Kapitola 14
Pozůstalost Petry Vranské
Hedvika psala náčrt své práce,pozorovala ty chlapce a psala program, který s nimi bude provádět.Napsala otci,aby ji pomohl takový program sepsat.Byla hlavně zvědavá,jak je to s Filipem a jak toho kluka začlenit do rodiny.Musela však počkat,jak dopadne vyšetření. Kluci koukali na televizi,jen Míša vypadal,jako že je myšlenkami někde jinde. Vstala a přisedla si k němu „řekneš mi to tajemství na co myslíš? Zeptala se ho a pohladila ho." Když na něj promluvila trhnul sebou, což znamenalo, že byl myšlenkama zcela někde jinde. Opřel se o ní a zavřel oči,Hedvika ho začala hladit.Bylo vidět, že je mu do pláče,byl to stesk, který ho sužoval.Míša toho moc nenamluvil a když mluvil,tak jen v kratičkých větách, došlo jí to až teď, vždyť oproti Tomikovi,toho opravdu moc nenamluvil za celou dobu,co je s Hedvikou od něj neslyšela souvislou delší větu.Jediné co z toho šlo usuzovat bylo, že se uzavírá do sebe.Hedvika věděla, že ho nesmí za žádnou cenu nechat, aby si dostavěl svůj svět. „Míšo, řekni mi co se děje?" Vzala mu dudlík z pusy.Podíval se na ní, v jeho očích se zračila bolest. „Stýská se mi" řekl a začal plakat.Vzala si ho k sobě „já vím miláčku,je to pořád živé viď?" Hladila ho po vlasech „ chceš si o tom se mnou promluvit?" Zavrtěl hlavou, ale Hedvika se nedala.„Broučku na trápení a stesk pomáhá, když si o tom můžeš promluvit.Uleví se ti od té bolesti, co nosíš uvnitř." Tekly mu slzy, cítila jak má mokré tričko od jeho slziček. Nechtělo se mu,z nějakého důvodu nemohl o tom mluvit, Hedvika ale věřila, že má spoustu věcí, které by potřeboval někomu říct.Přišlo jí, že neví a nebo neumí svou bolest pustit ze sebe ven. „Ty jsi moje štěstí nešťastný viď?" Řekla mu Hedvika a položila ho na sedačku.Natáhla se k němu a rukou mu otřela mokré tváře od slz.Pozoroval ji, měla pocit, že ji chce neco říci. „maminko" řekl a zavřel oči pokoušel se zastavit pláč,ale nešlo mu to. „Zlobila by se na mě maminka?" Hedvika ho pohladila „a proč by se na tebe maminka měla zlobit?" zeptala se, věděla na co myslí, stále se zaobíral pomočováním, věděla, že ho to trápí.Kterého chlapce v jeho věku,by to netrápilo? Jen si neuvědomoval, že kdyby jeho rodiče žili,tak by se do této situace nedostal.„ Tebe trápí ty plenky viď?" pomohla mu a nemýlila se, Míša přikývl. „Neboj miláčku už jsem ti říkala, že se z toho spolu dostaneme." Řekla mu a doufala, že si to nenalhává. Měla obavu z nadcházejícího vyšetření Míši, protože diagnóza, ukáže jak dlouho bude trvat jeho léčení. „maminko a kdy budeme zdraví?" Zeptal se Tomik.Hedvika se usmála „musíte být trpělivý zlatíčka moje." Dala Tomikovi pusu a on ji pusu hned vrátil. „Míšo, dáš mi taky pusu?" Zkusila ho Hedvika rozptýlit a naklonila se k němu. Míša jí dal pusu a ona ho obejmula.