Povídka ze starého fóra
Autor : sambal (Petr Myslivec)
V momentě, kdy do místnosti vstoupila Sharleenina matka Laura, se mi podlomila kolena. Mé srdce začalo divoce bušit, polil mě pot a já si uvědomila, co se stalo. Andrea i Sharleen reagovaly úplně stejně jako já. Dívaly se zmrazenou tváří přímo ke vchodovým dveřím domu. Stály jsme vedle sebe, oblečené v plenkách a košili. V puse jsme měly dudlíky, které jsme vystrašením pevně sevřely svými popraskanými rty. Mohly jsme jenom přemýšlet, co se bude dít dál. Neschopny jakéhokoliv pohybu, nebo i slova.
Laura vstoupila do místnosti a už z dálky nás zdravila, ale když viděla, co její dcery a jejich kamarádka mají na sobě, řekla překvapeně: „O můj bože. Co se tady děje?" Kabelka jí spadla z ramen na podlahu. Zakryla si ústa rukou a několikrát opakovala: „O můj bože."
Richard vstoupil do místnosti po pár sekundách. Asi ještě parkoval auto. Byl ve stejném údivu, jako jeho žena. „Co to má znamenat? Vy všechny… máte na sobě plenky?" ptal se nechápavě.
„Tali!" vydala ze sebe Laura, ale nevypadalo to, že je nějakým způsobem překvapená, nebo se na mě dokonce zlobí. Já sama jsem se začala stydět a dívala se směrem k podlaze. Kamkoliv, mimo dosah ostatních v místnosti. „Je to pravda, Andreo?" obrátila se najednou k ní. „Věděla jsem o tom, co ukrýváš pod svou postelí, ale nevěděla jsem, že to samé dělá i tvoje kamarádka a sestra." Andreiny oči byly celé oslzené. Začala vzlykat a hluboce se omlouvat. „To je v pořádku, zlatíčko," řekla ji chápavě Laura. „Já vím, proč to děláš. Určitě jsem tě zanedbávala. Proto jsi se chtěla stát znovu dítětem. Jsem špatná matka. Mrzí mě to." „Ne, to není pravda," pochybovala Andrea. „Vždycky jsi se o nás dobře starala a projevovala lásku. Jenom si chci občas hrát na dítě. To je vše."
„A co vy dvě?" ptal se nás Richard. Vysvětlily jsme, jak jsme se dostaly k naší hře. Bylo to samozřejmě trochu jiné, než u Andrey. Laura s Richardem odešli na několik minut do vedlejšího pokoje. O něčem spolu mluvili, ale nemohla jsem dost dobře rozeznat, o čem. Byla jsem vystrašená, protože jsem si všimla úsměvu na obou jejich tvářích. „Tak dobře. Rozhodli jsme se, že se o vás budeme znovu starat, jako byste byli malé děti. Pokud to budete chtít samozřejmě…"
„Opravdu?" ptala se udiveně Andrea. Její matka se usmívala jejímu překvapenému dětském výrazu ve tváři. „Ano. A Sharleen si může znovu hrát s tebou. Stejně jako když jste byli dětmi." Sharleen a Andrea objaly své rodiče a já viděla, jak jsou všichni šťastní. „Ale mami. Počkej. Co bude s Tali?" řekla Andrea a podívala se smutně mým směrem. „No, myslím, že může zůstat společně s námi, pokud bude chtít," odpověděla. „Děkuji za tuhle nabídku." Moc by se mi to líbilo. Věděla jsem, že Laura a Richard jsou dost bohatí na to, abych u nich mohla na chvíli zůstat, ale nešlo to. „Nesmysl," řekla Andrea. „Jsi naše nejlepší kamarádka! Budeme tě mít stejně rádi, jako by jsi byla naše skutečná sestra."
Laura navrhla, že by mohla zavolat mé skutečné matce. Já jsem souhlasila, protože jsem věděla, že byly velmi dobré přítelkyně. Velice často se navštěvovaly a dokonce měly i stejné zaměstnání, učitelky. Sledovala jsem nervózně, jak Laura vytáčí na číselníku číslo mé matky. Byla jsem si téměř jistá, že bude souhlasit, když jí to Laura správně vysvětlí.
„Tali, je to pravda?" slyšela jsem ve sluchátku. „Ano, je mami." Odpověděla jsem, přitom jsem se trochu červenala, ačkoliv jsem si uvědomila, že moje matka nemůže o ničem vědět. „Myslím, že je to skvělý nápad, když budeš žít s někým dalším," byla potěšená tímhle nápadem. „Ale doufám, že se u Laury a Richarda budeš chovat slušně." „Slibuji. Neměj strach," uklidňovala jsem ji. „Tak se měj moc hezky. Ještě bych si chtěla promluvit s Laurou." „Mám tě ráda, mami," rozloučila jsem se s ní a podala sluchátko do rukou Laury.
„Dobré zprávy, Tali," řekla Laura šťastně. „Tvoje maminka souhlasila, že s námi můžeš bydlet." Měla ale jenom jednu podmínku. Chtěla by pravidelně dostávat nějaké fotografie, aby viděla, co dělá její malá slečna.
Nám třem byla určena speciální pravidla. Jedno z nich bylo, že kdykoliv jsme byly v domě, musely jsme mít na sobě plenky, stejně tak jsme musely být oblečeny do dětských šatů. Andrea ukázala Lauře, kde by pro nás mohla na internetu zakoupit nějaké dětské materiály v dospělé velikosti. Mohly jsme si vybrat, jestli budeme používat naše plenky, nebo půjdeme na toaletu, ale pokud jsme je použily, nebylo nám dovoleno si je měnit. To mohla dělat jenom Laura. Během doby, kdy jsme byly ve škole, jsme mohly mít své normální oblečení, ale jakmile jsme se vrátily domů, musely jsme se vrátit do svých dětských rolí. Dokonce jsme ani nemohly skrývat naše pleny, pokud by přišel na návštěvu někdo další. Mohly jsme jenom zůstat u sebe v pokoji.
Vlastně to už nebyl vůbec obyčejný pokoj. Richard pracoval jako tesař a s jeho pomocí se naše ložnice pomalu přetvářela na krásný zdobený dětský pokojík. Z našeho apartmá jsem sem umístily všechny naše věci.
Dnes už ale bylo dost pozdě. Andrea usínala ve svém pokoji, zatímco Sharleen mi připravila postel u sebe. Laura a Richard nám všem popřáli dobrou noc a my všechny spokojeně usínaly.
