Autor Téma: Je to jenom sen  (Přečteno 1649 krát)

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Je to jenom sen
« kdy: Srpen 11, 2018, 00:02:14 »
JE to jenom zlý sen! Je TO jenom zlý sen! Je to JENOM zlý sen! Je to jenom zlý SEN! Teď otevřu oči a všechno bude, jak má být.
Tuhle mantru jsem si začal opakovat potom, co jsem před sebou uviděl něco, co se mi nelíbilo. Jakmile jsem to zahlédl, tak jsem zavřel oči a začal s touhle mantrou.
Otevírám oči, v duchu už věřím tomu, že vše bude podle mých představ.
NE!!! PROČ?!
Nic není, jak bych to chtěl. Svět se mi začíná točit před očima a hlava bolet. Takže znovu, zavřu oči a odříkám si mantru.
JE to jenom zlý sen! Je TO jenom zlý sen! Je to JENOM zlý sen! Je to jenom zlý SEN! Teď otevřu oči a všechno bude, jak má být!
NE! Nic se nezměnilo, pořád stejný. Nějak se mi dneska s tou mantrou nedaří. Takže do třetice, teď už se to vydaří a vše bude dobré.
JE to jenom zlý sen! Je TO jenom zlý sen! Je to JENOM zlý sen! Je...to...jenom...zlý...
Brr! Musel jsem usnout, ale proč ležím pravou tváří na matraci, na pokrčených nohách a se zadkem ve vzduchu? Normálně se probouzím natažený na posteli jak prkno. Pro teď to odložím stranou jako podružnou starost, protože jsou tu tři palčivější problémy. Za   prvé od doby kdy jsem si naposledy odříkal mantru se nic nezměnilo, druhý palčivější problém - pocit divného tepla v oblasti rozkroku a zadku, do třetice - otevírají se dveře, které přes to v jaké jsem pozici vidím, jak do pokoje, jehož popis ještě dodám, vstupuje anděl, možná snad sama Afrodita, kráska plavých vlasů, modrých očí, jemných rysů, zářivého úsměvu. Dívka mých snů prochází těmi dveřmi, já musím být v nebi, sice bych si spíš zasloužil peklo, ale tohle neodmítnu. To jsem si myslel, dokud... však uslyšíte sami.
"Dobré raníčko sluníčko. Když vidím tu pozici, ze které na mě pomrkáváš, tak je mi jasné, že se chystáš vyrobit bobek do plenky. Každé ráno stejná pozice, tedy když se chystáš připravit mi překvapení do plenek, jinak už bys na mě koukala," koukala? "sedící na zadečku a tvářící se jako andílek." Teď jsem úspěšně zděšen, takže jsem v nebi? Možná. Jsem dvaadvacetiletý student na vysoké? Rozhodně ne. Nosím plenku jako capart, pro kterého je nočník jenom hračkou? Bez stínu pochybnosti. Budu mít za chvilku plnou plenku a nebude to vonět? Podle toho co říkala, je to na beton. A navíc pokud jsem se nepřeslechl, tak mi došlo štěstí, protože už najdu ženu svých snů, tak je ze mě malá holčička v plenkách. To je k zbláznění! Jestli je tohle nebe tak, co jsem udělal, že jsem si přeci jenom zasloužil takový trest? Sám jsem sice tvrdil, že se půjdu smažit do pekla a hrát tam karban s čerty, ale tohle bych nečekal.
"Na copak se moje holčička tak soustředí? Kdyby ses takhle soustředila na svou plenku, tak tě můžu začít učit na nočníček, ale obě víme, že ty už máš bobeček v plence a teď uvažuješ nad tím, jestli jsi v nebi a za co jsi trestaná, že jsi malá holčička, která si ani nedojde na nočníček, proč se ti v mysli vynořují obrazy ze života, který jak předpokládáš už je za tebou. Další co tě napadá, tohle celé se ti zdá, ale nedaří se ti probudit. Správně?"
