Jel jsem po dálnici autobusem, abych někde udělal 48 hodinovou pauzu a v pondělí mohl zase nabrat novou skupinu. Jediné co jsem měl v hlavě bylo, dojet až do Waldhotelu.
Celé dva týdny na cestách a já neměl v hlavě nic jiného, než touhu prožít víkend v tomhle nádherným hotelu. Navigace uzkazovala poslední 3 km do odbočky. Jak jsem byl natěšený to si nikdo neumí představit.
Dojížděl jsem k odbočce a začal být pořádně nervózní. Nikde ani cedule hlásajíc Waldhotel. Odbočil jsem a navigace řvala, že vjíždím do zákazu vjezdu.
Jel jsem po cestě jako tenkrát, ale něco bylo prostě jinak. Dojel jsem k blikajícímu policejnímu vozu a před ním stáli další dva osobáky. Otevřel jsem dveře a vyšel směrem k policistovi, který se hádal se dvěma řidiči.
„Dobrý den, co se tu děje?“ Přerušil jsem jejich dohadování. Policista se podíval na mě a pak na můj autobus. „Tak si připravte doklady a vysvětlíte mi, co děláte v lese a v zákazu vězdu. To máte minimálně za 150 euro.“ Byl viditelně naštvaný a já samozřejmě po jeho slovech taky. „Jaký zákaz? Je to 14 dní co jsem spal tady ve Waldhotelu a jedu se znovu ubytovat na víkend.“ Policajt si projel rukou obličej. „Vy jste se snad domluvili všichni. To tvrdí i ti před Vámi. Tady žádný hotel už není.“ Absolutně jsem nechápal „A kdy ho zrušili, to muselo být teď nedávno ne.“ Policista se na mě ironicky podíval. „Jo teď nedávno 1945 byl hotel zrušený. Vyvraždili ho nacisti, protože hoteliérka ukrývala celo válku židy.“ Zalapal jsem po dechu. „Blbost já tady spal.“ Řekl jsem naštvaně. „Ukažte mi účet.“ No měl pravdu, protože jsem žádný neměl.
Dva pánové, kteří tam byli se mnou a ještě jeden malý kluk se pustili do toho policisty se mnou. „Tak dost jeďte k hotelu všichni a vy s tím autobusem taky. Tam to dořešíme.“
Jel jsem za policejním vozem a dojel k hotelu. Zíral jsem s otevřenou pusou, protože místo hotelu tam byl opuštěný velký dům bez oken a dveří. Střecha byla rozpadlá a nikde nikdo, kdo by mě vítal jako tenkrát. Vystoupil jsem z autobusu a šel pomalu k hotelu. Padla na mě zvláštní tíseň z toho místa. Měl jsem na sobě plenu a začal do ní močit.
Oba pánové cítili to co já a ten chlapec se přivinul ke svému otci a tiše plakal.
„Tak ještě mi chcete tvrdit, že jste spali ve waldhotelu?“ Zeptal se ten policista a začal vypisovat pokuty.
V tom lese bylo zvláštní ticho až z toho mrazilo v zádech. Nemohl jsem si uspořádat myšlenky.
Cítil jsem zimu a pořád jsem měl pocit, že nás někdo pozoruje. Začal jsem se nervózně otáčet.
I ostatní jako by měli ten pocit, ale nikdo nic neříkal pouze se otáčeli a hledali jako já. Ucítil jsem vůni hoteliérky „Cítíte to?“ Řekl jsem a ostatní pokývali hlavami. I policista se zarazil a začal nás pozorovat. „Dopsala mi tužka sakra.“ Jen co to policista dořekl, motory u aut zhasli. „Do autobusu rychle.“ Zavelel jsem a všichni poslechli.
„To je skrytá kamera?“ Zeptal se ten policista a v jeho hlase byl znát strach.Chlapec,který tam byl se svým otcem se rozplakal se slovy, že se bojí. Jeho otec ho utěšoval. Pokusil jsem se nastartovat, ale stále to nešlo. Podíval jsem se směrem k domu. Stála tam v té tmě postava a bez hnutí nás pozorovala. „Otevřete dveře“ vyzval mě policista. „Já bych raději zůstal tady.“ Zkusil jsem oponovat, ale bylo to zcela zbytečné. „Otevřete dveře a hned.“ Poslechl jsem a policista vystoupil. Ihned jsem je zavřel a pozoroval co se bude dít. „Ty ses počůral.“ Řekl ten otec svému chlapci „ticho.“ Utnul jsem jeho mluvu.
„Pojďte ke mě a ruce tak abych je viděl.“ Slyšel jsem jak policista větu několikrát zakřičel. Opět jsem zkusil otočit klíčem v zapalování a autobus naskočil. „Vyhodím vás u aut rychle tam skočíte a zkusíte nastartovat.“ Oba muži se připravili ke dveřím. Popojel jsem k jejich vozům a oni do nich naskákali.Během chvilky byli pryč jejich vozy naskočili hned napoprvé. Podíval jsem se směrem k hotelu a nad dveřmi svítilo světlo. Promnul jsem si oči, zda se mi to nezdálo. „Dobrý den, chcete ubytovat? Slyšela jsem nastartovaný motor, tak jsem se šla podívat, kdo mi tady dělá kravál. Ale koukám já vás vzbudila, tak to se omlouvám. Pojďte připravím vám krásný pokoj.“ Byla to ona, moje maminka, která se o mě starala když jsem tady byl naposledy.
Tak to všechno byl jen sen, oddechl jsem si a vylezl jsem z autobusu, který jsem zamkl. „To jsem asi spal dlouho. Jak dlouho tady stojím?“ Zeptal jsem se unaveně. „Moc dlouho asi ne, je to půl hodinka co jsem Vás slyšela.“
Šel jsem za ní k hotelu a v hlavě měl zmatek. Nevěřil jsem sám sobě, že by to byl sen, ale na druhou stranu na duchy, jsem už moc starý.
Blížil jsem se ke dveřím hotelu a všiml si policejního auta zaparkovaného mezi stromy. „A co to policejní auto?“ Zeptal jsem se a opět začal přemýšlet. „Ten přijel před Vámi a už spinká. Byl hodně unavený.“ Mluvila tak laskavě a klidně, že ze mě spadla veškerá obava. „Nechal jsem v autobuse věci. Za chvilku se vrátím.“ Řekl jsem a ona mile přikývla. „Nechám otevříno a připravím papání.“ Musel jsem se zasmát, ale souhlasil jsem. Vrátil jsem se do autobusu a popadl svou tašku. Udělal jsem krok a šlápl do mokra. „Co to je.“ Řekl jsem a sáhl rukou na zem. Přičichl jsem k tomu a byla to moč. Že by toho chlapce? Opět jsem znervózněl, ale pak jsem ucítil, že mám mokré kalhoty. Protekla mi plenka, to bude trapas. Zamkl jsem autobus a vešel do hotelu. „Ale kdopak se počůral.“ Uslyšel jsem její hlas „Dáme papat a přebalíme.“ Taková krasná slova a kdo by je nerad slyšel. Usadil jsem se na židli a ona mě začala krmit. Jen když jsem se podíval na zem, tak mi zatrnulo. Na podlaze ležela vypsaná pokuta. Tak sakra byl to sen, nebo nebyl.............
Chcete vědět víc???
