Problesklo mi hlavou jak může vědět, že jsem od Hedviky. Všiml si mého pohledu "Slečno, Hedvika volala ještě dříve, než jste dojeli do nemocnice."
Podívala jsem se na Míšu,byl pobledlý.Šla jsem k němu sestřička mu měřila teplotu ušním teploměrem. "Pane doktore, má 38.4" Doktor vstal a přišel k němu."Dáme tu injekci sestro" Sestřička vzala injekci, natočila jsem si ho na sebe.Začal plakat, lekl se.Nahnula jsem se k němu "To nic zlatíčko,budeš spinkat." Dala jsem mu pusu, bylo mi ho moc líto a zároveň jsem měla o něj strach.
Během chvilky injekce zafungovala.Do dveří přišel sanitář "Jdu pro toho pacienta, dobrý den Pane Primáři." Zvedl obočí " dnes jsem jen doktor, "půjdu rovnou s vámi." Řekl mu "Sestro pacientku na příjem." "Pane Primáři, dnes ho bolelo bříško, nebyl na velké od Ponďelka a dnes je pátek." Otočil se na mě "S tím si umíme poradit, jděte chvilku odpočívat slečno." Odešel, najednou jsem pocítila strašnou prázdnotu. Sestra si toho všimla " Nebojte se,bude v pořádku." Vynutila jsem ze sebe úsměv a přijala to jako útěchu. Vyšla jsem z ordinace, v ruce jsem měla žádanku na rentgen. I když se mi absolutně nechtělo absolvovat nějaké vyšetření, musela jsem. Bylo tam pár lidí, seděla jsem tam asi 20 minut, pak jsem šla na řadu. Můžete si odejít,řekl mladý kluk, který rentgen obsluhoval.Vrátila jsem se před přijímací kancelář, sestra mě zahlédla a řekla jen,že pojedem nahoru. "Máte vůbec nějaké svoje věci?" zavrtěla jsem hlavou "musím volat domů, aby mi je privezli." Řekla jsem ji a hned mi došlo, že telefon mám doma. V duchu jsem si nadávala, ale pak jsem si uvědomila, že v této situaci, by si na telefon nevzpomělo víc lidí. Dojeli jsme výtahem do třetího patra "a jsme tady, pak počkáte na pokoji a já Vám přinesu erár. Na zdi bylo napsáno, Lůžková část 3,4,5. Zabočila v pravo a na dveřích byl nápis Lůžková část 3, nadstandartní pokoje, pro matky s dětmi. Srdce mi zaplesalo radostí. Sestra si všimla, že jsem se dost uvolnila " no vidíte, nikdy není tak zle. Ale vzala jste si na sebe nemalé povinnosti." Měla pravdu, ale kolik holek má v 17 letech mimčo a zvládne to.Tak já přeci musím zvládnout postavit na nohy jeden uzlíček neštěstí. Zavedla mě do pokoje, byl hezký na stěně televize a dvě postele. Byl tam přebalovací pult,ale byl malinký. Ten byl pro matky s miminkama. V pokoji byla koupelna se záchodem. Tak to bude Váš pokoj, malého Vám co nevidět přivezeme. Sedla jsem si na postel, byla jsem nějaká unavená. Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na otevřené dveře. Byla to Hedvika s Tomášem a tátou. Usmála jsem se "Jak dlouho jste tady?" "Asi půl hodiny" řekl táta. "Hedvika zařídila nadstandart u primáře." Pokývala jsem hlavou " já vím" sedla jsem si na postel a začali se mi koulet slzy z očí.Tomáš si sedl vedle mě a začal mě hladit po vlasech. " Nebreč Terezko" řekl mi chvějícím se hlasem. Hedvika se ujala slova "zítra ti sem pošlu Roberta Pavlíka, je to úžasný psycholog promluví si s tebou. V Praze vám zařídí dětského psychologa.S Míšou se nemůžete vrátit do toho baráku, protože se tam nikdy nebude cítit dobře. Míša tě má moc rád a ty nemůžeš být na internátě v Praze a nechat ho tady 5 dní samotného.Hlavně musíš být silná." Poslouchala jsem ji a nechápala jsem jak tohle chtějí realizovat. "Co když to nezvládnu?" Řekla jsem a utřela si slzu "Ty to zvládneš a já s Tomášem ti budu oporou viď Tomiku." Tom kýval hlavou "V pondělí jedu do Prahy, musím najít tu jeho chůvu o které mluvila ta jeho sociální pracovnice.Musíme ji najít a potom najdeme bydlení v Praze a já si tam najdu práci." Zní to jak pohádka,pomyslela jsem si " a matka?" zeptala jsem se. "Tvá matka mi sdělila, že když ji napíšu, že se vzdávám baráku a nechám to notářsky ověřit, tak potom můžu táhnout do prdele.Filip chce zůstat s matkou." Tomáš se zasmál "poprvé Filip dostal nařezáno, táta mu nařezal." vyčítavě jsem se na tátu podívala "Tati tohle nikam nevede." Táta se podíval na Hedviku "Bóže můj, kdyby se rozdávala cena za lásku k bližnímu svému, tak moje dcera by měla doma celý sklep ocenění. Terezko, co kdyby mu srazil vaz, tomu. klukovi." "Já vím tati,asi jsem hloupá." Řekla jsem mu."Nejsi hloupá,jsi neuvěřitelná a díky bohu, nejsi po matce."