„Tak a půjč mi tu tvou packu.Zkusíme trošku cvičit ano."Začala mu rozcvičovat zápěstí, měl ho stuhlé a i na něm bylo vidět, že ho bolí. „Maminko a proč si mi dala tohle oblečení?" Zeptal se Míša a Hedvika se zasmála „víš Míšo,to dneska nosí i dospělí.Potom ti to ukážu a potom to je lepší jak pyžamko a vám to moc sluší." Otřela mu oči ve kterých stále byla vidět bezmoc a smutek. „Maminko" prolomil mlčení Tomík „proč mě Filip nemá rád jako bráchu a nadává mi." Teď se rozplakal Tomik, měli oba lítostivou.Hedvika si ho vzala k sobě „vy mi dáváte kluci. Neplač miláčku, Filip není zlej,je asi nemocnej víš.Uvidíme,co řekne pan doktor." Řekla mu „ale on tě chtěl zabít." Řekl jí a obejmul „ty hlupáčku na tohle vůbec nemysli." Podívala se na Míšu, ležel a palec měl v puse.Povzdychla si „prstík ne zlatíčko."Vynadala mu palec z pusy,jen se ho dotkla lekl se.Vzala láhev s čajem a položila ho.Začal pít a u toho usínal,vypadal roztomile ale zničeně.Vždy malinko povytáhla savičku od láhve a Míša pokračoval v pití.Když usnul,dala mu dudlíka zpět do pusy. „Tomiku, dáme taky napít ano." Tomík pil a pozoroval Hedviku jak se na něj usmívá. „jste moje štěstíčka oba dva." Když dopil,koukal na pohádku a Hedvika ho pozorovala.Tomik byl ve větší pohodě než Míša,ale i tak tam převládala podivná bezmoc.Jako by v sobě něco dusil.Míša spal,usnul docela rychle.Zavrtěl se a trhnul sebou, začal plakat a Hedvika si povzdechla.„Ššš spinkej ještě, něco se ti zdálo.Neboj jsi doma“ podíval se na Hedviku „ty jsi umřela" řekl jí a plakal dál. Dala mu pusu „ to byl jenom ošklivý sen.Vyhodíme ho spolu pryč." Řekla mu a položila si ho na sebe. „ty tvoje ošklivé sny, musíme zničit spolu." Uklidňoval se "kde je Terezka?" Zeptal se a vzlykal. „musela do školy víš.Bude doma na víkend zase.Míšo, tobě je špatně?jsi bílej jak stěna."Vstala a šla raději pro plenku. Namočila ručník,aby ho otřela studeným ručníkem.Udělala dobře začal zvracet a Hedvika mu dala plenku před pusu.Začal do toho opět plakat „neplakej broučku,nic se neděje" otřela mu pusu mokrým ručníkem. Rozepla mu dupačky,aby šel na něj chlad a rovnou mu zkontrolovala plenky.Byl počůraný,ale to zatím neřešila „dýchej z hluboka ano.Ono to přejde." Chtěl si dát palec do pusy,ale Hedvika ho chytla za ruku. celý se třásl „dobrý Míšo,to přejde uvidíš." Zkoušel dýchat,jak mu Terezka řekla,ale moc mu to nešlo.Celý se třásl a Hedvika ho držela za ruku „já už nechci,ať to přestane" řekl jí a plakal dál. „To je v pořádku broučku,jenom klid, zavři očička a jenom lehce dýchej."Tomik byl z toho zaražený „maminko co mu je" řekl rozklepaně „to nic Tomiku,jen se jeho tělíčko snaží bojovat s tím co má v hlavě víš." Jeho tělo bojovalo s jeho psychikou,byla to forma záchvatu,kterou nezvládal ovládat. Hedvika ho trpělivě uklidňovala a třes ustával, Míša se uklidňoval,bylo vidět, že ho to velice vyčerpalo.„Už je to dobré, odpočívej broučku" hladila ho a Míša usínal.Tomik se natáhl a dal mu do pusy dudlík,Hedvika ho pohladila „ty jsi ale starostlivej bráška Tomiku." Vzala telefon a zavolala otci.„Ahoj tati, můžeš mluvit?