představ ale i čelení strachu mi přivodilo jeden z mých nejsilnějších orgasmů v životě. V jeden okamžik jsem začala vnímat pouze svůj dech, tepání v uších a pomalé rozrůstající se teplo, které se mi od podbříšku začalo přelévat až do zad až najednou, jako by mne někdo vytrhl z mého těla a poslal na výlet mezi hvězdy.

---

Potřeboval jsem alespoň několik dalších vteřin, abych vyvrcholil ale Kája, která při přejíždění po mé plínce pomalu kňourala do svého dudlíku jako koťáko, až do momentu kdy vzdychala s otevřenou pusou tak, že jí její vlastní dudlík vypadl a vysel na její stuze kolem krku, se těsně před tou hrstkou pro mě potřebných vteřin vzedmula, celá se začala třást a několik chvil, jako by jí projížděl elektrický proud. Pak sklonila svou hlavu k té mojí, políbila mě na čelo, pomalu se svezla na mé tělo a odvážil bych se tvrdit, že snad i omdlela. Kája si na mě lehla tak, že její stehno bylo díky bohu opřené o mojí plínku a kalhotky z lakovky stále přenášely příjemné tření. Vzrušením jsem šílel a zbaven jakéhokoliv rozumného uvažování, pomalu jsem začal svou pánví třít proti Kájině noze. Bylo mi úplně jedno, že jsem musel vypadat jako pejsek. Těch několik chybějících vteřin se protáhlo možná na minutu a půl ale můj přerušený orgasmus se rozhodl vrátit a já jsem se poprvé v životě udělal do bavlněných plínek, zatímco vedle mě zhluboka dýchala Kája, její vlasy byly rozprostřené všude po mé tváři a krku a já cítil její vůni, zatímco její ruka mne objímala na hrudníku a ona celá, svým tělem ke mě byla přitisknutá. Plínka tlačící na můj penis ještě o to více umocňovala moje vyvrcholení, která snad díky tlačení, trvalo déle, než bych čekal. Jak začalo opadat vzrušení, nejraději bych se nechal rozvázat, nicméně Kája stále tiše oddechovala na mou tvář a oba vysílení vším, co jsme spolu za jedno sobotní dopoledne zažili, pomalu na minimálně hodinu usnuli.
« Poslední změna: Včera v 22:37:20 od hrisnik »

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 167
  • Karma: 4
Re:Kája z práce 2
« Odpověď #2 kdy: Října 10, 2021, 21:13:23 »
Toto pokračování se mi stejně, jako první část líbilo.
Oceňuji sloh autora a psychologické vykreslení postav.
Má to děj, budu se těšit na další pokračování, doufám, že bude.

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 778
  • Karma: 3
Re:Kája z práce 2
« Odpověď #3 kdy: Října 13, 2021, 07:59:23 »
Opět hezké pokračování, díky. Doufám, že budeš psát dál. Mimo obsahu mě zaujal i ten boxtie postroj, to jsem neznal.
MS