Zatímco byla děvčata s průvodkyní na prohlídce, odehrálo se v jiné části hradu něco, co zůstalo skryto očím i uším učitelek i vypravěčce příběhu Markétě.
Když odešla výprava na prohlídku, objevil se znenadání na nádvoří hradu řidič autobusu s brašnou přes rameno. V ruce měl klíče, odemkl jedny ze dveří po levé straně a vešel dovnitř. Vyšel asi dvacet schodů, když se náhle objevil ve velké místnosti. Na delší stěně bylo šestnáct obrazovek a na každé z nich jiná místnost hradu, vyjma spodní řady, kde byla vidět kastelánka, jak si přípíjí s děvčaty a učitelkami močitem. Vše sledoval hubený, asi pětadvacetiletý, muž v trochu silnejších dioptrických brýlích. Pod stolem bylo zapnutých několik počítačů, které zpracovávaly nějaká data.
"Těbůh, Péťo," oslovil onoho muže řidič.
"Ahoj, Rudo," vrátil mu Petr pozdrav.
"Jak to vyšlo?"
"Pomočily se všechny. Chceš se podívat?"
"Jasně, že jo."
"OK. Hned ti to tam dám."
Petr si chvíli hrál s tlačítky u ovládacího pultu a najednou se na jedné z obrazovek objevil zástup mužů a žen ve středním věku, jak vystupují z autobusu.
"Počkej, to není vono. To není můj bus. Dals tam minulou výpravu."
"A jo, sorry."
Po chvíli se na obrazovce objevil jeho autobus a Veronika s Markétou a dalšíma holkama, jak svírají ruce mezi stehny, baví se s kastelánkou a pomaličku jdou směrem k toaletám.
"Dělej, přibliž to," zvolal nedočkavě Ruda.
Petr zapnul přiblížení na holky vpředu a najednou bylo vidět, jak všem téměř najednou ztmavly rozkroky.
"Bomba, pusť mi to ještě jednou."
"To víš, že jo."
Ruda se na to podíval znovu, tentokrát z větší dálky, aby viděl celý dav a tu louži moči, která se rozlila okolo. Petr koutkem oka postřehl, že se Rudovi v rozkroku udělala boule a chvíli na to tam měl i zvětšující se vlhkou skvrnu.
"To je fakt super. Povedlo se to líp než minule," pochvaloval si Ruda.
"Už jsme holt zkušenější. Doufám, že zákazníci budou ještě víc spokojení. A co ty?"
"Ale jo, dobrý. Lepší než minule, kdy se mi pochcala půlka než jsme dojeli sem. Teď se mi pochcaly asi jen čtyři a dvě posraly. Jedna to pustila už v uličce, pak se otočila. Viděl jsem její špinavou prdel. Stála tam v hovnech a chcánkách, svejch i tý druhý, a bulela. Mně málem prasknul, jak jsem si stříkal do kalhot. Měl jsem co dělat, abych udržel autobus na silnici."
"To ti věřím."
"A to nebylo všechno. Jedna se posrala přímo na sedadle a seděla v tom celou dobu. Trochu jsem je totiž na začátku vystrašil. Cheche... Cheche!", nahlas se zasmál Ruda. "Sice teď budu muset nechat vyčistit potahy, ale za to mi to stojí."
"Že ti stojí? To vidím."
"Blbe! Navíc jsem cestou dělal, že je klimatizace rozbitá a pustil jsem jí naplno až na poslední čtvrthodinu, aby se jim v tom chladu chtělo ještě víc," vykládal nadšeně.
"Máš nějaký fotky?"
"Jo, tady ve foťáku. Udělal jsem fotky těch mokrých a špinavých sedadel. Teď půjdu ještě nafotit ty mokrý hadry, co si nechávají sušit. Jak jsou daleko s prohlídkou?"
"Máš čas, teprve půjdou do koupelny."
"Bezva. Hele, budeme se muset domluvit o dalších plánech. Byl jsem u šéfa distribuce a zákazníci prej chtěj vidět i pokaděný holky. Nebude jim vadit, když to bude jen průjem."
"To se dá zařídit. Budeš jim dávat pití v autobuse a kdyžtak pak budeš tvrdit, že to bylo zkažený a mohl za to dodavatel."
"Nějak to vymyslíme. Jako s tím bylinným extraktem s močopudnou směsí, navíc s lehce omamnými látkami. Stačí je donutit, aby se počůraly, nechat je poslouchat pořád jen o moči a navíc strach z tajemna, které jsme tady vytvořili, to udělá svoje. Žeru, jak na to všechny skočej a myslej si, že za jejich mokrý pleny může něco tajemnýho. Psychika funguje spolehlivě."
"To máš možná pravdu," ušklíbl se Petr.
"Hlavně jsem se nasmál, jak sem jeli experti rozřešit tu záhadu. Pamatuješ? Stačilo jim dát pár močopudných bylin, oblbovací prášky a pomočili se všichni. Hlavně, jak se ráno všichni vzbudili v těch mokrých postelích. To byl pohled. HAHAHA. Ta starší megera v těch brýlích si myslela, že všemu rozumí a ráno se divila, jak to, že se probudila mokrá. Jéžiš, to byla krása. Já se bavil. HAHAHA. Škoda, že to nemohlo jít do distribuce."
"To by se provalilo a měli bychom po kšeftu, neblbni."
"Dyť já vim. Stejně je ale zajímavý, jak si ničeho nevšimnou. Všude okolo nich jsou kamery, sledují je a ony to nevidí."
