Než jsem mu dozpívala jeho oblíbenou písničku už spinkal.Ležela jsem vedle něj a pozorovala ho. Měla jsem z dnešního dne úžasný pocit a i na něm jsem viděla, že po dlouhé době neměl čas myslet na problémy, které ho trápily. V myšlenkách, ve kterých byli myšlenky plné obav, zda vše co se děje dobrého, není jen chvilková záležitost jsem usnula. Vzbudil mě v noci když plakal, podivala jsem se na telefon bylo 23:15. " Míšo, co pak se děje" pohladila jsem ho, slyšela jsem jak oddychuje plakal ze spaní. Zkontrolovala jsem, zda se nepočůral, byl pěkně mokrý.Opatrně jsem ho svlékala z plenky, nechtěla jsem ho vzbudit. Namazala jsem ho mastí a zabalila.Měl horké tělíčko, přikryla jsem ho a vzala čaj a prášek.Dala jsem mu prášek do pusy "napij se andílku můj." Zašeptala jsem na něj. Začal pít a já jsem mu dala pusu na tvář. Vypil asi půl lahve čaje a pak zakroutil hlavou, že už nechce. Byl rozespalý,otřela jsem mu pusinku. "Spinkej ještě" řekla jsem mu a držela ho za ruku, aby věděl, že jsem u něj.
Usnul během chvilky, poslouchala jsem jak oddychuje usnula jsem vedle něj."Terezko," trhla jsem sebou, koukla jsem se na telefon, bylo půl páté. "Proč nespinkáš?" "Mám žízeň" řekl mi, dala jsem mu napít." Tak a spinkat ještě, je půl páté." Otřela jsem mu pusu. "Terezko" podepřela jsem si hlavu rukou a ležela vedle něj na boku. "Proč nespíš Míšo" zeptala jsem se s úsměvem. "Přijde dneska strejda s Tomášem?" "Určitě přijde, ale ty bys měl spát,abys nebyl unavený až přijdou." Řekla jsem."Mám tě rád" řekl mi a mě to samozřejmě velice zahřálo u srdce."To já tebe taky, protože jsi moje štěstí." Chvilku bylo ticho "Terezko", řekl a otočil na mě hlavu "ano" odpověděla jsem. "Myslíš, že by se na mě maminka zlobila, že mám plenky?" Začal plakat, bylo zřejmé, že ho to velice trápí. "Jsem si jistá, že tvá maminka by to chápala a vůbec by se na tebe nezlobila." Otřela jsem mu slzy z tváře. "A kdy budu zdravej?" Začala jsem mu šeptat do ucha, "musíš mít trpělivost a uvidíš, že se uzdravíš." Tekla mu jedna slza za druhou. "Neplakej Míšo a uvidíš, že to všechno zvládnem a ty zase budeš zdravej kluk." "Stýská se mi po mamince a tatínkovi" řekl mi. "Já vím sluníčko moje" hladila jsem ho po tváři. Dala jsem mu pusu na rty. "Mám tě moc ráda Míšo.A nikdy tě nikomu nedám." zavřel oči a tiše plakal. Bolesti měl v sobě dost, trápilo mě to,ale musela jsem být vytrvalá. Sáhla jsem mu na plenku, cítila jsem jak čůrá."Míšo spinkáš?" Zašeptala jsem. zakroutil hlavou "Broučku můj", začala jsem ho hladit po tělíčku. Nějak mi docházelo, že když prospal celé dny po operaci, tak se vždy pomočil ve
spánku a teď čůral do plenky a já měla pocit jako by si to vůbec neuvědomil. "Sundáme plenku jo" řekla jsem mu. Zakýval hlavou na souhlas.Připravila jsem si jednorázovku, co mi přinesla sestřička a podsunula jsem si ji pod něj.Namazala jsem ho olejíčkem a plenku zapla."Nechci tuhle plenku." Řekl mi a začal plakat. "Jenom přes den ti ji nechám, sestřička říkala, že je šetrnější a je pro děti od 8 do 15 let.Když ji počůráš,tak dáme čistou." Dala jsem mu velkou pusu."Takové