Kapitola 6
Strach ze tmy
V celém domě, bylo ticho všichni spokojeně spali. Z posledních událostí a jejich prožitků se nebylo čemu divit. Hedviky dům, byl útulný a hřejivý, Hedvika sama šla spát a sama sobě si dala slib, že tuto rodinu podrží, jak nejvíc může. V nemocnici byla známá, svou láskou k dětem. Často chodívala na dětské oddělení a četla pohádky. Byla mezi kolegy oblíbená, zvlášť u primáře, kterému pomohla, když odjel ze služby a nikomu nic neřekl. Volali Hedvice, že se nemůžou primáři dovolat a ona za něj letěla do nemocnice. Od té doby na ní primář nedal dopustit, protože Hedvika v nemocnici řekla, že byla s primářem domluvená, ale zapomněla na to. Dostala kárný postih od ředitele, ale poprala se s tím statečně. I u ředitele se ji dostalo uznání, za její chování k pacientům.
Byla 1 hodina v noci, když Hedviku vzbudil hysterický pláč od kluků z pokoje. Rychle vstala a vyběhla z ložnice v pokoji u Míši, byla Terezka a snažila se ho uklidnit. Hedvika přišla k Míšovi a vzala ho do náruče „to je dobrý, ššš už je dobře maličký.“ Míša byl zpocený a celý se třásl. Hedvika ho konejšila v rukou. Vyšla s Míšou na chodbu a Terezka šla za ní „Terezko, běž si lehnout, ať si taky odpočineš, neboj, nic se mu nestane.“ Terezka přikývla a popřála Hedvice Dobrou noc, když šla do svého pokoje uslyšela Tomáše jak brečí. Vrátila se k němu do pokoje „Proč nespíš ty truhlíku.“ Řekla mu „já tady nechci být sám“ odpověděl ji Tomik. „Tak já si vlezu k tobě jo?“ Řekla mu Terezka a když si lehl Tomáš se k ní přitulil a spokojeně oddychoval. Hedvika přišla k sobě do ložnice a položila Míšu na postel, usnul ji v náručí. „Fando spíš?“ Zašeptala na něj „nespím, ale nechtěl jsem se tam motat.“ „Tak teď musíš, přineseš mi plenky? Já je nevzala je počůranej.A namoč mi žínku a malej ručník. Děkuji“ Bez řečí vstal a vydal se splnit její přání. Hedvika opatrně Míšovi sundala plenky. Fanda se vrátil a podal ji věci, pro které ho poslala. Hedvika Míšu omyla žínkou. „Ty jsi vzal podložky, já myslela látkové pleny.“ Zasmála se „Oni už tam ale nejsou.“ Hedvika si uvědomila, že jsou v sušičce, ale nějak na ně zapomněla. Zaklela si pro sebe a natáhla na prostěradlo tři podložky. Položila Míšu na ně a přikryla ho dekou. „Ty ho necháš spát nahého?“ Zeptal se Fanda „pro jednou to nevadí a když se počůrá, tak bude čůrat na podložky neboj.Je to dětská moč, ta tě nespálí.“ Zasmál se potichu „O to nejde, ale aby ráno z toho nebyl špatnej.“ Řekl jí „neboj, nebude spíš Terezka, aby z toho nebyla špatná, že jsem ji ho vzala k sobě. Je mezi nimi pouto.“ Fanda se na ní podíval „ Terezka bude ráda, že má tady Míša někoho jako jsi ty. Holka musí taky do školy a hlavně si musí trošku odpočinout, bylo toho na ní moc.Jste si podobné obě dvě, až mě to děsí, ona by se taky rozdala jako ty.“ Usmála se „Potichu, ať toho drobečka nevzbudíme.“ Lehla si vedle Míši, který spinkal, bylo slyšet, jak spokojeně oddychuje. Hedvika zavřela oči, ale pořád byla ve střehu. Byla v polospánku, když Míša ze spánku poplakával. Pohladila ho po hlavě „ššš spinkej broučku můj.“ Fanda se otočil k Míšovi, který ležel mezi nimi. „Co se mu může zdát?“ Zeptal se tichým hlasem „Má nějaké noční můry, to časem odezní, přijde mi nějaký zmatený, od té doby co jste u mě. A spi už, jsou tři hodiny ráno.“ Fanda usnul a Hedvika vedle Míši spala lehkým spánkem, každou chvilku měla otevřené oči . Slyšela i když čůral, přehnula přes něj podložku a nějak ji to trápilo. Vůbec se nevzbudil, pomyslela si enuréza je svinstvo, ale Míša je dítě a u dítěte je potřeba mít trpělivost.
