Anketa

Oznámkujte tento článek (jako ve škole)

1
10 (76.9%)
2
2 (15.4%)
3
0 (0%)
4
1 (7.7%)
5
0 (0%)

Celkem hlasů: 8

Hlasování ukončeno: Června 17, 2007, 22:15:31

Autor Téma: Tehdy letěla ABBA část I. a II.  (Přečteno 15161 krát)

Offline Anonymous

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 2 114
  • Karma: 1
Tehdy letěla ABBA část I. a II.
« kdy: Června 17, 2007, 22:15:31 »
Toho roku světem prolétla ABBA se svým prvním albem, co píseň, to hit. Mně bylo 15 let. Prvně mně zradily nervy a já se počůrala. Ne, nebála jsem se, nebylo to ani z leknutí, bylo to prostě jen tak. Zjistila jsem to až podle toho jak se mi ostatní smáli.
Nejdřív jsem nevěděla proč se smějí, ale když jsem to zjistila zastyděla jsem se. A pak jsem dostala vztek. Moje (skoro) nové džíny! Kvůli nim jsem se rozbrečela. A počůrala se ještě víc. Teklo mi to po nohou a z mokré oblasti v rozkroku, která změnila barvu v temně modrou se rozjely temné pruhy dolů.

Drze jsem prošla městem a došla domů. Moje slavná čtvrthodinka - čtvrthodina hanby. Už to se mnou zůstalo. Začali mi říkat pochcaná Lucka.
Neměla jsem to snadné. I když džíny tuto nehodu přežily, šlo pouze o první z řady nehod tohoto druhu které mne postihly. Nejprve jsem ztratila kontrolu nad močovým měchýřem během noci, pak čím dál tím víc i ve dne. Máma se zlobila a vytáhla moje staré plínky a na noc mi je prostě vnutila. Táta se jen smál.
Nechtěla jsem nosit plínky a navzdory vší logice jsem si je sundávala jen co za mámou zaklaply dveře pokojíčku. Ale mámu nebavilo převlékat mi postel každou noc a pohrozila mi, že mi sváže na noc ruce abych si plínky nemohla svléknout. Neposlechla jsem jen jednou. Od té chvíle jsem spávala s rukama spoutanýma za zády. Máma se za mně asi hodně styděla, protože mi svazovala ruce pak už každou noc. A balík plen mezi mýma nohama narůstal dokud jich nebylo tolik, že jsem nemohla dát kolena k sobě. Teprve poté přestala moč prosakovat až k vnějším plínkám.
Strašně jsem se styděla a každou noc vymýšlela jak se pomstím až budu velká.

Horší to ale bylo ve škole. Papírové, jednorázové, plenky jaké se dělají dnes tehdy ještě nebyly a látkové jsem musela mít čtyři – ty dětské, nepřeložené napůl, jen složené na délku. Sbohem, mé džíny. Takovou nálož jsem do nich dostat nemohla. Ahoj sukně. Pořád jsem u sebe musela mít tašku s rezervními plínkami a kalhotkami. A hlavně jsem si musela každou přestávku kontrolovat jestli jsem se náhodou nepočůrala, protože jsem už dávno ztratila nejen kontrolu na močením, ale když jsem čůrala, nedokázala jsem si to uvědomit. Hrozné.

Bylo mi osmnáct a už jsem se stranila lidí. Ztratila jsem kamarádky a ačkoli jsem byla docela hezká, kluci se mně stranili. Docela mně překvapilo pozvání Ivety abysme spolu zašly k ní domů, ale bývala to má kamarádka a navíc měla (stejně jako dřív) problémy s matikou (s kterou jsem jí dřív pomáhala), tak její návrh zněl věrohodně. Stály jsme přede dveřmi jejich domku a klábosily o blbostech zatímco Iveta odemykala. Najednou jsem měla pocit, že se vlastně vůbec nic nestalo a že všechno je jako dřív. Pak jsem ucítila jak mně někdo chytil za ruce Ohlédla jsem se. Z každé strany mně držel jeden kluk. Petr a Petr. oba z naší třídy. Oba mně zvedli a dřív než jsem stačila cokoli udělat – třeba jen zakřičet, zanesli mně do domu. Zkroutili mi ruce za zády a třetí kluk, Pepa, který čekal uvnitř, mně svázal.
„Jestli budeš křičet, dáme ti roubík. Rozumíš?" zeptal se. Kývla jsem hlavou. „Hodná."
„Co chcete?" Zasyčela jsem.
„Pobavit se," usmál se Petr a sáhnul mi mezi nohy. „Je počůraná."
„Potřebuju přebalit," řekla jsem. Iveta se usmála a odvedla mně do pokoje. Do prázdného pokoje. Do skoro prázdného pokoje. Byla tam jen postel a štos velkých plen.
„Tohle jsme nakoupili a ušili pro tebe," řekla Iveta. „Jen pro naši holčičku." Položila mně na postel a svlékla mi sukni, boty a ponožky. Pak mi nůžkami rozstříhala halenku a podprsenku. Měla jsem na sobě jen mokré kalhotky plné plínek. V tom vešli dovnitř kluci.
„Chceš přebalit?" zeptala se Iveta.
„Ano prosím." špitla jsem. Měli mně v moci a já nemohla nic dělat. Bylo jich na mně moc. Podvolím se, řekla jsem si, podvolím se, ale jednou se pomstím.
Petr vytáhl prezervativ. „Jednou za to, že ti sundáme ty počůrané plínky."
Druhý Petr vytáhl prezervativ. „Jednou za to, že ti dáme čisté plínky."
Pepa vytáhl prezervativ. „A jednou za to, že tě oblečeme."
Podívala jsem se na Ivetu: „Proč?" Iveta se křivě usmála a spustila svou sukni na zem. Měla na sobě drahé igelitové kalhotky. Byly průhledné a v nich bylo vidět několik složených plen. Počůraných plen. Udiveně jsem se na ni podívala.
„Ten tvůj pitomý nápad se spaním pod širákem." řekla unaveně. „Čtrnáct dní jsme spaly na studené zemi a prochladly nám ledviny a močové cesty. Když jsem se začala v noci počůrávat, vzala mně máma do nemocnice. Tam mi řekli, že mám zánět močových cest a týden si mně tam nechali. Pak mně propustili s tím, že sice už jsem v pořádku, a že se možná za několik let přestanu počůrávat. Za několik let!! A za to můžeš ty! Ale teď tě mám do pondělka v moci."
„Do pondělka?" Zhrozila jsem se.
„Zapomnělas? Vaši s našima jeli na ten výlet s ROH."
Kousla jsem se do rtu. Takže si za všechno můžu sama a ještě jsem tu na milost těm prasatům až do pondělka. Popotáhla jsem nosem a zaplašila slzičku. Pak jsem ucítila jak mi moč stéká k zadečku. Zase jsem se počůrala. Celá jsem zrudla.
„Ale mám pro tebe dobrou nabídku. Když budeš hodná holčička, tak dostaneš taky takové," řekla a pohladila svoje igelitové kalhotky.
„Budu hodná holčička." řekla jsem.
Iveta mi sundala kalhotky a utřela mně mezi nohama čistou plenkou. Zůstala jsem ležet na posteli nahá. Koukala jsem do stropu. Pak jsem ucítila, jak mi někdo zvedá nohy. Nechtěla jsem se dívat, věděla jsem že je to Petr a co chce. Sevřela jsem rty a čekala něco hrozného.Přišla ke mně Iveta. „Otevři pusu," řekla a když jsem ji poslechla, vrazila mi do pusy dudlík. „Jen pěkně cucej," poplácala mně po tváři. Cucala jsem, zatímco jsem cítila mezi nohama něco divného, trochu šimravého a jen trošku nepříjemného. Zakrátko jsem se už prohýbala spolu s Petrem a jeho ruce na mých prsou příjemně hladily a jemně lechtaly. Ucítila jsem teplo mezi nohama a Petr přestal. Trochu rozzlobeně jsem zadudlala a on se omluvně usmál. A to už místo něj nastoupil druhý Petr. A po něm Pepa.
Když skončil i Pepa, ležela jsem na zádech, na svázaných rukách vzadu a bylo mi dobře. Kluci stáli u postele, vedli chlapácké řeči a hodnotili moje tělo. Uvědomila jsem si, že jsem nahá a zastyděla jsem se.
„Holčička teď chce přebalit." zašeptala jsem přes dudlík. Na to Pepa vztáhl svůj fotoaparát, kterým dělal obrázky z třídních výletů, a vyfotil mně jak ležím nahá na posteli s roztaženýma nohama a dudlíkem v puse. Zatrnulo mi.
Pak mně kluci nadzvedli a Iveta mi přes břicho přehodila jakýsi hadr, který pak na boku zapnula na patentku. Když ten hadr natáhla, zjistila jsem, že je to dětská kombinéza - takové body - ušitá na mou míru. Zapnula mi ji nahoře a na boku, ale od pasu dolů jsem byla pořád nahá. Petr mi zvedl obě nohy a nadzdvihl zadeček. Iveta položila na postel tři velké plínky. Petr mně opatrně položil a jemně mi roztáhl nohy. Zvedl plínku a přikryl jí mé přirození a lehce ji přidržel rukou. Dala jsem nohy k sobě a Iveta mi natáhla ty krásné igelitové kalhotky. Nadzvedla jsem pánev Iveta mi upravila kalhotky na tělo. Utáhla šňůrky a vyrovnala plenku. Pak mi přes zadek přetáhla spodní díl kombinézy. Nakonec stáhla konec kombinézy z bříška a mezi nohama sepnula oba konce patentkami.
„Tak, holčička je přebalená," usmála se Iveta na Pepu, který celou proceduru fotografoval.
„Kdy budeme mít obrázky?"
„V pondělí vyvolám film a během týdne zajdu ve škole do fotokomory a udělám fotky."
„A jestli někde vykecáš co se tu dělo, rozvěsíme ty fotky po škole, jasné?"
„Stejně už větší ostudu mít nemůžu," zahuhlala jsem, „ale o tomhle víkendu mluvit nebudu když o něm nebudete mluvit vy. Souhlasíte?" A kluci i Iveta souhlasili.
„Vy dva," obrátila se Iveta k Petrům, „půjdete dát holčičce bumbat a můžete si k tomu pustit i televizi." Petrové kývli hlavou a pomohli mi na nohy. Vstávat se svázanýma rukama není jednoduché.
„Přebalíš mně?" zeptala se Iveta Pepy. A Pepa s úsměvem souhlasil.

