Míša ležel, byl smutný už na první pohled. Vlezla jsem k němu do postele. „Řekneš mi na co myslíš?“ Po této otázce mu sjela po tváři slza. „Ty se na mě zlobíš?“ Řekl mi „Proč bych se na tebe měla zlobit?“ Pohladila jsem ho. „Protože mě musíš umejt, když nemůžu na záchod.“ Řekl a slzy mu tekly po tváři. Plakal tiše, pokoušel se to zastavit, ale nešlo mu to. „Ty sluníčko moje, mě to vůbec nevadí. Jsem ráda, že se o tebe takhle můžu starat a pomáhat ti.“ Zavřel oči, zavzlykal „ Proč mě nikdo nemá rád, kvůli tomu, že se počůrávám?“ Utřela jsem mu tváře od slz „ Ale já tě mám ráda, takového jaký jsi. Strejda tě má taky moc rád a Tomášek taky. Když jsi spinkal, tak tě strejda držel za ruku, to ani nevíš viď?“ Zakroutil hlavou „ přijdou za mnou ještě?“ Zasmála jsem se „přijdou ještě dneska zlatíčko moje.“ Znovu jsem mu utřela slzy a dala mu pusu. Hladila jsem ho po hlavě. „Mám žízeň“ řekl mi, vzala jsem láhev, plenku a dala mu savičku do pusy. Začal spokojeně pít. Otevřely se dveře a vběhlo tam 6 holek. Míša se lekl a zakuckal se. Otřela jsem ho plenkou. Zakroutila jsem hlavou „Holky musíte pomalu“ Holky se smály a přišly k Míšovi. „Jů ty jsi roztomilej, můžu mu dát napít“ řekla ta jedna. A natáhla se pro láhev, koukla jsem se na Míšu, zavrtěl hlavou že nechce. Pochopila jsem ho „ty se stydíš?“ Řekla mu ta jedna. „Nestyď se, my jsme sestřičky tady z nemocnice. Pracujeme na dětském oddělení. Máme moc rádi děti.“ Řekla mu druhá. „ Já jsem Iveta , tohle je zuzka, Iva, Klára, Karolína a Zuzka“ Když je představovala, tak každá se mu poklonila. Bylo to báječné „A my budeme princezny a ty budeš princ. Vybereš si jednu princeznu jo“ řekla mu Zuzka. „Ale jsme chudé princezny, nemáme peníze“ řekla Iva a všechny se začali smát. Zuzka vzala láhev ze stolu a přišla k Míšovi. „A já jsem nejkrásnější princezna a proto se napiješ viď.“ Nabídla mu láhev a Míša kupodivu začal pít. Měl žízeň, jak ho ty holky vyrušily, tak se nenapil pořádně. Zuzka ho pohladila „ty jsi opravdu princ a moc krásný.“ Byl docela kravál, tak že to do pokoje přilákalo sestru. „Co se tu děje??“ Přišla udiveně, zasmála se „ no vidím, že sis našel už holky z celé nemocnice.“ Holky se smály a pořád na něj mluvili.“ Sestřička se během chvilky vrátila „ holky, trochu potichu, tady máte čisté plenky a přinesla jsem vám jednorázovky pro Míšu. Přes den budou šetrnější.“ Položila je na pultík. „Míša se zastyděl a sjela mu slza po tváři. Klára ho pohladila „ Nebreč, tady se ti nikdo smát nebude a když bude, tak mu dáme pořádně do nosu. Tady Karolína je z nás nejsilnější a když ti někdo ublíží, tak ho Karolína vytahá za ucho. Koukej takhle.“ Chytla Karolíně ucho a začala ji tahat „ ÁÁÁÚÚÚ co děláš ty tele“ zakřičela Karolína. Míša se usmál „ Jůůůů holky, ten má hezkej úsměv. Jestli jednou budu chtít nějakýho prince, tak jedině s tímhle úsměvem. A já ti za ten úsměv zítra přivezu moc dobrý koláč.“ Řekla Klára. „A já banány, jíš banány??“ Zeptala se Iva. Míša přikývl „ Tak víš co, zítra ti něco každá přineseme, nějaký dárek a podle dárku si vybereš princeznu jo.“ Začaly se všechny smát. „ Ale teď už musíme běžet, nebo nám ujede autobus a budeme všechny spát s tebou v jedné posteli.“ Řekla Zuzka a dala mu pusu na tvář. Každá mu dala pusu a šli z pokoje. „Iveto..“ zavolala jsem na ni. Otočila se „ Moc ti děkuju“ usmála jsem se na ni. „ To je dobrý, zítra páčko.