Právě jsem byl ráno po probuzení Martou přebalován do čistých plínek, když jsme slyšeli přijíždět na dvůr Lenčin Ford Transit.
Marta mně ještě dooblékla, a šli jsme spolu dolů ke dveřím, kde na zvonek zazvonila Lenka ještě s nějakým mužem, který by mi měl být povědomý.
„Ahoj Fando, snad si ještě vzpomeneš, já jsem Štěpán, chodili jsme spolu do školky,“ řekl mi ten muž, když jsme se setkali tváří v tvář, a já pohlédl na muže menší, asi 165 cm vysoké zavalité postavy s kudrnatými kaštanovými vlasy a hnědýma očima, ve kterých plály veselé plamínky.
„Ahoj Štěpáne, no bodejť bych si nevzpomínal, oba jsme chodili do jedné školky, a paní učitelka Milada nám pravidelně dávala na odpolední spánek plínky. Pokud si vzpomínám, moc ses kamarádil s jejím synem Ríšou, kterému jsi dělal ochránce,“ odpověděl jsem po chvilce.
Opravdu, Štěpán se skoro vůbec nezměnil od té doby, co jsme se viděli naposledy, stále to byl kluk, který sice rád dělal různé klukoviny, ale na druhou stranu se dokázal zastat i slabšího.
„Ale pojďte přece dále, ostatní už jsou vzhůru, a moc se na vás těší,“ řekla po chvilce Marta.
Vešli jsme dovnitř do kuchyně, kde již ostatní seděli u stolu, ke kterému právě Milada přinášela lahve se Sunarem. Štěpán se na ni překvapeně podíval, čekal by tady kohokoliv jiného, ale zrovna jeho učitelku z mateřské školy? Tak to bylo tedy to překvapení, o kterém mu Lenka cestou řekla...
„Ahoj Štěpáne, tak Tě vítám tady mezi ostatními miminky. A koukám, že už máš plnou plínku, tak Tě hezky přebalím do čistých, abys byl opět hezký chlapeček, ano?“ přivítala Štěpána Milada.
Milada vzala Štěpána za ruku, a šla s ním nahoru do pokoje, který jsme společně obývali. Ještě jsme slyšeli, jak mu říká: „Slibuješ, Štěpánku, že budeš při přebalování hodný kluk a nebudeš vyvádět?“
Když byla Milada se Štěpánem nahoře, kde ho přebalovala, na chvilku jsem se zamyslel, a pak jsem řekl: „Chtěli byste slyšet příběh z letní dovolené? Zatím jsem ho nikomu neříkal...“
„Ale určitě ano, Fanoušku, jen vyprávěj,“ řekla Petra, která seděla mezi Janou a Klárkou. I ostatní souhlasili, a já se tedy pustil do vypravování.
„Tenkrát v létě jsme trávili dovolenou v kempu poblíž hranic s tehdejší NSR. Bylo mi asi 7 let, a obýval jsem naší chatku s mojí asi o 6 let starší sestrou Katkou. Doma se mi stávalo, že jsem se v noci občas počůral, ale naši z toho nedělali nějakou vědu, vždycky jsem musel sundat mokré povlečení a odnést ho do pračky, a Katka mi občas, podle nálady, pomáhala převléknout postel.“
Na chvilku jsem se odmlčel, abych se napil čaje z lahvičky, a viděl jsem, jak mi ostatní visí na rtech a čekají na pokračování příběhu.