Za půl hodiny přišla Iveta s Pepou. Iveta byla oblečená do stejné kombinézky jako já, jen ta její byla bílá s kytičkami zatímco moje růžová se zvířátky.
„Tobě se to líbí, že jo?" zeptala se mně Iveta.
Zrudla jsem v obličeji. „Jo," špitla jsem a vyplivla dudlík. Zhoupnul se na šňůrce a přistál mi na prsou. „Díky," řekla jsem a dala Ivetě pusu na tvář. „A promiň mi to spaní pod širákem."
„Prominu," uculila se Iveta, „ale až v pondělí. Nechceš už rozvázat ruce?"
„Ne-e," zavrtěla jsem hlavou.
„Proč?" podivila se Iveta.
„Protože.“ Odsekla jsem. Rozhlédla jsem se po místnosti, kluci byli zabraní do hovoru, televize a piva. „Protože,“ špitla jsem Ivetě do ucha, „protože tak spím už co jsem se začala počůrávat.“
„Cože?“
„Nechtěla jsem nosit plínky, a tak mi máma svazuje na noc ruce abych si je nemohla sundat.“
„Tvoje máma je kruťas.“
„Je.“ Vzlykla jsem. „Kdybys věděla kolik plínek mi dává na noc aby neprosákly. A k doktorovi se mnou nešla jako ta tvoje. Víš jaké máš ty štěstí?“
„Napadlo mně to, když jsem zjistila, že nosíš normální kalhotky. Příští týden zajdeme do nemocnice a necháš si tam napsat osvobození od tělocviku. A dám ti dvoje své kalhotky. Perfektně ti padnou.“
„A jsou moc příjemné.“
„Jo, to jo. Můžeš čůrat jak chceš a nic nepronikne ven. A nesmrdíš.“
„Smrděla jsem?“
„Strašně.“
Teď jsem to už nevydržela a rozplakala se. A ucítila teplo mezi nohama. No jasně, zase jsem se počůrala. To kafe, které mi dali vypít z kojenecké láhve zaúčinkovalo. Iveta pochopila.
„Chlapci, holčička potřebuje znovu přebalit, který z vás si na to troufne?“ Chtěli všichni. „Kterého si vybereš?“ zeptala se mně Iveta a vrazila mi do pusy dudlík.
„Petra a Petra,“ řekla jsem.
„Nenasyto!“ usmála se Iveta zatímco si mně Petrové odváděli vedle. Tentokrát to bylo lepší a mně se to začínalo líbit. Ale večer teprve začínal. Vypila jsem dvě piva a potřebovala přebalit znovu. Iveta mi Pepu už půjčit nechtěla, ale Petrové se snažili co mohli a šlo jim to čím dál líp. Vrátili jsme se k televizi a bavili se. Bylo mi dobře. Ještě dnes odpoledne jsem si myslela, že pochcaná Lucka o kluka v životě nenarazí, a jen o pár hodin později mi dva kluci vyznávali lásku a to, že se počůrávám jim už vůbec nevadilo. A i mně se líbilo že se mnou zachází jako s velkým miminem, že mně krmí pivem z kojenecké láhve, že mi dávají cucat dudlík (posledně to byli i jiné věci co mi dávali cucat), že mně přebalují, svlékají a oblékají a já nemůžu dělat nic, protože mám svázané ruce za zády. Překvapovala jsem sama sebe.
Bylo před půlnocí, když jsem se znovu počůrala. To pivo. Začala jsem loudit, ale Petrové už usínali. Smutně jsem se podívala na Ivetu.
„Nemůžeš zaplatit za čisté přebalení, tak tě nikdo nepřebalí.“ Řekla kategoricky.
„To nemyslíš vážně!“ zvedla jsem se ze židle.
„Ale myslím,“ usmála se. „Řekla jsem přece, že ti odpustím až v pondělí.“ Pohladila mi prsa, zvedla dudlík a dala mi ho do pusy. „Zábava stejně končí, tak půjde holčička spát.“
Odvedla mně do toho pokoje a uložila do postele. Načechrala mi polštář a přikryla mně.
„Poslyš, Iveto,“ začala jsem.
„Copak?“
„Máš dost těch igelitových kalhotek?“
„Máma mi jich koupila patnáct, proč se ptáš?“
„Kolik jich dáš mně?“
„Troje?“
„Díky. Co kdybys teď dala jedny Petrovi a jedny Petrovi? Hodně toho vypili a skoro o sobě nevědí…“
Iveta luskla prsty: „Príma nápad! Pomůžeš mi. Rozvážu ti ruce.“
„Ale na noc mi je zase svážeš, jo? Chci zůstat bezmocná holčička.“
Iveta se hihňala, odkryla mně a překulila na břicho. „Ty jsi ale zlobivá holčička. Copak jsi s těmi dvěma prováděla?“
„Vzdychala a měla jsem je tam … a taky dudlala.“
„Dudlala?“
„Chceš to ukázat?“
„Něco mi k tomu chybí.“
„Můžem to zkusit i tak.“
Iveta mně převrátila zpět na záda, rozepnula si kombinézu a rozvázala kalhotky. Vypadly z nich počůrané plínky. „Ale nepočítej, že tě přebalím.“
„Beru.“ Řekla jsem a zabořila hlavu do jejího klína, kterým mi dosedla na hlavu. Zakrátko vzdychala. Pak vykřikla a kousla se do ruky. Potom ze mě slezla a začala mně líbat. Na pusu! A mně se to líbilo! Pak sjela níž, roztáhla mi nohy, rozepnula kombinézu a sundala kalhotky a plenky. A oplatila mi stejnou službou jakou jsem před chvílí prokázala já jí. Bylo to … vzrušující. „Dudlík!“ stihla jsem syknout mezi vzdechy. Jen na chvilku přestala a dala mi do pusy dudlík, který ztlumil můj výkřik na konci.
Iveta mi vrátila mezi nohy mé počůrané plenky a po krátkém zaváhání tam přidala i své a zafixovala je igelitovými kalhotkami. Pak mi zapnula kombinézu. Ublíženě jsem se na ni podívala, měla jsem šest velkých mokrých plínek mezi nohama. „Holčička zlobila. Moc hezky, ale zlobila.“ Usmála se. „Pojď mi pomoct přebalit kluky.“ Řekla a rozvázala mně. Sama zůstala od pasu dolů nahá.
Uložili jsme spolu s Pepou Petra na kanape, svlékly mu kalhoty, mezi nohy mu daly dvě plínky a zavázali igelitové kalhotky. Pak jsme mu po mém vzoru svázali ruce za zády. Za celou dobu se neprobral. Druhého Petra jsme uložily na otoman a provedly mu to samé.
Pak mi Iveta s Pepou svázali ruce za zády a odvedli mně do postele. Kvůli tomu množství plínek jsem musela chodit s nohama roztaženýma – no, jako mimino. Pepovi se to tak zalíbilo, že si mně vyfotografoval, musel na to obětovat drahou žárovičku do blesku, ale prý to stálo za to. Iveta mně přikryla dala mi pusu na dobrou noc a vzala si z hromady šest plínek na noc a dvoje kalhotky.
„Pojď, Pepíčku, ještě musíš přebalit Ivetku na noc a sám dostaneš taky pěkné pyžamko.“
„Ale…“
„Ano, já vím, Ivetka si ještě nezasloužila přebalení, ale hodlá to hned napravit. Tak pojď, Ivetka ti ukáže co se naučila. Věř, že se ti to bude líbit.“ Řekla sladce a odváděla si Pepu za ruku. Pepa ještě zhasnul světlo a zavřel dveře.
Osaměla jsem. Mokré plenky mně nepříjemně studily ale byla jsem šťastná. Ponížili mně, zneužili mně, udělali ze mě velké mimino, nutili mně pít z láhve s dudlíkem, fotili mně v plínkách, nahou a při přebalování, a mně se to líbilo. Líbilo se mi to, protože jsem zjistila, že i já se můžu líbit i když se počůrávám a asi už vždycky budu. A teď usínám a mezi nohama mám tolik plínek, jako ještě nikdy, cumlám dudlík a předu blahem. Odpoledne jsem sem přišla jako panna s vyhlídkou na staropanenskou budoucnost a teď je ze mě děvka. Šťastná děvka.
Pocítila jsem ještě horkou moč která mi stékala po přirození až k zadečku a plínky příjemně zteplaly. Ještě jsem si uvědomila, že se na sobotu a neděli moc těším a usnula jsem. Usnula jsem rozcapená, počůraná a šťastná.




