Kapitola 11
Pomsta II
Terezka si s babičkou povídala o jejich vlastní matce a ta jen kroutila hlavou. „Můžu Vám říkat babičko?“ Podívala se na ní a usmála se „můžeš, děvenko já budu jenom ráda. „A ty jsi také lékařka babi?“ Zasmála se „ale co tě nemá, kam se na mě všichni doktoři hrabou, já jsem kuchařka, jídlo je nejlepší lék. Však uvidíš.“ Řekla jí a Terezka se zasmála. Pomáhala babičce nosit na stůl. Nalila polévku na talíř, byla hovězí a byli tam opravdu velké kousky masa. Hedvika si vzala Míšu na klín a začala ho krmit, každé sousto mu pečlivě vyfoukala. Děda pozoroval Míšu a usmál se, když viděl jak mu chutná. Tomika si vzal na klín táta a začal ho také krmit. Hedviky rodiče byli úžasní, vůbec to nekomentovali. Když dojedli polévku, začala babička nandávat druhý chod, všem moc chutnalo u oběda si povídali o věcech okolo rodiny. „ A svatbu můžeme udělat tady“ řekla babička s úsměvem. „Vdávám jedinou dceru, tak bychom si to s tátou zasloužili.“ Dodala ještě a Hedvika s Fandou nadšeně souhlasily. Když dojedli, dala Hedvika Míšovi napít z lahve. Trochu se styděl před babičkou a dědou „Nestyď se, tady nemusíš.“ Řekla mu Hedvika a dala mu pusu. „Tak, teď po obědě bude trošku odpočinek.“ Řekl děda a roztáhl sedačku v pokoji pro návštěvy. Oba tam uložili „Podíváme se na plenku Míšo ano.“ Zkontrolovala mu plenku i Tomikovi a usoudila, že ještě vydrží. Bylo ji jasné, že když usnou, tak se stejně počůrají.
Děda tam přišel s knihou a s fajfkou, sedl si do houpacího křesla a dal si okolo krku kostkovanou šálu a na klín si položil starou kostkovanou deku, na které rozevřel knihu. Byl naproti klukům, Dal si fajfku do pusy a vzápětí ji vyndal. Fajfkou ukázal na kluky a řekl „Povím vám prastarý příběh, který se stal a nebo také nestal. Nechám to pouze na vašem uvážení.“ Nadechl se a znovu udělal, že popotáhl z fajfky, která samozřejmě nehořela. „Bylo, nebylo za sedmero horami, bylo město, které se jmenovalo Abraka Dabra, ale nebylo to obyčejné město, to město bylo kouzelné. V tom městě žili malý kouzelníci, byli hodní, ale sužovala je tam zlá čarodějnice Gertrůda.“ Pokračoval ve vyprávění a kluci poslouchali. Vyprávěl to báječně a Hedvika se potichu s Terezkou, vytratila z místnosti a šli za babičkou do kuchyně.
Zatím doma se probouzel Filip, cítil, jak se mu strašně točí hlava. Byl malátný, pod sebou cítil mokro a v pokoji smrad. Chtěl vstát z postele, ale cítil, jak ho neposlouchají nohy. Na stolku u postele měl pití, vzal si hrnek a napil se. Sáhl si do rozkroku a zaúpěl. Uvědomil si, že je jak dítě a začal plakat. Terezka se dobře pojistila, hned co se napil, začal opět usínat. Jeho močový měchýř povolil,.Ještě než usnul uvědomil si, že močí. Usínal s pláčem a volal maminku, aby mu pomohla.
Zatím u Babičky, kluci usnuli a děda si šel sednout ke kávě. „Tak Hedviko, ten váš kluk je v depresi, má úzkostné stavy a neví, jak si s tím poradit. Sám s tím bojuje, do toho jeho pomočování, které neumí zvládat. Když mu napíšu prášky, tak ho zbavíme depresí, ale bohužel jen práškař, tím se nic nevyléčí, ale pouze zaléčí. Zkusil bych být vámi na chlapce hodně mluvit. Probírat s ním veškerá témata a věnovat se mu. Jeho psychika, potřebuje opět nastartovat. Napíši vám léky na potlačení snů, dáte mu vždy jeden před spaním. S tím ostatním si poradíme. Každou sobotu sem budete jezdit a potom si pro něj budu jezdit sám i pro Tomáše. S tím si promluvím, až se vzbudí.“ Řekl jim oběma a šel napsat recept pro Míšu.
