Eliška odjela se svou mámou domů a víte co bylo nejhorší? Že jsem spal jako zabitej, protože jsem vůbec neslyšel Elišku odcházet. Najednou mi bylo strašně smutno a já si přál, aby se Eliška vrátila. Byla to moje nejlepší kamarádka a myslím si, že já byl taky její nejlepší kamarád.
Do pokoje nakoukla máma a vytrhla mě z myšlenek. „Tak jak pak je mému zlatíčku?“ Řekla a přiložila mi ruku na čelo. „No hezky ses vypotil, ale stejně teď převlékneme do suchého a přebalíme a půjdeš zase pod deku. Nebudeme to podceňovat.“ Koukal jsem se na mamku smutně a najednou už jsem nechtěl být ani miminko bez Elišky. „Já chci Elišku mít zase tady.“ Řekl jsem dost nakvašeně a bouchl jsem rukou do postele, abych své naštvání dal mámě víc najevo. „Jo tak ty se budeš vztekat?“ Řekla mamka a přísně se na mě podívala. No co by jste asi udělali vy? No sklopil jsem raději zrak a smutně jsem zamumlal „promiň, ale Eliška je moje kamarádka.“ Mamka mě pohladila po tváři a usmála se. „Zítra je pondělí a Eliška sem přijde. Bude tady celý týden, tak si ji užiješ víc než dost.“ Ani si neumíte představit, jakou jsem měl strašnou radost. Objal jsem mamku a dal ji obrovskou pusu. Máma se zasmála a začala mě svlékat a já se cítil trochu trapně. Bylo to pro mě takový dost divný, ale co jsem si přál, to se mi vyplnilo.
Cítil jsem, že musím nutně čůrat, ale držel jsem to jak jsem mohl. Nechtěl jsem před mamkou a když mě položila na záda, aby zkontrolovala obsah moji plenky, dal jsem kolena a stehna k sobě. „Najednou se stydíš před maminkou čůrat ty zlobidlo moje.“ Dala mi pusu a usmála se na mě. „Otřu tě alespoň žinkou od potu a dostaneš čisté pyžamko.“Odešla do koupelny a já byl v pokoji chvilku sám. Za chvilku se vrátila a začala mě otírat namočenou žínkou. No jo, ale to by nevydržel nikdo snad. Začal jsem učůrávat do ppenky a vždycky jsem to zastavil. Ale tlak v mém močáku byl takový, že jsem to nevydržel a pustil to v plné parádě. Teplá moč se mi rozlévala v plenkách a já pocítil obrovskou úlevu.
„No vidíš jak jsi šikovný chlapeček.“ Řekla mamka a začala si připravovat věci na přebalení.
„Mamko zlobíš se?“ Zeptal jsem se trochu smutně. „A proč bych se měla zlobit ty trdlo.“ Řekla a rozepla mi plenku. Byla mi trochu zima a mamka si toho všimla. „Hned tě zabalím a půjdeš do teploučka ano.“ Během chvilky jsem na sobě měl suchou plenku a čisté pyžamo. Mamka mě přikryla dekou a dala mi napít čaje. Usmívala se když jsem pil čaj. „No sluší ti to s tou flaškou miláčku můj.“ Řekla a já spokojeně dopil celou láhev.
„Tak a hajat žádné vstávání.“ Přikývl jsem a koukal na pohádky.
Mamka se na mě vždycky přišla podívat jestli ležím a jednou mi změřila teplotu.
„Zítra jedeme k našemu doktorovi.“ Řekla mi mamka a já si najednou uvědomil, co to bude za strašný trapas. „Maminko, ale bez plenky“ zkusil jsem opatrně žadonit. Haha musel jsem se vduchu zasmát nad tím co jsem zkusil,protože reakce mamky byla víc než očekávaná. „Nene mazlíčku, hezky v plence.“ Řekla mamka a pohladila mě. Bylo mi trochu do breku a hlavně jsem věděl, že mamka bude důsledná.
No k večeři mi mamka dala kuřecí maso a rýži. Prý kvůli tomu průjmu co nsem měl. Bylo to docela dobrý, ale dietní no. Můj táta by tohle nejedl, protože vždycky říkal, že když neteče omastek po hubě, tak je to jídlo na nic.
Dojedl jsem a dostal prášek, čaj a vzhledem ke svému přání svolení, že můžu spát u mamky v ložnici.
Mamka mě uložila do postele a řekla mi, že přijde později, ale nechá otevřené dveře abych se prý nebál. Protože už byl večer, tak mi stoupla teplota a já jsem chtěl strašně spát a tak jsem ani neměl sílu odmlouvat.
Probudil jsem se v noci a to už mamka byla vedle mě. Nebylo mi vůbec dobře a měl jsem strašnou žízeň. „Co je Honzíku?“ Zeptala se mamka a rozsvítila lampičku. „Ty zase hoříš“ řekla a dala mi napít čaje, který pro mě připravila.
