Druhý den ráno Lenka přebalila a nakrmila Lukáška, zatímco Zdeňka jen sundala Evičce značně těžkou plenku. Probudil jsem se až v okamžiku, kdy přišla Lukáškova babička, aby odvezla Lukáška do jeslí, a když mně Lenka uslyšela, šla ihned za mnou.
"Dobré ráno," usmála se na mně, když mně vysvodila ze zavinovačky, a šla se mnou k přebalovacímu pultu. Na budíku už bylo půl deváté ráno a tak se Lenka po mém přebalení rozhodla, že mi dá zatím jen napít z prsou a až přijedeme od paní doktorky tak dostanu pořádnou snídani.
"Vůbec se paní doktorky nemusíš bát, je to hrozně hodná a milá paní," řekla mi Lenka, když mně oblékala na cestu.
"Máš sebou tu Fanouškovou zdravotní dokumentaci?" zeptala se ještě Zdeňka, když už mi Lenka obouvala boty. Měl jsem na sobě obyčejné dlouhé kalhoty a zimní bundu, a i plenkový zábal přece jen méně nápadnější, ale od bundou již byl teplý modrý svetr, kde byl na prsou vyobrazený vláček.
"Mám všechno v tašce na kočárek, Zdeňko," odpověděla Lenka, když jsme šli k jejímu autu na dvoře, "vzala jsem pro jistotu i plenky na přebalení a nutnou kosmetiku."
Paní doktorka měla ordinaci ve své vilce na kraji sousední vesnice a vždy si na konkrétní hodinu objednávala pacienty jednotlivě, takže vůbec nehrozilo, že mně tam některý z pacientů viděl. Kromě toho byla zahrada její vilky obklopena přirozeným živým plotem ze vzrostlých stromů a vůbec tam nebylo vidět ze sousedních domů.
Když jsme přijížděli k vilce od paní doktorky, Lenka ji zatelefonovala a paní doktorka nám na dálku otevřela vrata. Vystoupili jsme z auta a přišla k nám moc hezká fenka labradorského retrívra, která se chovala hodně přátelsky.
"Nemusíš se ho vůbec bát, Fanoušku, to je pejsek od paní doktorky a jmenuje se Jackie," řekla mi Lenka, a na pobídnutí jsem Jackie pohladil. Jackie byla opravdu hodně přítulná a zvědavě si mně očichala.
Ze dveří vilky vyšla paní doktorka, na první pohled sympatická žena vyšší postavy středního věku, která byla oblečená v hnědém kabátě, a řekla: "Ahoj Lenko, tak to je ten chlapeček? Je moc hezký, a jmenuje se Fanoušek, že? Tak pojďte dál, už na vás čekám."
"Ahoj Marto, ano, to je Fanoušek," řekla Lenka, a ke mně dodala: "Paní doktorky se vůbec nemusíš bát, jen si Tě hezky prohlédne. I můj Lukášek a brácha Tomáš k ní chodí."
Vešli jsme do ordinace paní doktorky, která byla vymalována ve veselých barvách a jen několik nezbytných kousků nábytku bylo nalakováno v bílé barvě. Lenka podala paní doktorce moji složku se zdravotní dokumentací a na její pokyn mně svlékla tak, že jsem měl na sobě jen body a balík plínek.
Paní doktorka se na mně usmála, a řekla mi: "Hezky otevři pusu, Fanoušku, podívám se, jestli tam není nějaký problém, a pak si ještě poslechnu Tvoje srdíčko."
Poslušně jsem otevřel pusu a pak si nechal rozepnout patentky v rozkroku u body, aby si mně mohla poslechnout stetoskopem. "Fanoušku, máš moc hezké kalhotky, a teď to bude trošku studit, musím si Tě poslechnout," řekla mi paní doktorka. Trošku mně to sice studilo, ale nedal jsem na sobě nic znát a jen jsem zvědavě pozoroval paní doktorku.
Paní doktorka si mně poslechla, něco si zapsala do počítače, a řekla mi: "Tak dobře, Fanoušku, teď si lehni támhle na to lehátko, podíváme se na stav Tvých kyčlí."
Paní doktorka mně rozbalila z balíku již značně mokrých plen a málem jsem ji počůral. Ovšem na možnost mého čůrání po rozbalení byla připravena a měla po ruce připravenou plenku, kterou m přidržela na penisu. Důležité bylo, že vše brala s humorem, a řekla mi, trošku mně přitom lechtajíce: "Tak tys mně chtěl Fanoušku počůrat? Chviličku vydrž, musím zkontrolovat stav Tvých kyčlí, jestli jsou správně nastavené."
Paní doktorka zkontrolovala moje kyčle a řekla Lence: "Moc se mi ten levý kyčel nelíbí, chtělo by to přidat ještě tři plínky do zábalu, aby se postavení kyčle zlepšilo."
"Dobře, zařídíme se podle toho. Můžu Fanouška přebalit?" odpověděla Lenka.
"Jestli chcete, klidně Fanouška přebalím. Aspoň uvidíte jak mu dát správně plenky, aby se stav kyčle zlepšil," odpověděla doktorka, ale když ji Lenka vytáhla plenky z tašky na kočárek, zarazila se: "Lenko, těch plínek je málo. Ale to nic, naštěstí mám plenky navíc. Občas se stane, že na to nějaká maminka zapomene," dodala paní doktorka, a pečlivě mně zabalila do nových plínek. Pak napsala do počítače zprávu, a řekla Lence: "Normálně do tohoto zábalu Fanouška přebaluj, a stavte se za týden na kontrolu."
Nastal menší problém s tím, že mi pak Lenka nemohla obléknout kalhoty, ale i to paní doktorka vyřešila, když Lence řekla: "Ten kousek na dvůr nikdo Fanouška v punčocháčích neuvidí a v domě přece máte garáž, ne?"
"To je vlastně pravda," řekla Lenka a dodala ke mně: "Fanoušku, ještě Ti musím obléknout svetr a bundu, tak vydrž."
"Fanoušku, byl jsi moc šikovný chlapeček, tak tady něco pro Tebe mám," řekla mi paní doktorka a podala mi krásný obrázek s pejskem. Přes dudlík v puse jsem paní doktorce poděkovala odešel jsem s Lenkou k našemu autu.
Paní doktorka na mně opravdu udělala velký dojem a už jsem se moc těšil na další návštěvu u ní.