Ráno mně probudila Iveta. „Ty ses nám i pokakala?“ podivila se a pokrčila nosem. Otevřela okno.
„Pokakala?“ podivila jsem se já a zkusila si sednout. Cosi mazlavého mně zašimralo na zadečku. Vzpomněla jsem si: časně k ránu se mi hrozně chtělo na velkou, ale nepodařilo se mi vyhrabat se z těžkých peřin. Lehce jsem se začervenala a hodila okem po Ivetě: „co mi asi zbývalo?“ Pak jsem obrátila na jinou notu: „A jak jsi se měla v noci ty?“
Tentokrát zčervenala Iveta.
„Báječně,“ řekla a zadumlala dudlíkem. Teprve teď jsem si všimla, že si taky jeden pořídila.
„A co Pavel?“
„Víš, že se v noci počůral? Nedovolila jsem mu jít na záchod.“
„Nechal si to líbit?“
„Ne. Ale schovala jsem klíče.“
„To se mu asi moc nelíbilo, co?“
„Zezačátku ne, ale slíbila jsem mu odměnu za každé přebalování.“
„A co Petrové?“
„Ještě pořád leží a nadávají. Teda, teď už nenadávají, slíbila jsem jim, že je odměníš když se nechají přebalit.“
„Jak je mám odměnit?“
„Jak si vyberou.“ Řekla Iveta úlisně a pomohla mi vstát. Jak jsem se začala pohybovat, začalo mně hrozně pálit mezi nohama. Řekla jsem o tom Ivetě. Slíbila s tím něco udělat až přebalím kluky.

Potom, co jsem ocumlala Petry, byla snídaně. Iveta udělala namazané chleby a kávu. Pro mě a pro Ivetu byla káva v kojeneckých láhvích a chleba nakrájený na kostičky. Kluci nás krmili.
Sezení při snídani pro mne bylo utrpením. Pálilo to čím dál víc – asi jsem se oprudila. Nevydržela jsem to a řekla jsem co mně trápí. Kluci se začali uchechtávat, ale přimluvili se za mně u Ivety.
S nohama roztaženýma jsem s brekem došla do prádelny. Tam mně Iveta svlékla do naha a rozvázala mi ruce. Nastavila teplotu vody v hadici a důkladně mně osprchovala mezi nohama. Ulevilo se mi. Pak mně tam natřela dětskou mastičkou. Najednou mi bylo docela príma. Pak ukázala na hromadu špinavých plínek a přikázala mi je vyprat. A nechala mně nahou v prádelně.

