Míša usnul, vzala jsem kroniku, co mi dala máma a první co mě zajímalo, byla závěť. Otevřela jsem ji, byla sepsána na čtyřech papírech. Pročetla jsem si ji celou a byla jsem v úžasu. Dům ve kterém bydlel Míša s rodiči, byl odkázán jemu. Jako celá firma, opatrovníkem jeho majetku byl nějaký Udo Lenge do Míšovo osmnácti let, spravoval celou firmu a zajišťoval její bezproblémový chod. Majetky, co měli v České Republice, ale i Německu a Švýcarsku spravovala Frau Miriam Lenge. Bylo tam napsáno, že v případě žádosti rodiny, která se bude o Míšu starat, jsou povinni, zajišťovat, jeho finanční potřeby. Opatrovníkem syna Michala Janského, byla ustanovena Petra Vranská, tedy moje matka a Fanda Vranský můj otec. Odkazuji ji čtyři miliony korun Českých, které budou vyplaceny rodině až při dovršení osmnácti let mého syna a to pouze v případě, že prožije plnohodnotné dětství a teprve on má právo souhlasit s výplatou těchto peněz. Pokud neprožije plnohodnotný život a budou tyto peníze anulovány, budou věnovány jakékoliv charitě, kterou vybere můj syn Michal Jánský. Četla jsem tu větu stále dokola v hlavě mi okamžitě proudil tok myšlenek. Že by se matka změnila jen kvůli těm penězům, nebo tedy spíše se chtěla změnit? Dost zvláštní situace řekla jsem si. Dále bylo v závěti psáno Tereze Vranské, Filipovi Vranskému a Tomáši Vranskému, bude vloženo na účet, který založí jejich rodiče půl milionu korun každému a tyto finance budou zmrazené až do jejich plnoletosti. Mysleli na nás, moc si je nepamatuji a ani jsem nechápala, proč to udělali. V závěti se psalo, že jejich dům je nám plně k dispozici. Táta tam měl možnost nastoupit do firmy, jako vedoucí pracovník. V případě zájmu Petry Vranské o pracovní pozici je zde počítáno i s touto variantou, dle jejího vzdělání.
To tedy znamená, že můj bratránek má po starostech. Neuvěřitelné, ale pak jsem si uvědomila, že to bohatství, kterému zůstalo, mu nikdy nemůže vynahradit rodinu, kterou ztratil. Zajímala mě ta rodina čím dál tím víc. Dle papírů jsem zjistila, že táta Míši se narodil v Duisburgu. Musím od mámy zjistit jak se poznali a co byli zač. Začala jsem listovat kronikou. Byla tam máma s tetou od malinka. Dokonce mě teta držela v náručí a na fotce se smála na celé kolo. Nikdy jsem se o to nezajímala a najednou jsem dychtila po informacích. Začala jsem přemýšlet, kde má babičku a dědu z Německa. Vzala jsem telefon a napsala mámě sms „ MUZES ZÍTRA PRIJIT?“ Odpověď přišla obratem, že ano. Lehla jsem si a došlo mi, že se ani Iveta dnes nepřišla podívat, trochu mě to zamrzelo, ale možná nepřišla schválně, protože minule když tady byla, nebyl Míša ve své kůži. Usínala jsem, když už jsem byla v polospánku, vzbudil mě Míša, mluvil ze spaní. „Ššššš spinkej“ zašeptala jsem na něj. Pohladila jsem ho po tváři jen se tak zavrtěl, ale spinkal dál. „Terezko, mě bolí bříško“ probudil mě. Aby ho nebolelo, vždyť nebyl vůbec na velké. „Ty můj lumpe, ty jsi zase zadržel kakání viď?“ Pokýval hlavou. Tak zkus hodně zatlačit, moc se mu nechtělo, měl s tím problémy a stále v tom byl stud. „To nejde“ řekl mi „tak víš co, já přijdu vydrž.“ Vyběhla jsem z pokoje a šla rovnou na sesternu „sestři, máme zácpu a bolí ho bříško.“ Sestra se usmála a vzala z vitríny kapky a lžičku. Vrátila jsem se sestrou do pokoje. „Dáme ti kapičky a bříško přestane bolet ano.“ Řekla sestra Míšovi, ten však zavrtěl hlavou a vyčítavě a uslzeně mi řekl, že jsem ho tam nechala samotného a že se bojí. „ Ty jsi šmudlik můj, vždyť jsem byla jen na chodbě.