"Dobře jsem je ukryl. Ale nejriskantnější je to v té převlékárně. Jak se stydí, svlékají do naha a oblékají si ty plenky. Kdyby byla některá z nich všímavější..."
"To jo."
"Člověče, kdybys viděl ty jejich buchtičky. Ta jejich učitelka ji má pěkně vyholenou a ty holky, některé si jí ještě asi nikdy neholily. Mají ji pěkně ochmýřenou."
"Podívám se potom."
"Jasně. Dám ti echo jako vždycky až budou v hladomorně."
"Jo. A tím strašidelným zvukem jsme si krásně pomohli. Všichni se bojí a přitom je to jen náš signál. Naštěstí ještě nikomu nedošlo, že to tady někdo pouští do skrytých repráků na hradě."
"Nemysli si, ona ta ozvěna z okolí udělá svoje. Těžko lze poznat, odkud to vlastně vychází. Dobře jsme je umístili. Nevědět to, běhá mi z toho zvuku taky mráz po zádech. Však jsem si s tím pěkně vyhrál než se mi ho povedlo ve studiu namixovat."
"Jdu na ty fotky než to oblečení uschne. Zatím se měj."
"Zatím čau."
Petr sledoval děvčata i s jejich učitelkou v plenkách a snažil se najít kamerou ty nejlepší záběry. Ruda odešel ven, odemkl si místnost, kde měly oblečení a pustil se do focení. Některé kousky oděvu měly na sobě vytvořené z moči docela pěkné obrazce. U pokakaných schnoucích kalhot byly hnědožluté fleky vidět docela dobře. Byl s fotkama skoro u konce, když ho Petr tím strašidelným zvukem upozornil, že děvčata už jsou ve vězení.
Když byl hotov, nenápadně zakryl objektivy skrytých kamer, aby ho nemohl Petr pozorovat. Sebral kalhotky Veroniky a pár dalších, přiložil si je k nosu a střídavě k nim čichal, přikládal si je na nos a jezdil s nimi po svém obličeji. Brzy se mu zrychlil tep, přestal se téměř ovládat a za hlasitého vzdychání se udělal. Potom vrátil oblečení na své místo, ještě to pro jistotu zkontroloval fotoaparátem, zda-li je vrátil na své místo úplně stejně.
Pak odkryl znovu kameru, aby mohla snímat převlékání holek, zametl po sobě stopy, vyšel ven a dveře znovu zamknul. Rychle pak spěchal za Petrem.
"Cos tam tak dlouho dělal? Nemysli si, že nevím, že jsi mi zakryl kameru. Ses tam zase ukájel s jejich kalhotkama, co?"
"To víš, že jo," usmál se autobusák.
"Příště se vyměníme. Chci si taky něco užít."
"Kdepak, ty dobytku, honíš si ho tady u počítače a máš to živě. Já to vidím až pak ze záznamu. A taky vím moc dobře, co pak děláš s těma plenkama, do kterých se holky počůraly."
"N-nnic s nima nedělám," koktal zrudlý Petr.
"Jen nepovídej. Jako bych tě neznal. Buď rád, že si můžeš užívat aspoň takhle. Co by za to někteří chlapi dali. Kdybych tě pustil to tam nafotit, přestaneš se ovládat a ještě to nějaká pozná až na svých kalhotkách uvidí tvé semeno."
"Za to tebe si nevšimnou. Na tvých kalhotech každý musí vidět ty světlé lepkavé fleky."
"Jenže já, milej zlatej, nedopustím, aby kvůli mému chtíči padl kšeft. A kalhoty si převlíknu v autobuse. Ale máme málo času, tady máš foťák a převeď fotky do počítače. Pak je odešli na server a než to uděláš, tak mi pusť, jak se převlíkaly."
"OK."
Zatímco se fotky přetahovaly na pevný disk počítače, Ruda napjatě sledoval převlékající se holky.
"Jsou fakt kočky. Támhle to je myslím Markéta. Ta po mně jela v autobuse. Ale není to můj typ, mně se líbí ta jejich učitelka."
"Ta stará?"
"Jsi blbej? Je jasný, že ta mladá. Tý starý bych se nedoktnul ani za zlatý prase."
"Hehe."
"Ta mladá ji má pěkně voňavou a vyholenou, to mám rád. Nemohl jsem se jí nabažit, když jsem čichal k jejím kalhotkám. Pusť mi ještě, jak pochodují mezi těmi zrcadly."
"S těm se nám to taky povedlo. Vypadají jako starožitná, ale nejsou. Ty holky tomu ale vždy uvěří. Takhle nehrozí, že je rozbijí a my je máme krásně zblízka, jak pochodují jako stádo slepic v pochcaných plenách a ještě se přitom dívají do kamery a nevědí o tom. HAHAHA."
"To byl od tebe skvělý nápad. Tohle se klientům hodně líbí, když mohou vidět zblízka počůrané pleny."
"Máš to tam."
"Dík..... Teda, to je něco. Ta jejich učitelka mě dostává, už jsem se zase udělal. A počůrané jsou skoro všechny. Bezva. Lepší než posledně."
"Hele, už to doběhlo."
"Tak to odpoj. Já si vezmu foťák a mizím, ať mě tu nikdo nevidí."
"Tak čus a pozdravuj Jarku."
"Ahoj."
Ruda uklidil do autobusu foťák, vyndal náhradní, úplně stejné, tmavěmodré kalhoty a převlékl se do nich. Špinavé schoval mezi své věci. Pak si zapálil cigaretu, listoval si v nějakém časopise a čekal.
Anketa