"Ahoj, tak už jsme doma, " ozvalo se od dveří, a dovnitř přišel Honza s malým Honzíkem, a dodal: "Koukám, že tady máme vzácnou návštěvu, tak ahoj, Fanoušku, " a při těchto slovech mi podal ruku.
"Fanoušek byl na procházce s mamkou, a přivedli Evičku. No, a pak potřeboval vyměnit plínky, tak jsem nabídla, že ho přebalím hezky v teple," vysvětlila Martina Honzovi.
"Ale jo, to je v pořádku, jen ať je Fanoušek hezky v suchu," odpověděl Honza, a poplácal mně po výrazně se rýsujícím balíku plínek.
"A co Honzík, ten nepotřebuje přebalit? A jak se choval, byl hodný?" zeptala se Martina.
"Když jsem pro něj přišel, právě ho jedna teta přebalovala, no a Honzík u toho trochu vyváděl. Ale jinak byl celý den hodný," odpověděl Honza, a konečně se napil již chladnoucí kávy, kterou mu Martina přichystala.
Přišel za námi i Honzík, oblečený v bodíčku a kojeneckých tepláčcích, pod kterými se mu výrazně rýsovaly plínky. Zvědavě si mně prohlížel, a babička se ho zeptala: "Copak tam máš, Honzíku?" a při těch slovech ho lehce poplácala po rozkroku.
"Plínky, babi," odpověděl Honzík, a babička mu řekla: "No jo, máš tam plínky, ještě se počuráváš, tak musíš nosit plínky, stejně jako Fanoušek, to je taky ještě miminko. A plínky chrání tvoje oblečení, aby nebylo mokré, víš?"
Honza s Martinou a babičkou zůstali u stolu, zatímco já jsem si šel hrát s Evičkou a Honzíkem. Stavěli jsme hrad z kostek, a Honzík se stále po mně koukal, jako by nemohl pochopit, že nejen on má plínky. Pomalu se blížil večer, a tak jsme se s Martinou a její rodinou rozloučili. Babička mi pomohla vlézt do kočárku, kde jsem si pohodlně lehl.
"Někdy se zase zastavte , Fanoušek je fakt roztomilé miminko, " řekla nám Martina na rozloučenou, a vložila mi do pusy vypadlý dudlík. Přijal jsem ho, spokojeně jsem ho sál a zamával všem na rozloučenou.
Když jsme přijeli domů, Lenka mně hned nakojila a přebalila do čistých plínek.
"Fanoušku, zítra zase pojedeme k paní doktorce na kontrolu, tak se na to hezky vyspinkej, " řekla mi, když už večer pokročil, a byl jsem vykoupaný a oblečen na spaní. Lenka mi ještě četla hezkou pohádku, u které jsem již odeplul do říše snů. Lenka mně hezky jemně pohladila a políbila, a tiše odešla z pokoje. Ještě než jsem tvrdě usnul, cítil jsem, jak se mi plínky pomalu plní močí, a byl jsem plný dojmů z prožitého dne.