Bylo 6:30, když se Míša probudil a otevřel oči. Zmateně se rozhlížel okolo sebe. Vůbec nevěděl, jak se dostal z pokoje. Chtěl se posadit, ale nešlo mu to. Hedvika se probrala, jak se Míša zavrtěl. Ucítil pod sebou mokro a začal vzlykat „co je broučku“ zeptala se ho a Míša se na ni podíval, v očích měl strach „Počůral jsem se do postele.“ Usmála se a pohladila ho „máš pod sebou podložky a kdyby ses počůral do postele, tak se nic neděje, to se vypere.“ „ A proč spím nahatej“ řekl a začal brečet. Hedvika se usmála „v noci ses počůral a já jsem tě vzala sem, protože jsi plakal a neměla jsem pro tebe plenky víš.“ Pohladila ho po tváři. „Vůbec se nemusíš stydět Andílku můj, chtěla jsem tě nechat v klidu spinkat.“ Díval se na ní a v očích měl slzičky „já ti teď dojdu pro čisté plenky ju“ Hedvika vstala a šla do koupelny. Vyndala plenky ze sušičky, Terezka akorát čistila zuby Tomikovi. „Dobré ráno, jste šikulky“ řekla jim a šla za Míšou. Sundala z něj deku, zavřel oči, byla to jeho obrana proti studu. Hedvika si toho všimla a usmála se. Natáhla se a dala mu pusu na rty „ty moje štěstí stydlivý, nejkrásnější.“ Otřela ho a podsunula pod něj plenky. Zabalila ho do plenek a vzala do náruče. Vydala se s ním do koupelny, aby mu mohla vyčistit zuby. Fanda už byl vzhůru a uklízel v ložnici. Zabalil pomočené podložky a stáhl prostěradlo. Vešel do koupelny a hodil to do pračky. „Ahoj prcku“ řekl a přejel mu rukou po hlavě. Hedvika vzala Míšu a přesunula se s ním do obýváku. Zabalila ho do larisy. „Jdu udělat snídani“ řekla mu a odešla do kuchyně. „Já chci to mlíčko“ zavolal Míša. Hedvika se usmála „tak bude mlíčko a ty Tomiku, dáš si taky?“ Zeptala se a Tomik přikývnul. Udělala mlíčko a nalila ho do lahví k tomu udělala tousty. Terezka šla pro Míšu, ten byl zabalený v dece, Terezka se usmála a zvedla ho k sobě. „Půjdeme snídat miláčku.“ Sedla si ke stolku a vzala toust, Hedvika to klukům nakrájela na kostičky. Míša se na Terezku podíval „co tak koukáš poklade?“ Zasmála se „já bych chtěl…“ odmlčel se a zvlhly mu oči. „Co bys chtěl, ty Ťunťo, chceš mi to pošeptat?“ Dala k němu ucho „nakrmit od maminky“ začal po těch slovech plakat. „A proč brečíš, tak ji to mám říct?“ Zakýval hlavou na souhlas „Míša si přeje, aby ho nakrmila maminka. To znamená, že já si nakrmím druhého brášku.“ Řekla Terezka a usmála se Hedvika si vzala Míšu k sobě.