Trvalo mi tři hodiny než jsem vyprala plínky. Teda, tři hodiny včetně dvou přestávek, po jedné na každého Petra. Pak za mnou přišla Iveta i s kluky.
„Mám pro tebe ještě jedno překvapení.“ Řekla tajemně. Její pohled nevěstil nic dobrého. Ale… ale to nevěstil ani včera a zatím se mi víkend líbil.
Položila mně do necek tak, že jsem se hlavou opírala o stěnu a zadek mi trčel vzhůru. Nohy i ruce mi přivázala k rukojetím necek za mou hlavou. Pusu mi zacpala dudlíkem. S rozšířenýma očima jsem sledovala co dělá, když mi natírala zadek sádlem. Zabolelo to, když mi najednou do kakacího otvoru cosi strčila. Zahuhlala jsem. Zamávala na mně velikou kostelní svíčkou – měla asi dva centimetry v průměru. Zaúpěla jsem.
„Bude se ti to líbit,“ řekla hlasem nepřipouštějícím odpor a jemně, jemňounce mi začala strkat špičku svíčky do zadečku. Ani jsem se nenadála a svíčka do mě zajížděla hlouběji a hlouběji. Záhy jsem v sobě měla dobře na patnáct centimetrů vosku.
„A teď ji vytlač.“ Řekla. Nešlo to. Snažila jsem se, ale nešlo to. Zavrtěla jsem hlavou. Povytáhla svíčku. Zatlačila jsem. Svíčka povyjela ven. Znovu jsem zatlačila. Svíčka najednou vyjela zprudka ven a spadla na zem. Nepříjemný tlak v zadečku zmizel. Iveta se usmála. Sehnula se, zvedla svíčku a prudce mi ji zarazila dovnitř. Vzdechla jsem. Zakroužila s ní. Unikl mi hlasitý vzlyk. Byl to zajímavý pocit. Trochu nepříjemný, ale vzrušující. Zatlačila jsem a svíčka se pomalu rozjela ven. Stáhla jsem svaly a vyhodila svíčku na zem.
„Líbilo?“ zeptala se Iveta, „a to ještě není konec.“ Pokynula Petrovi a ten mi začal hladit prsy a bříško. Iveta zatím ládovala do mého kakacího otvůrku další sádlo. Zamávala mi před očima další svíčkou – byla o něco tlustší, tak tři, čtyři centimetry. Petr mně hladil a dráždil. Iveta mi do zadečku strkala svíčku. Nejdřív jemně, pak rychleji a prudčeji. Občas ji vytáhla ven celou a doplnila sádlo. Tlak v zadečku sílil a začínalo to bolet. Iveta prudce zakroutila svíčkou hluboko vězící uvnitř jako by mi chtěla roztáhnout zadek. Zavřela jsem oči a po tváři mi začaly stékat slzy. „Ach!“ vzdychla jsem, když mi Iveta najednou vytáhla svíčku ze zadku a vrazila mi ji do … Vzlykala jsem už nahlas. Vzteky. Ponížením. Studem. Na bříško mi stékala horká tekutina. Počůrala jsem se. Mlasklo další sádlo. Sevřela jsem svaly a Iveta mi vší silou vrazila do zadečku další svíčku, mnohem tlustší než tu předešlou. Zatlačila ji hluboko. Tak hluboko, že nešla vytáhnout. Rozbrečela jsem se. Pak klaply dveře. Zůstala jsem v prádelně sama. Sama, položená v neckách, se zadkem vystrčeným, z kakacího otvoru mi koukala asi šest centimetrů tlustá svíčka, o něco tenčí pak z milovacího otvoru. Zároveň jsem si obloukem čůrala na bříško, prsa a obličej. Cumlala jsem dudlík a brečela.
Nechali mně tak ležet skoro hodinu.


„Brečí.“ Řekl Petr.
„Bolelo to moc?“ zeptal se Petr starostlivě.
„Bolelo to.“ Řekla jsem. „Jsem celá … špinavá.“
„Neboj, očistíme tě.“ Vložila se do toho Iveta a zaráz mi vytáhla obě svíčky. Vyjekla jsem jak to náhle zabolelo. Náhle, prudce a když jsem si tu bolest uvědomila, byla už pryč. Iveta mi ukázala svíčku co jsem měla v zadečku, byla ohnutá.
Iveta vytáhla hadici co se s ní sprchují velké kusy prádla a nasadila na její konec úzkou hubici. Na ruce si pak vyzkoušela teplotu vody.
„Neboj, je vlažná.“ Řekla. Tenkým pramínkem vody mi osprchovala obličej, prsa, bříško a prostor mezi nohama. Najednou mi ale vrazila hubici do milovacího otvoru a já cítila jak se plním vodou. Pak hubicí trochu zakvedlala a já viděla jak ze mě proudí jemným proužkem voda. Bylo to nepříjemné, ale cítila jsem se čistější. Pak mi ale zajela hubicí do kakacího otvoru. Voda se mi začala nepříjemně tlačit do střev a já začala cítit křeče v břiše. Iveta podrobně sledovala můj obličej a když usoudila, že do mě napumpovala vody dost, vytáhla hadici.
„Rozvažte ji.“ Řekla. Kluci mně rozvázali a vyklopili z necek. Schoulila jsem se do klubíčka a uprcla si. A z prcinky se mi vyvalil proud řídkých hovínek a nedal se zastavit. Ležela jsem schoulená na studených kachličkách, brečela a bila pěstičkou do podlahy. Když proud, který se mi dral z prcky, ustal, osprchovala mi Iveta zadeček ještě jednou a spláchla hovínka do odpadu.
Zastavila vodu, zvedla mně ze země a s pomocí kluků osušila. Pak mně položila na suchou podlahu v rohu a oblékla mi kombinézu. Znovu mi namazala prcku sádlem a zarazila do mě novou tlustou svíčku. Byla dlouhá jen asi patnáct centimetrů, ale zasunula mi ji dovnitř skoro celou. Druhou takovou mi pak zasunula do druhé dírky. Pak mi dala mezi nohy čtyři plínky a zajistila je kalhotkami. Zapnula mi kombinézu, postavila na nohy a svázala mi zase ruce za zády.
„Jakpak se cítíš teď?“ zeptala se.
„Jako … jako … jako čubka.“ Řekla jsem.
„Správně.“ Odpověděla a nasadila mi kolem krku obojek i s vodítkem. „Tak pojď, čubičko, já teď musím odměnit kluky za pomoc a ty se budeš dívat.“ A vzala mně za vodítko a já poslušně šla za ní. Každý krok byl jako políček. Každý krok jsem cítila hluboko v sobě. Příjemně i nepříjemně.

