"Takhle to být nemělo!" proběhlo mi hlavou, zatímco mě Honza balil do plínky. Tedy, plenku dal správně a takhle to být rozhodně má ale tenhle sobotní večer měl být Honzův. Měl být o tom, že jsem chtěla poznat jeho, ne že mi on zase bude dělat servis jako posledně u něj doma. Najednou jsem ucítila ruku na svém zápěstí od ruky, kterou jsem si snažila zahalit moje uslzené oči. Jemně jí dával stranou a když jsem konečně zaostřila, uviděla jsem u svého nosu gumovou savičku svého dudlíku. "Honzo já... umlf... HM!" vyjelo ze mě v momentě, kdy mi Honza dudlík zasunul mezi rty do pusy a pak na něj položil svou dlaň. Nemohla jsem mluvit, protestovat, poděkovat... nemohla jsem nic. Hlavně jsem nevěděla co se svýma rukama a tak jsem je prostě založila před sebou na prsou. Pozdě mi došlo, že to nebylo to nejlepší gesto, protože jsem musela vypadat jak trucující protiva. "Karolínko, nezlob se" řekl mi Honza jemně. Jednu ruku mi zasunul pod hlavou a naznačil, ať se posadím, jemným tlakem na temeno mé hlavy. Když už jsem se do toho pustila, rozhodla jsem se si své ruce nechat založené i nadále. Nicméně to nemělo trvat dlouho. "Karolínko... kde máš prosím kalhotky na plenky?" zeptal se Honza nevině a já měla dvě možnosti. Obě vedli k tomu, že jsem musela rozplést svoje ruce. Ta první, kdy si vyndám dudlík s pusy a řeknu mu to nebo ta druhá, pro mě lepší varianta pro stydlivou Káju, ukázat mu prstem. Zvolila jsem druhou a ukázala na svou skříň. Pozdě mi došlo, že tuhle ještě Honza otevřenou neviděl. Dobrých devadesát procent skříně, co devadesát, skoro devadesát devět procent mojí skříně zabírali normální věci. Kabát, šaty, sukně, košile. Honzu ale zaujalo to poslední procento.
"wow" proběhlo mi hlavou. Jedna osmina skříně byla plná Kájiných speciálních věcí, které bych musel vytáhnout na světlo a pořádně si prohlédnout, abych zjistil jak vypadají. Na první dorbou jsem poznal Kájino noční pyžamko, do kterého jsem jí uvěznil úplně poprvé. Hned vedle něho ale na ramínku vyselo něco, co mi spíš připadalo jako nějaký kostým. Hlavní je, nenechat se teď zmást a uhnout z vytyčeného plánu. První krok - kalhotky! V bílé krabici na nižší poličce skříně jsem našel pár složených balíčků a hned první, mléčně bílý a neprůhledný, byly igelitové kalhotky na patentky. Otočil jsem se na Káju a řekl "Děkuji a šup lehnout!" hraným přísným hlasem a byl překvapen, jak rychle si Kája opět lehla na záda a přistrčila paty k zadečku, to aby se zase mohla nadzvednout, až jí budu dávat kalhotky. Bez jakéhokoliv povelu, v dokonalé souhře, dal jsem pod Káju plenkové kalhotky, nechal jí se na ně posadit a pak její plenku obepnul igelitem a zajistil patentkami. Kalhotky měli dvě řady patentek a já se rozhodl pro tu "užší" variantu. Igelit byl dostatečně napnutý, aby ovíjel Kájinu plenku a zdůrazňoval její zadeček a zároveň tak akorát, aby se druky nerozcvakli či nedej bože kalhotky praskly ve švu. Pak jsem měl konečně možnost prozkoumat to, co mi poprvé udeřilo do očí. Když jsem vyndal onen šatní doplněk ze skříně. Káje se lehce rozšířili oční štěrbinky a to byl pro mě signál, že mám pokračovat. Sundal jsem ho z ramínek a roztáhl a zjistil, že jsou to dupačky. To co mě původně zmátlo byla vycpaná partie v okolí rozkroku a pak také popruh, který začínal na pravém prsu a byl dlouhý cca dvacet centimetrů, zakončený klipsem. Pak mi to došlo. To je na dudlík!
