Nová škola je dalším volným pokračováním příběhu v kempu. Naposledy jsem oba naše hrdiny, Štěpánka a Fanouška, opustili v okamžiku, kdy se Fanoušek dozví, že po prázdninách budou spolu chodit do nové, speciální školy...
Pobyt v kempu utekl jako voda. I zbytek prázdnin jsem si užíval se Štěpánkem jako batolata, přičemž se o nás starala Lenka a její kamarádka Šárka, které nás přebalovaly a krmily, prostě se o nás staraly jako o malé kluky, co ještě musí nosit plínky.
Táta pro mně upravil pokoj, který nechal vymalovat do krásné blankytně modré barvy, a na zdech se objevily oblíbené postavičky z komiksů. Když jsem do pokoje prvně vešel, všiml jsem si, že v rohu stojí nějaká divná skříňka.
"Tati, co je to vlastně za skříňku? Je nějaká divná, k čemu asi slouží?" zeptal jsem se táty, v jehož doprovodu jsem vešel dovnitř.
"Fanoušku, ta skříňka je přebalovací pult. Když teď nosíš plínky, musí Ti je Lenka nebo mamka někde měnit. Ještě na ni přijde moc hezká přebalovací podložka, každým dnem nám ji mají dodat. No, a dole, jak jsou dvířka, jsou připraveny kyblíky s víkem na plínky. Však už se brzy dočkáš svého nového pokojíku," odpověděl mi táta.
Opravdu, uplynulo jen několik dní, a už jsem se svého nového pokojíku dočkal. Zaujala mně i postýlka s dřevěnými postranicemi, na které již byla přiravena na pohled příjemně měkoučká zavinovačka, u zdí byla skříň plná plen jednorázových i látkových, nad přebalovacím pultem byla umístěna polička, kde byly propriety na přebalování, včetně nezbytné kosmetiky.
Podlahu pokrýval příjemně měkký koberec s dopravní tématikou, a pochopitelně nechyběly v policích hračky, včetně oblíbených plyšáků a v rohu pokoje byl psací stůl, na kterém jsem si dělal úkoly do školy.
"No ten okoj je fakt nádherný, tati," vyhrkl jsem nadšeně, když jsem se o něm rozhlédl, a všiml si i přebalovací podložky zelené barvy, která byla na pultu. Na ni byly moc krásné motivy, a i vyvýšené okraje slibovaly bezpečí při vměně plínek.
"A nechceš rovnou tu přebalovací podložku vyzkoušet, jak se Ti na ni bude ležet, Fanoušku?" zeptala se Lenka, která si všimla mé již hodně nápadné pemprsky, která se mi rýsovala v rozkroku.
"Jo, to je dobrý nápad, Lenko," řekl jsem, Lenka mně na ni vysadila, a já se na ni položil. Její povrch byl příjemně měkký, a když jsem od Lenky přijal i dudlík, cítil jsem se jako opravdové miminko. Lenka mi začala měnit plínky, a zjistil jsem, že ta odložka je hodně prostorná, takže i když jsem se neklidně převaloval v okamžiku, kdy mi Lenka čistila rozkrok a mazala ho mastičkou, věděl jsem, že jen tak jednoduše z pultu nespadnu.
Zbývající dny do konce prázdnin rychle utíkaly a užíval jsem si nového pokoje. Poslední den prázdnin mně Lenka večer pečlivě vykoupala, zabalila do plínek na spaní, a když už jsem usínal, šla připravit nové věci na zítřejší cestu do nové školy.
"Tak dobré ráno, Fanoušku. Dneska jdete se Štěpánkem poprvé do nové školy," přivítala mně následující ráno Lenka, když si všimla, že jsem již probuzený. Pomohla mi vyčistit si zuby, přebalila mně do nové plenky, a po doobléknutí a snídani jsme spolu vyrazili do mé nové školy.
Moje nová škola byla v klidné vilové lokalitě, a ůvodem se jednalo o mateřskou školu, kterou městská část zrušila a následně v dražbě prodala novému zájemci.
Vešli jsme s Lenkou a mamkou dovnitř, a zamířili jsme do ředitelny.
"Dobrý den, já jsem Neumannová, a jsem ředitelkou této školy," přišla nás přivítat sympatická, asi padesátiletá blodýnka plnoštíhlé postavy, "ty budeš asi náš nový žák, viď, Fanoušku?"
"Dobrý den, paní ředitelko, ano, od dnešního dne nastupuji do této školy," odpověděl jsem.
"V naší škole je vyučování volnější, je přihlédnuto také k tomu, že mnoho našich žáků nosí plínky, pohybují se na vozíku nebo chodí o berlích. Pokud budeš potřebovat vyměnit plínky v průběhu vyučování, je to možné i v průběhu hodiny. Našim dětem je měníme na přebalovně. Vůbec se nemusíš stydět o to požádat. Jinak v případě potřeby je tady také družina, kde si můžete napsat úkoly na následující den a internát, kde lze přespat. Naše děti svážíme do školy minibusem, to když bydlí dále od naší školy. Tvoji spolužáci nosí různě silné plenkové zábaly, a nikomu se nesmějeme za to, že má silnější plenky. V tom řípadě dostane provinilec černý puntík a zároveň stejně silný zábal plenek jako ten, komu se smál. Navíc je až do konce vyučování položen do hlubokého kočárku, kde musí ležet," řekla paní ředitelka, když vyřídila nezbytné formality, a mamka s Lenkou odešly domů, "rozuměl jsi všem pravidlům, Fanoušku?"
"Ano, paní ředitelko. Rozuměl jsem všemu," odpověděl jsem, a oba jsme odešli do mé třídy, kde už byly i ostatní děti.
"Představuji vám vašeho nového spolužáka Fanouška, který ještě stále nosí plínky, tak jako většina z vás," řekla paní ředitelka, "doufám, že spolu budete dobře vycházet, a pomůžete se mu začlenit do kolektivu."
Ve třídě bylo i se mnou deset dětí, každému jsem se představil, a zároveň jsem si všiml i mojí nové učitelky, která mě již předtím učila na základní škole.
Překvapeně jsem e na ni odíval, paní učitelka se na mně usmála, a řekla: "Fanoušku, já jsem teď Tvoje nová třídní učitelka, jmenuji se Alena Plachá. Tam v té druhé lavici u okna máš své místo, tak se tam běž posadit."
Jen to dořekla, podívala se na mně trochu zkoumavým pohledem, a dodala: "Ale víš co, Fanoušku, zatím si zajdi na přebalovnu, myslím, že Tvoje plínka už toho moc nevydrží."
Pokračování příště