Chystám se něco říct, ale znovu promlouvá: "Nic neříkej, alespoň se o to nesnaž, dokud ti nevyndám dudlíček z pusinky, a ani pak mi nemusíš odpovídat, vím vše, co bys mi chtěla povědět, už to tu bylo."
Bylo?
"Ano, bylo. Už potřetí s tebou vedu tohle konverzaci. Vždy se v tobě najednou něco zlomí a začneš si myslet, že jsi kluk a je ti dvacet dva. To není pravda, jsou ti dva a odmítáš se učit na nočníček. Libuješ si v plenkách, ráda si hraješ s plyšáky a miluješ svoji maminku, mě."
Neexistuje tak jednoduché řešení, zatím se něco skrývá. Proč bych odmítala nočníček, zrovna příjemně se v pokakané plence necítím, ale teď když jsem v jejím náručí a drží mě jako malé miminko, tak je mi to jedno, jsem ve stavu naprosté blaženosti. Prober se! Prober se! Prober se! Mentálně se fackuji. Něco tu na celém tom nesedí, něco tu smrdí (ne, neříkejte, že to cítím svoji plenku, tohle myslím metaforicky, a ano, plenka nevoní po růžích, ale o to za chvilinku postará maminka, přebalí mě a přepudruje a budu  zase voňavoučká, čisťounká malá holčička).
Po přebalení mě posazuje do houpacího křesla a na chvilku se vzdaluje. Pak se vrací s nočníkem v ruce. Bílý nočník s obrázkem Frozen na přední části.
"Víš, co to je?"
"Nočník," alespoň jsem se to snažil říct, dokonce jsem to i slyšela. Tak teď ještě budu muset vyřešit otázku genderu, jsem on nebo ona? Začínají se mi překrývat osobnosti...
"Ano, šikulka, přinesla jsem ti ukázat tvůj nočníček. Dneska to znovu zkusíme, když se v tobě zase probralo to tvé bláznivé přesvědčení. Ve chvíli kdy ucítíš nejmenší potřebu, mi to řekneš a já ti sundám plenku a posadím tě na nočníček, pokud to půjde dobře, tak bychom zítra mohly začít naplno. Nočníček si necháme někde při ruce, abys to neměla daleko. Teď půjdeme na snídani."
Za podmínky, že by platila takzvaná Occamova břitva, tak sci-fi, že mi někdo vyměnil mozek s mozkem dvouleté dívky nepřipadá v úvahu, stejně tak mohu vyškrtnout nebe, peklo nebo i jinou dimenzi a kouzla, ale ani tak to nevysvětluje, co se tu děje...
Při tom jak jsem zažraný do uvažování si ani nevšímám, že dnes se mi podává snídaně z jejího prsu, když si to konečně uvědomím, tak s křížem po funuse.
Obě víme, co mi udělá její mléko, tak moc jak mi chutná, je nebezpečné pro mé svěrače, což znamená jediné, dneska nedostanu šanci, zase to s nočníčkem neklapne, a když se to nějakou náhodou jednou, dvakrát povede, tak to bude jenom náhoda a plenka už bude tak jako tak mokrá...
Topím se ve svých myšlenkách a teprve teď si všímám, že maminka kontroluje moji plenku a ta už je teď mokrá.Takže o pokus méně. Rozhlížím se po obývacím pokoji, u jedné zdi stojí ohrádka, moje ohrádka,  ve které jsem když si se mnou maminka nemůže hrát a není se mnou v jedné místnosti, uprostřed obýváku teď stojí můj nočníček, naprosto netknutý. Nočníček teď nepotřebujeme, místo něj přijde k užitku přebalovací pult, který maminka postavila do rohu místnosti.
"Čas znovu přebalit moji malou holčičku, že Kájo?" Děkuji pěkně, jméno mi zůstalo, ale teď má dívčí formu.
Co se stalo? Kam zmizelo mých 20 let? A proč jsem najednou dívka?
Nedostává se mi odpovědí na otázky, místo toho dostává svého oblíbeného plyšáčka, modrého slona se srdcem, na němž bych si přečetla, kdybych to uměla: I LOVE YOU.