Uvědomila si, že ten chlapec ji začal bezmezně důvěřovat, samozřejmě ji to zcela lichotilo. Líbilo se jí, že jí maminko neřekl, ale Terezce řek ať ho nakrmí maminka. Prakticky se dá říci, že ji přijal do svého smutku jako náhradního rodiče. Ona sama věděla, že ho zklamat nedokáže a nikdy nezklame. Trápilo ji, že mu nemůže od jeho problémů pomoci, ale pořád měla dost vytrvalosti na to, aby to zkoušela.
Do kuchyně přišel Filip, oči měl zalepené od ospalek a rozcuchané vlasy. „Filipe, neměl by ses trošku zkulturnit po ránu?“ Zeptala se ho Hedvika mile. Filip ji odsekl „Nejsi moje máma.“ Táta se rozzuřil „ Pán se špatně vyhajal……..?“ Hedvika na něj ukázala ať je ticho, nechtěla tam hádky kvůli klukům. „ Víš Filipe, já nejsem tvoje máma, ale takhle jak jsi přišel, ukazuješ, že tvoje maminka tě neuměla vychovat a chovala doma jedno prasátko víš?“ Terezka vyprskla smíchy a Filip se otočil a šel nabroušeně do koupelny. „Bude po matce, bohužel.“ Řekl Fanda Hedvice. „Nebude, uvidíš on se srovná, chce to čas.“ Řekla mu Hedvika. „Tak co tousty chutná?“ Zeptala se Míši a ten zakýval hlavou na souhlas. Dala mu napít ovesného mléka. Míšovi to mléko chutnalo, bylo sušené, ale jemné. Když kluci dojedli Tomáš šel k telce a Hedvika posadila Míšu k němu. „Míšo, je to dobře? Jseš nějaký bledý.“ Řekla mu Hedvika a sáhla mu na čelo, aby se přesvědčila, zda nemá teplotu. „Bolí mě noha“ řekl Míša „a hodně?“ přikývl a Hedvika vstala a šla pro prášek. „Vezmeš si tenhle prášek ano, to ti pomůže.Budeš trošku ospinkanej, ale to nevadí.“ Dala mu zapít prášek čajíkem a pustila jim televizi. Rozložila jim sedačku, aby si Tomik , mohl lehnout pod deku vedle Míši. Míšovi se klížila kukadla, bylo vidět, že prášek měl docela rychlí nástup. Hedvika se podívala na Terezku „ Neboj, to je Fortral, ten se používá pro děti od 6 let.“ Míša otevřel oči a podíval se na Hedviku „ Zavři očka a zkus spinkat chvilku, ať nabereš sílu. „Můžu ti říkat taky maminko jako Tomáš?“ Zeptal se, bylo vidět, že je po prášku ospalý. Hedviku to nesmírně potěšilo „a neodjedeš pryč v autě?“ Pohladila ho „nikdy neodjedu pryč a můžeš mi říkat maminko.Já budu mít ráda, takového hezkého a milého kloučka jako jsi ty.“ Usínal a na Hedvice bylo vidět, jak ji zvlhly oči. Tomik si toho všiml a pohladil ji „ ty brečíš maminko?“ Hedvika se na něj podívala „ne, mě jen vlítl do očí prach víš?“ Vstala a nechala kluky ležet, Míša spinkal a Tomáš sledoval televizi. Hedvika si sedla ke stolu k Fandovi. „Jsi kouzelnice víš to?“ řekl ji a pohladil ji po vlasech. „On už nevěděl kudy kam, slyšel Tomika a Terezku, jak mi říkají maminko. Přišlo mu to líto, ale věř, že jeho maminka mu musí hodně chybět. Fando, kdyby jste byli s Petrou co k čemu, tak ten kluk, by věděl že má zázemí u vás.