Autor Téma: Láska na první pohled /1  (Přečteno 1245 krát)

Offline David.Ch

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 91
  • Karma: 2
Láska na první pohled /1
« kdy: Červenec 11, 2018, 03:22:39 »
Zdravím u nové povídky, jedná se o můj sen který je poupravený pro lepší čtení. Doufám že se vám bude líbit.

Chtěl bych vás poprosit o váš názor, je to přece jenom jiný druh povídky, je totiž spíše romantický a zasazený do světa AB/DL.

Přeji příjemnou zábavu.  ;D

Píše se rok 2012 a to byly nejlepší jitrnice a jelítka za poslední deset let. No, ale o tomhle tento příběh nebude. Bude o tom co mě potkalo. Rád jsem se choval jako malý klučina, byl to můj tajný život. Nikomu jsem o své zálibě neřekl, ale stejnak se stalo něco co mě změnilo život. Bylo to v létě,  nebo spíše na začátku léta a mě se naskytla příležitost která se nedá odmítnout. Já v té době byl zaměstnaný u firmy, která se zabývala elektro montážemi. Ale trochu k věci. Jelikož jsem přátelský tip, tak nebyl problém se s kamarádit. Měl jsem tam kolegu se kterým jsem pracoval a taky hasil. Teda jen žízeň ale to je taky samo o sobě hašení. Jednou přišel pepa a povídá

D, david (já)
P, pepa
K, klárka

P, čauves, jak to jde
Setkali jsme se na obědě
D, čauves pepo, ty stará vojno
P, hele, mám prosbičku
D, hou hou hou, ty jdeš rovnou k věci pepiku, no tak co pro mě máš
P, víš jak jsem ti říkal o klárince
D, jo vím, ale je to velká holka, tak ji neříkej klárinka. Víš jaký jsou ženský
P, jo vím ale pro mě bude furt klárinka, bude jí sice zítra dvacet, ale pochopíš to pak. Já jsem jí chtě sehnat ten nejlepší dárek kterej můžu. Je furt smutná kvůli její matce
D, a jak je na tom?
P, furt v umělým spánku. Doktoři neví jestli se vůbec ještě vzbudí, ale klárce to říkat nebudu. Nechci aby se trápila ještě víc.
D, tomu rozumím, ale jednou jí to budeš muset říct
P, na to je ještě čas. Co se děje, vypadáš dost rozrušeně
D, jen mě vrtá hlavou ten dárek, asi bude zahrnovat i mě. Proč by jsi jinak o něm mluvil se mnou?
P, jo jo, zahrnuje i tebe
D, tak co pro tebe mohu udělat
P, chci aby jsi k nám přišel a věnoval se jí. Tak jak bude chtít
D, a proč zrovna já
P, no jsi v jejím věku a nikoho jiného než tebe neznám na tolik abych mu dostatečně věřil
D, tak ok a kdy to bude, na jak dlouho a co to bude
P, hele příští týden a budeš pro ní dělat vše, ať bude chtít cokoliv ale samozřejmě ať se nic nestane. Jako odměnu dostaneš toho dodge kterého jsi tak moc obdivoval
D, cože toho dodge chalenger 1970 Toretto edici, ke kterému jsi mě nechtěl pustit
P, jo toho dodge

Potom už jsme museli zpátky do práce a už jsme se neviděli. Ten týden utekl jako voda a den D se přiblížil. Když jsem přišel, tak před domem stál ten dodge. Jakmile jsem zaklepal, tak mi pepa otevřel a řekl

P, čus pracante, připravenej
D, ani nevím na co
P, to je fakt, hele uděláme to takhle. Klárka ti řekne kde co je ale já už tu nebudu, pojedu do nemocnice a pak jedu kamiónem do itálie.
D, ale vždiť má klárka narozeniny
P, jo má ale to stihnu, a jsme takhle domluvený
D, jak chceš
P, hele tak čau a klárka je v pokoji, jo a chce aby jsi zaklepal

Pepa na to odjel a já šel pomalu do klárčinýho pokoje. Po cestě jsem viděl spoustu hezkejch věcí a když jsem došel ke dveřím tak jsem zaklepal a vzápětí se ozvalo "anoooo" vešel jsem do dveří a hned jsem slyšel

