Autor Téma: Šikana  (Přečteno 1126 krát)

Offline pete

  • 5 a více
  • **
  • Příspěvků: 5
  • Karma: 1
Šikana
« kdy: Červen 27, 2018, 20:04:57 »
Zdravím máte taky někdo zážitky že jste byli šikanováni 9 let na základní školy a nechodily jste kvůli tomu ani na záchod a pak jste se při cestě domu nebo po příchodu domu počůrali pokakali a přáli jste si aby jste byli zase mimino a nemuseli se o nic starat

Offline BabyJacob98

  • Registrovaný uživatel
  • 5 a více
  • ***
  • Příspěvků: 6
  • Karma: 0
Re:Šikana
« Odpověď #1 kdy: Červen 27, 2018, 22:04:53 »
Je mi ľúto, že si to musel prežiť. Mne sa také niečo nikdy nestalo. Ako to vnímaš teraz?

Offline Kubík

  • Existující tvor
  • 50 a více
  • *****
  • Příspěvků: 50
  • Karma: 2
Re:Šikana
« Odpověď #2 kdy: Červen 28, 2018, 14:13:49 »
Já si užil psychickou šikanu celou základní a střední školu, ale takové trápení jsem neměl abych kvůli tomu nechodil na záchod, pokud si správně pamatuji chtěl jsem
    se jenom 2x zabít.
     ale dneska se tomu už jenom směji, dneska jistý věci řeším jinak, urážku buď polknu a nebo vrátím. Při vetší sazbě urážek využiji své silné ruce on si to dotyčný rozmyslí když s ním švihnu o zem.
(Nedávno jsem si s kamarádem jen tak hrál (prali jsme se) kamarád do mě mlátil pěstí až si narazil prsty a já nic necítil.


  Všechno špatné, je pro něco dobré.
  Vydržíme hodně, ale v případě že i to hodně je až přespříliš chudáci ti co jsou v okolí


Offline bojko

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 20
  • Karma: 0
  • Prial by som si lepšie detstvo =(
Re:Šikana
« Odpověď #3 kdy: Červen 28, 2018, 17:11:33 »
Šikana je svinstvo prešiel som si ňou takisto na základke a strednej, či už to bolo psychické alebo fyzické, vždy ma to viedlo na myšlienky, či tento život za to stojí, našťastastie mi nikdy nevyšli pokusy ukončiť to. Taká vec sa mi nestavala, u mňa sa objavovali jedine úzkostne stavy, keď som šiel ráno do školy a počas školy. Tie ostali doteraz bohužial...

Offline pete

  • 5 a více
  • **
  • Příspěvků: 5
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #4 kdy: Červen 28, 2018, 22:34:23 »
Tak když vám strkaj hlavu do záchodu taky by jste tam asi nechodily to jsem byl nejstarší ze třídy ale nejmenší tak jsem byl cíl šikany kvůli tomu ale tedka jsem vpohode akorát kvůli tomu budu mít v oblibě dosmrti hlavně v noci spaní s dudlikem v puse a plinkama mezi nohama a pak ještě čůrání do plen prostě chci bejt jak mimino v noci když mám plínky

Offline Tyrion

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 56
  • Karma: -2
  • Stydlivý chlapec
Re:Šikana
« Odpověď #5 kdy: Říjen 08, 2018, 18:15:03 »
Zajímavé téma.

Já jsem také zažil na prvním stupni základní školy hodně hnusné věci, jen mne nikdy nebili, takže mi to spíš nikdo nevěřil a když mi chtěli pomoct rodiče, spíše se to zhoršilo. Byl jsem možná trochu jiný než ostatní děti, dejme tomu naivní a obrýlený. Takže mám bezprostřední zkušenosti s tím jak umí děti lhát a být kruté. Rozhodně se to na mě podepsalo, ze začátku jsem totiž ani neměl dost sociální inteligence, abych aspoň chápal co se děje, pak bylo bolestivý když jsem si to uvědomil, jak jsou na mě všichni spolužáci zbytečně hnusný a těm krávám učitelkám to bylo jedno, no... Pak jsem změnil školu a naučil se šikaně předcházet - nosit obuch a vykládat vtipy. Hluboký jizvy na duši ale zůstaly, uvnitř, neviditelný. A spousta lidi si ze školy odnesla i hlubší, co si ve stejné třídě prožila jediná romka nechci domýšlet, bohatě stačilo co jsem viděl.

Šikana způsobuje sociální jak trauma (na dlouho/furt), tak stigma (akutně), bavíme-li se o školství. Nemáte tolik kamarádů, hůř se seznamujete, nevěříte lidem, uhýbáte před prudkými pohyby, nevymočíte se v přítomnosti jiných lidí (jasně, jasně, plínky lepší, chápu), znám to. Snažil jsem se přes to dlouhé roky přenést a nechat to za sebou, snad i odpustit dětem a zapomenout trauma. Jenže když se člověk vzdá (části) dětství, třeba si to během let vyhulí z hlavy, vznikne v něm taková ohraničená prázdnota a do té se vlilo hodně věcí, které probíhaly v pubertě. Nebylo to samo o sobě po 5-10 letech tak akutní, abych to řešil, leč jiné životní okolnosti mne dovedly na psychoterapeutická sezení, kde jsem si jako každý stěžoval na dětství a hledal rozhřešení. Díky psychoterapii (a trvalo několik sezení než jsem v tuto (~KBT) metodu získal důveru) jsem se výše uvedených psychických zranění po nějaké době zbavil. Ujetá sexualita mi zatím zůstává, ale aspoň už si to dneska klidně střihnu k pisoáru mezi dva samce a čůrám jak bruselský chlapeček, vlastně kromě prvních let na základce jsem v životě neměl problém, žejo, zmrdi malý, dneska bych jim za jejich "chcaní ve vlaku" asi prostě jen rozbil držky...