Honza si prohlížel dupačky, které jsem měla na sobě jen jednou a pak už nikdy. Byl s nimi problém, že mi nešli dopnout přes zip. Chtěla jsem mu to říct ale jedna moje část nechtěla v mojí roli pustit z pusy dudlík a moje druhá část chtěla vidět, jak se s tím popere. Honza mi vzal za ruku a jako by někdo někoho vyzval na taneční parket, Honza mě vyzval ať si stoupnu před skříň, aby mi mohl obléct dupačky. Jako bych byla astronaut, lezoucí do skafandru, postavila jsem se do rozložených dupaček a Honza začal vytahovat nohavice, pak vycpanou oplenkovanou část. Uvědomila jsem si, že se mi zatajil dech v momentě, kdy mi dupačky začali obepínat oblast rozkroku. Dupačky po igelitu jemně klouzali vzhůru a i když byly přilnavě těsné, díky igelitu to udělalo jen příjemné pumf. Díky jemné gumě okolo pasu, dupačky by klidně drželi na místě tím, jak obepnuli plenku a neměli jak sklouznout opět dolů. Půlka hotova! Honza se v mém oblékání na chvilku zastavil. Sundal mi tričko, rozepnul podprsenku a já spatřila jeho toužebný pohled na moje prsa. Akorát tak dlouhý, aby mi poskytl vodítko, jak ho jednou potrápím já sama. Pak, jako by se probudil z mocného kouzla, pokračoval v oblékání dupaček. Nechal mi natáhnout ruce a pak mi dal přes hlavu kapucku. Moje škodolibé já čekalo, jak si poradí se zapínáním na zádech, když najednou, zip prostě vyjel od mého zadku až nahoru ke krku. Dupačky mě těsně objali v místě plenky, okolo pasu a teda i prsou a ty si vysloužili druhý delší pohled od Honzy. Ten ke mě už jen předstoupil, vzal popruh a upevnil ho u rukojeti mého dudlíku, který jsem měla po celou dobu v puse. "Hotovo" pronesl. Pak se ke mě přivinul, moje ruce mi navedl kolem jeho krku a svoje ruce si usadil na mém oplenkovaném zadku. Kontroloval svou práci a pro mě se čas zastavil. Vycpaný zadek klouzal po igelitu plenky, která se ani nehnula. Pudr to celé završoval a já byla v sedmém nebi. Vědět, že mám doma takovýhle klenot, se zipem bych nevzdala boj hned po prvním pokusu s tím, že jsem špatně trefila míru a musím zhubnout. Z úvahy mě ale vyvedl Honza, který si lehce přidřepnul, podebral mě pod zadkem a nahodil si mě na sebe a já se ho automaticky jako koala chytla nohama okolo pasu. S tím jsme vyrazili do vedlejšího pokoje. Honza si se mnou sedl na gauč a já na něm vlastně začala sedět. Nebýt mé vlastní velikosti, naše oči by se pravděpodobně potkali ve stejné rovině ale místo toho měl dokonalý výhled na má prsa. Využila jsem tedy toho a svůj hrudník jsem mu pomstychtivě natlačila do obličeje a objala ho kolem hlavy.
Chvilku jsem se bál zipu u těch dupaček. Člověk musel držet obě strany zipu při sobě jednou rukou a táhnout zipem, jinak by se zip kousl a šlo by to hodně ztěžka. Říkal jsem si, jak musí být Kája šikovná, když si tohle oblékala sama. Ale s výsledkem jsem byl dokonale spokojen. Po umístění klipsu na Kájin dudlík, jsem měl čas si jí několik vteřin prohlédnout. Bílé dupačky bez uzavřených rukou i nohou objímali Káju pevně a hlavně vypolstrovaná část mnohem víc zvětšovali její zadeček a nedovolovali prostoru pro pochyb, že Kája má plenku. Díky tomu, že jsem jí nesundal ponožky, měl jsem jistotu, že jí nemůže být zima a rozhodl jsem si jí odnést do obýváku. Vím, že je u ní ta zvláštní hranice, kdy nechce být mimino ale dospělá žena co má ráda dupačky, plenky a dudlík. Hodně divný popis, pokud si ho člověk řekl takhle v duchu. Já ten rozdíl ale asi chápal a byl zároveň rád, že jak to tedy vlastně chápu, nemusím nikomu vysvětlovat. Když jsem si jí přidržel pod zadečkem a nahodil jak batůžek na sebe, díky bohu se chytla jak klíšťátko a já se vydal do Kájina obýváku. Posadil jsem se opatrně na gauč a Kája ve své celé měkkosti dosedla na můj klín. Chvilku jsem se jí díval do tváře. I přes štít dudlíku šlo vidět, že se červená a sklopila oči dolů. Abych se najednou ocitl v malém nebi. Po pár vteřináchj, jsem z toho měkoučkého ráje zahlásil: "Kájo, jestli chceš, v klidu tu můžeš dodělat cos potřebovala, já si zapnu zatím televizi a nebo sjedu nějakou hru na mobilu. Nebo si můžeme v klidu vymyslet jinou alternativu". Pravou rukou jsem jí pohladil po kapucce a viděl, jak její ruka sahá k dudlíku a pomalu si ho vytahuje z pusy ven. Její rty objímali savičku tak něžně...
Seděla jsem na Honzovi a při představě, že mu tu takhle vyzdobená chodím po bytě a uklízím, připadalo mi to hrozně... super. Na druhou stranu, víkend s Honzou strávit tím, že ho nechám čučet do mobilu zatímco budu uklízet, když už ho tu mám byla lákavá na půl. Chtěla jsem rovnou něco říct ale dudlík mi v tom zabránil. Ještě, že jsem si to uvědomila včas. Ta představa, že mi odpadne od pusy jak koze tráva. Pomalu jsem si ho vyndala z pusy a dávala si pozor, aby mi nevysela slinka. Takže jsem savičku řádně obemkla rty. Nechala jsem ho viset na klipsu a rukama se Honzovi zapřela o ramena. "Jaká varianta se ti Honzí líbí nejvíc?" zkusila jsem to od lesa ale moje vyjednávací pozice nebyla docela dobrá. Teda takhle, moje pozice byla super ale i když jsem si viděla s Honzou z očí do očí, nějak jsem si nepřipadala že bych mohla diktovat. "Ano, přála bych si trošku uklidit, nemám dobrý pocit z toho, že vážená návštěva tu nesedí v dokonale připraveném prostředí. Posledně u tebe jsi připravil super oběd, měl si uklizeno a prostě jsi byl připraven na mě a já na oplátku jsem prostě všechno moc nevychytala". Bylo mi to líto a zároveň jsem se i dost styděla. Podívala jsem se na Honzu.
Chvilku jsem přemýšlel, co na to odpovědět. Upřímně, s Kájou byla každá situace trošku jiná a co by normálně byla správná odpověď, v tenhle moment to mohl být základ na dobrý průšvih. Takže jsem udělal znovu to jediné správné - nepřemýšlel jsem. Vzal jsem Káje její dudlík, dal jí ho zpátky do pusy a řekl, že má hodinku a pokud by jí napadlo, jak bych jí mohl pomoci, ať mi dá vědět. Karolínka se na mě jen podívala, vyplivla dudlík, dala mi obrovskou pusu, rychle si ho vrátila zpět a už se hnala ke konferenčnímu stolku, na kterém měla otevřený pracovní počítač a nějaká lejstra bokem. Věděla, že se koukám na její zadek a tak jím i provokativně zavrtěla. Pak se napřímila, otočila se na mě a se vztyčeným prstíkem, naznačující, že si právě na něco vzpomněla, batolila se do kuchyně. Přestože měla plenku, vyducání dupaček nebylo tak velké, aby se musela batolit jako já tenkrát. Kája otevřela lednici a postavila se zpět přede mě jako hosteska z reklamy a položila na stoleček pivo. Ukázala na něj rukou od shora dolů, jako by právě představovala nejnovější model mobilního telefonu a dalším gestem mě vyzvala, zda mám o tento kus zájem. Rozverně jsme blbnuli. Musel jsem kývnout, protože abych se přiznal, měl jsem z toho všeho napětí dost sucho v krku a jazyk se mi lepil na patro. Kája měla do půl hodinky svou práci hotovou a já své pivo také. Vzala poslední štos čehosi, co nešlo ani považovat za nepořádek a Karolínka naposled odběhla. Hned jak přišla, plácla sebou vedle mě na gauč a položila svou hlavu do mého klína a prosebně se na mě podívala.