Stála jsem v pokoji, kde se Iveta milovala se všemi třemi chlapci najednou. Vůbec si mně nevšímali. Stála jsem a bála se pohnout. Stála jsem s doširoka rozkročenýma nohama a mlčela. Mlčela jsem a potichu plakala.
Když ti čtyři skončili, přebalila Iveta kluky do čistých plínek, ale sama zůstala nahá. Nahá uvařila oběd. Krupicovou kaši. Zezačátku mi nedošlo, proč tu kaši udělala tak řídkou, ale když naplnila pět kojeneckých lahví, došlo mi to. Byl zábavný pohled na kluky v plínkách jak pijí z láhve s dudlíkem kašičku a trochu mi to vrátilo náladu. Iveta nakrmila sebe a mně. Stále nahá.
Pak vytáhla z kredence svíčky a sádlo. Zatahala za vodítko a odvedla mně do prádelny. Celá vyděšená jsem ji následovala. V prádelně mně rozvázala.
„Teď mi uděláš přesně to, co jsem provedla já tobě, ano?“
To byla pro mé uši rajská hudba. Souhlasila jsem. Iveta se složila do necek a nechala se svázat. Vzala jsem sádlo a s potěšením jsem jí oplatila předchozí příkoří. Opustila jsem ji nahou brečící, ale se svázanýma rukama a svíčkami v obou dírkách. Pepa dohlédl na to, abych se svého břemene nezbavila, takže můj odchod, kdy jsem při každém kroku vzdychla nebyl moc důstojný.
Hodinu jsme se pak dívali na televizi a povídali si. Překvapilo mně, že se klukům mé mučení líbilo. Dozvěděla jsem se, že na včerejšek i dnešek byl rozpracovaný podrobný plán – i s mučením Ivety. O plánech na zítřek ale kluci nevěděli nic. Začínala jsem se děsit, jaké překvapení si asi Iveta přichystala.
Ivetu jsme našli počůranou, ubrečenou, poníženou, ale šťastnou. Bylo jí to vidět na očích. Zvláštní bylo, že i mně se s krátkým odstupem času jevil tento zážitek jako příjemný. Bolestně příjemný. Pepa mně rozvázal a já oplatila Ivetě očistu. Pak jsem ji přebalila a zacpala oba otvory svíčkami. Nakonec jsem jí nasadila obojek. Pak mně Pepa zase svázal.
„Díky.“ Řekla mi Iveta a políbila mně. Na pusu.
„Díky.“ Odpověděla jsem jí a vrátila polibek. Iveta mně chytila za hlavu a strčila svůj jazyk do mé pusy. Oplatila jsem jí to. První krátký pocit hnusu překryla vlna příjemných dotyků jazyků. Líbaly jsme se dlouho, snad pět minut. Kluci nadšeně výskali a jeden z Petrů prohlásil, že by potřeboval přebalit. Iveta odsekla ať to udělá Petr začala mně znovu líbat. Zároveň mi mačkala plínky a pohybovala tak svíčkami v mém těle. Oplácela jsem jí to kolenem levé nohy. Bylo to zvláštní milování a trvalo jen chvilku. Už za pár minut jsme obě slastně vzdychaly a závěrečný výkřik a „křeč“ mezi nohama na sebe nechala čekat už jen pár vzdechů.
„Svaž mně,“ řekla pak Iveta Pepovi a ten ji poslechl. „Až do rána se nebudou holčičky přebalovat ani svlékat.“ Řekla pak, „ale jinak si můžete s holčičkami dělat co je libo.“ A kluci chtěli být samozřejmě cumláni. A tak holčičky cumlaly a cumlaly.
Na noc se pak kluci už bez rozpakování nabalili plínkama a uložili holčičky do společné postele. Když jsme pak s Ivetou osaměly, obě stejně bezmocné, milovaly jsme se stejně jako předtím v prádelně. A spřádaly plány na zítřek. Když už jsme měly jasno, pomilovaly jsme se ještě jednou a unavené usnuly.


Ráno nás přišel probudit Pepa a odvedl nás do prádelny. Tam nás svlékl do naha, jen obojky nám nechal, a osprchoval vlažnou vodou. Pak nás rozvázal.
„Tak, co bude teď?“ zeptal se.
„Až do teď jsme sloužily my vám,“ řekla Iveta.
„A dnes to bude naopak.“ Přidala jsem se. „Lehni si do těch necek.“
„To snad nemyslíte vážně…“ ohradil se Pepa.
„Myslíme,“ řekla jsem.
„Věř mi, miláčku.“ Políbila ho Iveta. Pepa ještě chvilku váhal, ale pak jen zahuhňal něco jako „Hra je hra,“ položil se do necek a nechal se svázat.
Pak jsme si došly pro oba Petry. Taky jsme je musely chvilku přemlouvat, ale příklad Pepy táhnul a tak se oba nechali svléknout a svázat.
Iveta vytáhla svíčky a sádlo. Kluci zaúpěli a tak jsme je umlčely dudlíky. Iveta osobně zpracovala Pepu. Když skončila s první fází, zůstal Pepův ptáček postavený a Iveta neodolala. Trvalo to jen chviličku, než do ní Pepa napumpoval to, co z kluků vytéká. Iveta se na sebe zlobila za svou lehkomyslnost a musela se vypláchnout. Bylo mi jí líto. Společně jsme pak opracovaly Petry. I jim zůstali ptáčci postavení, ale poučená Ivetiným příkladem jsem oba zakryla prezervativem, než jsem je odměnila za vytrpěné ponížení.

Pak jsme je na hodinu opustily a šly se nasnídat. Když jsem seděla naproti nahé Ivetě, neodolala jsem a začala se s ní mazlit. Iveta vytáhla velikou, tlustou svíčku a zavedla ji do sebe. Druhý konec svíčky jsem do sebe nasoukala já. Bylo to krásné. Usmyslely jsme si, že to musíme klukům ukázat.
Vrátily jsme se ke klukům dodělat „proceduru“. Když z Pepy vytekly poslední hovínka, vrazily jsme mu do zadku novou svíčku, zabalily ho do plenek a svázali mu ruce. Koukal na nás ublíženě. Pak jsme totéž provedly Petrům. Na závěr Iveta oblékla chlapečkům obojky. Vypadali tak směšně v těch plínkách, s obojky a dudlíky, že jsme se začaly s Ivetou strašně smát. Svíjely jsme se na zemi smíchy a najednou jsme zjistily, že se milujeme. Rychle jsem doběhla pro tu svíčku a zopakovaly jsme své číslo. Udýchané jsme ležely na zemi a kluci na nás mlčky koukali. Iveta čůrala. Já taky. Zastyděly jsme se.
„Vezmu chlapečky k televizi, budou dávat pohádky.“ Nabídla jsem se. Iveta kývla. Vstala jsem. Ještě za chůze jsem čůrala. Petrové na mně hleděli a hltali mně očima. Líbila jsem se. Bylo to skvělé!
Nakrmily jsme kluky a napojily je pivem. Pak jsme se nechaly ocumlávat my. Všude. Na prsech i Tam. Bylo to príma. Pak Iveta naučila kluky takové jednoduché pohyby, při kterých dráždili své ptáčky i svíčku v zadku. Nechaly jsme je to dělat každou hodinu. A kluci rudí studem poslouchali. Řekla bych, že se jim to líbilo.
Navečer jsme kluky vysvobodily ze zajetí plínek a všichni dohromady jsme se milovali. Chvilku jsem si nechala strkat ptáčka do milovacího, chvilku do kakacího otvoru, chvilku jsem cucala ptáčka, chvilku se s někým líbala nebo cumlala Ivetiny prsy a ona moje. Zvláštní bylo, že i kluci si strkali ptáčky navzájem do zadečků, když zjistili, že to může být tak příjemné. Takže to jednu chvíli vypadalo jako vláček, dole jsem byla já, do mě zajížděl Petr a do Petra Petr.

