Bylo asi 12 hodin, když sestřička do pokoje přinesla oběd. „Dobré odpoledne, pro chlapce máme vývar a bramborovou kaši. Má dietku, protože té stravě moc nedal a po narkóze moc těžké jídlo může vyvolat zvracení.“ Položila tác s jídlem na stůl. Byla velmi tolerantní, neřekla před Míšou, že já mám omáčku s rýží. Vzala jsem plenku a dala ji Míšovi okolo krku, aby se nepobryndal. „Míšo, dám ti polévku“ řekla jsem mu a nabrala na lžičku první sousto, trochu jsem ho vyfoukala, aby se nespálil. Otevřel pusinku a sousto přijal. Byla jsem šťastná, že bez protestování jedl. Polévka mu někdy stekla trochu po bradě na provizorní bryndáček. Musela jsem se pousmát, vypadal tak oddaně svému stavu, že to bylo až roztomilé. Když dojedl polévku, utřela jsem mu pusinku a vzala talíř s kaší. Zakroutil hlavou, že nechce. „ Míšo, víš co říkal Pan Primář, že musíš jíst, jinak se neuzdravíš a mě by to moc trápilo.“ Nabrala jsem kaši na lžičku a pofoukala mu ji. Dala jsem mu ji k pusince, otevřel ji a sousto přijal. „Jsi ten nejšikovnější a nejhodnější poklad, jakého mám.“ Dala jsem mu pusu na nos. Snědl tři lžíce kaše a pak už bylo vidět, že skutečně nemůže. Nechtěla jsem ho trápit, tak jsem mu utřela pusu. „Bolí to“ řekl mi roztřeseným hláskem. Pohladila jsem ho po tváři „ já dojdu pro sestřičku jo?“ Zakroutil hlavou „nechci tu být sám“ řekl mi. „Míšo ty se bojíš, vždyť tady jsi v bezpečí“ podivila mě jeho obava ze samoty.. „Nechci aby sem přišla teta“ Usmála jsem se „ Co by tady dělala ty hlupáčku můj.“
„Tak víš co, zazvoníme si na sestřičku, aby za námi přišla“ Šla jsem zmáčknout intercom a vrátila se k Míšovi. „ Já se podívám na plenku můžu?“ Zakýval hlavou na souhlas. Spinkal, než přišla Hedvika, bylo jasné, že bude počůraný. Sáhla jsem pod deku na plenku „ Víš co, dáme čajík a přebalíme plenku“ Dala jsem mu připravenou láhev. Začal klidně pít v tu dobu do pokoje přišla sestřička. Zastyděl se a snažil se jazykem vytlačit dudlík od láhve s pusinky. „Nestyď se, šmudlíku můj“ zašeptala jsem mu do ucha. Zavřel oči a pil dál, byla to jeho obrana proti studu, který pociťoval. „ Tady máte antibiotika a kapky do nosu pro malého. Koukla se na jeho kartu. Poslední injekce byla v noci, tak mu dáme proti bolesti, ale nejdřív mu asi dejte antibiotika. Po injekci bude spát.“ Sestřička se k Míšovi naklonila „ Stydíš se, ale jsi hrozně roztomilý kluk“ zasmála se a odešla. Dala jsem mu prášek do pusy a dala mu hned čaj.
Sestřička se vrátila a měla na tácku desinfekci a injekci. Zrovna jsem Míšu nechávala vysmrkat a dávala mu kapky do nosu, které mu napsala Hedvika. „Tak dáme včeličku na bolest“ řekla sestra a píchla mu injekci do stehna. Trochu zakňučel, vždy když dostal injekci , tak sebou trhnul „Sestři, támhle mám v pytli použité plenky, kam se nosí“ sestra se podívala na zavázaný pytel. „ To měl odnést sanitář, já ho sem pošlu. A vy koukejte něco sníst.“ Řekla mi a odcházela. Na Míšu začala doléhat injekce, kterou dostal a klížily se mu oči. „Zazpíváš mi tu písničku, co jsi mi zpívala?“ Měl prosebný hlásek. Pohladila jsem ho a lehla si vedle něj. Začala jsem zpívat písničku, spokojeně usínal. Potichu jsem vstala, musela jsem mu dát čistou plenku. Když jsem ho přebalovala spal jako miminko, byl kouzelný. Zlehka jsem si ho nadzvedla a vyndala počůranou plenku. Otřela jsem ho, namazala a zabalila do čistých plenek. Šla jsem se najíst, bylo to studené, ale mně to nevadilo. Asi bych se nepřenesla přes skutečnost, že mám lepší jídlo, než on. Uslyšela jsem jemné zaklepání, do pokoje vešel táta s Tomášem. „ Ahoj“ řekly oba současně. „ Tiše, dostal injekci a spí“ špitla jsem na ně. Táta mi podal tašku s věcmi „ tati, já se dojdu osprchovat, počkáš tady?“ „Jen jdi“ řekl mi a sedl si na židli.
