Sluneční paprsky pomalu začaly pronikat do pokoje, kde jsme se Zdeňkou spali. V plínkách, ostatně jako vždy, bylo hodně načůráno, a zatím v nich bylo příjemné mokré teplo, ovšem po chvilce začaly nepříjemně studit a lepit.
Probudil jsem se, a začal jsemtrochu nesměle natahovat. Zdeňka se probudila, vrátila mi do pusy vypadlý dudlík, a usmála se: "Dobré ráno, fanoušku. Tak co, máš hodně načůráno v plenkách?"
Přisvědčil jsem kývnutím hlavy, Zdeňka mně vysvobodila ze zavinovačky, a šli jsme udělat ranní očistu. Za chvilku již byly nové, příjemně suché, plínky na svém místě, a šli jsme spolu do kuchyně, kde mně Zdeňka posadila do vysoké židličky, a začala mně krmit. Pochopitelně jsem měl na sobě bryndák, abych si nepošpinil moc hezký modrý pletený kabátek.
"Dneska ráno přijde moje sestra Lenka s bratrem Tomášem, je mu 18, a kvůli rozštěpu páteře musí stále nosit plínky, i když se mu to moc nelíbí, a strašně moc při přebalování vyvádí. Ukážeš mu, že na tom nic není, Fanoušku? Jinak Lenka má taky osmnáctiměsíčního syna Lukáška, kterého teď hlídá babička," řekla mi Zdeňka, když jsem dojedl, a vysvobodila mně ze židličky. Jenom to Zdeňka dořekla, ozval se zvonek, a za chvilku vešla dovnitř její sestra Lenka s bratrem Tomášem, který se na mně trochu neuvěřitelně koukal. Lenka byla o něco menší postavy než Zdeňka, a zaujaly mně na ni její nádherně nalité ňadra.
"Ahoj Fanoušku, já jsem Zdenčina sestra Lenka a tohle je můj brácha Tomáš. Zdeňko, Fanoušek už snídal?" řekla mi Lenka příjemným hlasem, a obrátila se na Zdeňku.
"Jo, Fanoušek už je po snídani, ale ještě by potřeboval dostat napít," řekla Zdeňka, a obrátila se ke mně: "Fanoušku, teď ještě dostaneš od Lenky nabumbat. V obýváku je všechno pro vás oba připraveno. A Tomíku, pomůžeš mi pověsit prádlo, ano?"
Odešel jsem s Lenkou do obýváku, a hlavou se mi honily různé myšlenky: dostanu napít, pro nás oba je všechno připravené, nalitá prsa od Lenky. Má to vůbec nějakou souvislost? Že bych měl být nakojený Lenkou? Tak snad proto to sváteční oblečení?
"Fanoušku, teď ode mně dostaneš napít, malí kluci jsou ještě kojeni maminkou, ale prvně Tě to musím naučit," řekla mi Lenka, kdy jsme přišli k připravené pohovce, a Lenka si sundala halenku. Ještě něco hledala v kabelce, a pak tu věc vytáhla, vypadalo to jako savička na láhev, ale brzy jsem se měl přesvědčit o tom, že tomu tak není.
Lenka si rozepnula kojící podprsenku, a do oblasti bradavky dala tu věc. Hned mi to došlo, vždyť jde o klobouček na kojení.
"Tak pojď si ke mně lehnout, Fanoušku, dostaneš napít mlíčko," vyzvala mně Lenka, a když jsem si k ní lehnul, učila mně, jak mám správně pít z prsu. Za okamžik jsem to pochopil, a sál mlíčko z prsu, které bylo trošku zvláštní chuti, ale moc mi chutnalo.
"No ty jsi ale šikulka, Fanoušku," pochválila mně Lenk, když jsem dostal napít z obou prsů, a nechala mně na rameni odříhnout. Začervenal jsem se u toho, ale Lenka mi řekla: "Fanoušku, to je v pořádku, aspoň Tě nebude zlobit bříško."