mají mimina" řekl mi. Zasmála jsem se " Ty jsi moje nejkrásnější a nejroztomilejší miminko. A neboj až to všechno odezní,tak budeš můj nejroztomilejší kluk na tomhle světě.Předemnou se nemusíš stydět ty můj troubelíku.Nebo se stydíš?" Podíval se na mě. Chvilku zapřemýšlel "Jenom když musím na velkou." Řekl mi. Zasmála jsem se. " To se taky nemusíš stydět, kdyby jsi nekakal do plenky, tak bys musel do toho nočníku, který bych pod tebou držela a to by ses styděl taky a ještě víc." Bylo 6 hodin, když do pokoje přišla sestřička.Položila na stůl čaj a změřila Míšovi teplotu "No dobrý maličkej 37,5. Alespoň máme teploty pod kontrolou.Tak tady máte prášek na bolesti." Podala mi ho a odešla. "Bolí to Míšo?" Zeptala jsem se "hmmm" přikývl. Dala jsem mu prášek a napít čaje. " Za chvilku ti zabere prášek ty můj broučku." "Je mi horko" řekl mi "tak já tě odkryju chvilku jo." Zavrtěl hlavou "Míšo, neodkryju tě celého, neboj ty můj stydlíku." Zasmála jsem se a stáhla mu deku jen do pasu. Bylo vidět, že na něj doléhá působnost prášku. Klížila se mu kukadla "přikreješ mě, kdyby někdo přišel?" Řekl mi. "To víš, že ano." Dala jsem mu pusu. Sedla jsem si k němu "spinkej chvilku a až se vzbudíš,tak se najíš ju." Jen zakýval hlavou a odebral se do říše snů.Vzala jsem si do ruky telefon,abych si zkrátila dlouhou chvíli.Spát se mi nechtělo, tak jsem sjížděla emaily a zprávy.Bylo jich požehnaně.Z mého brouzdání mě vytrhlo zaklepání na dveře.Do pokoje vešel muž okolo 35 let.Byl štíhlé postavy, vlasy na ježka ostříhané a na obličeji strniště.Vypadal velice sympaticky. Podíval se na postel a když zjistil, že Míša spí, zavřel dveře a šeptal "Dobrý den, jsem psycholog Robert Pavlík a vy budete Tereza Vranská a Michal Ječný." Přikývla jsem a on pokynul rukou, abychom si sedli ke stolu.Začal se mě vyptávat na Míšu, abych mu o něm řekla všechno.Vyprávěla jsem mu i útrapy s matkou, které zažil. Vše si zapisoval do sešitu a kladl otázky. "Jak často dochází k pomočování?" Zeptal se "každou noc, pomočí se v noci několikrát.A dnes mě zarazilo, že čůral i když byl vzhůru a včera také 2x." Řekla jsem mu potichu. "No slečno osmi letý chlapec, který přijde o rodiče a to ještě takhle tragicky? Bohužel se to u těchto dětí stává běžně. Noční a denní enuréza není nijak vyjímečná.Byl na vyšetření u urologa, nebo nefrologa?" Zavrtěla jsem hlavou "Tak uděláme nezbytná vyšetření a to hlavně kvůli tomu dennímu pomočování. Samozřejmě až bude schopen. Od úmrtí rodičů uběhla krátká doba, tak že doba k jeho psychickému vyrovnání může být velice trnitá. Tyto děti mohou potom trpět posttraumatickou stresovou poruchou a to spolu musíme zvládnout.Míša Vás má velmi rád jak jsem slyšel.Tak ho podporujte a nebojte se s ním mluvit otevřeně.Na jeho otázky musíte reagovat pozitivně.Jste velice vyjímečná mladá dívka. Pak Vám zařídím školu v denním stacionáři, protože pokud se bude pomočovat ze stresu,tak tam jsou děti se stejnými problémy.Přijdu pozítří, promluvit si s Míšou a zatím si v Praze zjistím informace o jeho prospěchu atd..." Po těchto slovech se rozloučil a odešel.