“Zeptala se,aby ho nezdržovala od nějaké práce „povídej co potřebuješ?" Popsala mu celou situaci s Míšou „Hedviko,ten kluk je ve stresu a tělo se brání,je to úplně normální.Nech ho prospat,ale hlídej ho na noc mu dej ten prášek.On se potřebuje hlavně vyspat,jak spí kouskovaně,tak ho to zcela vyčerpává.Já se u tebe buď dnes,nebo zítra zastavím.“ Řekl jí a rozloučili se,Hedvika ho potřebovala přebalit,ale nechtěla ho budit.Přikryla ho larisou a nechala spát.Opatrně mu položila hlavu na sedačku. “Maminko,co když umře?" Zeptal se Tomík a začal si protírat oči, Hedvika se na něj překvapeně podívala a vzala ho k sobě. „Ty seš moje trdlo,proč by umíral ty ťunťo.Máš ho rád?“ Přikývl a Hedvika se usmála “neboj, ještě spolu uděláte rošťáren, že vám to bude líto." Položila ho a rozepla mu dupačky „No taky ses hezky počůral, pálí to ještě,jako minule?" Zakroutil hlavou „jenom někdy,ale už malinko." Sundala mu igelitové kalhotky a plenky. Pomalu vstala a vzala Tomika do náruče „osprchujeme tě šmudlo můj." Došla do koupelny a postavila ho do vany. Opláchla ho a namydlila „Máma mi někdy dávala mýdlo i do vnitř.Hrozně to pálilo,pak mě raději koupala Terezka." Řekl vzpomínku a dá se říci, že docela drsnou.Hedvika se podivila „jak dovnitř?" Zeptala se zmateně "vzala mýdlo s tou pumpou a dala mi to sem dovnitř." Ukázal ji močovou trubici,Hedvika ucítila tu bolest za něj.Vyndala ho z vany a pritiskla k sobě začala ho pusinkovat.„No to už ti nikdy nikdo neudělá,takovou ošklivou věc.A proč to dělala?" Zeptala se „říkala, že to tam mám špinavé a proto se počůrávám." Ježíši kriste pomyslela si Hedvika, ta ženská byla tyran a ne matka.Vzala ho do dětského pokoje na přebalovací stůl a začala ho mazat.„Ty Tomiku a jak to bylo s tím počůráváním dříve." Vzala jednorázovou plenku a podsunula mu ji pod zadeček. Zapnula mu ji a posadila ho „Terezka mě v noci budila.A když byla ve škole, měl jsem budíka." Vzala ho do náruče a šla do obýváku.Začala ho oblékat „maminko, proč se nemůžu oblékat sám?" Zeptal se trochu smutně. „Protože jsi můj poklad, který miluji a tak si tě chci obléknout sama.A nebuď z toho smutný zlatíčko." Když ho oblékla a posadila se,tak ji obejmul a dal jí pusu. Míša se zavrtěl a zakňoural, Hedvika ho pohladila jemně po tváři.Sáhla mu na plenku,bylo cítit, že ji má pročůranou.Pomalu si honadzvedla a sundavala mu dupačky.Začal plakat,byl opravdu jak miminko, které vzbudí u prostřed noci na přebalení.„Dáme jenom čistou plenku zlatíčko moje" řekla mu. Dala pod něho 4 látkové,aby to zadrželo víc moči.Byla zmatená ten klouček se počůrával,jak kdyby neměl svěrač. Natáhla mu igelitové kalhotky a dupačky.Měl mezi nožkama hezký balík .Přikryla ho larisou, vzala čajík a dala mu pít, když dopil, vrátila mu dudlíka do pusy. Popadla notebook a začala psát o dnešním dni další poznatky.Tomik koukal na televizi a Hedvika pozorovala,jak se neustále kouše do rtu.Vzala jeho láhev a strčila mu savičku do pusy,byl trochu překvapený,ale vypil celý obsah.