Lenka mně na přebalovací podložce přebalila, a řekla mi: "Fanoušku, budeš mít nového kamaráda, který také nosí plínky."
Byl jsem moc zvědavý, a zatím jsem v postýlce pil džus z lahvičky, který mi připravila, zatímco Lenka odešla ven. Sotva jsem dopil lahvičku, přišla Lenka s asi dvacetiletou slečnou a jedenáctiletým klukem, který byl zhruba stejně velký jako já.
"Fanoušku, to je Šárka a její bráška Štěpánek. Štěpánek se taky počůrává, a musí nosit plínky na noc," představila mi je Lenka.
"Ahoj Štěpánku, já jsem Fanoušek," řekl jsem a podal jsem Štěpánkovi ruku. Ten ji přijal a prohlížel si zvědavě moji plínku.
"Ahoj Fanoušku, koukám, že máš moc hezkou plínku, s pěknými obrázky. To Ti nevadí nosit je přes den?" řekl Štěpánek.
"Ta plínka mi vůbec nevadí, když se počůrám, tak se moč dostane dovnitř do savého jádra, a necítím žádnou vlhkost," řekl jsem.
"Chtěl bys ji taky vyzkoušet, Štěpánku?" zeptala se Lenka, a když na to Štěpánek kývnul, lehl si na přebalovací podložku, a Lenka ho zabalila do plínky, která měla obrázek nosorožce.
"Máš pravdu, Fanoušku, ta plínka je fakt super, je hezky tenká, ne jako látkové, které mi mamka dává na noc" řekl Štěpánek, když se prohlížel ve zrcadle.
"A jaké látkové plínky ti mamka dávala?" zeptala se Lenka, vzala dvě pleny, a složila je do dvou skladů.
"Fanoušku, tento sklad je novorozenecký," ukázala nám Lenka sklad, kde byly dva cípy pleny do trojúhelníku a uprostřed silná savá vrstva, "a ten druhý sklad je tzv. drak," ukázala nám i druhý, který skutečně připomínal tvar draka.
"Lenko, mamka mi dávala vlastně oba sklady plen, jak jsi mi je ukazovala," řekl Štěpánek.
"To je zajímavé, to bych chtěl taky zkusit," řekl jsem, a mimoděk si sáhnul na plenu, která už byla celkem dost plná.
"Ještě bych chtěl říct, Lenko, že do obou skladů mi mamka přidávala tři bavlněné pleny, prý kvůli vyšší savosti" řekl Štěpánek, a Lenka je do nich přidala, přičemž první plenu složila na sklad pro chlapečky.
"Tak jo, Fando, koukám, že už tvoje plínka je celkem plná, tak půjdeme přebalit. Zkusíme ten novorozenecký sklad," řekla Lenka, ještě si přichystala sponku a igelitové kalhotky, a šli jsme spolu k přebalovací podložce.
Lenka mi rozepnula pampersku, která byla již hodně plná, pečlivě mně otřela ubrousky, a podložila pode mně ten novorozenecký sklad, který protáhla mezi nohama, zabezpečila snappi sponkou, a pečlivě mezi nohama zarolovala zbytek látky. Už jsem se chystal zvednout z podložky, když Lenka řekla:
"Fanoušku, to není všechno. Ještě dostaneš igelitové kalhotky na ten sklad," rozepnula je, podložila pod plenkový zábal, a pečlivě zapnula tak, aby nikde nekoukala ven plena.
Když bylo vše hotovo, šel jsem se na sebe podívat do zrcadla. Moc se mi líbily ty kalhotky na pleny, které byly s potiskem medvídků, a ani mi moc nevadil ten o poznání silnější plenkový zábal.
"Sluší Ti to, Fanoušku," řekl Štěpánek, který se na to celé díval, "vidíš, a mně mamka takový zábal dávala vždycky na noc."
"Fakt máš moc hezké plínky, Fanoušku," řekla Lenka, a dodala:
"Mamka má pro Tebe ještě jedno překvapení do budoucna. Když jsme byli v Německu, všimla si, že ses počůral, aniž bys to zaregistroval, takže sis na plínky rychle zvyknul. No, a ve škole, kam chodíš, by to nebylo dost možné, takže od září začneš chodit do speciální školy, kde plínky vůbec nevadí. No, a tdy Štěpánek tam bude chodit s Tebou."
Ten den jsme si se Štěpánkem užívali jako dvě batolata, a poznal jsem, že těch několik balení látkových plen najde uplatnění. Lenka nás oba postupně nakrmila z lahvičky, večer zavedla do dámské koupelny, kde byla i vana a přebalovací pult, a oba nás uložila společně do postýlky. Když jsme spolu usínali, cítil jsem na své plen Štěpankové látkové plínky, a jen matně mně napadlo: jaké to asi bude v té speciální škole?