A tak si hraji se slonečkem, zatímco mi maminka vyměňuje moji mokrou plenku za novou.
"Nemám já to štěstí, takovou hodnou a veselou holčičku mít za dcerku. Když jsi zase v suché plence, co kdybychom si spolu chvíli hrály."
Aniž bych tomu mohl jakkoliv zabránit, tak mou mysl převzala dětská fantazie a já začala stavět vzdušné zámky stala se princeznou i rytířem, dokonce Popelkou, a když jsem měla usednout jako princezna na trůn, tak jsem k tomu využila nočníček. Když to zpětně mohu reflektovat skrze svou dospělou mysl, tak si uvědomuji ironii situace, když jsem seděla na nočníčku a pokakala si plenku, ale maminka to vzala s klidem, dohrály jsme si, a pak mě znovu přebalila.
Po přebalení přešel na řadu obídek, maminka si mě posadila do klína a krmila sladkou kaší s ovocem, a než vyhlásila můj odpolední spánek, tak mě znovu kojila, takže konec nadějí s nočníčkem, ale co s ním přineslo by mi to více starostí a méně času na hraní s maminkou a já si s ní chci hrát za každou cenu, plenky mi přeci nijak nevadí.
Než jsem usnula, tak už jsem si neopakovala mantru: JE to jenom zlý sen! Je TO jenom zlý sen! Je to JENOM zlý sen! Je to jenom zlý SEN!; ale naopak jsem si říkala: AŤ to není jenom sen! Ať TO není jenom sen! Ať to NENÍ jenom sen! Ať to není jenom SEN! 

Offline Kralka

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 165
  • Karma: 6
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #1 kdy: Srpen 12, 2018, 10:08:37 »
Podle mě super příběh. Doufám že bude pokračovat. Přijde mi že to není úplně od začátku ne? Fakt výborně se to čte.
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #2 kdy: Srpen 12, 2018, 14:06:13 »
Příště před to napíšu: "Bylo, nebylo..." A hned to bude mít začátek  :P

Offline Kralka

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 165
  • Karma: 6
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #3 kdy: Srpen 12, 2018, 19:42:29 »
Ale neeeee  :D :D ;D
Já jen že se mi zdálo jakoby předtim mělo ještě něco být.
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #4 kdy: Srpen 12, 2018, 21:07:34 »
Popravdě, mě to takhle do konceptu sedělo více, než nějaký dlouhý popisný začátek. Připadalo mi to realističtější, protože když se dostaneš do nějaké situace, tak nerekapituluješ, jak se to stalo, ale hledáš okamžité vysvětlení toho, co se pokazilo  :D A takový dojem bych byl rád, kdyby to vzbuzovalo. A konec? Nemám rád konce, protože existují jen dva typy:
a) Happy end - konec plný štěstí, lásky, a tak sladký, že chytíš diabetes, ani nevíš jak...
b) Konec plný smutku, mrtvol, utrpení, zlosti atd...
Ani jeden z konců se mi nechce psát, ale až přijdu na to, jak tyhle dvě možnosti obejít a vytvořit třetí, pak začnu psát jasné konce  ;D

Offline Kralka

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 165
  • Karma: 6
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #5 kdy: Srpen 12, 2018, 23:52:17 »
Velice zajímavé. Líbí se mi tvůj způsob uvažování. Bude pokračování?
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #6 kdy: Srpen 13, 2018, 00:26:47 »
Zásadně se držím jedné zásady: Nikdy nic neslibovat  :D Takže nemůžu říct, ale pokud tomu Múzy tak budou chtít, mohlo by i být  ;D

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Re: Je to jenom sen
« Odpověď #7 kdy: Říjen 26, 2018, 22:08:36 »
"Maminko, naši čtenáři chtějí pokračování. Dáme jim ho?"
"Já ti nevím, Kájo. Co jim dalšího chceš vyprávět. Na nočníčku už jsi byla a víme, jak to dopadlo. A nemrač se tu na mě, vždyť máš svoje plenky raději."
"Ne...ne...nelechtej mě, prosím."
"Když nepřestanu, tak budu mít akorát mokřejší plenku k přebalení."
"Pravda, moje plenky jsou tvoje povinnost."
"Nebuď drzá, má malá, jinak ti naplácám na zadeček."
Rychle psí oči, nejandělštější výraz a: "Maminko, vždyť já jsem přece tvoje hodná malá holčička." Když to zabere, tak si zachráním důstojnost.
"Ale, ale, ale. Hezká kukadla máš. Já bych ti to i věřila, ale ten moment, kdy ti trošku polevil výraz vypovídá o tom, že tě napadlo zachránit si důstojnost, ale jakou důstojnost zachraňuješ, naši čtenáři vědí, že na nočníku jsi kakala jen, když sis hrála, že sedíš na trůně a vládneš, navíc do plenek."
"Maminko, maminko moje, já za to nemohu, sama víš, že mi to čas od času uklouzne..." Tady za to opravdu, milý čtenáři, nenesu žádnou odpovědnost, moje mysl si se mnou stále hraje, občas netuším, kdo jsem, ale maminka mi to ráda připomene a já ji miluji pro tohle a mnoho dalších věcí tím víc.
"Na čtenáře se neobracej, nezachrání tě, ale dnes se teď se zatvářím, že se to nestalo, protože jsi dnes opravdu moje malá hodná holčička a s vyprávěním pospěšme. Ty i tvoji malí kamarádi, co to tu čtou, půjdete brzy spinkat jinak ti maminka na ten zadeček dá a jim taky."
"Dobře maminko, a jakou pohádku jim povíme dnes?"
"Mohla bych jim povědět, jak jsi ke mně přišla, ale ty nepotřebuješ znát podrobnosti, teď jsi moje malá holčička a to stačí, dokud nebudeš v postýlce, tak jim to nepovím, a ani potom protože dnes spinkáš u mně."
"JAJ. Maminko  na to se těším. Budu opravdu hodná."
"Však já vím, prtě."
Tak tuhle přezdívku není jak rozporovat, když se vaše tělo podobá tělu dvouletého caparta, tvrďte někomu, že nejste prtě.
"Pojď maličká, vezmi si dudlíčka a přebalíme tě."
Čas na udivený kukuč, co tím myslí? Sice nevím, kdy se polůlám nebo pokakám, ale většinou to vzápětí poznám, buď jak se mi plenka prověsí mezi nohami, nebo po čichu. Ale teď nic z toho nenaznačuje, že bych svoji plenku použila.
"Tenhle kukuč už jsem chvíli neviděla. Tentokrát ani netušíš, co máš v plence. Ještě včera sis stěžovala, jen ses polůlala a dnes ani netušíš, jaké voňavé překvápko schováváš v plenčičce."
Opravdu mě zná skrz na skrz. Pozná každý můj pohled a obě víme, že moje psí oči na maminku nefungují, ale ona se tváří, že ano. Jako naši oblíbenou kratochvíli si vzájemně předvádíme roztomilé a jiné obličejíčky. Teď si cumlám svůj fialový dudlíček se spícím králíkem na měsíci. Jelikož se mě maminka chystá uložit ke spánku tak to mě z denních plenek přebalí do těch na noc, v těch jsem ráda když se plazím po všech čtyřech a to jenom v suché plence, po noci v téhle plence jsem po ránu bez šance kamkoli mamince utéct.
"Ráno se probudíš vedle mě, tak kam bys utíkala, ty přeci utíkáš jenom k mamince, a kdybych tě na noc zabalila do tvých normálních plenek, tak přelezeš postranice postýlky a nastěhuješ se mi do postele."
Maminka se nemýlí a už jsem to párkrát provedla proto tyhle silné plenky.