K, stůj, ty jsi ten david?
D, už to tak vypadá, kde jsi
K, schovaná protože se bojím co na tohle řekneš
D, aha, a na co. Mě se bát nemusíš
K, tak se otoč prosím
D, dobře
Hned jsem se otočil a slyšel jak vychází ze své schovky
K, můžeš, ale nesměj se prosím
Pomalu se otáčím a najednou jsem ji uviděl. Byla doslova jako miminko akorát větší. Nezmohl jsem se na jediné slůvko.
K, hnusím se ti viď
Když to řekla rozeběhla se do postele s brekem v zádech. Hned jsem se rozešel za ní a sedl si vedle ní na postel. Snažil jsem se být citlivý
D, neplakej beruško, to není pravda že se mi hnusíš. Jen jsem nečekal že ti to bude tak moc slušet.
K, (trochu ufňukaně) ty kecáš
D, ne nekecám. Opravdu jsi moc pěkná ale ten smrádek už moc ne
K, promiň, já nechtěla
D, tak pojď mi ukázat přebalovací stůl

Když jsme tam došli tak, jsem ji posadil na stůl jemně položil a začal. Když jsem se dostal až na plenku tak jsem se na chvíli zarazil. Chvíli na to se ozvalo "nestyď se, mě to nevadí. Jsem už zvyklá" jen jsem se pousmál a začal sundavat plenku. Když byla dole tak jsem vzal vlchčený ubrousky a začal. Bylo to dosti vzrušující, něco jako vzít si poprvé plenku. Jenom to bylo mnohem silnější. Klárka se na mě celou tu dobu usmívala, tak trochu šibalsky. Jakmile jsem jí zabalil a oblékl, tak najednou se zvedla a chytla mě za ruku, pak jen dodala "pojď já ti ukážu náš barák" no barák jsem ještě celý neviděl, tak jsem na to kývnul "tak jo, proč taky ne" já byl vzrušením celej vedle, neskutečně se mi to líbilo a to nebyl ještě ani začátek. Čeho jsem si ale všimnul bylo to že klárka byla o dost menší než já, byla drobounká a já byl o proti ní, úplná gorila. Vypadala na to že jí je asi tak patnáct a kdyby nás někdo viděl tak si myslí že jsem její táta.

Odvedla mě do jejího pokoje který vypadal úplně jinak než ten předchozí a byl mnohem větší. Asi se ptáte jaké věci mě zaujaly nejvíc, rozhodně to byla ta obrovská postýlka s nebesy a obrovskou televizí. V pokoji jsem nenašel ani jednu věc která by nebyla pro malé děti, věkově tak 0-3 roky, ale byly tam věci i pro mě a nahoře byl lístek s mým jménem. Klárka mi řekla, že je to pro mě a že si to mám přečíst a pak hra začne v plném proudu. Ani jsem nic nestačil říct a klárka byla pryč. Když jsem tu krabici otevřel, hned jsem viděl obsah. Byl tam úplně nový telefon a u toho byla nejnovější a nejvyspělejší dětská chůvička. U toho byl kousek papírku a na něm bylo psáno "tohle je pro tebe davide, aby jsi měl snažší hlídání" kdyby jsi jen věděl, že už dávno to pro mě není hlídání.

Říkal jsem si v duchu. Kouknul jsem na hodinky a najednou viděl že už je půl deváté. Vyšel jsem ven z pokojíčku a to byl doslova pokojíček a zavolal jsem na klárku, jenže ta neodpověděla. Tak jsem se jí vydal hledat, když jsem šel chodbou tak se najednou ozvalo, "tady" najednou předemě vyskočila a měla na hlavě nějakou masku či co to bylo. Já vím že jsem jen odskočil asi tři metry dozadu a chitil druhou o zeď. Když jsem se probral vyděl jsem že vedle mě sedí klárka a hrozně brečí.

K, klárka
D, david

D, co pak se stalo beruško, proč pak pláčeš ?
K, promiň já nechtěla, myslela jsem že se jenom lekneš
D, to nevadí, vždiť jsem se lekl a víš proč tak moc
K, né nevím
D, protože jsem to vůbec nečekal, pojď ke mě šmudlíku
Když jsem to dořekl, tak jsem ji stáhnul k sobě aby ležela vedle mě na zemi. Jenže se mi to trochu zkomplikovalo, klárka usnula a já tam ležel jen tak. Bylo mi to hodně příjemný a nechtěl jsem se zvedat, tak jsme tam jen tak ležely. Já přemýšlel jak to že jsem omdlel, nebo spíše jak to že jsem spadl. No rozhodně jsem se nechtěl tímhle trápit ale jak se ukázalo, ležet a přemýšlet nebyl zas tak dobrý nápad. Já po chvíli usnul.