Pak vzala teploměr a dala mi ho do podpaží. Ležela u mě a hladila mě po vlasech. „39,7 Honzíku musíme dát zábal a hned.“ Odešla z pokoje a ani nevím jak dlouho byla pryč, protože sejsem ucítil jak mě svléká. A víte co? Normálně jsem začal brečet jak nějaké mimino. Mamka mě ale utěšovala a když mě přikryla dekou, tak si lehla vedle mě a hladila mě prstem po tváři. „Jsi můj statečnej drobeček.“ Řekla a dala mi pusu. Studené prostěradlo udělalo své a já začal čůrat do postele. „Maminko, já jsem se počůral.“ Řekl jsem jí a začal natahovat. „Máš pod sebou podložky sluníčko moje.“ Řekla mamka a dala mi pusu na rty. Byla to nejbáječnější maminka na světě.
Ráno mě mamka probudila už v půl sedmé. Měl jsem na sobě pyžamo i plenku což mě dost udivilo. Cítil jsem horkost ve tvářích a vůbec mi nebylo dobře. Mohl jsem být z jedné strany šťastný, že nemusím do školy, ale vzhledem k tomu jak mi bylo blbě jsem si přál abych raději šel do školy.
Mamka mě oblékla, dala mi boty a vyšli jsme z domova na chodbu. Nebudete mi nikdo věřit, ale mě bylo i jedno, že jdu v té plence. V autě jsem se posadil a okamžitě usnul.
Dojeli jsme k lékaři a vešli do čekárny, kde ještě nikdo nebyl. Byl jsem šťastný jak blecha, že tam nebudeme dlouho. Opřel jsem si hlavu o mamku. Hrozně mě bolela a nechtělo to vůbec přestat. Strejda mi jednou říkal, že když mě bolí hlava, tak mám myslet na něco jiného a ono to přejde. Já zkoušel myslet na Elišku, ale ono to nepřestávalo. Třeba to bylo proto, že jsem myslel právě na holku. Táta vždycky říkal, že když ho bolí hlava, tak je to většinou z mámy. Zkusil jsem tedy myslet na něco jiného, ale bolest hlavy stejně nepřestávala a já jsem se zaradoval, protože jsem věděl, že Eliška za to fakt nemůže.
Z přemýšlení mě vytrhla sestra, která vyšla ze dveří ordinace. „Dobrý den, tak pojďte dál.“ Usmívala se na mě a já si pomyslel co je tady tak k smíchu, když je mi tak hrozně špatně.
Vešel jsem s mamkou do ordinace a máma podala doktorce zprávu z pohotovosti. „No a jak nám je.“ Zeptala se mě doktorka prohmatala mi krk a pak vzala ten klacek, co máte vždycky v nanuku a pokynula mi, abych otevřel pusu.
Dala mi ho do krku a mě se zvedl žaludek. Bylo to pěkně nepříjemný, ale naštěstí jsem nezvracel. „Tak já si tě poslechnu ještě a potom vezmeme trochu krve a pošleme to do laborky jo.“ Řekla doktorka a já zavrtěl hlavou. Bojím se totiž strašně jehel mamka to ví, už jednou byl se mnou strašný boj a teď znovu. Mamka se ke mě nahnula „Dáš paní doktorce packu a nebudeš se koukat jo.“ Poslechl jsem mamku a máma mi hlavu přitiskla k sobě. Už jsem jen ucítil jak mi sestra potřela ruku desinfekcí a dala mi takpvou tu gumu a zapumpovala mi rukou. Pak jsem ucítil tu jehlu jak mi proniká do kůže a začal jsem brečet. „Takovej velkej kluk a takhle vyvádí.“ Řekla ta doktorka a já raději dělal, že to neslyším.
Pak řekla mamce, aby mi držela na té ruce polštářek aby to nekrvácelo. Doktorka mi sundala mikinu a vyhrnula tričko, aby si mě poslechla. „No tak že uděláme kontrolu příští týden ve středu a pozítří si zavoláte na výsledky maminko. Napíšu vám jiné antibiotika a na teplotu paralen a nebo sirup.“ Mamka přikývla a vzala si recepty od doktorky a konečně jsem mohl jít domů do postele.
Samozřejmě jsme se po cestě ještě museli zastavit v lékárně a pak už rovnou domů. Doma mě mamka svlékla a dostal jsem pyžamo ve kterém mě uložila v obýváku u telky. „A teď hajat a zkus chvilku spinkat. Já udělám něco k jídlu šmudlo.“ Řekla a dala mi pusu na moje horké čelo.
Nedalo mi to moc práce a usnul jsem jako bych nespal celou noc.
A hádejte co se stalo. To neuhodnete já totiž když jsem spal, tak jsem uslyšel ten nejhezčí hlas na světě. „Honzíku spíš?“ Byla to Eliška, která si vlezla vedle mě do postele. A já otevřel oči a podíval se na ni. „Ahoj Eliško“ no skoro jsem to až vykřikl a obě naše maminky se zasmály když viděly, jak jsem šťastný.
„Tak a oba ležet.Jsme v kuchyni.“ Řekla moje mamka a pak šla vařit asi kafe, nebo tak něco.
„Já jsem nemocná jako ty, byla jsem s mamkou u doktora.Hele vzal mi krev.“ Ukazovala mi náplast na ruce a já si řekl to je toho, ale Elišce jsem to neřekl a hlavně jsem nechtěl aby věděla, že jsem brečel to by bylo trapný.
Eliška ležela a já jsem ji chytil za ruku. Ani nevím proč jsem to udělal, ale bylo mi s ní strašně dobře a měl jsem ji moc rád. Byla to moje nejlepší kamarádka, ale to už jsem vám asi několikrát říkal....
Pokračování příště.....
