abdl starší - jen převedeno z minulého fóra, zamčeno > Osobní

Ograsmus - "Temná strana plenek"

(1/11) > >>

sambal:
Jaja se tu v jedné diskusi zmínil, že po sexu už nemá na plenky vůbec žádnou chuť a mě by zajímalo, jako je to u ustatních. Chápu moc dobře, že tohle je téma, o kterém se moc nebaví, možná se o něm ani bavit nechcete, protože je velmi depresivní a také osobní, ale velice mě zajímají vaša zkušenosti. Jaké pocity prožíváte přímo po orgrasmu. Jestli pouze slatný prožitek vyvrcholení, nebo je to doprovázeno i velice depresivním pocitem nanávidění sebe sama? V tu dobu proklínáte celý svět? To člověka, co vůbec kdy vynalezl plenky a hlavně dobu kdy se vám to začalo líbit?

Během toho co jsem se ostatních ptal jsem zjistil dvě zásadní věci

1) Tyhle depresivní pocity se projevují převážně jenom u AB (nebo u AB jsou více intenzivnější)

2) Časem by měli téměř zmizet

petka63:
Hups, zajímavé téma.
Tak nějak chápu o čem je řeč. Je to pár let (cca 2roky) co jsem měl podobné pocity po vyvrcholení (rozuměj, one  man show + plenky) a proklínal jsem dobu kdy jsem se k plenkám dostal (tj: když jsem si uvědomil svůj fetiš na plenkách). Časem to ale začalo slábnout a v současné době již tyto pocity nemám. Nevím jestli jsem tak nějak přijal plenky jako součást sebe, nebo jsem si na ně jen zvykl.
Toť názor můj – DL

Ještě poznámka, napadlo mě, zda tyto pocity u AB zaměřených lidí, nevycházejí z toho, že se k životu dítěte sex nehodí. A takové pocity pak vycházejí z rozepře mezi zálibou (životním stylem, jako malé dítě = žádný sex) a realitou – pudy a potřeba sexuálního uspokojení. Obojí přináší uspokojení a je nezbytné (pro dotyčné) k životu, ale podstata toho uspokojení se vzájemně vylučuje.

nobdx:
Ja to mel taky tyhle pocity, to jsem pak byl schopen celou sbirku plenek a plenkovejch kalhotek vyhodit :-)

Uz me takovy pocity presly a uzivam si to :-)

Anonymous:
jj, tohle mívám taky - takový ten stud - "proboha, jsem úchyl!! vzrušují mě plenky! pomoc!" (DL) A už jsem se kolikrát rozhodla, že s touhle deviací jednou provždy skoncuju, ale nejde to - dokud je to v člověku někde hluboko uvnitř zastrčené, tak s tím nejde nic dělat - pouze se s tím smířit, jak už psali výše uvedení...
Ale musím s povděkem přiznat, že teď, když jsem se setkala s lidmi podobně "postiženými"¨(promiňte mi ten výraz - příhodnější mě nenapadl) a mohu o tom poprvé v životě s někým mluvit, ta touha trochu ustupuje do pozadí (nebo se naplňuje už prostým faktem, že o tom čtu).  :wub:

cesestka:
Jo jo je to tak, taky mám někdy ty pocity, vždy jsem je chtěl vyhodit, ale jak píše valerie, když vím, že nás je víc, tak už to neřeším apěkně si to užívám.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana