Když mně ráno Margareth uslyšela v hlídačce, přišla za mnou do pokoje, vložila mi zpátky do pusy vypadlý dudlík a po otevření postranice mně osvobodila ze zavinovačky. S velkou úlevou jsem si prokopal nohy a v rozkroku se mi rýsoval opravdu nepřehlédnutelný balík plínek.
"Dobré ráno, baby," usmála se na mně Margareth, pomohla mi vylézt z postýlky a šli jsme spolu k přebalovacímu pultu. Cestou k němu Margareth neodolala a lehce mně plácla přes opravdu hodně vycpaný zadeček.
Vylezl jsem po schůdkách na přebalovací pult a pohodlně jsem si lehnul na přebalovací podložku Crinklz. Margareth se na mně usmála, postupně mně celého svlékla, takže jsem za chviličku ležel jen v již hodně počůraných plínkách, a přitom na mně stále mluvila jako na miminko.
Když mi rozepnula plenku Pampers pro dospělé, ještě notně vycpanou boosterem a froté plenami, začal jsem po odstranění plenky čůrat, ostatně tak, jak to malí kluci mají ve zvyku. Ovšem Margareth to nezaskočilo, měla po ruce připravenou froté plenu, kterou mi přidržela na penisu, a já se do ní počůral. Hlavu jsem dal přitom na bok a koukal jsem kolem sebe. Můj zrak spočinul na polici plnou plen pro dospělé, kde byly nejrůznější pleny s obrázky.
Margaret vybrala plenu s motivem safari, již předtím doplněnou o booster, a dala mi do ruky plyšového medvídka, o kterém věděla, že si s ním nejčastěji hraju. Prohlížel jsem si ho, Margaret mně zatím očistila a namazala krémem proti opruzeninám a po zabalení do nových plen mi oblékla body s opičkami.
"Tak pojď, baby," řekla Margareth a pomohla mi posadit se na podložce, "teď Tě hezky nakojím, obléknu, a pojedeme do ABDL centra. Bude tam i Sandra, kterou jsi včera viděl, a moc se Ti líbila."
Odešli jsme spolu do pokoje, kde jsem si lehnul na rozměrnou válendu, a Margareth si zatím sundala halenku a do oblasti prsní bradavky si umístila klobouček na kojení. Lehla si hezky vedle mně, brzy jsem našel její prso, ke kterému jsem se spokojeně přisál.
Po nakojení z obou prsou mně Margareth dooblékla, a tentokrát jsem na nohy dostal ne bačkůrky, ale lehké sportovní polobotky.
"Mami, dneska nepojedu v kočárku?" vyndal jsem si dudlík z pusy a zeptal se jí.
Margareth se zatím také dooblékla, vrátila mi dudlík zpátky do pusy, a řekla: "Ale ano, baby, dneska také pojedeš v kočárku, už ho mám v autě připravený. To ABDL centrum je odtud asi 10 mil, tak teď pojedeme autem, kočárkem by to moc dlouho trvalo, víš?"
Margareth mně vzala za ruku, ještě si zkontrolovala, jestli má všechny potřebné věci pro mně v tašce na pleny, a šli jsme spolu ven, kde měla zaparkovaný svůj Chrysler Voyager v šedé barvě.
Margareth odemknula vůz a otevřela pravé zadní dveře. Všiml jsem si, že je tam připevněná moc hezká autosedačka, a Margareth mi řekla: "Tak pojď, baby, malí kluci jezdí v autosedačce."
Vlezl jsem si dovnitř, ta autosedačka byla tedy fakt nejen hezká, ale také příjemně pohodlná, a Margareth mně v ní zajistila bezpečnostními pásy.
Po chvilce jízdy Margareth najela na okružní dálnici, ze které na nejbližším výjezdu odbočila, a ani ne za minutu jsme přijeli ke krásné budově, postavené ve stylu anglických kolonialistů, která byla obklopena rozlehlou zahradou. Margareth kousek od ní zastavila na parkovišti, vytáhla z kufru sportovní kočárek, a povšiml jsem si nápisu na budově ABDL centrum.
Margareth mi pomohla přesednout si do kočárku, hezky mně tam zabezpečila pásy, a uzamkla vůz. Vypravili jsme se na cestu do ABDL centra, u jehož vchodu již stálo několik žen se svými dětmi. S dudlíkem v puse jsem si je zvědavě prohlížel, Margareth se s několika lidmi pozdravila, a vjela se mnou dovnitř do budovy. Tam už byla i Annie se Sandrou, já se hezky usmál na Sandru a zamával ji. Sandra si mně chvilku prohlížela a Annie ji řekla:
"Sandro, to je přece Fanoušek, kterého jsme včera s jeho maminkou potkali v parku. Fanoušek ještě taky nosí plínky, stejně jako ty."
Sandra mi úsměv opětovala a taky na mně zamávala, zatímco Margareth s Annie ještě vyřizovaly nějaké formality.
Po chvilce se Margareth ke mně vrátila, usmála se na mně, a všiml jsem si, že má na ruce nějaký náramek s číslem. To číslo bylo určeno pro kočárkárnu, místnost hned vedle vstupní haly, kde se mnou také Margareth zajela. Několik kočárků tam již bylo zaparkováno, a to nejen sportovních, ale také dva hluboké. Ještě než odvezla kočárek do určeného místa, zula mi boty a nasadila mi místo nich bačkůrky a samozřejmě mně taky vysvobodila z kočárku. Také Annie se Sandrou s námi přijeli do kočárkárny, a Sandřin kočárek zaparkoval Annie hned vedle toho mého.
Společně jsme odešli do hlavní místnosti ABDL centra a viděl jsem, že je vymalovaná v nádherných pastelových barvách a její povrch je pokrytý nádherně měkoučkým kobercem. To byla ta herní část, ve které si již několik dětí hrálo na skákacím hradě, houpalo se na konících anebo stavělo si z kostek. To byla hlavní herní část, do které jsme šli se Sandrou, ovšem pak tam byla i část, trochu vyvýšená proti herní části, kde byly stolky s křesílky. Několik maminek tam již sedělo a pozorovalo svoje děti, a tam také odešla Margareth s Annie.
Hned jak jsme se Sandrou přišli do herní části, ujala se nás krásná mladá a na první pohled sympatická snad dvoumetrová černoška, jménem Ruth,, která mně a Sandře dala na rukáv pásku s číslem. Toto opatření bylo nutné, v herní části si mohlo hrát naráz až 30 dětí, na které ta černoška dávala pozor. Po upevnění čísel se na nás usmála, a v puse se ji rozzářily její krásné bílé zuby, které ostře kontrastovaly s barvou její kůže. Poté odešla ke stolku, kde již seděla Margareth s Annie, a řekla jim , která číslo mám já a které Sandra.
Hráli jsme si se Sandrou a stavěli z kostek hrad. Musím říct, že Sandra byla moc hezká holčička, které to v jejich růžových dupačkách fakt slušelo. Dudlíky jsme měli oba vyndané z pusy a vyprávěli jsme si o sobě. Také Sandra byla původem z Evropy, bydlela v jedné vesničce nedaleko Mnichova, a slíbili jsme si, že když se vrátíme domů, tak se navštívíme. Sandře se líbilo nosit plínky a být oblékaná jako malá holčička, a u své maminky byla již poněkolikáté.
Hráli jsme si i ostatními dětmi, já teda hlavně se Sandrou, a asi po dvou hodinách jsem cítil, že moje plínky jsou už hodně mokré a těžké. Zeptal jsem se Sandry: "Sandro, prosím Tě, a když budu potřebovat vyměnit plínky nebo nakrmit tak to bude kde? Tady v herně to asi nepůjde..."
Sandra se na mně podívala, a řekla: "Fanoušku, vidíš ty dveře v rohu? Tam je větší místnost, kde jsou dvě rozlehlé válendy, dva přebalovací pulty a také židličky na krmení. Počkej, řeknu Ruth naše čísla, ať řekne maminkám. Taky už potřebuji nakrmit a přebalit."
Ruth si nás všimla, že oba jsme si přestali hrát, přišla k nám, a rychle pochopila proč. I Sandřiny plínky už totiž byly celkem nápadné. Pak Ruth odešla ke stolku, kde seděly naše maminky Margareth a Annie, a obě si nás zavolaly.
Šel jsem s Margareth do vedlejší místnosti, a zeptala se mně: "Co myslíš, baby, prvně raději přebalíme zadeček, nebo nakojíme?"
"Cítím v plínkách už hodně velké mokro, mami," odpověděl jsem, a dal si zpátky dudlík do pusy.
"Tak jo, baby, prvně Tě tedy přebalím do čistých plínek," odpověděla Margareth, když už jsme všichni byli v místnosti, a já si všiml dvou opravdu rozměrných přebalovacích pultů, na kterých byla i přebalovací podložky od firmy Crinklz.
Celá místnost byla vymalována v nádherných barvách a na stěně, kde byly přebalovací pulty, visely moc hezké obrázky. Také Annie prvně přebalila Sandru, a když už jsme oba byli v čistých plínkách, tak nás obě maminky nakojily.
Den rychle utíkala v ABDL centru se mi hodně líbilo. Nejen kvůli Sandře, ale seznámil jsem se i s několika dalšími dětmi, a také Ruth pro nás připravila několik zajímavých her. Ještě dvakrát jsem šel s Margareth do vedlejší místnosti, kde mně přebalila do čistých plínek a také v židličce nakrmila přesnídávkou, po druhé to bylo těsně před naším odjezdem domů.
Nastal čas jet domů, a když mně Margareth přivážela v kočárku k autu, zeptala se mně: "Tak co, baby, jak se Ti líbilo v ABDL centru? Chtěl bys ho zase někdy navštívit?"