Když jsem se vzbudil tak kolem mě byla ovinutá klárka. Tak sladkou holčičku jsem ještě neviděl. Ona je prostě poklad. Sice je moc krásná ale jako miminko ještě krásnější. No když přemýšlím, tak nahlas, jsem tak trochu samomluv ale nebojte nebezpečný to není. Najednou jsem se lekl protože klárka se ani nehla a začala mluvit "ale....mami.........ja ho miluju........jo" když jsem se podíval ta bylo vidět že spí, vzápětí začla mluvit znovu "....buď je tak.........nebo neví že je k sežrání...." říkal jsem si jestli to jsem já nebo nějaký jiný nápadník. Musel jsem se zvednout a když se mi to podařilo, tak jsem jí potichu přenesl do postýlky ani se nevzbudila. Byl jsem na sebe hrdej a taky jsem potřeboval sprchu. Všiml jsem si že mají dvě koupelny a tak jsem zašel do koupelny dole v přízemí, ale bylo tam i něco čeho jsem si před tím nevšiml. V rohu koupelny se vyjímala obrovská skříň a byla z dubu. Jak jsem to poznal, no jednoduše, bylo to tam napsaný. Když jsem přestal obdivovat mistrovské truhlářské dílo, tak jsem zalezl do sprchy.

Průběh sprchování vám asi říkat nemusím, prostě od hlavy až k patě. Když jsem se utřel tak jsem na sebe hodil na pět minut to samé oblečení a šel si do auta pro čisté. Klárka ještě spala ale budu ji muset probudit jinak mi nebude spát v noci. Najednou mi prolítlo hlavou "já se chovám jako správnej tatík a to jsem se toho bál ale teprve jsme začali" Když jsem se konečně převlíkl do čistého, tak jsem šel nahoru za klárkou. Nechce se mi budit tak roztomilou holčičku, ale nešlo to jinak a navíc potřebovala už přebalit a to bylo dost neodkladný. "Zlatíčko vstáváme" no a tím začala naše debata

K, já nechci
D, ale to by si nespinkala v noci
K, ale ploč
Při poslední větě začala natahovat. Ne ne ne ne NE, mi prolítlo hlavou. Musel jsem to zarazit, přece mi tu nebude plakat. To by znamenalo že to nezvládnu.
D, neplakej beruško, můžeme si jít hrát nebo...
K, ...koukat na televiši
D, jo to můžem
K, a pustíme si flozen
D, hmmm asi jo a nemáš hladík
K, tlošku
D, dobře, tak už nebuď smutná

Při těchto slovech jsem jí vzal a odnesl na přebalovací stůl. Když jsem ji nesl tak se na mě přitulila a to mě bylo moc příjemný a klárce asi taky. Při přebalování se nic moc nenormálního nedělo, až na to že jsem měl zase ten zvláštní pocit.
Když jsem ji zase zabalil tak jsem ji vzal a odnesl jí do obýváku, kde jsem měl připravený dvě židle. Jednu normální pro mě a druhou dětskou akorát větší pro klárku. Pustil jsem pohádku kterou chtěla a pak jsem šel pro pomeje. Ha ha ha, dělám si srandu, bylo to normální jídlo. Pak ještě čaj ve flašce a můžeme jít na to. Sedl jsem si a začal jí krmit a klárka se na mě začala usmívat. Jednu lžičku za druhou a za chvilku bylo dopapáno. Sklidil jsem po jídle a šel vysvobodit klárku ze židličky, celá šťastná že jí pustím si hrát. Klárku jsem pak posadil před televizi kde byla rozložená deka a zaběhl pro hračky nahoru do pokojíčku. Klárka štěstím zářila když viděla ty hračky. Sedl jsem si na gauč a začal montovat tu novou chůvičku a taky rozjet novej telefon. Docela mě zaujalo co všechno umí, bylo tam např, senzor probuzeného dítěte, snímání teploty těla, atd. Když jsem byl hotový tak jsem se zvedl a šel stou chůvičkou do klárčinýho pokojíčku, ale po cestě jsem dostal otázku se smutným výrazem

