Co se to stalo? Jsi pod vodou. Ve tmě. Bez dechu. Vláčí tě silný proud. Nevíš kam a nemůžeš vzdorovat.
ALE ALE, ZLODĚJÍČEK. PŮJDEŠ SE MNOU DO KANCELÁŘE oslovuje tě muž, jemuž patří ocelová ruka. Táhne tě obchodem někam dozadu vpravo od pečiva. Přestal jsi být ve svém těle. Vidíš všechno a nic zároveň. Jako by ses díval z výšky.
Rozbouřené moře s košíky a lidmi, kteří vás pozorují. Rozbouřené moře studu.
Máš co dělat, aby ses neposral strachy. Jdete po schodech nahoru. Nechceš. Nemůžeš. Pak zatáčíte vlevo a vcházíte do kanceláře. První čeho si všimneš je velké okno do sámošky, které z druhé strany vypadá jako zrcadlo. Celý obchod je z něho vidět jako na dlani. Dudlík v trenýrkách. Už zase. V duchu se chytáš za hlavu...
V kanceláři jsou další tři lidi. Paní vedoucí a dva muži. Oběma rukama drtíš tělocvik. Ničeho jiného se držet nedá.
TAK COPAK JSI TO CHTĚL UKRÁST? UKAŽ…
Ač pod vodou, nabíráš vědomí, možná nebude tak zle. Trochu vzduchu máš. Musíš vydržet. Musíš.
Podáváš tělocvik vedoucí. DUDLÍK. Odkládá ho na stůl. PROČ JSI KRADL DUDLÍK?
MÁM ZAVOLAT POLICII, JAKO VŽDYCKY? ptá se muž vpravo. Vlna tě hodila na kámen, o který sis rozrazil hlavu. Voda kolem se pomalu barví tvojí krví. Zůstaň při vědomí, nevzdávej to.
JEŠTĚ POČKEJ. UVIDÍME, CO SE DOZVÍME TADY OD MLADÝHO. JMÉNO A BYDLIŠTĚ?
Slyšíš se. Z dálky. Jak odpovídáš. Po pravdě. Na nic jiného nemáš. Díváš se na dudlík na stole.
KAM CHODÍŠ DO ŠKOLY? NA PĚTKU. A TŘÍDA? III.B.
To byla fata morgana. Žádný přístav. Ale malý pustý ostrov. Se skalnatým pobřežím. Jak ses mohl nechat tak zmást?
TO BUDOU MÍT RODIČE RADOST. NENÍ TVŮJ OTEC ADVOKÁT?
Mlčíš, zatímco tvým tělem zmítají vlny mezi balvany. Sedřeným a bolavým. Všechno tě pálí.
Moč jsi udržel, brečet nebudeš. Máš pocit, že bys jim udělal radost. To nedovolíš.
Ještě jednou se podíváš na dudlík. Stálo mi to za to? Nestálo, ale vybrat jsem si nemohl.. musel jsem to zkusit. Čekáš. Co bude dál.
POLICII NEVOLEJ. STAVÍME SE VEČER U MLADÝHO DOMA. Mohutná vlna tě znenadání přibila ke skalnatému dnu. To NE...
A VE ŠKOLE SE ASI TAKY BUDOU DIVIT, CO? Tvé, už bezvládné tělo unáší proud...
TO JE VŠECHNO. DOUFÁM, ŽE UŽ TO PŘÍŠTĚ NEUDĚLÁŠ.
Klopíš oči a odcházíš. NECHAL SIS TADY SUŠENKU. Vracíš se pro ni. Je ti všechno jedno. Tvůj život skončil.
Dostat se rychle pryč. Mluví na tebe nějací zákazníci. Možná ti chtějí pomoci. Možná poučit. Nestojíš o nic. Nevnímáš je. Chceš být už venku. VENKU.
Zvracíš a vykašláváš slanou vodu. Rozhlížíš se po kamenité pláži, na kterou tě vyvrhlo rozbouřené moře. Nevíš jak ses tu ocitl. Jsi promočený a odřený. Bolí tě hlava. Cítíš, že všechno je v hajzlu. Chce se ti brečet. Nejde to.
Jdeš domů. Tak pomalu jsi ještě nikdy nešel.
