Domů jsem přijel v úplné pohodě, plenka, do které mně přebalila Zdeňka, byla stále spolehlivá, a v pohodě vydržela i přes noc, i když by její váha, lidově řečeno, strhla decimálku.
"Tak jak ses vyspal, Fando?" hned první ránní telefon od Zdeňky.
"Děkuji moc, to víš, byla mokrá noc, ale plenka, kterou jsem od Tebe dostal, to zvládla naprosto v pohodě," odpověděl jsem.
"Tak to je super, a co děláš o tomto víkendu, Fando?" zeptala se Zdeňka.
"Nemám nic zvláštního v plánu, Zdeňko," odpověděl jsem po pravdě, a zároveň jsem si chystal snídani.
"A nechtěl bys za mnou přijet? Mám volný víkend, službu na pumpě bude mít kolegyně," řekla Zdeňka.
Domluvili jsme se tedy, že za Zdeňkou v pátek odpoledne hned po práci přijedu.
Tak to se tedy pěkně zamotalo, takový konec víkendu jsem opravdu nečekal, ale rozhodně se mi líbil. Když jsem odcházel do práce, už jsem se nemohl dočkat, až zase přijedu za Zdeňkou.
Dny do pátku se vlekly až neskutečně, ale každý den jsme si se Zdeňkou volali, a stále jsem se ve volných chvilkách díval na její fotku, fotku až neskutečně hezké holky, která mně balila evidentně nejen do plínek.
"Mám pro Tebe překvapení, Fanoušku," řekla mi Zdeňka, když jsem ji v pátek po práci volal, že už jsem na cestě. Konečně nastal víkend, kdy se zase uvidím se Zdeňkou.
"Tak to už se nemůžu dočkat, až se potkáme," řekl jsem Zdeňce.
Konečně jsem již projížděl vesnicí, ve které měla Zdeňka svůj domek, až skoro na konci vesnice, za kterým byly jen pole a les.
Zdeňka mně již vyhlížela, a mávala na mně. Usmál jsem se na ni, dle pokynů jsem zaparkoval vůz, a přivítal se se Zdeňkou.
"Tak konečně jsi tady, Fanoušku, moc jsem se na Tebe těšila," řekla Zdeňka.
"Vždyť já na Tebe taky, Zdeňko," řekl jsem, a políbil ji na uvítanou.
Šli jsme spolu do domku, rodinné vilky z padesátých let, kterou Zdeňka zdědila po svých rodičích.
"Dáš si určitě kafe, ne?" zeptala se Zdeňka, když jsme vešli do obývacího pokoje. Klasicky vyzdobený pokoj s tuctovou obývací stěnou, v rohu plazmová televize, v knihovičce klasické knížky. Zbrusu nová byla sedací souprava, kde jsem se posadil, a čekal, až nám Zdeňka přinese kávu.
Uvelebil jsem se na křesle a čekal. Náhle se mi zdálo, že vidím nějakého skřítka, který měl na hlavě zelenou čepičku, jakou mají trpaslíci, a v rozkroku se mu rýsovala plenka.
"Ahoj Fanoušku," pozdravil mně, "já jsem skřítek Počůránek. Fanoušku, počůrej se!"
"No to snad ne," málem jsem vykřikl, na mých kalhotách se v rozkroku objevila skvrna od moči, která se zvětšovala.
"Copak se stalo?" zeptala se zdeňka, která přinesla na podnosu šálky s kávou a cukřenkou.
Bezmocně jsem jenom ukázal na mokrý flek na mých kalhotách, a Zdeňka mně uklidnila: "To nic, já jsem pro všechny případy s tímto počítala, a na křeslo jsem dal dala jednorázovou přebalovací podložku, Fanoušku. No, tak už asi nastal čas na překvapení, jak jsem Ti posledně říkala do telefonu."
Nechali jsme tedy zatím kávu na podnose, a šel jsem se Zdeňkou nahoru do pokoje. Pokoj byl nádherně vymalovaný v modré barvě, a pohled z okna byl směrem k lesu, což mně tedy celkem uklidnilo. V pokoji jsem totiž viděl přebalovací pult, policovou skříň plnou plínek a kalhotek na plínky, a k mému údivu také nejrůznějšího oblečení pro velká miminka.
"Víš, Fanoušku, jak jsem Tě v neděli v noci přebalovala, vypadal jsi tak rozkošně, co kdybys strávil víkend jako moje miminko?" řekla Zdeňka, když viděla můj překvapený pohled.
"Tak tohle jsem tedy fakt nečekal, Zdeňko," řekl jsem, když jsem se vzpamatoval z prvního šoku, "ale nakonec proč ne?"
Zdeňka mně tedy prvně celého vysvlékla,a řekla mi, ať si vylezu na přebalovací pult. Byla na něm moc hezká přebalovací podložka, na které se mi velmi příjemně leželo, a Zdeňka mně prvně celého očistila, a pak připravila plenky pro mně.
Zase se objevil ten skřítek Počůránek, a řekl mi: "Chachachá, Fanoušek je počůránek, a dostane plenky!"
Chtěl jsem něco namítnout, ale najednou jsem zjistil, že vůbec nemůžu mluvit. Zdeňka mi dala do pusy krásný modrý dudlík, který ještě připevnila na řetízek. Balík plen, který jsem od ní dostal, byl skutečně dost velký, a Zdeňka zatím zvolila jako domácí oblečení krásné body s medvídky.
Šli jsme si zatím sednout do obývacího pokoje, abychom si konečn vypili již vychladlou kávu, a já se těšil na to, co bude dále následovat.
Pokračování příště