Došlo mi, že možná považovala mnou nasazený dudlík za formu trestu, kdy neměla mluvit, nebo z naší první zkušenosti, kdy mohla jen kývat ano či ne. Rozhodl jsem se jí trošku potrápit a na štítek jejího dudlíku jsem položil svůj ukazováček, a jemně jsem zavyklal. Cítil jsem, jak jí savička narážela na jazyk a jak zase na oplátku, svými ústy rozhýbala dudlík Karolínka. Pohladil jsem jí po hlavě a rozhodl se této idilky využít k popovídání. "Karolínko, nemáš žízeň? Pokud bys měla, vzala bys prosím ještě jedno pití pro mě?" Karolínka jen zamrkala a už svištěla do kuchyně. Slyšel jsem po dvířkách od ledničky ještě vrznout šuplík a drobné rychlé štrachání a Kája se opět vrací a na konferenční stolek staví dvě otevřená piva ale znovu v rámci role hostesky představující něco nového, ukazuje na dlaň své pravé ruky. Na dlani byla velikostí podobná savička, jako jejího dudlíku, ale tahle nebyla upevněná ve štítu ale byla na něčem, co vypadalo jako větší zátka, či kovový tubus. Kája pokračovala dále v prezentaci a přes svůj dudlík mumlala, předstírala, že popisuje jak to celé funguje. Na otevřenou láhev nasadila víčko, kdy podržela spodní část víčka a jako by točila dalekohledem, zakroutila horní částí víčka protisměru. Uslyšel jsem drobné cvakání, jako by se něco utahovalo. Pak Kája vzala pivní láhev s nainstalovaným dudlík a zamumlala "ta dá". Pak do druhé ruky vzala druhou pivní láhev bez dudlíku a začala nabízet buďto levou ruku nebo pravou ruku jako možnou variantu pro mě. Zvolil jsem si nevylepšenou láhev a hned na to jsem měl Káju opět zpátky hlavou na svém klínu.
Podruhé jsem se zavrtala hlavou na Honzově klíně a čekala, co bude. Pohladil mě po hlavě, "omylem" mi šáhl na prso a pokračoval pohybem až tam, kde začínal popruh od klipsu. Pomalu po něm klouzal, až začal popruh být napnutý a začal mi vytahovat dudlík z úst. Trošku jsem si připadala, jako když odšpuntováváte vanu. Když byl venku, poděkovala jsem a rozhodla jsem se pořádně napít. Velká savička byla o dost lepší, než mít pivo ve své "velké" láhvi. Normálně používám svou velkou láhev jen na nealko, hlavně tedy čaj. Stačilo jen vzít univerzální uzávěr na láhve pro víno, trošku provrtat a použít tavnou pistoli. Pivo teklo mnohem lépe skrze velký dudlík a chuť byla o dost lepší. Posledně mě ani nenapadlo Honzovi něco vysvětlovat. Hned jak jsem uhasila prvotní žízeň, omluvila jsem se Honzovi ještě jednou za to, že vše neklape tak jak má ale jemu to vůbec nevadilo. Začali jsme si normálně povídat. Bylo to zvláštní. Tedy, abych se přiznala, furt čekám, že se něco posere. Zkuste se vžít do mé situace. Ležím hlavou v klíně mého kluka. Dobře, až sem to zní docela normálně. Znovu jsem si v hlavě rozjela ještě jednou, popis mojí situace. Ležím tedy svou hlavou v klíně mého kluka. Ležíme na gauči, povídáme si o práci a u toho pijeme výběrové pivní kousky. Akorát, že já ho piju z láhve přes speciální dudlík. Ležím před ním oblečená do dupaček s vycpanějším rozkrokem, plíně pro dospělé a s velikým dudlíkem připnutým klipsem k mým dupačkám. A jemu to nepřipadá úchylné, odporné, divné.