„Bylo krásné slunečné ráno, a paprsky do naší chaty pronikaly svoji intenzitou. To ráno jsem se vzbudil v mokré posteli, a když jsem vstal, viděl jsem, jak mi z pyžamových kalhot kapou na zem kapičky moči. Katka si četla ve své posteli, a když mně viděla, zeptala se: „Fanoušku, tys měl zase v noci mokrou nehodu?“ Odpověděl jsem ji, že ano, a Katka mi pomohla svléknout postel a připravit mokré povlečení mamce na vyprání. Odešli jsme spolu na snídani, kde jsem mamce předal igelitku. Mamka se na to podívala, a řekla: „Fanoušku, tys měl zase mokrou nehodu? Vím, že to neděláš schválně, ale já nemůžu správce žádat každý den o čisté povlečení. No nic, něco s tátou vymyslíme,“ řekla na závěr. Den pak probíhal normálně, s rodiči jsme se setkali jen u oběda a u večeře, jinak jsem s ostatníma stejně starýma klukama hrál fotbal a běhali po blízkých lesích, prostě jsme si hráli jako kluci v tomto věku. Když jsme se s našima setkali u večeře, táta nám řekl: „Po večeři vás počkáme v chatě, možná jsme přišli na řešení Fandově mokré noci.“Naši odešli k nám do chaty, a já jsem uvažoval, co asi mohli vymyslet. Že by natáhli na protěradlo igelitovou plenu? No, uvidím, na jaké řešení mých mokrých nocí přišli.“
Na chvilku jsem se odmlčel, abych se opět napil, a Petra se mně zeptala: „Příběh je hodně zajímavý, a jak to bylo dál? Na co Tvoji rodiče tenkrát přišli?“
„S Katkou jsme přišli do naší chaty, kde na nás čekali naši, a já si hned na stole všiml nějakého divného balíku, který vypadal jako plínky. No jo, vždyť to také byly plínky! „Vy chcete, abych nosil plínky?“ zeptal jsem se mamky. „No, víš, Fando, možná bys to měl zkusit, když Ti nebudou vyhovovat, tak zkusíme přijít na něco jiného.“ Táta na to jen přikyvoval. Rezignovaně jsem řekl: „Tak dobře, vyzkouším je. Jak se vlastně nasazujou?“ „Katka Ti ji oblékne,“ odpověděla mamka, oba se rozloučili, a odešli do své chaty. Vzal jsem do ruky ten balík plínek, a prohlížel si ho. Na modrém obalu byla fotka předškoláka, nějaký nápis v němčině, a z druhé strany bylo vyobrazeno, jak do pleny přebalit. Katka mně pozorovala, a zeptala se: „Fanoušku, jsi připravený jít do postele?“ Bylo již poměrně dost pozdě, a já už se cítil po prožitém dni unavený. Řekl jsem jí to, a Katka mi řekla, abych se tedy svékl donaha a pak si lehnul na svoji postel. Poslechnul jsem ji, a za chvilku jsem ležel nahý na posteli a slyšel, jak Katka upravuje plenku. Když jsem ji viděl, pomyslel jsem si: páni, ta plínka je ale tlustá! „Hezky zvedni zadek a roztáhni nohy, Fanoušku,“ řekla mi Katka, já ji jako ve snách poslechl, a za chvilku jsem cítil plenku pod zadkem. Během okamžiku mi ji Katka protáhla mezi nohama, zalepila pásky na břiše, a oblékla mi pyžamový kabátek. Myslel jsem si, že to bude nepříjemný zážitek, ale kupodivu, plena byla na dotek celkem příjemná. Katka se taky rychle převlékla, a šli jsme spát. Ráno jsem se probudil, a bylo mi jasné, že jsem měl v noci mokrou nehodu, a podle všeho nejen jednu. Sáhl jsem rukou na prostěradlo, které bylo suché, a pak jsem na stole zahlédl rozdělaný balík plínek. Sáhl jsem si mezi nohy, a nahmátl tam již notně zbytnělou plínku. No jo, já se v noci počůral, ale moje postel zůstala suchá, protože mám plínku. Ta mi vlastně pomáhá, abych měl suchou postel. Vylezl jsem z postele, a šel s nohama od sebe ke zrcadlu. Díval jsem se na sebe a hlavně taky na plínku, na které byl moc hezký obrázek medvídka. Strašně moc se mi chtělo čůrat, tak jsem neváhal, a pustil to do plínky. Za malý moment jsem cítil, jak čůrám do plínky, a ta se postupně prověšuje. Katka již taky byla vzhůru, a zeptala se mně: „Tak jakou jsi měl noc, Fando?“ „Měl jsem sice mokrou nehodu, ale díky plínce zůstala postel suchá. Je fakt super,“ odpověděl jsem ji nadšeně.“
Sotva jsem dokončil tuto svoji vzpomínku, přišla z pokoje Milada se Štěpánkem, kterému se mezi nohama výrazě rýsovaly plínky. Štěpánek měl na sobě hezkou košili s medvídkama, krásné modré tepláčky se zapínáním na ramenou a pletené bačkůrky. Moc mu to slušelo, a bylo vidět, že mezi nás rychle zapadne.