Do pokoje vešla sestřička a přinesla snídani. "Byl tady doktor Pavlík?Na to, že je neděle, tak jsem se divila že přijel." Řekla mi a usmála se. Míša se zavrtěl "Terezko" "Ano Míšo jsem tady." Zase měl slzičky v očích. "Půjdeš ke mě?" Vstala jsem a šla si k němu sednout. "Bolí tě nožka?" zeptala jsem se ho. Zavrtěl hlavou "Spal si dvě a půl hodiny.Podívám se jestli se mi miláček nepočůral jo?" Pohladila jsem ho a sáhla pod deku na plenku.Byl suchý ještě "šikulka můj seš. Vyčistíme zoubky a budeme snídat." Namazala jsem mu chleba marmeládou a do lahve nalila kakako. Snědl chleba a půl, měla jsem radost z toho jak baštil. Kakao mu chutnalo, dala jsem mu i od sebe. Vypil to všechno, bylo vidět, že má dost. "Tak a teď Míšo se půjdu osprchovat.Zvládneš to tady chvilku?" Podíval se na mě a v očích měl strach. "Přeci se nebojíš, já budu tady ve sprše a hned budu venku." Do pokoje se potevírali dveře, velmi pomalu. "Hádej, hádej, která princezna přišla za svým princem." Ozvalo se za dveřmi. Do dveří vešla Iveta s Ivou a klárou. "Nemáme sebou Zuzku a Zuzku, protože jsou v práci a Karolína přijede později.Ahoj náš princi Míšo." Míša pozdravil tichým hlasem."Tak já tě tady nechám s holkama a půjdu se umýt jo." Zavrtěl hlavou a zvlhly mu oči. Iva k němu přišla a pokynula mi,abych šla do koupelny. "Ty se bojíš?" Sedla si k němu a ostatní holky si přisedly. Když jsem se vrátila, Klára dávala Míšovi napít. "Je roztomilej" řekla a pohladila ho. "Dáš si banán, já tě nakrmim chceš? " Ani nečekala na odpověď a začala ho zbavovat slupky. Dala mu kousnout. Míša se trochu styděl, bylo to na něm dost vidět. Holky se smály a říkali mu, že se stydět vůbec nemusí, protože je pořád jejich malý princ.
"Terezko" zavolal na mě, byla v tom volání žádost o pomoc. "Copak Míšo" Už podle výrazu jsem pochopila, že potřebuje na záchod."Holky počkaly by jste venku?" Řekla jsem jim. Holky to naštěstí zcela pochopily a šli za dveře.Míšu jsem odkryla a sundala jsem mu jednorázovku.Vzala jsem plenky a zabalila ho do plenek."Tak musíš zatlačit a pořádně.Hlavně to nesmíš držet." Podíval se na mě " už to přestalo." řekl mi a já zavolala holky do pokoje a Míšu přikryla. Iveta si k němu sedla a trošku ho odkryla. "Bude ti vedro pod tou dekou a před námi se nemusíš stydět.Tady tě nikdo neukousne." Holky se mu věnovali jak mohli, ale Míša nebyl dnes moc komunikativní.Stýskalo se mu po rodičích. Klára vzala tašku a řekla "Zlatý hřeb dne bude........ Koláče, který pekla moje pohádková babička..." Vyndala tvarohové koláčky a nabídla jeden Míšovi.Zavrtěl hlavou, že nechce. "Ty ani neochutnáš, tak víš co, nechám ti je tady na potom." "Ty jsi dneska nějaký smutný." Řekla mu Iveta a pohladila ho po tváři. Měla pravdu, dnes byl Míša zamlklý, jen pozoroval dění okolo sebe a mluvit se mu vůbec nechtělo. Holky poznaly, že dnes zřejmě bude těžké s Míšou navázat kontakt. "Necháme tě odpočívat, co ty na to." Řekla mu Klára. Míša zavřel oči, bylo vidět, že bude plakat. Iveta i Klára mu otřely slzy, každá z jednoho oka. "Míšo, jen se vyplakej" řekla mu Iveta, věděla, že ho dohání psychická slabost. "Ty dnes chceš být jen s Terezkou viď." řekla mu Klára a Míša pokýval hlavou na souhlas. Holky vstaly a na otázku, zda mohou přijít příště jim Míša pouze opět zakýval hlavou na souhlas.
Holky odešly a já jsem si k němu lehla. "Míšo, nechceš spinkat chvilku?" Zavrtěl hlavou a já jsem si ho natiskla víc k sobě. Hladila jsem ho po těle a konejšila ho. "Terezko, proč maminka s tátou museli umřít?Proč mě tady nechali?" Silná otázka a já absolutně nevěděla, co mám odpovědět.
Pokračování příště......
Zároveň bych požádal o návrhy odpovědí.