Na noc jsme se nechaly přebalit do suchých plenek, převlékly jsme postel a všichni jsme si slíbili, že si to musíme zopakovat. Čím častěji, tím lépe. Kluci se vrátili domů obtíženi vzpomínkami, příslibem pokračování a plenkami a igelitovými kalhotkami v batozích, protože doma řekli, že jedou čundrovat. Iveta a já jsme se ještě jednou pomilovaly, přebalily a šťastné usnuly.

Přišlo léto, slunce svítilo a ABBA stále vedla…


I když jsme si všichni slíbili brzké pokračování, nepodařilo se nám od toho jarního víkendu najít volný byt či chatu. Krátká milování ve volných odpoledních byla sice krásná, ale nemohla se nikdy přiblížit zážitkům z onoho víkendu.
Iveta stále chodila s Pepou a já jsem se sblížila s Petrem. Po druhém Petrovi vyjela naše kamarádka Jarča a on s ní začal chodit. Přiznal se nám ale, že si nikdy netroufl se s ní vyspat, protože to už snad bez plínek ani neumí. Nebo možná umí, ale nechce. A tak jsme vymyslely Plán.

S poukazem na plínky, které jsem stále musela nosit, jsem se odmítla zúčastnit rodinné dovolené v Mariánských lázních a rodiče souhlasili. Na otázku co budu dělat doma sama jsem navrhla, že bych odjela se stejně postiženou Ivetou k nim na chatu, protože ona tu taky zůstane sama. Její máma jela za jejím tátou, který pracoval jako geolog na Kavkazu. Očekávala jsem protesty, ale žádné se neozvaly. Táta mi popřál ať se nám vzájemné přebalování líbí a moje zrudnutí si naštěstí vyložil jako stud. Nebyl daleko od pravdy.
První den prázdnin jsem se rozloučila s rodiči na nádraží a jen co vlak s nimi odjel, zavěsila jsem se do Petra, který na mně čekal schovaný ve vestibulu. Chvíli jsme se toulali městem a potom opatrně, tak, aby nás neviděla drbna Králová, vklouzli k nám do bytu, kde jsem už měla všechno přichystané. Plínky, svíčky, sádlo … a roztouženou holčičku.
Po dlouhém milování, při němž jsem rozkousala dudlík, protože Petr přišel na způsob, jak být zároveň v obou mých dírkách, když už byla tma a loučili jsme se u dveří, mi dal Petr dárek. Byl to „železný ptáček“. Byl tvrdý, chladný, z chromované oceli, asi dvacet centimetrů dlouhý a šest tlustý. Spolu s Pepou a Petrem prý potajmu vyrobili deset takových, než se povedl první. Na mou zvědavou otázku kolik jich mají v zásobě, se jen usmál. Usmál se a dal mi ještě jeden. Políbil mně, a řekl, že jich mají dost. Zašeptala jsem mu ještě jak se těším na pobyt na chatě a vystrčila ho ze dveří. Dřív, než se Petr vyplížil na ulici, vyzkoušela jsem oba dva.

Druhý den odjela Ivetina máma a já nocovala u ní. I ona dostala dárečky. A navíc jeden speciální, dvojnásobně dlouhý, prohnutý do oblouku pro nás dvě. Byl príma.
Ráno jsme si zabalily věci a vyzvedly Jarču u nich. Jarčiny rodiče proti čundrování nic neměli a pustili ji s námi bez řečí. Měsíční vandr se jim sice zdál moc dlouhý, ale Jarča je zpracovávala už čtrnáct dní a tak konečně povolili. Doprovodili nás na nádraží, Jarmila jim zamávala z okénka a naše prázdniny začaly. S nimi začal i náš Plán.

Asi po hodině nudné cesty vlakem jsem Jarču poprosila jestli by mi nepomohla přebalit se a ona k mému údivu souhlasila. Nad počůranou plínkou sice ohrnovala nos, ale to se mělo v krátké době změnit. Můj návrh, aby si taky zkusila jaké to je mít mezi nohama plínky odmítla. Kategoricky odmítla. No počkej!

Cesta vlakem byla v tom horku úmorná. Po přestupu na lokálku to bylo naštěstí už lepší. Tak jsme po čtyřech hodinách cesty konečně vystoupily na zastávce daleko od vesnice. Okamžitě jsme zapadly do stínu za kamenný přístřešek. Motoráček zmizel v dáli. A já s Ivetou jsme začaly uskutečňovat náš Plán.
„Tak, holky, teď ještě šest kilometrů a jsme doma,“ řekla Iveta.
„Šest kilometrů?“ zhrozila jsem se.
„Tak tak. Šest kilásků, půl lesem, půl loukou.“
„Umřu.“ Zhrozila se Jarmila nezvyklá na pěší tůry.
„Já taky.“ Přidala jsem se a svlékla si košili. Shodila jsem podprsenku, opět si košili navlékla a zavázala ji pod prsy.
„Co vyvádíš?“ Podivila se Jarmila.
„Ty se kolem té pitomé podprdy nepotíš? Já děsně. Tohle je pohodlnější.“
„Tak pročs‘ to neudělala už ve vlaku?“ uchichtla se Iveta a napodobila mně.
„Proč asi?“
„Protože by ji průvodčí otravoval.“ Smála se Jarča a taky mně napodobila. Podprsenky putovaly do batohů.
„Lepší.“ Řekla Iveta, „ale v těch igeliťácích se oprudím než dojdem na chatu.“ Spustila sukni na zem a rozvázala si kalhotky. Ty i s plínkami putovaly za podprsenkou do batohu. Iveta držela v ruce sukni a po chvilce váhání ji přehodila přes batoh. „Stejně tudy nikdo nechodí,“ vysvětlila.
„Jsi si tím jistá?“ ptala jsem se nedůvěřivě když jsem se taky od pasu dolů obnažila.
„Stoprocentně. Ta louka je moc strmá a jézeďáci ji ani nesečou.“
„A co les?“
„Rostou snad houby?“
„Ne.“
„Tak co by tam kdo hledal?“
„Tak jo.“ Ustoupila jsem a hodila batoh na záda. Obě jsme koukly na Jarču, která na nás nedůvěřivě koukala.
„Hele, holka, drž basu…“ zaprosila jsem, „ať vypadáme všechny stejně.“ Skoro jasně jsem viděla jak se jí nechce pobíhat po lese skoro nahá a jak její stud bojuje se solidaritou a smyslem pro dobrodružství.
„Tak dobrá,“ řekla, „ale musíte chvilku počkat.“ Zula si botky a začala se soukat z kalhot. Jen o chvilku později capkaly tři skoro nahé holky vzhůru do kopce lesem a loukou. Iveta a já jsme čekaly jen na záminku. A protože jsme hodně pily kdykoli jsme narazily na vodu, nemohla na sebe záminka dlouho čekat.

