Následující dny přinesly velký obrat v mém životě. Hned v pondělí mi Zdeňka volala, že se mnou počítá jako se zaměstnancem, to oficiálně pro úřady, ale jinak že budu jejím a Lenčiným malým chlapečkem, a budou o mně pečovat jako o miminko.
V práci jsem dal okamžitou výpověď s tím, že jsem si našel jiné místo, a domluvili jsme se, že si ještě vyberu zbytek dovolené. Takhle jsem to Zdeňce i zavolal, a ta ve smlouvě, kterou mi poslala mailem, upravila den nástupu do práce, kdy jsem měl pracovat jako správce a hlídač jejího domu. Již při prvním seznámení se Zdeňkou jsem se dozvěděl, že její dědeček měl kdysi velkou továrnu, kterou získala zpět v restituci, a kterou pak následně prodala s tím, že si ponechala určitý podíl, a jako akcionářce ji byly vypláceny měsíčně dividenda.
Trochu horší byla situace s panem domácím, od kterého jsem měl pronajatý byt, ale i on nakonec souhlasil. Veškerý nábytek v bytě byl jeho, takže jsem ve čtvrtek večer sbalil svoje věci, které se mi vešly do auta, a hned v pátek ráno, kdy si přišel převzít byt, jsem mu vrátil klíče a dostal jsem od něj vrácenou kauci.
Byl jsem již oblečen na cestu, včetně plenky Crinklz Buccaneer s vloženým boosterem, věci jsem měl naložené v autě, a po poměrně rychlé obhlídce bytu jsme si s panem domácím vzájemně podali ruce, a pan domácí mi popřál hodně štěstí.
Vyrazil jsem na cestu, a krátce před desátou jsem již zastavil před zdenčiným domem. Věděl jsem, že Zdeňka nemůže mít ze zdravotních důvodů děti, a jelikož jsem se ji líbil, nabídla mi možnost být jejím miminkem.
Zdeňka mně již před domem čekala, a poté, co jsem z auta vynosil svoje věci, zeptala se mně: "Fanoušku, dokážeš chvilku vydržet bez plínky?" a významně se podívala můj rozkrok, kde se již výrazně rýsovala nabobtnalá plenka.
Kývnul jsem hlavou, že ano, a odešli jsme spolu do pokoje, kde mně Zdeňka kompletně svlékla donaha, a začal mně oblékat. Zdeňka mi oblékla body, hezkou košili s medvídky, typické modré punčocháče s čárkou vpředu a dvěma vzadu, krásnou modrou kombnézu s rozepínáním v rozkroku, sněhule, čepici s bambulí a rukavice. Bylo mi divné, že jsem nedostal žádné slipy nebo trenýrky, a něco mi to připomínalo. Zdeňka se na mně usmála, oblékla si hnědý kabát, černý klobouk, vzala mně za ruku, do druhé kufřík a vydali jsme se k pokoji, který vypadal jako kupé v rychlíkovém vagonu. Posadili jsme se, Zdeňka mi sundala sněhule, kombinézu a čepici s rukavicemi, a na nohy mi obula bačkůrky. Pak mi podala do ruky tvrdou kartonovou jízdenku, a odemknula kufřík. Chvilku poté vstoupila do kupé Lenka, která měla oblečenou blůzku a lodičku v barvě nápadně připomínající nádražáckou uniformu, a které jsem podal ji lístek. S úsměvem ho procvakla kleštičkami, podala mi ho zpátky, a významně na Zdeňku mrkla. Poté, co Lenka odešla, Zdeňka řekla: "Fanoušku, pojď ke mně blíž."
Přišel jsem ke Zdeňce, která se mně zeptala: "Chceš dudlík, Fanoušku?" a vytáhla z kufříku velký dudlík modré barvy, na jehož kroužku byl již připevněný řetízek.
"Jo jo, dudu," řekl jsem, a otevřel pusu, do které mi Zdeňka dala dudlík, připevnila řetízek ke košili, a řekla mi:
"Fanoušku, teď hezky roztáhni nohy," řekla mi Zdeňka, jako ve snách jsem ji poslechl, a Zdeňka mi stáhla punčocháče ke kolenům a z kufříku vyndala již značně vycpané kalhotky na plenky se suchou plenou Sandra, které měly potisk pejsků ruzných plemen na tmavě modrém podkladu. Tyto kalhotky mi bleskurychle protáhnula mezi nohama a zapnula na knoflíčky. Tisknul jsem k sobě plyšového medvídka, a Zdeňka mi zatím zapnula body v rozkroku a nátáhnula zpátky punčocháče. Plínky se mi mezi nohama krásně rýsovaly, a odešel jsem se Zdeňkou do pokoje, kde mně čekala již převlečená Lenka.