Podivala jsem se na hodinky " Už je tam 1:30. Hedviko a jak to že ty znáš primáře?" Hedvika se zasmála " to je jednoduché v téhle nemocnici pracuji už 15 let. A pan primář je mi nesmírně nakloněn." Nahnula se ke mě a šeptla mi " Prostě a jednoduše jsem ho vytáhla z pěkného průšvihu.Teď půjdu zjistit, jak to vypadá s Míšou." Řekla a odešla. "Tati,přivezeš mi zítra nějaké věci, nevím jak dlouho tu budeme." Kýval hlavou "Zítra určitě přijedeme viď Tomiku."
Uběhla hodina s tátou jsem rozebírala svou matku. Vysvětlil mi, že dřív se chovala jinak. Když jim Míšův táta koupil ten barák, hrála si na velkostatkářku a chtěla pořád víc."Rodiče Míši však řekli, že nemůžou každýmu dát co chtějí.Pohádala se s nimi a vyhodila je ze svého domu navždy.15 let nechodí do práce a nechává veškeré platby na mě. Teď když souhlasila, že se o Míšu postará, nabyla dojmu, že bude dědit velké peníze.Od sociálních pracovnic zjistila, že je na světě neprůstřelná závěť a patronem Míšovo majetku je Marek Král. Proto asi nabyla dojmu, že když kluka psychicky utýrá,tak se k penezům dostane." řekl mi a já zalapala po dechu " Kvůli penězům??!!" " Bohužel a nejhorší je, že mě do toho zatahovala taky a já tomu málem propadl. Až potom jsem si uvědomil, že to nejsem já." Do pokoje vešla sestra se sanitářem, sanitář odbrzdil postel a vyjel ze dveří." Za chvilku vám ho sem dovezeme." Vydechla jsem si, nemohla jsem se dočkat, až ho budu mít zpět u sebe. "Kdo je Marek Král?" zeptala jsem se. "Nevím, musím to zjistit a hlavně, když najdeme Lucku, tak dáme Míšovi další psychickou pomoc." Kývla jsem věděla jsem, že má pravdu. Do dveří vjel. sanitář s postelí a za ním kráčel Primář a Hedvika. Míša spal, měl pravou ruku v sádře a pravou nohu také.Nohu měl položenou na vyvýšeném upraveném stojánku. "Tak slečno, museli jsme kotník sešroubovat.Ruku jsme srovnali a dali do sádry.Levou ruku má zavázanou jen obynadlem. Má naražené zápěstí, zlomené to není naštěstí. Sestra mu dala jednorázovou plenku. Bude ležet, hodně ho zavodňujte a bude jíst. Potřebuje trochu přibrat. V kapačce má analgetika na bolest. Potom budeme podávat další dle bolesti. Teď už je to na Vás a hlavně na něm samotným.Na hlavě má tři stehy.Počítejte s tím, že ho bude bolet, ale nebude to takové jako ta noha s rukou."
Pohladila jsem ho po tváři, spokojeně oddechoval. "Terezko mi půjdem, zítra přijedu a přivezu ti nějaké věci."
Pokračování příště.........
