"Tak po snídani si uděláme malý výlet do Německa, co vy na to? Fanda bude potřebovat víc plínek, když je teď nosí i přes den, a bude to chtít dokoupit i jiné věci" řekl táta.
Všichni jsme byli pro, a tak jsem po snídani odešel s Lenkou do naší chaty, kde mně připravila na cestu a přichystala i potřebné věci na cestu.
"Tak jak se na to těšíš, Fando?" zeptala se mně, když jsme byli v autě, a Lenka mne přikurtovala v autosedačce.
"Těším se moc, jsem zvědavý, jaké jiné věci chce ještě táta v Německu dokoupit," řekl jsem.
Vyrazili jsme, a za malou chvilku jsme byli v Německu. Táta zastavil v jednom městečku u obchodního centra, kde jsme přijeli nakoupit potřebné věci.
Vešli jsme dovnitř, a všiml jsem si, že nejen já chodím takhle upravený. Držel jsem se Lenky za ruku, a viděl jsem několik starších dětí, které, stejně jako já, měly na sobě jen tričko, plenku a sandálky. Tehdy, v mých asi 10 letech, jsem byl vzrůstem menší postavy, a jen málokdo by mi hádal ten věk, spíše vždy o několik roků méně.
"Tady v Německu jsou lidi zvyklí na to, že i starší děti ještě nosí plínky," vysvětlila mi Lenka, když jsem se na to překvapeně díval, "tak aspoň vidíš, že se za svoji plínku fakt ani před ostatními lidmi nemusíš stydět.
Upřímně řečeno, i moje plenka byla již celkem dost plná a nápadná, ale ještě toho dost snesla, když jsme vešli do obchodu.
Naši hned zamířili do oddělení, kde byly dětké potřeby, a táta hned dal do vozíku několik balíků plen, vlhčené ubrousky a k mému údivu i balík látkových plen.
"Tati, a proč kupujeme i látkové pleny?" zeptala jsem se udiveně, zatímco ve vozíku přibývaly další věci.
"Neboj se, Fando, i látkové pleny najdou uplatnění," odpověděla mi místo táty maminka, která zkoumala velikosti oblečení.
Přistoupila k nám hezká mladá hosteska v modrém tričku, a řekla k mým rodičům (celý tento hovor probíhal v němčině):
"Vidím, že máte moc hezkého chlapečka, a má na sobě plenku naší značky. Jak se Ti líbí?" obrátila se ke mně.
"Plenka je moc hezká, a příjemná na dotek," odpověděl jsem.
"Tak to jsem moc ráda. Vidím, že kupujete plenky naší značky, a ráda bych vám nabídla bezplatný vzorek, abyste nemuseli hned načínat nový balík," odpověděla, a z košíku, který měla v ruce, vytáhla dva vzorky plen Pampers 8.
"Děkujeme moc, však náš Fanda bude za chvilku potřebovat přebalit. Je tady někde nějaká místnost?" zeptala se mamka.
"Ano, hned jak vyjdete z obchodu a dáte se vlevo, je tam info koutek, kde vám dají klíč od přebalovací místnosti. Jsou tam k dispozici i vlhčené ubrousky," odpověděla hosteska, "a tady mám ještě něco pro chlapečka," a podala mi několik bonbonů.
Poděkoval jsem, hosteska nám popřála hezký den, a věnovala se ostatním zákazníkům, mladému páru, který tam přišel s asi tříletou holčičkou, a té se mezi nohama výrazně rýsovala plena.
Naši zamířili ještě nakoupit i jiné věci, a já s Lenkou jsme šli k infokoutku, kde Lenka požádala o klíč k přebalovací místnosti.
"Koukám, že Váš chlapeček potřebuje vyměnit plenku," řekla slečna v infokoutku, a hezky se na mne usmála, "vlhčené ubrousky jsou tam k dispozici."
Vešli jsme spolu do přebalovací místnosti, kde na stěně visely krásné obrázky. v rohu byl přebalovací pult s přebalovací podložkou Crinklz a v druhém rohu bylo umyvadlo a koš na použité pleny a jiný odpad.
Lenka mne vysadila na pult, já si lehl na příjemně měkkou podložku, a roztáhl nohy. Moje plenka už byla fakt hodně těžká, a těšil jsem se na novou.
Lenka mi zatím sundala sandálky, připravila si z kabelky vzorek od hostesky, a přistoupila ke mně, aby mi sundala plenku. Když mi rozepnula plenku a v oblasti rozkroku mne očistila, začal jsem čůrat, a Lenka nato vytáhla z kabelky bavlněnou plenku, kterou mi přidržela na penisu, a já se do ní počůral. Uvědomil jsem si, proč naši koupili i bavlněné pleny, a pěkně jsem se začervenal. Toto se mi nestalo už od té doby, co jsem přestal přes den nosit plínky.
"Fanoušek se hezky počůral," konstatovala Lenka s úsměvem, já v rozpacích dal palec do pusy, a Lenka nato vytáhla z kabelky malou krabičku, ve které byl krásný modrý dudlík. Dala mi ho do pusy, chvilku přidržela, než jsem začal sát, a pečlivě mne očistila v rozkroku. Hned nato mne namazala rozkrok ochranným krémem, dala do na bok použitou plenku, a já začal kopat nohama. Lenka připravila novou plenku, tentokráte s nosorožcem, a řekla: "Já vím, Fanoušku, že by se Ti líbilo být bez plínky, ale ty ještě nikam bez plínky nemůžeš. Vydrž, za chviličku už to bude."
Lence stačilo pár zkušených pohybů, a už jsem mezi nohama ucítil novou plenku. Byl to super pocit být opět v suchu, který jsem si náležitě užíval, zatímco mi Lenka nazula nazpět sandálky, pomohla mi slézt z pultu, a oba jsme si umyli ruce.
Odešli jsme zpět k infokoutku, kde lenka poděkovala za klíč, a slečna se zeptala: "Neáte vůbec zač, a byl chlapeček při přebalování hodný?"
"Fanoušek vůbec nezlobil, a hezky spolupracoval," odpověděla Lenka, a slečna nato: "Tak to si zaslouží malou odměnu," a podala mi několi bonbonů, a já přes dudlík v puse poděkoval.
Naši nás už opodál čekali, a všiml jsem si, že ve vozíku jsou i nějaké zajímavé věci, které ještě dokoupili. Mamka si hned všimla, že mám novou plínku, do které jsem od Lenky dostal i bavlněnou plínku, a dozvěděla se, že jsem byl při přebalování hodný.
"Tak to si zasloužíš malou odměnu, Fanoušku," řekla mamka, a odešli jsme spolu do blízkého hračkářství, kde jsem si vybral moc pěkného plyšáka.
Za chvilku jsme již odjížděli od centra, a táta se rozhodl, že se ještě podíváme po městečku, a zajdeme si tam na oběd. Městečko bylo moc krásné, hlavně jeho historické náměstí a oběd byl taky moc dobrý. Po obědě jsme se vypravili zpět do kempu, a já, již trochu unavený událostmi z dopoledne jsem v autosedačce usnul.
Když jsme přijeli do kempu, zrovna jsem se vzbudil, a odešel s Lenkou do naší chatky, kde mně přebalila. Naši tam přinesli věci, které pro mně nakoupili, a všimnul jsem si, že mimo plínek to byla i přebalovací podložka, dudlíky, nejrůznější krémy a oblečení.
Když mně Lenka na přebalovací podložce přebalila, tak mi řekla: "Fanoušku, budeš mít nového kamaráda, který také nosí plínky."