“ Vzala jsem láhev s čajem a podala sestřičce. Ta nakapala do láhve 5 kapek gutalaxu. Dala jsem napít Míšovi, bylo tam asi půl lahve vypil to všechno. „Děkuji Vám“ řekla jsem ji. Byla mladá, mohlo ji být tak 30 let, ale příjemná. Někdy jsem přemýšlela, zda jsou příjemní na každého, nebo jen na mě, že jsem protlačená přes primáře. Sestřička odešla a já sáhla Míšovi na plenku. Měl ji počůranou, ale ne tolik. „Tak a koukej spinkat, za chvilku tě bříško bolet přestane.“ Dala jsem mu pusu. Ještě chvilku poplakával, ale potom usnul. Usnula jsem také, ale k ránu mě opět probudil Míša a samozřejmě gutalax zabral znamenitě. Míša z toho moc radosti neměl, ale já naopak ano. „Jsi šikulka,šššš je to v pořádku, jenom tě přebalím.“ Ležel a já jsem ho pořádně očistila pěnou a řádně jsem ho namazala. Plenka byla pořádně počůraná a díky gutalaxu i zadělaná. Byl jak skutečné miminko, které mi bylo zcela oddané. Když jsem ho umyla,namazala a přebalila, dala jsem mu pro jistotu znovu látkové plenky, kdyby musel ještě jednou na velkou. Přikryla jsem ho dekou, naklonila se k němu a špitla na něj „už je dobře?“ Na můj dotaz pokýval hlavou. Podívala jsem se na telefon, bylo za pět minut půl šesté. Nemělo cenu jít si lehnout, stejně přiběhne sestřička. Pootevřela jsem trochu okno, aby se místnost vyvětrala.
Za chvilku přišla sestřička a změřila Míšovi teplotu „36.8 to je krásný, oproti prvním dnům.“ Řekla a cvrnkla ho do nosu. Očekávala jsem vizitu a rozhodnutí lékaře, zda nás pustí do domácího léčení, nebo si nás tam ještě nechá. Podřimoval, ale každou chvilku kontroloval, zda jsem mu někam neutekla. Bylo sedm hodin, když přišla sestřička a vedla Filipa „Tento mladý muž, byl neodbytný a dožadoval se, abych ho k vám nachvíli pustila.“ Byla jsem zcela překvapená „Filipe, co tady děláš?“
Podivila jsem se, nad jeho příchodem. "Chtěl jsem jenom.... ehm, tady máš pro Míšu pyžamo, mě je malé,ale jemu to půjde obléknout přes sádru." Usmála jsem se, nečekala jsem zrovna od Filipa takové gesto. V hlavě mi ale neustále probíhala závěť, kterou jsem četla.Nějak podezřelé, jak jsou všichni hodní.Musela jsem zavrhnout zaujatý postoj a vyčkávat, nikdo se mi nemůže divit, že jsem po tom všem nedůvěřivá. Nikdy jsem neuznávala lásku jen kvůli penězům. "Děkuji Filipe,ale to mu bude opravdu velké." Podívala jsem se na Míšu,proti Filipovy byl menší a drobnější a to o dost. "Filipe" začala jsem "řekni mi upřímně,ty víš o závěti?" Zarazil se a potom pokýval hlavou. "A neděláte to náhodou všechno jen kvůli penězům?" Musela jsem se zeptat, protože mi to všechno přišlo strašně divný. "Máma řekla" začal Filip "že stejně nic nebude, když ji Míša po tom všem nemá rád. A tys věděla, že má tolik peněz?" Zakroutila jsem hlavou "Ne a je mi to jedno" řekla jsem trochu ostře. "Peníze nejsou zrovna dobrý důvod k tomu,abys někoho přijal do rodiny." Pokýval hlavou a trochu se zastyděl. "Utíkej do školy,jinak bude máma řádit a táta taky." Pobídla jsem ho k odchodu načež hned reagoval trochu uraženě "nemusíš na mě mluvit jak na nějaký dítě." Zasmála jsem se " promiň to je ze zvyku." Míša nás pozoroval a poslouchal náš rozhovor.Při odchodu Míšu pozdravil a zmizel za dveřmi. "Já sem bohatý?" Zeptal se Míša "trošku ano,ale já tě budu mít ráda i chudého." Dala jsem mu pusu "peníze nejsou Míšo všechno víš." Zase ty slzičky se mu zaleskly v očích. " To jsou peníze maminky a tatínka?" Pohladila jsem ho "ano tvoji rodiče chtěli,aby ses měl dobře." Slzy mu tekly po tváři, nebyla jsem si jistá,zda chápe co to pro něj znamená. "Nechci peníze,chci mít maminku." Úplně jsem ho chápala, nemělo to pro něj hodnotu a pro mě také ne. Peníze mu nikdy nevynahradí, že přišel o rodiče. "Já vím Míšo, teď ale na takové věci nemysli ano."