Povídali si v kuchyni, příběhy ze života a popíjeli kávu. Hedvika vstala a šla se podívat na kluky, Míša plakal ze spánku. Plakal tiše a Hedvika zavolala svého otce „Koukej s tímhle bojujeme, není to pořád, ale když to přijde, propláče mi celou noc.Vždycky ho proberu, ale ty sny, jako by se opakovali.“ Děda se na Míšu podíval „Budeš mu dávat ty léky a bude spát klidněji.Až s ním budu mít sezení, tak se těch léků postupně zbavíme a on se z toho dostane.Teď ho běž vzbudit, stejně spí už hodinu.“ Hedvika šla k Míšovi a pohladila ho po tváři „Broučku můj, prober se“ řekla a dala mu pusu. „Dáme čistou plenku a půjdeme k babi ano?“ Podíval se na Hedviku, ta ho začala svlékat, sundala mu mokrou plenku a šla do kočáru pro novou. Zabalila ho do čisté plenky a natáhla mu tepláky, nahnula se k Tomikovi „srdíčko, vstáváme“ Tomík se protáhl a zívnul si. Hedvika se usmála a sundala mu tepláky „dáme čistou plenku ano“ řekla mu a Tomík se rozhlížel, jestli nikdo není v místnosti. „No, neboj, jsme tady sami a nikdo na tebe nekouká broučku.“ Stáhla mu plenku a dala čistou „tak a jdeme za babi“ Vzala Míšu a šli ke stolu na svačinu. Babička dala na talířky Míša řezy a do lahví jim připravila mléko. „No jak jste se u nás vyspali? Hedviko, nechceš jim opláchnout obličeje?“ Hedvika přikývla a vzala Míšu do koupelny i Tomika, tam je opláchla a šli ke stolku. Děda se na Míšu podíval „Nechtěl bys dnes posvačit u mě?“ Zeptal se Míši a ten se podíval na Hedviku, byl stále nedůvěřivý. Ta ho dala dědovi na klín „neboj, budu sedět tady a nikam nepůjdu.“ Řekla Míšovi a sedla si ke stolku. „Tomiku, půjdeš ke mně?“ Zakroutil hlavou „k tátovi“ řekl jí a Hedvika se usmála „tak jdi k tátovi.“ Děda krmil Míšu a pořád se ho na něco ptal a Míša buď přikývl, nebo zakroutil hlavou. Když posvačily, vzal si děda Tomika nahoru, položil ho do relaxačního lehátka. „Tak Tomášku, chtěl bych s tebou mluvit o tobě a o mamince, myslím tím tvou maminku.“ Tomik přikývl, bavili se dlouho, Tomáš mu popsal, jak se chovala maminka k němu a jak k Filipovi a jak se počůrával a ona ho mlátila. Sem tam uronil slzu, ale děda, vždy uměl jeho bolest, kterou cítil rozptýlit. „A co ve škole, jak ti to jde? „Nemají mě rádi, pořád mi nadávají, že jsem vrána a blbeček.“ Řekl dědovi a ten mu otřel kukadla papírovým kapesníčkem. „A co maminka Hedvika jaká je?“ Zasmál se „moc hodná, mám ji rád.“ Řekl mu vesele „Tak dobrá, půjdeme teď dolů co ty na to a nebude ti vadit, když budeš s Míšou ke mně občas jezdit?“ Zavrtěl hlavou „nevadí a bude tady i babička?“ Zeptal se „no samozřejmě o tu tě nepřipravím.“ Zasmál se děda a šli dolů. „Tak kluci, kouknete se na telku“ řekl děda a vzal Míšu k televizi.Terezka šla s nimi, aby tam kluci nebyli sami. Děda se vrátil ke stolku „No Fando, můžu Vám tak říkat, když už chcete mou dceru za manželku.“ Přikývl a čekal, že přijdou výčitky a nemýlil se. „Ten tvůj syn Tomáš je citově velmi zanedbaný, vyprávěl mi, jak se o něj starala Terezka a jak se k němu chovala matka. Tomu klukovi chybí mateřská láska. Jeho vzpomínky ho tlačí k depresím a víš, že se může takhle dostat až maniodepresivní psychóze? Vezmu si je na paškál o víkendech oba. Věnujte se těm dětem, Hedviko zavolám do denního stacionáře na psychiatrii a dostanou tam jak výuku, tak odbornou pomoc, ale nebojte se, žádné medikamenty jim dávat nikdo nebude. A Terezka mi říkala, že zítra potřebuje do školy do Prahy, tak ji tam vezmu. Jen nemůžu pochopit, proč nechodí do školy tady u nás.“ Fanda přikývl, všemu rozuměl „Promluvím si o tom s Terezkou, to chtěla její matka, aby byla na intru, protože ji vadilo, že brání Tomáška.“ Děda zakroutil hlavou „no máte co dohánět. No ale už bych toho nechal.“ Hedvika vstala a dala tátovi i mámě pusu „moc vám oběma děkujeme a musíme taky domů.“ Vstali a šli obléknout kluky a připravit se na cestu. Babička jim zabalila buchty a vyprovodila je s dědou ze dveří.