K, mi už jdeme hajat?
Jen jsem se otočil a sedl si vedle klárky na zem
D, nejdeme hajat, ale proč tak moc nechceš jít hajat?
Nic neřekla a vypadalo to tak že o tom nechce mluvit
D, neboj se klárko co pak se děje
K, já se bojím
D, halo halo, módní přehlídka volá klárku, potřebujeme tu modelku
Řekl jsem to takovým tím jiným hlasem, spíš jsem se o to snažil. Hlavně jsem se snažil jí rozveselit a to mi taky vyšlo. Klárka se začala smát a to bylo dobře, hlavně se mi líbí jak se směje.
K, já se bojím být sama v pokojíčku, můžu hajat s tebou
D, hmmm to nevím
Moc rád bych aby spala se mnou ale tu postel jsem měl prostě malou, byl jsem tu vlastně na návštěvě ale s tím že ještě hlídám malé miminko. Přemýšlel jsem docela dlouho ale pak jsem na to přišel. Klárčina postýlka je obrovská asi dva na tři metry, což bylo schválně. Klárka se v ní cítila jako malá, teda takhle mi to řekl pepa.
K, prosím prosím
D, klárko nemůžeme spinka u mě v posteli, ale
K, co ale
D, můžeme spinkat u tebe v postýlce, ta je přeci hodně velká
K, a jo, tak jo
D, tak se ještě koukej a já to jdu připravit
K, dobše
Šel jsem dodělat tu chůvičku a začalo mě napadat že "já budu poprvý spát v postýlce" no prostě jsem se té myšlenky nemohl zbavit. Boooom, najednou jsem ztuhnul, "vždiť já budu poprvý spát s holkou" na tohle jsem si musel sednout. Šel jsem za klárkou že už půjdeme spinkat. Klárce se samozřejmě nechtělo ale stačilo jí připomenout že budeme spinkat spolu a to hned bylo jiný. Odnesl jsem jí do pokojíčku a nejprve ji přebalil. Pak už jen zaplula do postýlky a já se musel připravit. Začal jsem štrachat ve svých věcech a nemohl najít pyžamo. Ano mám pyžamo a né leda jaký, je totiž s medvídkem. No prostě nádhera, ale já ho asi zapomněl na věšáku. Nechal jsem si ho vyprat aby bylo voňavý a čistý. Najednou se ozvalo
K, co pak hledáš
D, já hledám pyžamo, ale, asi jsem ho zapomněl doma
Najednou se klárka zvedla a začala něco hrabat ve skříni a vyndala jaký si overal.
K, jestli chceš, tak si můžeš vzít tohle. Stejnak budeš spinkat v postýlce takže to bude komplet
D, já ti nevím jestli mi bude
K, bude, tenhle je tátovo když se mnou hraje tuhle hru ale nemá teď moc času a navíc tenhle je úplně nový tak si ho pak necháš na památku
D, tak dobrá, ale jen kvůli tobě
K, děkuju
D, a teď už koukej hajat
Oblékl jsem se a šel do postýlky, zavřel vrátka a přikryl se. Klárka se zase kolem mě omotala a to bylo prostě boží. Netrvalo moc dlouho a já usnul, nemyslel jsem na nic jinýho než že spím v postýlce s klárkou, neboli holkou.

Pokračování příště.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 777
  • Karma: 2
Re:Láska na první pohled /1
« Odpověď #1 kdy: Červenec 11, 2018, 07:48:07 »
Toto je opravdu moc hezký příběh, líbí se mi.
Je to psáno velmi kultivovaným slohem a ten děj, no, prostě jedna báseň.
Již se těším na další pokračování.

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Re:Láska na první pohled /1
« Odpověď #2 kdy: Červenec 11, 2018, 23:07:03 »
Poprvé tady něco komentuji, tentokrát mi to nedá. V žádném případě nechci nikoho odrazovat od psaní,  už za ten čas strávený činnosti pro někoho jiného zaslouží uznání.... a jak je vidět,  tento druh povídek má své příznivce.  Ale hodnotit sloh této povídky za kultivovaný je lhaní do kapsy autorovi i ostatním tady na fóru. Sloh i gramatika jsou mírně řečeno hodně špatné, tak to prostě je. Za sebe držím palce autorovi, ať má dost tvůrčích  nápadů a taky snahy s tím slohem a gramatikou něco udělat... pokud to není v jeho silách, využít pomoci jiných. I ten požitek z jeho povídek by prostě byl výrazně příjemnější.

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 748
  • Karma: 1
Re:Láska na první pohled /1
« Odpověď #3 kdy: Červenec 12, 2018, 06:08:42 »
Já zase už dlouho skoro nic nekomentuji, ale tady musím souhlasit s Nitrou, než se na něj snese sprška kritiky.

Offline JiříS

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 84
  • Karma: 1
Re:Láska na první pohled /1
« Odpověď #4 kdy: Červenec 17, 2018, 18:24:55 »
Zajímavé pěkně se to četlo jen tak dál :-)