"Tak děti, už brzy pojedeme na týdenní lyžařský výcvik," řekla nám jednoho dne naše třídní učitelka Ája, "všichni už máte zaplaceno, a tady jsem pro vás a vaše rodiče připravila seznam věcí, které budete mít sebou. A k vlaku všichni přinesete potvrzení o bezinfekčnosti, které vám vystaví vaše paní doktorka. Plínky a veškerou kosmetiku na přebalování poveze Kája, která se o vás bude během cesty a pobytu na horách starat."
"Prosím, paní učitelko, a když mi doma dává maminka i látkové plínky, bude to velký problém?" přihlásila se Kačenka.
"Ale to vůbec nebude žádný problém, Kačenko," usmála se naše třídní učitelka, "víte, na chatě, kde celý týden budeme, je k dispozici i pračka se sušičkou, a celý týden bude chata jenom naše."
"Prosím, paní učitelko, ale já lyže nemám," přihlásil se Lukášek a spolu s ním i několik dětí.
"To nevadí, víte co, vy, kteří nemáte lyže, tak mi napište velikost svých bot, a já zařídím vypůjčení lyží, ano?" usmála se Ája.
Strašně moc jsme se všichni těšili, a konečně nastal velký den, kdy jsme se všichni v osm ráno setkali u vlaku. Naše paní učitelka vybrala od rodičů potřebná potvrzení, a na její pokyn jsme nastoupili do vlaku. Mimo naší třídní učitelky a Káji s námi jela také naše ředitelka, která Áje pomáhala na nás dohlížet.
Ve vlaku jsme měli rezervované tři kupé, a byli jsme rozděleni do dvou skupin. Já byl se Štěpánkem, Lucinkou, Tomáškem a Vašíčkem v jednom kupé solu s naší třídní učitelkou a ve druhém kupé byla Kačenka, Jiříček, Karlíček, Luděk a Mareček, na které dohlížela naše ředitelka. Poslední kupé měla pro sebe Kája, a byla v něm zároveň i naše lyžařská výbava, a na jednu lavici umístila Kája nepromokavou podložku a v kabelce měla připravenou i kosmetiku na přebalování.
Vlak konečně vyrazil na svoji cestu, a naše učitelka nám v kupé pomohla svléknout se z našeho zimního oblečení.
"Kdo z vás bude během cesty potřebovat vyměnit plínky, tak si klidně zajděte vedle do kupé, kde je Kája, ta má všechno již nachystáno," řekla nám naše třídní učitelka Ája poté, co jsme se již všichni usadili.
Přihlásil jsem se já a Lucinka, a naše učitelka nás zavedla do kupé ke Káje. Kája již opravdu měla vše připraveno, a tak jsem k ní přistoupil, a mlčky ukázal na svůj rozkrok. Kája všechno rychle pochopila, a řekla: "Neboj se, Fanoušku, za chviličku budeš hezky v suchých plínečkách, a ty škaredé mokré dáme hezky vyprat, ano?" a po těch slovech mně jemně vzala za ruku a odvedla klavici, kterou měla připravenou jako imrovizovaný přebalovací pult.
Byl to krásný pocit, s dudlíkem v se jsem poslouchal dunění vlaku po kolejnicích a za oknem se mihotala krajina zahalená do zimního hávu. Kája mi mezitím něžně a přitom rychle vyměnila plínky,a já se v suchých plínečkách cítil jak sedmém nebi.
Po mně přišla na řadu Lucinka, která Káju při mém přebalování zvědavě pozorovala, a já na Lucinku čekal. Společně jsme pak za ruku odcházeli do našeho kupé, přičemž já měl v puse modrý a Lucinka růžový dudlíček.
Pokračování příště