“ Terezka si přisedla k nim „ víš, čeho jsem se Hedviko hrozně bála, když jsem s ním byla v nemocnici? Že řekne maminko mě a já mu budu vysvětlovat, že to nejde.“ Začala se smát „Terezko, to ne, spíš hledal oporu v někom starším. Tohle je krok správným směrem, ale Fando já doufám, že Filip se tady bude chovat zodpovědně a nebude dělat zle.“ Fanda se na ni podíval s vážnou tváří „neboj, já mu dám důvod brzo chovat se zodpovědně.“ Řekl ji, byl naštvaný a nebylo se čemu divit. Hedvika se na něj přísně podívala „Žádné násilí a vulgarismy, nebo hádky tady nechci. Tím jste si prošli všichni. A teď bych potřebovala, abys zajel nakoupit a Míšovi kupte něco na sebe volnějšího, abych mu to mohla natáhnout přes sádru na noze a na rukou.Chceš peníze?“ Postavil se a podíval se na Hedviku o dost přísněji. „Hanba by mě fackovala, abych si bral peníze od ženy! Jsem chlap a musím se postarat o rodinu. Terezko a ty pojeď se mnou. Já jdu ještě za Filipem.“ Terezka se šla oblékat a Fanda odešel za Filipem do pokoje. Zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Filip zvedl hlavu od notebooku „no tati“ nadechl se „tak aby bylo jasno, tady končí tohle drzé chování. Hedvika se o nás stará a vaří nám a ty ji budeš respektovat. Mámo ji říkat nemusíš. Filipe, jestli zjistím, že jsi tady dělal zle, tak já potom udělám zle tobě.“ Filip se posadil na postel „ A není ti tati blbí, že ona mojí mámě krade děti?“ Jeho otec zrudnul „ Krade děti? Sám si řekl, že se k nim nechovala správně. Jedinej mazánek maminky si byl ty. Tvoje matka se neuměla chovat. A aby dětem sypala prášky do čaje…… to není matka, ale tyran. Co kdyby to udělala tobě?“ Díval se do země a sáhl do batohu co měl u postele. „Jo, tak abys věděl, že ji křivdíš, tak Tomášovi dávala tohle, aby se přestal počůrávat. Já mu to dával taky do pití.Akorát tady ne, protože mu dělá pití Hedvika.“ Vzal mu platíčko z ruky a došel pro Hedviku. Všechno ji vysvětlil a ona s tím platíčkem přišla k Filipovi. „Filipe, jak často jste mu to dávali?“ Zeptala se ho „někdy dvakrát a někdy třikrát denně.Ale máma to dostávala od známé prý, že je to lék z Ameriky.“ Hedvika zakroutila hlavou „tyhle prášky, jsou diuretika a pomáhají odvodňovat organismus . To znamená, že se tvoří více moči. Nicméně, tím se mi nějak asi dostalo vysvětlení, proč se Tomik počůrává. Má zkrátka poškozený svěrač močového měchýře. Proto měl ve škole ty nehody.. Máš hodnou maminku, co kdyby sis dneska vzal 2 tablety a můžeš si to vyzkoušet.“ Zavrtěl hlavou a Hedvika odešla z pokoje pryč. Byla pěkně naštvaná, Terezka zaslechla jejich konverzaci a když Hedvika procházela řekla jí „ Já to ale nevěděla.“ Hedvika se zastavila a podívala se na ní „ Já vím Terezko, tohle bohužel nemohl vědět nikdo.“ Šla do obýváku a pohladila Tomáše, bylo ji ho líto. Koukal na televizi a vypadal spokojeně.