"Nemrač se, princezničko. Ty plenky jsou mojí jedinou pojistkou, že se ti nic nestane, kdybys chtěla vylézt z postýlky. Stejně dneska neplánuješ opustit moji postel. Ne, dneska budeš spinkat jako andílek, a jak se známe, tak si usteleš na mně a budeme se celou noc tulit."
Ten úsměv. Usmívá se tak, že její úsměv prozařuje celou místnost. Za tenhle jediný moment dám vše, co mám. Vyměníte jeden moment s ní za moji pokakanou plenku? Dudlík nedám, ten jsem dostala od maminky. A co jsem dostala od maminky to je pro mne svátost.
"Nesmlouvej, za nic na světě bych tě nevyměnila, jsi můj perfektní malý andílek s ďáblíkem v těle."
A začala mě nemilosrdně lechtat. Ještě štěstí, že mi tu plenku nestihla vyměnit, jinak by mě znovu přebalovala ani ne minutku vzápětí po jedné výměně plenky.
"Štěstíčo, že jsem tě ještě nepřebalila, co?"
Vážně mi čte myšlenky? Spíše mě zná tak dobře, přeci jsem její malý andílek, milovaná dceruška, tak proč by do mě neviděla.
Maminka mě přebaluje, nejdříve pode mne položí čistou plenku, pak rozepne tu špinavou a čistou částí mě očistí od nejhoršího, pak následují vlhčené ubrousky, dětský zásyp a nová plenka. Ta je tak Tluuuuuuustáááááááá. A teď když jsem v noční plence, tak se půjdeme podívat do šatníku , abychom vybrali v čem budu spinkat. Vybíráme bodýčko s nápisem: Sleeping Angel, a volné kraťásky, které se dostanou přes moji objemnou plenku.
Teď už následuje jen jediné, kojení a ukolébavka na dobrou noc.
Dobrou noc, moji milý přátelé.
Dobrou noc, mrňousci, koukejte následovat příklad moji malé Káji a jít spinkat.
 

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 25
  • Karma: 0
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #8 kdy: Listopad 07, 2018, 23:33:58 »
Ne, že to na mě povíte mamince, ale teď už jsem zvyklá na noční plenky, takže pokud se v noci probudím a nedokážu znovu usnout, tak se dostanu ze své postýlky a tiše si hraji se svými hračkami, vybírám si plyšáky, protože ti nejsou hluční. Sice bych přísahala, že jsem aspoň jednou usnula mezi plyšáky, ale ráno mě maminka probudila a přenášela z postýlky na přebalovací pult. Nevědět, co by to znamenalo, kdyby maminka tušila, že se zvládnu dostat z postýlky a občas si v noci hraji, místo spinkání, tak bych dostala na zadeček. Nikdy to nejsou víc než dvě nebo tři plácnutí přes plenku, moc to nebolí, ale stačí to. Naučila jsem se, že hodné holčičky jsou občas odměněny, ale zlobivé si žádnou srandu neužijí a rozhodně se jim nedostane toho luxusu spát v maminčině posteli, nebo jíst v maminčině klíně. Nejoblíbenější aktivita této hodné holčičky? Přeci mazlit se s maminkou a proto jsem jedině hodná holčička.
Takže mě nenapráskejte, když mě tu vidíte, jak si po večerce hraji s plyšáky. Neopouštím pokojíček, porušuji maminčina pravidla, ale neohrozím svoje zdraví, nejde o to, že bych se měla tak moc ráda, jde o to, že mám ráda maminku, kdyby se mi něco stalo... Nechci ji vidět brečet. Kdybych maminku rozplakala, tak, tak bych se raději neviděla.
Čas na budíček!
Přestaň mi tu exhibovat stockholmský syndrom. Potřebuji se vrátit do svého těla. Je mi jedno, kde jsem, já chci zpět!
"Princezničko, co tu děláš? Jak to že jsi venku z postýlky?"
Problém na obzoru. Byl jsem objeven.
"Ale ne. Tohle ne. Kájo! Já doufala, že jsme tohle překonali. Asi ti nakonec budu muset říct pravdu, aby se mi vrátila moje hodná malá holčička."