Dojeli domů, měli z té návštěvy velice dobré pocity. Táta popadl Míšu a nesl ho do obýváku, kde ho položil na sedačku. Terezka se šla podívat na Filipa, byla velice zvědavá, jak vypadá. Otevřela dveře do pokoje, přišla k němu a odkryla ho „No Filipe, ty jsi prase, to si nemůžeš dojít na záchod?!“ Otevřel oči. Vypadal jak opilý „Terezko, pomoz mi“ začal plakat, Terezce se chtělo plakat také, protože ji ho bylo líto, ale nesměla polevit. „Řekni pochcal jsem se Terezko!“ Koukal na ní, pokoušel se rovnat si myšlenky, jeho mozek se probíral. „Řekni to!“ Přikázala mu Terezka „pochcal jsem se Terezko!“ Řekl zahanbeně, měla ho tam, kde ho chtěla mít. Do pokoje vešla Hedvika, když viděla Filipa jak vypadá, podívala se na Terezku „To asi stačí Terezko.“ Řekla ji přísně a pomohla Filipovi na nohy. „Jdeme do koupelny a my si promluvíme.“ Řekla Terezce, která otevřela dveře a šla za klukama. Venku stál Tomík a pozoroval Filipa „jé Filip se pokadil“ řekl a šel to sdělit Míšovi a tátovi do obýváku. Hedvika s Filipem došla do koupelny a pomohla mu do vany. Stáhla mu totálně promočenou a pokaděnou plenu. Filip byl zahanben, jako nikdy před tím,ale účinek Lexaurinu ještě neodezněl natolik, aby byl schopen postarat se o sebe sám. Terezka vešla do koupelny a podala Hedvice Filipovo čisté věci. Hedvika Filipovi pomáhala umýt ho a začala na něj mluvit „vidíš Filipe, každému se může stát nějaká nehoda a je jen na ostatních, jak tomu druhému pomůžou. Když se každému budeš smát a budeš ho urážet, tak zůstaneš sám a nikdo ti nepomůže. Chápeš to už?“ Plačky pokýval hlavou, tahle zkušenost musela na kolena srazit i toho největšího borce. Hedvika to věděla, ale rozhodně si nepřála, aby to zašlo takhle daleko.
Když Filipa dostala z vany, pomohla mu do čistého oblečení. „Filipe, vím, že je ti to trapné, ale musíš si ještě vzít plenu a myslím si, že zítra ji nebudeš potřebovat.“ Zakroutil hlavou na nesouhlas „bohužel, jinak budeš mít další nehodu.“ Vyšla s ním z koupelny do pokoje a stáhla mu povlečení z postele. Zavolala Terezku, aby vše odnesla do koupelny. „Ty si tady sedni a já hned přijdu.“ Řekla Filipovi a šla za Terezkou, zavřela za sebou dveře a zůstali tam sami dva „Terezko, ty taková inteligentní bezelstná duše, uděláš něco takového? Tohle přeci nemůžeš Terezko nečiň druhému, co se tobě nelíbí.“ Řekla přísně „Mami, ale on to potřeboval“ pokývala hlavou „Ano, on to potřeboval, ale já myslela, že to skončí gutalaxem. To nebyl jen gutalax a oba víme, že v tom hrnku co měl čaj, byl Lexaurin. A to, že se tak notně pomočil, hlásá i něco dalšího mladá dámo. Nemám pravdu?“ Pokývala smutně hlavou. „S lidským zdravím, si nikdy nehrajeme. Beru, že jsi mu chtěla dát za vyučenou, ale probudila si v sobě temné stíny a doufám, že je necháš spát. A teď jdi Filipovi umýt matraci, má ji špinavou.Tepovač je v ložnici ve skříni.“ Terezka odešla, věděla, že má Hedvika radost, ale pevně doufala, že tohle Filipa naučí alespoň trochu poslušnosti. Hedvika přišla k Filipovi „Tak Filipe, teď si lehni a zavři oči, musím ti dát tu plenu, protože budeš ještě spát a vím, že se probudíš po nehodě. Střevní chřipka je totiž strašná a ty máš nějakou extra. A hodně pít budeš.“ Filip si lehl a Hedvika mu nasadila jednorázovku, měl zavřené oči a koulely se mu z očí slzy. Hedvika mu dala napít čaje, co mu nalila do hrnku. Filip to vypil , byl pořád unavený, ale alespoň vnímal. Terezka přišla do pokoje a vytepovala mu matraci v místě, kde ji měl špinavou od výkalů. Pak ji potáhla na příkaz Hedviky igelitem a pomohla Filipovi do postele. „Dobrou noc bráško“ řekla mu a odcházela z pokoje. „Děkuju“ řekl v polospánku, Terezka se zastavila mezi dveřmi, nečekala poděkování, jen kdyby věděl, kdo zatím vším stojí, asi by neměl důvod děkovat. Šla za ostatními do obýváku, i když ji Hedvika vynadala, cítila pocit vítězství. Hedvika stála v kuchyni a připravovala večeři „Kluci mají chuť na krupicovou kaši, tak uděláme krupicovou kaši.“ Řekla Hedvika a dělala večeři, kluci seděli s tátou v obýváku u televize. „Mami, tak se nezlob, už to neudělám.“ Řekla ji Terezka a Hedvika se na ni usmála „tím jsem si jistá, ty ďáble, že to už neuděláš. Tak dej na stůl talíře a už o tom nebudeme mluvit ano.“ Terezka kývla a šla připravovat na stůl………
Pokračování příště....