“ Vystřídal je ve dveřích táta s Tomášem. „ No co to…“ zasmál se „ Chvilku tu nejsme a ty už máš pokoj plnej holek. Ahoj raubíři.“ Řekl Míšovi a dal mu pusu na tvář. Míša chtěl ucuknout jak se lekl, ale táta byl rychlejší.“ Míša byl trochu vyjevený, nečekal takovou návštěvu. Ta Iveta je poklad, sama jsem netušila, že by splnila to, že přijde. „To nejsou holky, to jsou princezny.“ Řekl mu Míša. Zasmál se, „tak to ti nezávidím, takových princezen a kterou si Vaše jasnosti vezmete.“ Zasmál se „ A já vím, jak se jmenovali první Božena, druhá Liběna, třetí Gertruda a ten zbytek byli trojčata krále Vávry.“ Začala jsem se smát „ Tati kde jsi to vzal, takový jména.“ Míša se usmíval. Byla jsem ráda, protože se uvolnil a trochu mohl zapomenout na trápení. „ Tak co, jak ti je šmudlo?“ Zeptal se táta a sedl si k němu. „ Dostal jsem injekci, bolí to jenom trochu.“ Řekl mu Míša. „ A strejdo, představ si, že snídal a obědval.“ Řekla jsem tátovi „no, tak že z něj bude za chvíli silák.“ Řekl mu táta a začal mu mačkat biceps. „Tak a přinesl jsem, knížku plnou pohádek, dietní limonádu, ovoce a tvého kamaráda nového. Počkej, musím ho najít a pozor, je to tady a je to veverka z doby ledové. Já položil past a Tomáš ji chytil.“ Položil ji vedle Míši na postel. Byla větší, měla 55 centimetrů v ruce držela žalud. Míša se na ni podíval a zasmál se. „Děkuju“ řekl. „To byl nápad Tomáše, já jsem ti chtěl koupit noviny.“ Zasmál se. „Můžu k tobě?“ řekl Tomáš a sundal si boty. Skočil k Míšovi na postel „ Tomiku opatrně.“ Řekla jsem mu „neboj my si budeme jenom povídat.“ Tomáš mu začal vyprávět, spoustu věcí a Míša poslouchal. Chytla jsem tátu za ruku „ moc ti děkuju tati“ řekla jsem mu. „Neděkuj, to já děkuji tobě a Míšovi. Teď musíme dát tu hromádku neštěstí dohromady a potom věci co jsme nestihly dřív, musíme stihnout, než mi všichni utečete.“ Zasmála jsem se a začala mu vyprávět průběh dnešního dne a samozřejmě, jsem dodržela slib, který jsem dala Míšovi a neřekla mu o jeho kakání do plenek. „Terezko, Míša brečí“ zavolal na mě Tomáš. Vstala jsem a šla k Míšovi. „co se stalo proč pláčeš“ nic neříkal, koukal na mě. „ Pošeptáš mi to?“ zeptala jsem se. Kývl, tak jsem k němu dala ucho. „Počůral jsem se“ špitl mi do ucha. „Ty ses styděl mi to říct a dlouho jsi to držel viď? “ Špitla jsem mu na oplátku. Zakýval hlavou „ neboj, máš pod sebou podložku a plenky.“ Zašeptala jsem mu do ucha a dala mu pusu. Táta k Míšovi přišel z druhé strany. Naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha „ všechno jsem slyšel a slibuji ti, že ti nikdy kvůli tomu nebude nikdo nadávat, protože jsi náš a vždycky budeš.“ Dal mu pusu z druhé strany. „ Ty si mě necháš i Terezku a Tomáše?“ Zeptal se a plakal. „ No určitě si vás nechal, ty si myslíš, že Vás nechci?“ Díval se na něj slzícíma očkama „ dal jsi Terezce facku.“ Řekl mu plačky. „To byla ta největší chyba, jakou jsem kdy udělal a už to nikdy neudělám. Když zůstaneme všichni spolu, tak bude zákaz někoho mlátit.“
Trošku se uklidnil „ A k tetě se nikdy nevrátíme?“ Táta se narovnal „ Jako že se Vraný jmenuju. Teta už si tě nikdy nevšimne a ano, až vyřídíme vše potřebné, tak odtud utečeme pryč.“ Začal zase plakat „A můžu ti dát pusu?“ Táta se rozesmál „ ty můžeš úplně všechno.“ Naklonil se k němu a Míša mu dal pusu.