„Maminko a proč mi dáváš pít, když se potom počůrám?" Usmála se „No protože musíš pít a to že čůráš je normální." Zavrtěl hlavou, že nesouhlasí „ale ne do plenek.“ Řekl smutně „ale no tak i do plenek šmudlo."Odvětila mu a sedla si zpět k notebooku.Pozorovala ho, během chvilky se začal opět kousat do rtu.Vstala a vzala dudlíka, strčila mu ho do pusy „zase si koušeš ten rtík,zlobidlo moje." po těch slovech dostal na dudlíka pusu.Tomik se usmál ,tak mu přidala ještě jednu. Zvedl ruku a prstem se dotkl její tváře,kousla ho jemně do prstu.„co kdybych tě snědla" zeptala se a Tomik zavrtěl hlavou. Měla je oba moc ráda ,proto věděla, že tenhle boj vyhraje. Slyšela jak se otevřely dveře, Fanda se vrátil domů, vešel do obýváku „ahoj rodinko" řekl a šel do kuchyně.Hedvika vstala a šla za ním,Fanda ji obejmul a dal ji pusu.„Stavil jsem se doma přišel dopis ohledně pozůstalosti Petry.A byla u nás sociálka,nechali tam lístek,abychom se jim ozvali.Nějaká Kudráčová." Hedvika se usmála „Eva, já ji zavolám ať přijde sem." Řekla mu klidně „prodám ten barák, nosí v sobě moc bolesti." Pokývala hlavou na souhlas.„Musím do Prahy zítra,tak že jsem si vzal volno.A jak jste válčili tady?" Zeptal se zvědavě „ty Fando,ty jsi věděl o tom, že Petra malému Tomikovy, dávala mýdlo do močovodu." Podivil se a nechápal jak si to má vyložit. „jak mýdlo a kam mýdlo?" Hedvika mu ukázala do rozkroku a nechtěla mluvit nahlas,aby to Tom neslyšel. Zakroutil hlavou „to jsem opravdu nevěděl, vím že ji vadilo, když se v noci počůral,ale nikdo mi nic neřekl, že by mu dělala tohle." Zakroutila nechápavě hlavou „chudák malej, vůbec se nedivím, že ti nikdo nic neřekl.Ono ani nebylo jak." Řekla trochu naštvaně a Fanda věděl,kam míří „Hedviko, já vím je mi to líto." Podívala se na něj „ještě že měl tu Terezku." Řekla mu, protože věděla, že nebýt Terezky tak ten kluk trpí ještě víc.Chystala mu jídlo a vyprávěla mu o průběhu dne, ale z jejího vyprávění ji vytrhl Míša.„Maminko" zavolal ji a Hedvika šla k němu. „Už jsme se vyspinkali broučku můj." Pohladila ho a Míša přikývl „tak dáme si svačinu?" Zeptala se a Míša zavrtěl hlavou, že nechce. „Ty nemáš hlad?Tak já ti udělám mlíčko co ty na to?" Chvilku zaváhal,ale nakonec souhlasil.Tomik se přišoupnul k Míšovi „už je ti dobře?" Míša kývnul a Tomik se usmál.Začal mu vyprávět jak se bál, když zvracel.Hedvika je nechala, měla radost, že na něj Tomik mluvi. Šla ohřát mléko pro oba dva. Fanda se naobědval a šel si sednout ke klukům.