Odešli jsme za Zdeňkou a Tomášem do kuchyně, a Lenka mi ukázala fotky svého syna Lukáška, který na nich vypadal jako moc hezký chlapeček.
"Máš moc hezkého chlapečka, Lenko," pochválil jsem fotky, a Lenka si povzdechla: "No jo, Lukášek je sice hezký chlapeček, ale občas už začíná zlobit, třeba když ho chci přebalit. On i Tomík při přebalování občas pěkně vyvádí, viď?" obrátila se na bratra.
V klidu jsme si vypili kávu, ke které Lenka přinesla i domácí koláč, a moje plenky se již staly celkem dost nápadné.
Zdeňka si toho všimla, a řekla: "Tak kluci, teď vás oba hezky přebalíme do čistých plíneček, a Fanoušek aspoň ukáže Tomíkovi, že umí při přebalování hezky klidně ležet. Fanoušek je u toho vždy moc hodný, viď, Fanoušku?"
Odešli jsme nahoru do pokoje, kde mně Zdeňka začala přebalovat. Tomík mně u toho sledoval, a nemohl věřit tomu, že ač dostávám poměrně velký balík plínek, ležím u toho hezky klidně. Když mně Zdeňka očistila a vložila mi pod zadek čisté plínky, dostal jsem od ní do ruky moc hezkého medvídka, kterého jsem si prohlížel, a Zdeňka zatím v klidu dokončila přebalení.
"Tak, Tomíku, a teď jsi na řadě ty. Ukážeš Fanouškovi, že také nebudeš zlobit při přebalování?" řekla Zdeňka, a Tomík ji to kývnutím hlavy slíbil. Ovšem když ho Zdeňka rozbalila, a Tomík začal čůrat, tak začal vyvádět, že nechce plínky.
A tak mu Lenka vyprávěla pohádku o chlapečkovi Tomíkovi, který nechtěl nosit plínky, a strašně maminku při přebalování zlobil. "Když byl jednou maminkou přebalovaný, tak plenky promluvily," pokračovala Lenka: "Tomíku, my jsme Tvoje kamarádky, které se starají o to, abys neměl mokré oblečení, postýlku nebo kočárek. Víš, zatím si ještě neumíš říct, že chceš čůrat nebo kakat, tak Tě maminka do nás zabalí. a když jsme mokré a špinavé, tak to vůbec nevadí, maminka nás dá do pračky, vypere, nechá uschnout, vyžehlí a složí do komínku, kde se na Tebe už netrpělivě těšíme. Tak hezky roztáhni nožičky, a za chvilku už budeme dbát na to, aby jsi byl vždy v suchu." Tomík na tuto pohádku zareagoval, přestal zlobit, a zatímco mu Zdeňka do již očištěného rozkroku vkládala plínky a protahovala mu je mezi nohama, pokračovala: "Když to ten chlapeček Tomík uslyšel, přestal zlobit u přebalování, a tím pádem byl o té doby vždycky rychle přebalený, a mohl si jít hrát."
Do této pohádky jsem se i já zaposlouchal, a moc se mi líbila. Dokonce i Tomíkovi, který doslova visel na rtech Lenky, a vůbec mu nevadilo, že mu Zdeňka dává co do objemu stejný balík plen, do kterého jsem byl předtím zabalený i já.
Když slezl za Zdenčiny pomoci z přebalovacího pultu dolů, nyní již oblečený, stejně jako já, do slušivých dupaček a pleteného kabátku zelené barvy, přišel k Lence, a přes dudlík ji řekl: "Mám plínky, Zdeňka mi dala plínky."
Lenka ho poplácala po rozkroku, kde se viditelně rýsovaly plínky, a řekla: "No jo, náš Tomík dostal od Zdeňky plínečky, viď?"
Zdeňka se na ni obrátila, a řekla: "To máme ale krásná miminka, viď, Lenko."
Pokračování příště