Musím na záchod, řekla jsem a rychle zmizela. Stoupla jsem si k zrcadlu a po tváři mi tekla jedna slza za druhou. Bylo to tak dojemné, že jsem musela utéct a myslím si, že táta to moc dobře viděl.
Vrátila jsem se zpět do pokoje. Táta diskutoval s Míšou a s Tomášem o všem možným. Míša, byl po dlouhé době šťastný. Bylo 17:30, když sestra přišla změřit Míšovi teplotu a na stůl položila tác s večeří. „ Tak mi půjdeme zlatíčka naše a uvidíme se zítra. Ať se můžete najíst a odpočívat. Už máš jméno pro veverku?“ Zeptal se táta Míši. „Mám, bude se jmenovat Strejda.“ Táta se zasmál „ Tak to ti děkuju… „ Dal mu pusu a mě také. Když byl ve dveřích „Strejdo..“ Míša začal plakat. Táta se k němu vrátil „ můžu ti něco pošeptat??“ Táta se k němu naklonil „ Můžeš, ale ať nás nikdo neslyší.“ Dal k němu ucho a Míša plačky a polohlasně říkal „ a necháte si mě i když musím kakat do plenek?“ Táta se na něj podíval „ Necháme si tě v každém případě. A vůbec mi tohle nevadí, abys věděl a kdybych věděl, jaký poklad budu mít doma, tak jsem nikdy nedovolil, aby se ti stalo to, co jsi musel prožít. Ale teď už večeřet a spát a zítra zase přijdeme jo.“ Míša mu dal pusu a táta s Tomášem odešli. Přišla jsem k němu „tak Andílku a teď dáme pryč ty plenky a podložku, umyjeme… namažeme… zabalíme a najíme se ano?“ Za každým slovem jsem mu vlepila pusu. Byl nějaký hodně naměkko, musel se počůrat ještě jednou. Přebalila jsem ho a vzala talíř s krupičnou kaší. „Tak a dáme kašičku a pak uděláme hygienu, táta nám koupil zubní kartáčky a pastu.“ Začala jsem ho krmit. Musela jsem opatrně, bylo to dost horké. Když to snědl, utřela jsem mu pusu a vzala kartáček do ruky. V koupelně byla Mísa, do které jsem dala vodu „Tak otevři pusinku“ řekla jsem mu. Vyčistila jsem mu pusu, omyla žínkou a dala pusu.
„Jsi můj andílek viď. Co nožka bolí“ zeptala jsem se „ bolí“ řekl mi. „Tak si zavoláme sestřičku“ šla jsem zazvonit. Sestra přišla „máme bolesti?“ Tady máte Tramal, ať ho hodně zapije. Zvládne to?“ Kývla jsem, že ano a vložila prášek Míšovi do pusy. Dala jsem mu čaj, zapil to „ Lehneš si ke mně?“ Zeptal se „určitě ano šmudliku můj.“ Lehla jsem si vedle něj a vzala knížku, že mu přečtu pohádku. „Já nechci pohádku, já chci abys mi zazpívala tu písničku.“ Zasmála jsem se „ Ty sis ji nějak oblíbil.“ Naklonila jsem se k němu „ Spinkej můj maličký……………………………………….
Pokračování příště