„Ahoj tati" řekl Tomik „ ahoj špunti,jak jste se dnes měli?" Zeptal se „Míšovi bylo moc špatně" řekl mu Tomik a táta pokýval hlavou „já vím,maminka mi říkala, že mu nebylo dobře." Vzal si Míšu na klín a když přišla Hedvika s mlékem, vzal si od ní flašku.Dal Míšovi pít a Hedvika Tomikovi. „Tady máš pozůstalost po ní.Tohle ti hlavně dala jako pozůstalost." Pokýval smutně hlavou „Hedviko, vím, že je to i moje vina.Napravím to všechno slibuju." Věděl, že je Hedvika naštvaná i na něj,ale zároveň mu bylo jasné, že ho neopustí už kvůli dětem. „Maminko, můžu dneska pít už sám večer?" Zeptal se Tomik a Hedvika ho posadila. „Víš co, ještě počkej a dočkáš se ano." Chtěla ho rozmazlovat,to co pro něj neudělala jeho matka,mu chtěla sama vynahradit. Míša pozoroval,jak se s Tomikem Hedvika mazlí,trochu mu záviděl,ale byl rád že je u táty. „Tak co ty špunte, líbí se ti s námi?" Nechtělo se mu mluvit vždy jen přikývnul. „A co kdybychom nechali maminku připravit večeři a šli ven na chvilku." Tomík vypadal nadšeně a Míša pokrčil rameny. Hedvika začala Míšu oblékat a táta oblékal Tomika.Hedvika chtěla Míšu obléknout sama už věděla jak.Položila ho do speciálního fusaku a zapla.Míšovi se tam moc nelíbilo „Nemůžu ti dát bundu a v tomhle ti bude teplo miláčku." Dala mu pusu na rozloučenou a Fanda s nimi vyšel ven.Tomik poskakoval vedle kočáru a pořád se na něco vyptával.Nepamatoval si den,kdy byl takhle s tátou venku a měl z toho očividnou radost. Prošli mezi barákama a procházeli okolo hřiště, kde děti hráli fotbal.Míša je se zájmem pozoroval „Nazdar Fanouši,co ty tady?" Ozvalo se za ním „Ahoj Markéto,jsem s dětmi venku na chvilku." Byla to starší dáma, měla delší vlasy a v obličeji spoustu vrásek.„To je paní učitelka v důchodu." Řekl Míšovi „no už jo a který pak jsi ty?" Zeptala se Míši,ale Míša neodpovídal, nechtělo se mu a hlavně se styděl.„To je náš Míša nemocnej." Řekl Markétě „no vidíš nemocnej, proto se nemusíš stydět a co ty Tomiku?Vyrostl jsi od školky a jak se má maminka?" Tomik hned odpověděl „Dobře, dělá večeři." Fanda chtěl něco říct,ale když viděl Tomika, že bere Hedviku jako svou maminku a dává ji přednost, raději mlčel. „A co ty,jak se ti u nás líbí?"Zeptala se Míši,ale Míša mlčel,bylo mu do pláče a Markéta si toho všimla.Přejela mu rukou po hlavě „ty jsi nějakej nemluvnej,ale počkej ukážu ti svoje vnoučata ano.Radku,Pavle!!" Přiběhli dva kluci „ano babi" ukázala na kluky „tohle je Míša a tohle je Tomáš." Kluci se podívali na Míšu „ahoj" řekli oba současně „Tomáše známe ze školy babi" Tomik je pozdravil „kdy půjdeš do školy" zeptal se ho Pavel „já už tam nebudu chodit" odvětil mu Tomáš „budu chodit s Míšou do školy." Oba kluci se zasmály „a on je postiženej?" Míša ho slyšel a nebylo mu z té otázky vůbec dobře.Babička se na Radka podívala „Radku omluv se!!Hned!To se říká tohle?" Radek se podíval do země „omlouvám se" řekl a jeho babička Míšu pohladila. „No raději půjdem“ řekla Markéta Fandovi. „Nechcete někdy přijít k nám?" Zeptal se Pavel „uvidíme, třeba jednou přijdou" řekl mu Fanda a rozloučil se. Míšovi začali téct slzy „Tati on brečí" řekl Tomik.Fanda si sedl naproti Míšovi na bobek.Utřel mu slzy „já nejsem postiženej" řekl mu Míša a táta se zasmál. „Nejsi postiženej,ale ten kluk byl blbej.Jen mu to neříkej jo." Míša přikývl a Fanda se s nimi vypravil k domovu.
pokračování příště
