Honza se probudil s nepříjemným pocitem v žaludku. Předchozí večer byl pro něj neuvěřitelně ponižující, a přestože doufal, že se všechno nějak uklidní, ranní atmosféra v domě mu jasně naznačila opak. Když sešel do kuchyně, matka už připravovala snídani a Hanka seděla u stolu s šálkem kávy, oči jí zářily pobavením.
"Tak co, vyspalo se naše miminko dobře?" zeptala se matka s jemným úsměvem, který Honzu okamžitě uvedl do rozpaků. Přestože měl na sobě tepláky a volné tričko, cítil, že plenky, které měl stále na sobě, jsou víc než patrné.
"Hm, jo," zamumlal Honza, aniž by zvedl hlavu. Doufal, že tím konverzaci uzavře, ale Hanka se do něj hned pustila.
"Honzíku, takhle přece nemůžeš odpovídat. Musíš poděkovat, že jsme se o tebe tak hezky postaraly, ne?" Její hlas zněl na zdánlivě laskavě, ale Honza věděl, že je to jen další z jejích her.
"Děkuju," procedil skrze zuby, aniž by se na ně podíval.
"Cože? Já tě neslyším," nadhodila matka s potutelným úsměvem a Hanka se přidala: "No tak, nahlas, ať všichni víme, jak jsi nám vděčný."
Honza polkl. "Děkuju, že jste se o mě postaraly," zopakoval o něco hlasitěji, přičemž měl pocit, že se snad propadne do země. Matka s Hankou si vyměnily spokojené pohledy, jako by právě slyšely, jak malý chlapec řekl první slovo.
Překvapivá návštěva
Kolem oběda se ozvalo zaklepání na dveře. Honza, který se snažil zůstat co nejvíc neviditelný, se okamžitě napjal. Hanka se zvedla, aby otevřela, a o chvíli později se z obýváku ozval veselý hlas jeho sestry Edity.
"Edita," zašeptal Honza zděšeně. Jeho o rok starší sestra. Věděl, že ho má moc ráda, ale taky mu bylo jasné, že je připravená kdykoli si z něj udělat srandu. Pokud zjistí, co se tady děje, nikdy už mu to nepřestane připomínat.
"Co ty tady?" zeptala se Hanka překvapeně, ale s potěšením v hlase z toho, že ji vidí.
"Chtěla jsem vás překvapit," odpověděla Edita. "A dát si s Vámi aspoň kafe, jestli už máte po jídle. A co nového, jak se máte?" Její hlas byl plný zvědavosti a Honza už tušil, že Hanka nebude váhat ani vteřinu, aby ji do všeho zasvětila.
"Pojď dál," vyzvala ji Hanka a vyměnila s s tchýní nadšené pohledy. "Myslím, že....asi bychom Ti měly něco ukázat."
O pár okamžiků později s nimi Edita vešla do kuchyně. Jakmile její pohled padl na Honzu, zastavila se a chvíli na něj jen nevěřícně zírala. Její oči sjely z jeho obličeje k jeho oblečení a zastavily se na plenách, které byly vidět pod okrajem jeho tepláků. Když si všimla dudlíku, který mu visel na krku, vybuchla smíchy.
"To snad není možné," smála se na celé kolo a zakrývala si ústa rukou. "Honzo, tohle má být jako co?!"
"To je na dlouho...," začala Hanka, ale Edita ji přerušila. "Ne, počkej, jen ať mi to poví sám, tohle chci slyšet od něj. Honzo, co se děje?"
Honza mlčel, rudý až ke kořínkům vlasů, a Hanka se ujala vysvětlování. Popsala všechno od začátku, jak našla Honzův dudlík a plenky, jak mu všechno vystrčila pěkně ve skříni...a jak si je sám dobrovolně poprvé oblekl. Nevynechala žádné detaily, prozradila jí i všechno, co se dělo tady, i to jak Martin dudlal přímo před svojí matkou...a jak se před ní počural do plenek! Dokonce i to, že ho přebalila přímo před ní!
"Ty jsi ho viděla úplně nahatého!?" vykřikla s nadšeným smíchem při pohledu na matku. Ta jen s pobaveným úsměvem přikývla.
"To je dokonalé," smála se Edita. "Nikdy by mě nenapadlo, že můj mladší bráška skončí takhle." Naklonila se blíž a pobaveně dodala: "Sluší ti to, musím říct."
Honzovo absolutní ponížení
Zanedlouho se Hanka rozhodla, že nastal čas na další "lekci". Připravila přebalovací deku na pohovce a s úsměvem oznámila: "Edito, myslím, že by ses měla naučit, jak přebalit miminko. Kdo ví, kdy se ti to zase bude hodit?"
"Cože? Já?" Edita se tvářila překvapeně, ale pobavení z jejích očí nezmizelo. "To jako vážně?"
"Jistě," odpověděla Hanka a obrátila se k Honzovi. "No tak, Honzo, pojď sem."
Honza se pokusil odporovat. "To nemyslíte vážně. Prosím, ne…"
"Žádné prosím," přerušila ho matka přísně. "Teď budeš hodný chlapeček a necháš sestřičku, aby si to vyzkoušela."
Honza neochotně ulehl na deku, jeho tvář hořela hanbou. Cítil, jak mu Hanka stáhla tepláky a odhalila jeho plenky. "Tak tady to máme," oznámila spokojeně a ukázala Editě, jak plenku rozepnout.
"Vidíš? Není to těžké," pokračovala Hanka, zatímco Honza zavřel oči a snažil se předstírat, že tam není.
"To je neskutečné," smála se Edita, když se sklonila a začala podle instrukcí plenku měnit. "Nikdy bych si nepředstavila, že tohle někdy budu dělat dospělému chlapovi. A už vůbec ne tobě, Honzo."
Honza by raději zemřel. Cítil chlad vlhčeného ubrousku, slyšel Editiny komentáře a Hančin smích. Matka, která stála opodál, jen dodala: "Edito, pořádně ho zkontroluj. Musíš to dělat důkladně." Edita naoko vážně přikývla a začala svého velkého bratra čistit ještě jednou a důkladněji. Trošku se červenala, když cítila pohled své matky a Honzovy manželky, jak ji pozorně sledují, když se při utírání dotýkala Honzových varlat odsunovala je stranou, aby očistila i oblast vnitřních třísel... a pak dokonce i jeho chloubu. K nadšení všech tří žen a jeho nekonečného pokoření se mu začal zvedat.
"No teda!!", zvolala Edita."Že se nestydíš, Honzo!"
Už to nevydržel a tiše se rozplakal, neměl už silu se stydět, jeho hanba dostoupila vrcholu. Ještě předtím, než novou plenku přiklopila přes jeho nejsoukromější oblast, naposled se pečlivě podívala na jeho tepající erekci, podívala se mu do očí a přitom ho vzala do ruky. Zasténal ponížením a vzrušením.
"Takový velký kluk", zašeptala mu posměšně. To byl jeho konec Taktak stačila přiklopit plenku přes penis, ze kterého začalo stříkat jeho semeno. Jeho trýznitelky byly naprosto spokojené. A Martin? Nepřebalily ho, musel zůstat v mokré plence a obrovským dudlíkem v puse až do rána, aby mu stále připomínali , že je jen malé miminko.
Když bylo přebalování hotové, Edita si otřela ruce a zasmála se. "No, musím říct, že mi to docela šlo. Honzo, vypadáš spokojeně. Co ty na to?"
Honza nic neřekl. Jeho stud byl naprostý. Věděl, že tohle ponížení si Edita bude pamatovat navždy.