Vrátila jsem se s koupelny. Táta stál u jeho postele a držel ho za ruku. „Mluví ze spaní, volal tátu.“ Spinkal, držel ho za ruku a spokojeně spal. „Terezko, já se zeptám, co mu můžeme koupit a vrátíme se. On se alespoň prospí a jak koukám ty taky.“ Vděčně jsem kývla a natáhla se na postel. Táta s Tomášem odešli a já se nemusela přemáhat během chvilky, jsem spala jak zabitá. Probudil mě Míša jak kašlal. Otevřela jsem oči a podívala se na telefon, který mi táta přinesl s věcmi. Spali jsme tři hodiny. Až jsem se podivila nad prospaným časem. Vstala jsem a vzala láhev k umyvadlu, abych ji vypláchla a dala mu do ní čaj. „Terezko“, měl správně rozespalí hlas. Došla jsem k němu a pohladila ho. „ Proč nespinkáš?“ Začal plakat „ Já chci kakat“ chápala jsem ho, byl to ten okamžik, který ho trápil. „Míšo, tak já pod tebe vložím nočník a zkusíš to do něj?“ Vyndala jsem ho, byl pod postelí. Když ho viděl plakal a kroutil hlavou „ Já chci na záchod.“ Vlezla jsem si k němu a začala ho hladit po bříšku. „To zatím nejde andílku můj.“ Řekla jsem mu a dala mu pusu. Měl ten samý výraz jako po čípku, skousnuté zoubky a po tvářích se mu koulela jedna slza za druhou. „ Miláčku můj, vykakej se do plenky a zase tě umyjeme jo.“ Kroutil hlavou na nesouhlas, vůbec jsem nevěděla, jak mu mám pomoci, ale trpělivě jsem ho konejšila. „ Zlatíčko, nesmíš to takhle držet, protože potom budeš mít zácpu a já ti budu muset dát čípek. Nestyď se broučku, je to naše tajemství. Jenom zatlač a zavři očička.“ Plakal, ale poslechl trochu zatlačil a začal plnit plenku. „ Jsi nejúžasnější a nejhodnější andílek můj a nikomu tě nikdy nedám.“ Dávala jsem mu jednu pusu za druhou. Plakal a mě to bolelo, ale musela jsem být silná, abych ho nestresovala já sama pláčem. „ Tak co sluníčko?“ zeptala jsem se. Jenom kývnul a zakryl si dekou obličej. Odkryla jsem ho a dala mu znovu pusu. „Andílku, nemusíš se stydět. Moc tě miluju.“ Špitla jsem mu do ucha. Ozvalo se zaklepání na dveře.“ Moment!!“ Zakřičela jsem, abych ho ochránila. Šla jsem ke dveřím a otevřela. Stál tam lékař „dobrý den, jsem doktor Polesný neurolog.“ Řekl mi a byl překvapený mou reakcí. „Dejte nám 10 minut doktore prosím.“ Řekla jsem mu. „Nějaký problém?“ Zeptal se mě „ ano“ pusou jsem mu naznačila toaleta. Usmál se a pochopil. „Přijdu za chvilku.“ Otočil se a odešel. Vrátila jsem se k Míšovi a šla mu sundat plenku. Byl uslzený, sundávala jsem mu plenku a pořád na něj mluvila, abych ho uklidnila. Začala jsem ho otírat. Trošku jsem si ho natočila, abych ho mohla celého očistit. Vzala jsem čisté plenky a podložku. „Míšo, já tě nechám ležet nahého na plence a přikryju tě ju? Abys nebyl pořád zabalený v plenkách“ Nic neřekl, tak jsem to tak udělala.
Ozvalo se zaklepání na dveře a lehké pootevření „můžu?“ Ozval se lékař „ jistě, pojďte dál“ vyzvala jsem ho. Míša měl uslzené kukadla, lékař k němu přišel „ Ahoj, jsem doktor Polesný a trošku si tě vyšetřím. Podívám se ti do očí, ale nejdřív ti maminka utře slzy jo.“ Kousla jsem se do spodního rtu. Další blbec, pomyslela jsem si. Snad ani nevidí, že nejsem tak stará, abych byla jeho maminka. Míšovi vytryskly další slzy, ale přikývl. Začala jsem mu utírat oči „ To nic sluníčko, to nic“ chápala jsem ho, proč plakal, dalo by se říci, že to byla od doktora podpásovka. Chtěla jsem mu něco říci, ale nechtěla jsem v Míšovi budit další vzpomínky. Jenom jsem se na něj podívala a zakoulela jsem očima, abych mu dala na vědomí, že udělal přešlap. Kupodivu to pochopil, vzal mi z ruky kapesník a sám mu utíral oči. „ Já jsem ale trdlo viď, teď jsem to celé popletl.“ Byl famózní, stále na něj mluvil zcela klidným hlasem. „ Myslíš, že bys mi mohl odpustit?“ Až jsem se děsila, jak šel rovnou k věci. Míša se na něj koukal, když mu lékař utíral kukadla „Ty jsi byl u potoka, vypil jsi ho a teď mi to určitě pouštíš do kapesníku viď.“ Řekl mu s úsměvem. „Můžu tě posadit? Až si sedneš, tak tě tady …..“ nevěděl jak mě má nazvat, tak jsem mu musela pomoci „ Terezka“ řekla jsem rychle. „ Terezka podepře a ty mi řekneš jak se cítíš.“ Míša přikývl. Lékař ho chytil pod lopatkami a pomalu zvedal. „Točí se mi hlava“ řekl Míša a pobledl. Položil ho zpět vzal si propisku do ruky „Tak a teď jenom očima pozoruj tu propisku.“ Míša poslouchal. „ No rentgen nám neukázal, že by tam byl problém v hlavince .Ale mám podezření na rovnovážný nerv, který mu může dělat problémy. Napíši vám léky, které mu budete dávat. Přijdu se podívat za tři dny. Ležet, nevstávat při komplikacích stačí říci sestře a ona mě zavolá." Rozloučil se a odešel
Pokračování příště