Do pokoje přišla sestřička a přinesla snídani. "Za chvilku bude vizita" řekla s úsměvem. Sedla jsem si k Míšovi a připravila si pro něj chleba. Zakroutil hlavou, že nechce " no tak maličkej, jenom trošku" začala jsem ho přemlouvat. Otevřel pusu a vzal si chlebik a já ho odměnila pusou. "Nesmíš se trápit sluníčko moje" Zašeptala jsem na něj, když baštil. Do pokoje vešel lékař a za ním opět početná skupina sester a lékařů. "Dobré ráno" pozdravili všichni a mladé sestřičky co tam byli přistoupily k posteli. "Tak nějaké komplikace byli?" Zeptal se Primář "jenom bolesti nohy na ruku si moc nestežuje." odpověděla jsem mu. "Tak dnes si uděláme rentgeny a podíváme se na nožku.Když to bude v pořádku,tak bychom mohli jet domů do postele a léčit se ambulantně. Odkryl Míšu a chudáček tam ležel jen v plenkách.Začal plakat, protože se styděl.Plakal potichu a sestřičky ho začali hladit. "Nestyď se, vždyť jsi moc hezký kluk." Nebylo mu to vůbec příjemné, ale naštěstí i od lékařů měl pochopení a uklidňování. "Můžeme si tě přebalit?" Řekla jedna z těch holek a než Míša stačil zareagovat, už mu svlékala plenku. "tady se nemusíš vůbec stydět a my máme rádi, když se můžeme starat o takové hezké kluky." Primář se usmíval "No tak kolegyně,trochu se stišíme." Holky Míšovi dali čisté plenky. A přikryli ho měli z toho legraci a Míša byl spíš vyjevený z jejich reakce. Styděl se,bylo to na něm vidět víc, než kdy před tím. Vizita skončila a já nějak pociťovala radost z toho, že budu mít Míšu doma jen pro sebe. "Ty ses styděl hodně viď" Míša se po těch slovech na mě podíval a přikývl. "Nechci aby mě vydě
li holky" zakňoural vyčítavě, mě to však rozesmálo " ale já jsem taky holka." Řekla jsem a on zavrtěl nesouhlasně hlavou."Ty jsi ale jiná holka." Zasmála jsem se a dala mu pusu " a ty jsi můj truhlík viď?" Do pokoje vešel sanitář, byl to ten, kterého jsem nazvala idiotem. "Dobrej" řekl znechuceně, zřejmě si vybavil první setkání. Nahnul se k Míšovi a zvedl ho i s dekou z postele "seš jak pírko" zasmál se a položil ho na lehátko. "Jdete s námi?" Zeptal se,ale spíš se snažil vyprovokovat konverzaci. Dojeli jsme do čekárny na rentgen. Sanitář šel zaklepat na dveře.Otevřel mladý rentgenista "box 2" řekl jen. Po rentgenech a návštěvě u lékaře jsme jeli zpět na pokoj. Míšovi vytáhli konečně i stehy z hlavy.Trochu kňoural,ale vydržel to. Když jsme dojeli na pokoj, seděla tam matka.Sanitář přehodil Míšu zpět do postele a rozloučil se s ním.Na mě prohodil jenom naschle. Dala jsem Míšovi láhev s čajem, ale před matkou odmítl, že pít nebude."Bolí to" řekl kňouravě. Vzala jsem prášek a dala mu ho do pusy a znovu vzala láhev.Prášek měl v puse, ale pít nechtěl. Matka když viděla jak s ním bojuji vstala,vzala mi láhev a bez řečí ji dala Míšovi k puse.Přijal ji,ale jen proto, že z ní měl strach. Vypil celý obsah a já ho zabalila do když mu matka dávala pít se zájmem ho pozorovala.Míša na oplátku koukal matce do očí, to co