Ráno, když mně a Klárku Jana s Petrou přebalily do čistých plínek, jsme se posadili k dopolední kávě. "Fanoušku," řekla Jana, "jak chceš dále postupovat? Chceš se s tím chlapem dohodnout, nebo na něj podáš žalobu?"
Upil jsem kávy z hrnku a řekl jsem: "Rozhodl jsem se, že ho budu žalovat. Ty znáš nějakého dobrého právníka?"
"Ale ano, Fanoušku, znám. U rozvodu mne zastupoval JUDR. Václav Balabán, fakt dobrý právník," řekla Jana, "někde mám na něj kontakt."
Večer jsme se vrátili domů, a Jana mi dala vizitku na právníka dr. Balabána.
Ráno mně Jana přebalila do čistých plíneček a zjistila, že mám mírně zvýšenou teplotu. "Fanoušek dnes bude doma, má trošku teplotu," řekla Petře, která už měla připravenou Klárku na cestu do školky a přišla za mnou. "Tak dobře, bude to tak lepší. Hlavně tady nezlob, Fanoušku, a my jdeme, Klárko," rozloučila se Petra a obě se vydaly na cestu. Jana nám udělala kávu, a já si přinesl z pracovny mobil. Volal jsem JUDr. Balabánovi, a po druhém zvonění se na druhé straně ozvalo. "Dobrý den, doktor Balabán, jak Vám můžu pomoct?"
"Dobrý den, pane doktore, František Morávek. Jde o autonehodu s těžkým zraněním s trvalými následky. Viník měl navíc více než jedno promile alkoholu v krvi."
"Dobře, pane Morávku. Pokud jsem správně pochopil, chcete na něj podat žalobu?" řekl pan doktor Balabán.
"Ano, pane doktore, přesně tak. Jde mi i o morální satisfakci," odpověděl jsem.
"Tak dobrá, můžu se k Vám zastavit, a podepíšete mi plnou moc. Kdy se Vám to hodí?"
"Klidně dneska v průběhu dne. Jak Vám to bude vyhovovat, pane doktore," řekl jsem, domluvili jsme si čas a nadiktoval jsem mu adresu. Několik hodin poté se venku ozval zvonek, dole stál starší seriózní muž ve světlém obleku, a když jsem zvedl sluchátko, ozvalo se: "Dobrý den, doktor Balabán. Jsem tady správně u pana Morávka?"