Fanda s Terezkou odjeli a Hedvika si sedla k Tomášovi. „Tomiku, jak často jsi chodil ve škole čůrat“ Podíval se na ní „skoro pořád, všichni se mi smály. Učitelka chtěla, aby mě máma vzala k doktorovi, ale nikdy jsme tam nešli.“ Pokývala hlavou „ A řekni mi, když jsi se počůrával dřív a Terezka ti pomáhala, to přestalo samo?“ Pokýval hlavou „Terezka mě v noci budila na záchod a nebo mi dala plenku.Pak jsem na noc nesměl pít.“ Vzala si ho na klín „Maminko,mě to tam někdy pálí.“ „A pálí tě to při čůrání a nebo, když se vyčůráš?“ Zeptala se „ já nevím, pálí to, ale to už jsem počůranej.“ Začal vzlykat a Hedvika si ho přivinula k sobě. „To nic maličkej, to zjistíme co je za problém ano.Ale teď si s tím nesmíš lámat hlavu. Terezka ti dala jednorázovku koukám, tak že když se počůráš do ní, tak se nic neděje.A já si tě přebalím sama.“ Zazvonil zvonek u domovních dveří a Míša se zavrtěl. Terezka vyskočila a šla otevřít . Stál tam prošedivělí starší muž, štíhlé postavy v kravatě a v ruce měl černej kufřík. Hedvika otevřela „Ahoj tati“ řekla a dala mu pusu. „Ahoj kotě“ opětoval ji pozdrav. Přišli do obýváku její otec se podíval na Tomáše a na Míšu, který se probouzel. „Dobrý den“, řekl jim a usmál se. „Chceš kávu?“ Zeptala se ho Hedvika „Nene, jsem tu jen na skok, máma ti posílá buchty, jsou v autě i pro ty kluky a děkuje za email. Tak a co potřebuješ odemě.“ Hedvika mu vylíčila vše o rodině, kterou si vzala pod křídlo a o Míšovi a Tomášovi. Bedlivě ji poslouchal, když domluvila, chvilku na ni koukal „ No podívej se z lékařského hlediska zavedení cévky pro dítě, se nedoporučuje, protože dochází k častým infekcím. Plenky také zrovna nejsou vhodnou náhradou, ale při kvalitní péči jsou náhradou více než-li dostačující. U toho Míši, se obávám, že mohlo dojít posttraumatické poruše, která může ovlivňovat jeho vývoj. Dokonce v pozdějším věku, by se mohla dostavit maniodepresivní psychóza.“ Vstal a přešel k Míšovi, který byl vzhůru. „Ahoj, jsem doktor Luboš Stránský, jsem tady tvoji maminky táta, tak že by se dalo říci, že jsem tvůj děda.Ty prý často ze spaní křičíš a když jdeš spát bojíš se něčeho?“ Míša na něj koukal, bylo mu do pláče „tmy“ řekl mu. „Co kdybychom se domluvili a až pojedete do města, tak by jste se u mě zastavili doma i s tvým bráškou.“ Míša se podíval na Hedviku a ta se na něj usmívala a kývala hlavou, Míša tedy přikývl také. „A ty jsi Tomáš viď?“ Tomáš byl zachumlaný v dece, aby nebylo vidět, že má pod teplákama plenky. Styděl se a děda si toho všiml.“ Hedviko, bylo by moudré, aby jste si jeden den udělali čas a přijeli ke mně domů. Uděláme si takové malé sezení. Ten strach ze tmy z něčeho pramení.To ale zjistíme postupem času.“ Pousmál se a šel k Hedvice „Pojď si pro ty buchty.“ Když vyšli ven k autu a dával ji misku s buchtami položil ji ruku na rameno „Máma ti vzkazuje, že když si vezmeš takovou rodinu s dětmi, tak se nemusíš omlouvat. Jsi naše jediná dcera a to že nemáš svoje děti, ještě neznamená, že tě nemáme rádi. Rádi tě budeme mít, i kdybys adoptovala mateřskou školku.A samozřejmě když budou ty děti chtít babičku s dědou, tak víš kde nás najdeš.Zítra jsem doma, tak můžete klidně přijet zítra.“ Usmála se a dala mu pusu na tvář, měla své rodiče moc ráda. Nasedl do auta a odjel. Hedvika šla zpět do domu. Přišla do obýváku, kluci byli na sedačce, pochválila je za to, že byli hodní. Vzala dva malé talířky a dala na ně každému jednu buchtu. „A tady vám posílá babička něco sladkého.“ Začala je střídavě krmit a v hlavě měla jedinou obavu a to, aby Fanda zítra jel s ní k rodičům.
Pokračování příště