V jeden moment našeho hovoru se Kája na chvilku zamyslela. Nebo spíš přesněji, připadalo mi, že se ztratila v myšlenkách. Chvilku jsem si řekl, jestli náhodou nečůrá nebo jí něco netahá či netlačí. Raději jsem se tedy zeptal "Kájo, všechno v pořádku? Nepotřebuješ převléci?" a hned na to jsem musel upřesnit svou myšlenku. Nechtěl jsem, aby si Kája myslela že si myslím, že měla nehodu. "Tedy, myslím tím, jestli tě někde netahá nebo něco netlačí... dělal jsem to docela spěšně".
"Buď mám šeredně velikou kliku, nebo se šeredně za pár týdnů spálím" proběhlo mi hlavou, při Honzově dotazu. Uvědomila jsem si pak s ještě větším hrknutím, že jsem se o Honzovi sama sobě zmínila, jako o svém klukovi. "Vše v pořádku Honzí!" odpověděla jsem spěšně, abych zamaskovala své rozpaky. Musela jsem se ale znovu ptát. Já vím, pořád dokola to samé, ale pokud se tak dlouho schováváte před světem pod kamenem, je divné, když ten šutr nad vámi někdo takto odvalí a nejen to. On přinese ještě pohodlnější kus šutru a schová se s váma pod něj. "Honzí, chceš se na něco zeptat? Na cokoliv? Připadá mi, že pořád jsi se mnou jen kvůli tomu že se ti líbí moje prsa" a zkusila jsem vložit do svého prohlášení tolik roztomilosti, kolik jsem jen dokázala spolu s tónem humoru a nadsázky.
Prohlédl jsem si znovu Káju a při zmínce jejích prsou, jsem se trošku zastyděl. Nicméně měla Kája pravdu. Pár otázek jsem měl. Nač chodit kolem horké kaše. Prostě jsem polknul a zeptal se na věci, které mě zajímaly okolo Káji. "Karolínko, pokud by se ti teď chtělo na záchod, zvolila by sis plínku nebo by sis odběhla?"
Vydechla jsem, natáhla si pivo z dudlíku, polkla a přiznala se. "V tenhle moment, by se mi nechtělo od tebe vstávat. Moc si užívám tuhle polohu". Honza mě jen pohladil po hlavě. Bez zaváhání, bez divného výrazu v obličeji, bez úšklebku, bez tiku v oku nebo zkamenělého výrazu. Pak se dál zeptal: "Dobře, pokud by jsi pak chtěla třeba... převléct, řekneš mi nebo si by ti to vadilo a chtěla by sis to raději zařídit sama?". Podle horka na obličeji, počítám, že muselo být jasně viditelné moje začervenání se. Můj přítel (ano, znovu jsem si to řekla) se nepozastavuje nad tím, že bych se počůrala před ním do plínky a ještě ke všemu se ptá, jestli by bylo v pořádku, že by mě přebalil? Musela jsem se znovu napít z láhve. "Líbilo by se ti, pokud bych tě svázal?" Honzova další otázka na mě dopadla jak bomba a já se zakuckala. Musela jsem se posadit a trošku odkašlat. Cítila jsem Honzovu ruku na svých zádech, jak mě jemně poplácává.
Kája začala kašlat a z toho kuckání jsem usoudil, že jí po mé poslední otázce muselo zaskočit pivo. Posadila se do polosedu a zatímco jsem jí jemně plácal po zádech, pořádně si odkašlala. Chvilku pak ještě strnule seděla a já se musel zeptat "Kájo, jsi v pořádku?" Neviděl jsem jí do obličeje ale uslyšel "Ano, prosím". Chvilku jsem přemýšlel a musel se pro jistotu zeptat. "Kájo, to bylo na kterou otázku?".
"
https://www.deviantart.com/pieceofsoap/art/Mira-718214642"