Co?! Co tím myslí? Co to říká? Dozvím se co a jak. Třeba zjistím, jak vše zvrátit do původního stavu.
"Tak poslouchej pozorně princezničko, protože to povím jen jednou."
Říkat mi, abych poslouchal pozorně, už teď špicuju uši, šance vrátit se k mému životu!
"Kájo, vracejí se ti fragmenty vzpomínek a paměti. To co se dnes dozvíš se ti líbit nebude, ale asi ti to pomůže překlenout momentální rozštěpení osobnosti. Nikdy jsem nechtěla, abys to věděla, už to konečně vypadalo, že je po všem, že můžeme spokojeně žít."
Vidím, jak začíná natahovat. Ne, to ne. Nesmí brečet. Za jiných okolností bych pro jediný její letmý pohled zabíjel, pro její úsměv cokoli, a teď ji rozbrečím. Mentálně sám sebe právě lynčuji, jen kam jsem v mysli uložil kandelábr, abych se pověsil. Moje tělo začíná taky natahovat, rozbrečím ji, a pak začnu sám bulet.
"Tvoje tělo a mysl jsou výsledkem jedné akce, která tě měla zachránit. Tvoje původní tělo skončilo při nehodě mezi nákladním autem a zdí domu. Takže jsme byli schopni zachránit jen tvoji psyché, jak u vás říkáte. Nemysli si o mě nic špatného, ale tvoje podvědomí si samo zvolilo tohle tělo. Kdybychom do toho nezasáhli, tak bys neměla vůbec žádnou šanci. Nerada ti to říkám, kdybys zůstala ve regresním stavu mysli, tak bys nikdy nepřišla na jisté odlišnosti od vašeho světa, takhle ti to povím vše. V našem světě existují tři typy lidí:
1) Takoví lidé jako ty, zachránění před jistým koncem, u nichž když dojde k přenosu těla a mysli, případně jen mysli, se zastaví jejich stárnutí a růst a nikdy nedosáhnou větší výšky než naše tříleté děti, pro ty z nás, co nemohou mít děti přirozenou cestou, se stáváte dětmi, které mít nemůžeme;
2) Je tu populace těch, co jsou vyšší než vy minimálně o polovinu, většinou se nestávají cíli pro adopci;
3) Jsou tu lidé jako já. Jsme mnohem vyšší, dost z nás stojí nejvýš ve společenském řetězci. My ženy máme silné mateřské city a ty jsi byla moje poslední naděje na děťátko."
Tak a teď plně propukám v pláč, nevím proč, lituji snad to, že jsem mrtvý? Nebo proto co mi řekla.
Maminka mě zvedá k sobě a mazlíme se, snaží se mě utišit.
Cítím, jak mě postupně něco opouští.
Proč maminka pláče? A co tu děláme uprostřed noci. Pamatuji si, jak mě maminka načapala mimo postýlku, a pak mám tmu a teď tu sedíme a pláčeme. Dělám vše pro to, abych se přitulila k mamince a ona přestala plakat. Maminka se mě snaží uklidnit, až to dojde k tomu, že mě kojí a já usínám.
Ráno se probouzím a nade mnou se směje moje maminka a povídá: "Tak mám svoji Káju konečně zpátky a nemusím se o ni bát."
**********************************************************************************************************
Autor tímto ohlašuje konec, neměl jsme psát pokračování, ten začátek byl dobrý zbytek stojí za zlámanou grešli. Tak jsme nakonec dosáhli Happy Endu (fujky fuj). Nenaléhat v tomto příběhu se pokračovat nebude, už by mě to nebavilo.
Dobrou noc  ;)

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 344
  • Karma: 0
Re:Je to jenom sen
« Odpověď #9 kdy: Listopad 08, 2018, 11:55:47 »
Tvé příběhy mě baví. I tou odlišností a specifickým stylem. Nevadí, že s tímto příběhem končíš, určitě přijdou jiná, zajímavá, témata.