„Čůráš.“ Řekla mi Iveta.
„Cože?“ Zeptala jsem se. „Je, díky.“ Přidřepla jsem abych si nepočůrala boty.
„Ty ani nepoznáš, že čůráš?“ podivila se Jarča.
„Ne. Poznám to až podle toho, že jsou plínky mokré.“
„To je hrozné.“ Otřepala se.
„Dáme si pauzu. Už je to jen kousek.“ Řekla Iveta a pomáhala Jarče sundat batoh. Vzápětí ho však pustila na zem, podrazila Jarče nohy a sedla jí na záda.
„Co to děláš?“ Ozvala se překvapená Jarmila.
„Zvu tě do světa zázraků a kouzel.“ Odpověděla jí Iveta a zatímco jsem Jarče svazovala ruce za zády. Pak jsme ji posadily a zapnuly jí obojek kolem krku. Jarmila jen vyplašeně koukala.
Rozepnuly jsme popruhy jejího batohu a provlékly je Jarmile pod pažemi. Upevnily jsme batoh a postavily ji na nohy. Rozepnula jsem jí košili a osvobodila uvězněná prsa. Ze solidarity jsem udělala totéž sobě a mrkla na Ivetu. Přidala se. Hodily jsme batohy na záda, Iveta zatahala za vodítko a táhla Jarmilu za sebou.
„Co mi chcete udělat?“ Vzpamatovala se Jarmila konečně z šoku.
„Spoustu věcí, které ti ze začátku nebudou příjemné, ale nakonec se ti moc zalíbí.“ Mlaskla Iveta.
„Důvěřuj nám.“ Usmála jsem se na ni. Neuděláme ti nic, co jsme už neudělaly jedna druhé.“
„Bude se ti to líbit.“
„A nemysli si, že utečeš. Kam chceš utíkat nahá se svázanýma rukama?“
Připomínka nemilosrdné logiky její současné situace přinutila Jarmilu hořce polknout a poslechnout. Vyšly jsme z lesa a jen několik set metrů od nás jsme uviděly chaloupku. A na jejím zápraží rozložené kluky.
„Už jdou!“ zavolal Pepa.
„A všechny nahé jak slíbily!“ přidal se Petr.
„Už na vás čekáme.“ Mával Petr.
Jarmila se zastavila: „Vy chcete abych se počůrávala jako vy dvě?“
„Ano a ne.“ Odpověděla jsem. „Chceme, aby ses‘ naučila počůrávat, ale neboj se, ty kontrolu nad tím neztratíš. My dvě to máme z toho zánětu.“ A Jarmila se trochu uklidnila. Jen trochu, ale uklidnila. Až do chvíle kdy jsme přišly před chatu.
Před chatou nás čekali tři kluci oblečení jen do igelitových kalhotek vyložených plenkami. Seděli, stáli a zírali na nás. Iveta čůrala a usmívala se na Pepu. Petr hleděl na mně a já na něj. A druhý Petr hleděl na Jarču a hltal ji očima. Jarča si uvědomila jeho pohled, probrala se z překvapení, uvědomila si svou nahotu, poskakující prsy – to jak se vydýchávala po zdolání prudkého kopce a strašně se zastyděla. Zrudla snad na celém těle, i když v tváři nejvíc. A prvně od raného dětství se počůrala. Musela se strašně stydět.
„Je naše.“ Poznamenal Pepa. Všichni až na Jarču jsme se rozesmáli.


V chatě jsme Jarmilu ohleduplně přebalily, oblékly jí zbrusu nové igelitové kalhotky a miminkovskou kombinézu. Nabídly jsme jí vodu z místního pramene v kojenecké láhvi. Když se zdráhala vzít do pusy dudlík, jemně jsme ji upozornily, nebude pít jinak než z láhve jako miminko, nebo z misky jako pes, ať si vybere. Vybrala si láhev. Rozumná holka.

Tak s námi žila Jarča tři dny. Brzo se naučila, že jí vyměníme plínky jen třikrát denně, a i to jen tehdy, když nás „holčička“ poprosí o „přebalení“ a pokud se nám bude zrovna chtít; i to, že do kalhotek musí nejen čůrat, ale i kakat. Třetí den se už bez problémů počůrala ležíc v posteli, za chůze, nebo v polospánku.
Tři dny se dívala jak se milujeme. Holka s holkou, holky s kluky a taky kluci s kluky. Stála vždy v koutě pokoje a sledovala hrátky na posteli, nebo přivázaná za vodítko ke stromu koukala na naše hrátky za večera v trávě a cumlala dudlík. Čtvrtý den najednou špitla že by se taky ráda přidala.
Tu k ní přišel její Petr a rozepnul jí kombinézku mezi nohama a stáhnul kalhotky s počůranými plenkami. Tedy nejenom počůranými, její plínky provlhly i milovacími tekutinami. Petr si toho všiml a začal ji tam olizovat. Měl už zkušenost a věděl jak přivodit dívce hezké pocity. Jarmila začala vzdychat a záhy se zakousla do dudlíku.
„Víc…“ zašeptala. Petr ji odpoutal od stromu a položil do trávy. Záviděla jsem jí. Bylo to pro ni poprvé a bylo to tak hezké. Moje poprvé bylo trochu násilnější.
Toho večera nám poprvé poděkovala a myslím, že nám konečně odpustila co jsme jí provedli.
Od té chvíle ale musela „platit“ za každé přebalení. Kromě času kdy prala plínky, měla pořád svázané ruce. Pořád ještě netušila, co podstoupí než z malého miminka postoupí na velké mimino a bude jí vrácena kontrola nad vlastním tělem. V blažené nevědomosti jsme ji ponechaly jen čtyři dny. Za ty čtyři dny se naučila cumlat kluky i holky a poznala, že milování s holkou může být stejně krásné jako milování s klukem. Trvalo to jen čtyři dny, než propadla sexu tak jako my.


Čtvrtého dne jsme jí dovolily přebalit jen dvakrát. Ráno a odpoledne. Jarča se trochu vztekala a začala něco tušit. Začala tušit pokračování Plánu. Když se pátého dne ráno probudila ve skrz naskrz počůraných a pokakaných plenkách, měla v očích slzičky. Vyndala jsem jí dudlík z pusy a zeptala se co ji trápí.
„Pálí to,“ řekla.
„Co pálí?“
„To… tam. Asi jsem se oprudila. Potřebuju přebalit.“
„Po snídani.“
„Potřebuju přebalit hned.“
„Až po snídani.“ Řekla Iveta rezolutně a zacpala jí pusu dudlíkem.