jim oběma běželo v hlavě nikdy nezjistím. Zavřel oči a usínal "ahoj" řekla jsem ji."Chtěla bych vědět pár věcí.Zajímala by mě teta se strejdou.Ty jsi věděla, že jeho táta se narodil v Německu?" Pokývala hlavou "ano věděla a taky jsem věděla, že jeho otec byl podnikatel a že mají firmy po Německu. Ale na svatbě jim nebyl on s tou svatbou nesouhlasil.Pavel, teda tvůj strýc přišel s tím, že ho vydědí. Nakonec to neudělal a vše mu odkázal a pomohl mu otevřít pobočku v Čechách." Bedlivě jsem poslouchala a připravovala jsem se, že ji naštvu, protože další dotaz bude směřovat na ní samotnou. "A ty mami, teď budeš na Míšu hodná jen kvůli penězům?" Jen se uculila "čekala jsem tuhle otázku, budu se k němu chovat lépe kvůli tomu, co mi napsala.Ten dopis byl u závěti.Priložila ho k ní, protože tam jasně píše větu, kdybys tady zůstala déle než já a neviděli jsme se.....Ale obsah ti jednou ukážu." Z hovoru nás vytrhla sestra, která vešla do pokoje. "Přijde lékař a dnes odpoledne můžete domů." Řekla mi s úsměvem a na mě dolehla tíseň z obavy, jak to doma bude probíhat. "Propouštěcí správa bude po obědě.A budete chtít sanitku na převoz?" Zaváhala jsem "zjistim to" řekla jsem ji. Vzala jsem telefon a volala tátovi, zda by pro nás přijel, táta řekl, že přijede v jednu hodinu. Míša spal přemýšlela jsem,jak mu řeknu že se vracíme domů. "Mami, že ho doma necháte v klidu,aby se ze všeho dostal.Počůrává se i ve dne,tak nechci abys mu nadávala." Povzdechla jsem si, měla jsem oprávněnou obavu z jejího chování. "Neboj necháme ho prožít plnohodnotné dětství,jako by s námi byl odmalinka." Měla zvláštní úsměv,jako by mi něco říkalo, že v tom bude obrovské ALE. "No nic půjdu domů a tam se uvidíme.Promluvíme si tam." odešla a já zůstala s Míšou sama v pokoji. Spal do oběda, až sestra ho vzbudila svým příchodem. "Tak budeš papat ju" řekla jsem mu. Byla bramborová kaše a karbanátek, tedy alespoň to tak vypadalo a polévka krupicová.Polévku mi snědl celou a druhé jídlo jen z poloviny. Když jsem mu dala napít,tak jsem přemýšlela,jak mu řeknu, že se vracíme do baráku. Ale informovat ho o této skutečnosti bylo nevyhnutelné. "Míšo, dnes si tě beru zpět domů, budeš tam mít Tomika celý den." Vyděšeně se na mě podíval a rozplakal se. "Já tam nechci" řekl mi a já se mu vůbec nedivila. "Neboj zlatíčko už bude všechno jiné a já tam budu s tebou."Hladila jsem ho a uklidňovala, byl z toho špatný. "Zase mě hodí k prasatům když se počůrám." Nikdy tě nehodí k prasatům neboj." Políbila jsem ho a byla stejně nervózní, jako on sám, jen jsem to na sobě nedávala znát. "Oblékneme to pyžamko? Ale nejdřív se podíváme jestli jsme počůraný." Sáhla jsem mu do plenky. "A mám tady svoje počůraný mimi." Zasmála jsem se a stáhla mu plenky. Dala jsem mu jednorázovku a natáhla mu kalhoty od pyžama. Byli mu velké, to samé kabátek, ale i tak mi přišel spokojenější, že je alespoň oblečený. Pavlík proběhlo mi hlavou.Říkal, že má přijít v úterý.