"Půjdu ještě nachystat kočárek a věci pro Fanouška na procházku," řekla Zdeňka Lence, která na to souhlasně kývla hlavou. Když Zdeňka odešla, sundala si Lenka halenku a rozepnula podprsenku. Povšiml jsem si, že na stolku u velké válendy leží něco, co vypadá jako savička na dudlík, ale ve skutečnosti to byly kloboučky na kojení, který si Lenka připevnila na bradavku. Její krásně nalité prso mně lákalo "Fanoušku, pojď ke mně, čeká na Tebe dobré mlíčko" a následně mi Lenka jemně vyndala z pusy dudlíka, a nasměrovala prso k mému obličeji. Brzy jsem ho našel a spokojeně se přisál, přičemž jsem při sání hladil Lenčino prso, ze kterého teklo velmi chutné mlíčko.
Poté, co mně Lenka nakojila a nechala odříhnout na rameni, vjela dovnitř s kočárkem Zdeňka, ve kterém již měla připravené oblečení pro mně na procházku, a na držadle kočárku přichystanou tašku, ve které byly připraveny náhradní plenky a jiné věci.
"Fanoušku, teď pojedeme na procházku," řekla mi Zdeňka, která mně oblékala do kombinézy, na hlavu mi nasadila čepici s bambulkou a na ruce oblékla teplé rukavice. S pomocí Lenky mně Zdeňka přenesla do krásného hlubokého kočárku modré barvy, poté ještě dala do kočárku několik plyšáků, a zeptala se Lenky: "Máš připravenou tu lahvičku s čajem, Lenko?"
"Jo, mám ji v kuchyni, hnedka ji přinesu," odpověděla Lenka a odešla do kuchyně.
Zdeňka zatím natáhnula boudičku a a dala přes šířku kočárku hada ze žlutých a červených kuliček, které krásně chrastily. Lenka zatím přinesla láhev s čajem, kterou Zdeňka dala do kočárku, a vydali jsme se na procházku.
Klidným krokem se mnou Zdeňka asi za hodinu přijela na náves, a to už jsem cítil, že mám v plínkách hodně načůráno, a dal jsem to pláčem patřičně najevo.
"Copak, Fanoušku, nechceš nabumbat z lahvičky?" zeptala se mně Zdeňka.
Začal jsem kopat nohama, a křičet, až mi vypadl dudlík z pusy. Ne, žízeň jsem opravdu neměl, což Zdeňka rychle pochopila.
Ke kočárku zatím přistoupila asi pětiletá holčička, a řekla: "Ahoj teto, ty máš krásného chlapečka. A pročpak tak pláče?"
"Ahoj Evičko, to je můj Fanoušek. Teď se počůral, a musím ho přebalit do čistých plínek," odpověděla Zdeňka.
"A můžu se podívat, teto?" zeptala se Evička.
Zdeňka kývla na souhlas, rozepnula mi kombinézu, stáhla punčocháče a rozepnula body v rozkroku. Z tašky vytáhla připravenou plenku, mycí žinku a v lahvičce připravený prostředek Medvídek. Sotva mi Zdeňka rozepnula kalhotky na plenky, přiložila mi složenou plenku na penis, a přidržela ji tam.
"Teto, a proč to takhle děláš?" zeptala se Evička, která celou akci pozorovala.
"Víš, Evičko, malí kluci vždy po rozbalení z plínek začínají čůrat, proto musím Fanouškovi přidržet plínku na penisu, aby mně nepočůral. Vždyť máš malého brášku Honzíka, kterému maminka při rozbalení z plenek musí dát plínku na penis," řekla Zdeňka.
"No jo, máš pravdu teto. Honzík často čůrá po rozbalení," řekla Evička, a sledovala, jak mi Zdeňka po odstranění plenky z penisu stříkla na hladce vyholený rozkrok přípravek Medvídek, který pak žínkou pečlivě otřela.
Začal jsem v kočárku trošku natahovat, a Evička, která si všimla pod můj zadek vkládaných nových kalhotek na plenky s potiskem Tlapkové patroly, mi řekla: "Neboj se, Fanoušku, Tlapková patrola ochrání před mokrem Tvé oblečení i kočárek."
Při těch slovech mi podala do ruky jednoho plyšáka, který měl uvnitř kuličky, a trochu jim zachrastila. Vzal jsem si ho do ruky a prohlížel si ho, zatímco mně Zdeňka dooblékla. Zdeňka ještě vytáhnula z kabely lahvičku s čajem, kterou mi Evička držela u pusy. Poslušně jsem sál příjemně teplý čaj, a Evička mně pochválila: "No ne, Fanoušku, ty ale hezky bumbáš."
Pomalu jsme se chystali na zpáteční cestu, kde už na nás čekala Lenka s připraveným obědem, a Evička se zeptala: "Teto, a můžu k vám někdy přijít, a podívat se na Fanouška?"