... A to mě přivádí k poslednímu bodu mého příspěvku - pomsta. Většinou, když to bylo ještě důležité, jsem se o ni snažil a moc mi to nešlo. V průběhu let jsem trošičku zmoudřel v tom smyslu, že trestání viníků mne mých jizev nezbaví, ale tu otázku, jestli jim prostě svobodně cíleně nepůsobit zlo jsem si ještě definitivně nezodpověděl. Je to asi trochu umírněnější verze dilematu Olgy Hepnarový - jestli jako mstu ublížit sobě nebo (i) cizím.

Budu rád když se tady taky podělíte o svoje zážitky a postřehy, je to těžký a zajímavý téma, tak se vám třeba trochu uleví, když se otevřete.  8)

Offline jashax

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 28
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #6 kdy: Říjen 08, 2018, 20:39:29 »
Tak k tomu mám taky co říct. Šikanu jsem zažil na základní i střední škole a to jen a jen proto, že jsem byl z neúplné rodiny. A taky jsem tak nějak nesedl mezi ostatní. Sport nic moc, ne lákalo mě s nima o přestávce kouřit, nezúčastnil jsem se vykradeni spolužačky a pod. Nevěděl jsem jak se bránit a jak se toho zbavit. Chtěl jsem být normální. Ne navrcholu, ale ani dole ne. Nikdy nebylo nic tělesného, jen psychická šikana. A řeknu vám jedno. I když je to spoustu let zpět, stále mě nepustila a nepouští myšlenka na pomstu hlavním aktérům. Dnes jsem naprosto v pohodě, od vojny se to změnilo. Mám dost přátel a ještě víc kamarádů. Dovolím si tvrdit že v kolektivu jsem oblíbený a myslím že i vyhledávaný společník. Prostě jsem nějak získal sebedůvěru. Na základku ale nikdy nezapomenu a jednou to vrátím. I s úrokem. Vím že je to špatně, ale nikdy nezapomenu. NIKDY.

Offline littlebaby

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 141
  • Karma: -1
Re:Šikana
« Odpověď #7 kdy: Říjen 08, 2018, 23:05:29 »
V prvním ročníku na nejmenované střední škole v nejmenované místě jsem zažil vyhrůžky přes SMS, samozřejmě jsem také zažil šikanu, došlo to tak na tolik, že kvůli vyhrůžným smskám jsme šli na policii, rok 2003. Nebyl vypátrán kdo to byl, tak to nechali být, bál se, že ho vyhodí ze školy. Také je to, že mám handicap.

Offline lycanth

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 112
  • Karma: 0
Re:Šikana
« Odpověď #8 kdy: Říjen 11, 2018, 02:02:43 »
Na zakladni jsme meli zvlastni stav, ze vsichni sikanovali vsechny ostatni, porad se menilo kdo koho. Dvema kretenum jsem dal pres drzku. Druhy byl "tridni postrach", ale jednou me nasral natolik, ze jsem mu omlatil hlavu o stenu pocas hodiny etiky v 8. tride. Ja jsem byl "jednickar" a jeho mel kazdy uz dost, vcetne ucitelek, takze to skoncilo az kdyz se kolem nas shluknul dav a skoncila to ucitelka (nebyl jsem ani silny, jen nasrany a mel jsem delsi ruce). Myslim ze vsichni boli z te situace tak mimo ze jsem ani nedostal dutku ani nic. Jeho ego pak splaslo a co jsem slysel mnoho let pozdeji, se pry predavkoval na heroinu (s nim bylo neco vazne spatne, protoze byl vykopnut z jedne skoly po druhe az tak, ze museli menit mesta; jeden zazitek - nekdy v 7.-8. tride se ozral na vylete a chtel skocit z hydrocentraly).

Stredni byla ok, byl jsem dost rad, ze se tam nedostal ten bordel ze zakladky, i kdyz jsem mel par spoluzaku ze zakladky.

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 258
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #9 kdy: Říjen 11, 2018, 08:34:48 »
Ahoj všichni, já jsem na základce ani na střední šikanován nebyl, ale šikana u nás ve třídě na základce byla a na střední byla jen na škole. Na základce jsem se na šikaně nepodílel, ale ani jsem ji nehlásil učitelům-nějak jsem ji neviděl, nebo nevěděl, že je to vlastně šikana. U nás to bylo tak, že se vlastně jen někdo popral mezi sebou. Na vojně jsem si ale šikanu zažil od starých mazáků- dělání bufetu, kliky za dostání dopisu, barevná hudba atd. Jednou jsem řekl svému mazákovi, ať si najde někoho jiného, že tam nejsem jenom sám a pak jsem měl od něho pokoj i potom od ostatních mazáků. Na vojnu teď už vzpomínám jen na to lepší. Traumata z vojny žádné nemám.