Snídani Jarča protrpěla. Cítila jsem s ní, vím, jak pálí opruzenina. Ale na Jarču čekalo otevření druhé dírky. Odvedly jsme ji k prameni, svlékly do naha, ošetřily jí přirození, připoutaly a nechaly ji prát plenky. Pak jsme se vrátily a pokynuly klukům. Počkali půl hodiny a pak si s ní šli užít. Nechaly jsme jim dvacet minut a vyrazily jsme za nimi. S sebou jsme nesly svíčky a sádlo.

Když jsme skončily s první fází a nechaly Jarču ve starých, rozvrzaných neckách zkroucenou v ponížené pozici s oběma dírkami ucpanými tlustými svíčkami, plakala. Když jsme se vrátily s velikou, koňskou injekční stříkačkou, znejistěla a oči se jí rozšířily hrůzou. Během očisty chtěla křičet, ale Petr jí zakryl ústa rukou. Slyšet bylo jen temné skučení.
Za chvíli už pak ležela schoulená do klubíčka a vyprazdňovala se. Nemohla jinak. Očistily jsme ji, ucpaly oba její otvory kovovými ptáčky a zabalily ji do plínek. Ruce měla svázané za zády, takže se nemohla bránit.
„Tohle vám nezapomenu.“ Sykla.
„Já vím,“ zašeptala jsem jí do ucha, „já to Ivetě taky nezapomněla. Ale už jsem jí odpustila. A budeš-li chtít, dám ti možnost oplatit mi jak uznáš za vhodné. Nesmíš ale nic vyzradit nikomu mimo nás šest.“
„A teď koukej že jsme solidární,“ řekla Iveta, povalila mně a vyplnila mé otvory ocelovými ptáčky. Pak jsem oplatila totéž já Ivetě. A pak – a na to Jarča zírala nevěřícnýma očima – jsme nacpaly klukům do zadků stejné ocelové ptáčky jaké jsme v sobě měly my. Postavily jsme Jarču na nohy.
„Jak dlouho tak zůstaneme?“
„Do rána.“
„Budu mít úplně roztažený zadek.“ Zahudrala.
„Aspoň se ti bude líp kakat.“ Ušklíbla se Iveta.

Cesta zpět do chaty, která je od pramene jen pět minut, byla pro nás vzrušující. Pro Jarmilu bolestná. Obrátila jsem se na ni: „Při každém kroku nahlas řekneš: Libí se mi to.“
Jarmila se už odnaučila odporovat.
K večeru se jí to už opravdu líbilo. Tak jsem ji nechala oběhnout chatu. A aby neřekla, běžela jsem s ní. Usmály jsme se na sebe, když jsme to krátké kolečko absolvovaly. Došla jsem pro ostatní a proběhli jsme se znovu. Tak jsem zavedla večerní běhy, milované a nenáviděné.
Ráno jsme Jarmilu znásilnily a pak jí konečně rozvázaly ruce. Plán byl naplněn a tím i v nás něco skončilo, i když si toho nikdo ještě nevšiml.

Týden pak uplynul v hrátkách a povídání, večerních procházkách za zapadajícím sluncem a nočním koukání na hvězdy. A během toho týdne se něco změnilo. Definitivně jsme se totiž spárovali a společné hrátky ustávaly. Končil druhý týden a naše společnost se čím dál víc podobala normálním párům co si vyjely společně na chatu. Až na plínky, které tu všichni nosili.
Poslední týden uplynul jak voda. K poslednímu společnému milování všech se všemi jsem musela ostatní dlouho přemlouvat, dokonce ani Ivetě se už moc nechtělo. Nechali se ukecat, ale už to nebylo ono. Mrzelo mně to. Večer jsem odmítla Petrovu společnost a vydala se sama do noci. Natruc jsem si zavedla do obou dírek kolíky a slastně vzdychala při každém kroku. Lehla jsem si do trávy, dívala se na oblohu. Plakala jsem. Plakala nad tím, co končilo. Usnula jsem pod širým nebem.
Ráno mně probudila zima. Ležela jsem na studené zemi, od pasu dolů nahá, jak jsem v noci zahodila kalhotky i s ptáčky. Ucítila jsem, jak mi ze zadečku vypadlo hovínko a uvědomila jsem si, proč jsem šla spát na studenou zem. Zalíbilo se mi mé postižení a nechtěla jsem aby někdy zmizelo. Chtěla jsem se cítit jako malá velká holčička, chtěla jsem být bezmocná a týraná, a milovaná. Ne však mužem, ale ženou. Toto poznání mne osvobodilo. Rozběhla jsem se k prameni a očistila. Vrátila jsem počůrané plínky na místo a tančila v orosené trávě.


Co bylo dál? Už jen málo. Vrátili jsme se domů – holky zvlášť, kluci zvlášť. Prázdniny až příliš rychle skončily a z nás se stali maturanti.Třída se semkla a přijala mně zpět. Byl stužkovací ples, já tančila v plínkách a nikdo to nepoznal. Iveta se mi přiznala, že se jí vrátila kontrola nad močovým měchýřem, dokázala zadržet močení na dost dlouho aby došla na záchod, a tak přestala ve dne nosit plínky. Když jsem se to dozvěděla, začala jsem se učit pokakávat a naučila jsem se to. Odmaturovali jsme a kluci se chystali na vojnu. Jarmila otěhotněla a chystali s Petrem svatbu. Svěřila se mi, že si Petr přál, aby se vdávala v plínkách a vyhověla mu. Milovala ho a on miloval ji. Brali se v létě. Petrův táta jim zařídil byt a Jarmila nastoupila do práce. Dělala sekretářku na oblastním drážním ředitelství. Krátce nato nastoupila Iveta na poštu. Naše společnost se rozpadla čímž se završil proces, který začal rok předtím na chatě, ale už mi to nevadilo. Přijali mně na pedák v Praze a koncem léta jsem odjela na chmel. Vezla jsem si s sebou kupu plínek, čtyři důmyslně ukryté ptáčky, odvahu netajit se se svým postižením a chuť najít holku, které by se líbilo hrát si se mnou.
Ale to je už docela jiný příběh.

Převzato z Quicku klubu, Klub plenkařů. Se svolením administrátora.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline VENDI

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 153
  • Karma: -2
Re: Tehdy letěla ABBA část I. a II.
« Odpověď #1 kdy: Února 07, 2008, 22:07:02 »
Docela slušný příběh.Bude pokračování?????
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline DP

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 62
  • Karma: 0
Re: Tehdy letěla ABBA část I. a II.
« Odpověď #2 kdy: Února 07, 2008, 23:37:51 »
Nebude, ten příběh je již uzavřený.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline babygeorge

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 85
  • Karma: 0
Re: Tehdy letěla ABBA část I. a II.
« Odpověď #3 kdy: Listopadu 03, 2014, 20:46:26 »
Krása, krása, krása. Nemá prostě nejmenší chybu!!!
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline tretioko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 594
  • Karma: -51
Re: Tehdy letěla ABBA část I. a II.
« Odpověď #4 kdy: Listopadu 20, 2014, 12:29:25 »
Hmmmmm... Hodne hard core !!! 9/10 !!!!
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »