Po této informaci jsem začal přemýšlet, kdo by mohl být mým novým bráchou. Z toho přemýšlení mně vyrušil příchod Lenky, která přinesla vyžehlené plínky, a začala je rovnat do hraničky mezi ostatní.
"Tak jak se Ti líbilo ve škole, Fanoušku?" zeptala se mně Lenka, když dokončila skládání plen.
"Ale jo, hodně se mi tam líbilo. Představ si, že jsem si dneska vyzkoušel i hluboký kočárek. Moc příjemně se v něm leželo, ten bych chtěl mít i doma," odpověděl jsem Lence, a mezitím vstoupil do pokoje táta se Štěpánem a jeho rodiči.
"Štěpánku, hlavně tady buď hodný, a nezlob rodiče od Fanouška a Lenku. Věřím, že si s Fanouškem budeš dobře rozumět, a každý týden Ti budeme volat přes watsap," řekla Štěpánkovi jeho maminka, a políbila ho na rozloučenou.
"Tak hlavně nezlob, a věřím, že se Ti tady bude líbit, Štěpánku," rozloučil se s ním i jeho táta, a oba odešli.
Lenka ještě uložila do skříně i Štěpánkové věci, a my se na sebe podívali.
"Tak jo, Štěpánku, co teď budeme dělat? Že bychom vytáhli autodráhu, nebo si něco zahráli na playstationu?" řekl jsem.
Do pokoje vstoupila mamka s Lenkou, a řekla nám: "Tak, Fanoušku a Štěpánku, teď budete naše děti, a musím vám říct několik pravidel: Tak za prvé si sami nebudete plenky měnit, ty vám budu měnit buď já nebo Lenka. Za druhé budete oslouchat, když se řekne, že je čas jít spát nebo čas na koupání, tak vždy poslechnete. Za třetí vám oběma sama určím, jak budete oblečeni. Můžete si vybrat, jestli chcete tričko nebo oblečení určité barvy nebo se vzorem, ale vždy určíme, jak budete oblečeni. A teď ohledně jídla: chcete být krmeni jen z lahviček, nebo chcete mít jídlo pro děti, normálně z talířů. Rozuměli jste oba pravidlům?"
Oba jsme se zamysleli, a pak jsem řekl: "Ano, všemu jsem rozuměl. A ohledně toho jídla jsme se domluvili tak, že bychom pití chtěli z lahviček, ale jíst bychom chtěli normálně z talířů. Možná v případě krupicové kaše bychom ji sáli z lahvičky, viď, Štěpánku?"
"Jo, je to přesně tak, jak Fanoušek řekl. Jinak pravidlům jsem taky rozuměl," odpověděl Štěpánek.
"Tak fajn, kluci, teď vás oba přebalíme do čistých plínek, a můžete si klidně dál hrát. Za hodinku bude malá svačinka, tak vás oba zavoláme, a přijdete do kuchyně," řekla mamka, a po přebalení do čistých plínek jsem vytáhl autodráhu.
Hodně jsme se Štěpánkem zabrali do hry, a málem jsme přeslechli volání k svačince, ale včas jsme si to oba uvědomili.
Zbytek večera proběhl už v naprostém klidu, na závěr nás mamka s Lenkou vykoupali, zabalili do nočních plínek a oblečení, a uložili do postýlek. Zaposlouchal jsem se do pohádky, kterou nám mamka vyprávěla, ale zruba v polovině jsem již usnul.
Druhý den nás opět čekala škola, a Lenka nás tam po přebalení, ranní hygieně a snídani odvezla. Ve škole, do které jsem se Štěpánkem chodil, nás bylo celkem deset dětí, osm kluků a dvě holčičky - Kačenka a Lucinka.
Během přestávky si Lucinka zašla na přebalovnu, kde ji Kája vyměnila plínky, ovšem punčocháčky i sukni měla mokrou, tak do třídy přišla jen v body, pod kterým se jí rýsoval opravdu velký balík plínek.
Chystal jsem si věci na další předmět, a když kolem mně Lucinka prošla, řekl jsem Štěpánkovi: "Koukej, Štěpánku, ta Lucinka má ale velký balík plínek, viď?"
Lucinka to uslyšela, ale zatím neřekla nic, jen si sedla do lavice za mnou. Za malou chvilku přišla naše třídní učitelka Ája, a Lucinka se přihlásila.
"Copak, Lucinko, co bys potřebovala?" zeptala se ji Ája.
"Prosím, pani učitelko, Fanoušek se mi smál, že mám velký balík plínek," žalovala Lucinka.
"Opravdu?" žasla Ája, "no, Fanoušku pojď se mnou ke Káje. Víš přece moc dobře, že se nesmíš smát ostatním dětem, že mají velký balík plínek, tak Ti píšu černý puntík, dostaneš stejný balík línek, jako má Lucinka, a zbytek vyučování budeš v kočárku."
Rozhodl jsem se raději neprotestovat, abych snad neměl ještě horší trest, počkal jsem na chodbě, než Ája přivezla z kočárkárny hluboký kočárek modré barvy, a šel jsem s Ájou ke Káje.
"Copak, Fanoušku, potřebuje vyměnit plínky? Máš tam snad bobek, vždyť jsem Ti je před ani ne půl hodinkou měnila," řekla Kája překvapeně, když mně opět uviděla v přebalovně.
"Kdepak, Kájo, Fanoušek se smál Lucince, že má velký balík plínek, takže dostal černý puntík, a dostane stejný balík plínek, jako má Lucinka. No, a pak zbytek vyučování bude v hlubokém kočárku, připravila jsem ho na chodbu. Jo, a abych nezapomněla, tady je ještě dudlík, který Fanoušek dostane," řekla Ája Káje.
"Teda Fanoušku, moc dobře víš, že se ostatním dětem pro jejich plínky nesmějeme," řekla káravým hlasem Kája, dala mi dudlík do pusy, který ještě řetízkem připevnila k body, a zatímco Ája odešla zpátky do třídy, pomohla mi vylézt na přebalovací pult, kde jsem dostal stejný balík plínek jako Lucinka.
Když mn Kája následně dávala do kočárku, šla kolem ředitelka, a moc se divila, co se vlastně stalo. Kája ji vše vysvětlila, a paní ředitelka řekla: "Aha, tak už tomu rozumím. No, Fanoušku, aspoň příště budeš vědět, že se ostatním dětem nesmějeme."
Výúka ten den již trvala skoro do dvanácti, no už to pro mně bylo trošku otravné, jen tak ležet a poslouchat výklad vyučované látky, ale Štěpánek mi o jedné přestávce řekl, že mi když tak všechno probírané vysvětlí.
No naštěstí pak všechno dobře dopadlo, už jsem si na svoje slova dával lepší pozor, a během týdne jsem docílil smazání černého bodu a naopak získal červený za to, že jsem jednomu ze svých kamarádů, Vašíčkovi, který měl narozeniny, připravil vlastnoručně zhotovené přání, a Ája mi po skončení vyučování řekla: "No vidíš, Fanoušku, když se budeš takhle chovat, budeme spolu velmi dobře vycházet. A pro ostatní, kteří to ještě nevíte, mám zprávu, že hned po Novém roce pojedeme na jednu horskou chatu, kde bude probíhat lyžařský výcvik. Určitě se vám to tam bude líbit."
Strašně moc jsem se těšil na to, až tam pojedeme. Jaké to tam asi bude?