Vzala jsem telefon a vytočila jeho číslo. "Pavlík" ozvalo se na druhé straně."Dobrý den Doktore Vranská Tereza.Dnes,jste měl přijít za mnou do nemocnice a za Míšou,ale oni nás pustili do domácího léčení." "To je v pořádku, zašlete mi adresu kde bydlíte a já zajedu k vám." Byl zlatej, bylo potřeba aby se setkal s celou rodinou,aby sám třeba řekl názor, zda je vhodné pro Míšu tohle prostředí. Poděkovala jsem a zavěsila. Do pokoje konečně přišel táta "tak a teď pojedem a máme pro Míšu obrovské překvapení." Táta přinesl deku,do které Míšu zabalil a vzal do náruče. "No ty jsi chlapák" zasmál se a dal mu pusu na tvář.Já jsem se převlékla do civilu a vyrazila jsem pro propouštěcí papíry. Byli připravené i s pokyny,jak se o našeho maroda starat. Sestřička se s Míšou rozloučila a popřála mu brzké uzdravení. Vyšli jsme z nemocnice ven,byla docela zima "Je zima viď špunte" řekl táta Míšovi "jo" odpověděl mu. Když jsme došli k autu,bylo nastartované a ve vnitř seděl Tomáš. Táta položil Míšu na zadní sedačku a Míša si položil hlavu na Tomášovo nohy. Ten se zasmál "ahoj bráško" řekl mu a hned se divil,kde má dárek, který mu dal v nemocnici. Musela jsem mu dudlík podat a Tomik ho dal Míšovi do pusy.Podala jsem Tomikovi, Mišovu veverku a Tomáš s ní Míšu schválně zlobil. Vypadalo to legračně, protože mu neustále říkal, že mu veverka vezme dudlík. Vyjeli jsme k domovu, Tomík si povídal s Míšou,tedy spíš mluvil Tom a říkal Míšovi, že spolu budou v pokoji, který připravil táta s mámou. Změřila jsem si tátu pohledem a on to zaregistroval.Poplácal mě po noze "klid neboj, budeš mrkat co táta ještě dokáže." Dojeli jsme domů a táta vzal Míšu.Máma už čekala mezi dveřmi.Šla jsem za ním nahoru, Míša byl nějaký vyplašený,bylo na něm vidět, že má strach.Šel do ložnice, otevřel dveře a ložnice byla přestavěná. Místo manželské postele,tam byli postele dvě.Jedna Tomika, normální postel a druhá zcela nová se zatahovacími postranicemi.Vedle ní moje postel. Táta Míšu do ní položil "tak tohle je tvé království.Aby se nestalo, že nám vylezeš z postele,tak má postranice.Terezka bude spát vedle tebe neboj a postranici vytáhne, jen když ti půjde udělat čajík,nebo jídlo." V rohu byl stůl s plenami, jak s jednorázovými,tak s látkovými."To je na přebalování" řekla matka a pokračovala "tady pro tebe máme bodýčka a něco jako dupačky. Ale teď ti to přez tu sádru těžko dáme,tak že budeš v plence jako v nemocnici.Bodýčko dostaneš,to na tebe navléknem je trochu volnější." Byla jsem trochu v šoku, co trochu já byla v obrovském šoku. "No to z něho chcete udělat mimino?" Vyjelo ze mě dost nakvašeně a Míša se po mých slovech rozplakal. "Ne mimino, má u nás prožít plnohodnotné dětství, tak že bude plnohodnotné od začátku." Řekla matka a pokračovala "aby ses ale necítil, že jsme proti tobě,tak Tomík bude s tebou v pokoji a bude prožívat plnohodnotné dětství také.A to by v tom byl čert,abych mu nevynahradila to,co tady trpěl dříve. A teď teprve námitky." Tomáš se zarazil "To jako že budu v plenách?" Máma stála vedle táty a kývla hlavou."No vzhledem k tomu, že jsi říkal Filipovi jak mu závidíš, že pije z lahve,tak ano. A když jsi koupil ty dudlíky,tak nám s tátou došlo, že bude nejlepší ti dát co chceš. "Tak že Tomiku svlékat a ty Terezko se postarej o Míšu. Já zatím...." přišla ke mně a špitla mi do ucha "budu získávat jeho důvěru." Tomik se svlékal,bylo mu trapně to bylo zřejmé na první pohled. Máma k němu přišla a položila ho."Trošku to urychlíme" vysvlékla ho do naha a zabalila do plen.Dostal body a dupačky, které byli celé modré. Dala mu pusu na tvář "tak a teď se najíst a chvilku odpočívat.Míša jedl,tak dostane pouze jogurt jako svačinu.Terezko je v lednici,dojdi tam." Odešla jsem z pokoje, byla jsem naprosto šokovaná,ale pak mi docházelo, že když Míša bude mít vedle sebe Tomika v plenkách, uvědomí si, že se nemá zač stydět.Ale jsem zvědavá co na to řekne Doktor Pavlík.
Pokračování příště
Další díly, hledejte pod názvem Nové dětství Toma a Míši.
