Chvilku jsem se musela natáhnout, byla jsem unavená.Sestrička mi přinesla erární župan a noční košili.Natáhla jsem se na postel a během chvilky jsem spala. Vzbudil mě šramot, otevřela jsem oči a podívala sse na Míšu.Nebyl ve své posteli, vyskočila jsem z postele.Trhla jsem sebou, bože byl to sen.Ležela jsem stále v posteli. Vstala jsem a podívala se na Míšu, spinkal naštěstí.Odkryla jsem přikrývku, byl počůraný a celkem dost.Jednorázová plenka byla pěkně nasáklá. Opatrně jsem mu ji sundala, připravila jsem si plenky.Všimla jsem si, že na přebalovacím pultu byl olejiček s mastičkou.Omyla jsem ho a natřela, spal jako když ho do vody hodí. Zabalila jsem ho do čistých plenek.Dala jsem mu čtyři plenky raději. Čípek ještě nezabral, přikryla jsem ho a musela se usmát, vypadal kouzelně, když jsem ho přikryla až ke krku. Na dveře zaklepala sestřička a potichu vešla.Nesla mi večeři, zavrtěla jsem hlavou, že nechci. "Jen jeste, musíte taky něco sníst.Změřím mu teplotu." Řekla a vzala laserový teploměr "38.1 trochu mu stoupla.Pak si ho ještě přeměřím.Nazte se a klidně si lehněte.Je 19.45 kdyby něco,tak zazvoňte, intercom je u dveří." Vzala jsem rohlíky byl u nich nůž a sýr, nebyla jsem vůbec při chuti. Natáhla jsem se na postel.Sestra odešla a zavřela dveře. Usnula jsem, ani nevím jak dlouho jsem spala, vzbudil mě Míša plakal. Vyskočila jsem z postele " Co pak Míšo, jsem u tebe." Pohladila jsem ho. "Bolí to" řekl mi uslzeně. "Dala jsem mu pusu "Zavolám sestřičku ju?" Odběhla jsem ke zvonku na Intercomu. Po zmáčknutí pípal a blikal červeně.Rozsvítila jsem a šla jsem zpět k Míšovi.Byl pobledlý "Chci zvracet" řekl mi, vzala jsem čistou plenku a trochu víc ho posadila.Dala jsem mu ji před pusinku.Do pokoje vběhla sestra, "má bolesti sestři." Zkontrolovala kapačku "dáme mu injekci a ještě jednu kapačku." Injekci mu dala do stehna na pravé noze. Potom si vzala nový pytlík s tekutinou a zavěsila na stojan. Injekce zafungovala během chvilky.Míša usínal "Je to dost silné, bude spát.Až dokape tahle kapačka, tak mu dáme další až ráno." Položila jsem ho a utřela mu pusinku. "A to zvracení?" Zeptala jsem se "to je po narkóze u dětí zcela běžné, z toho strach mít nemusíte." Usmála se na mě. "Ten čípek zabere?" "No nebojte určitě ano,jen ho nesmíte zatím zvedat.Pohodlnější pro něj bude do plenek." kývla jsem na souhlas "Vím to doktor mi to dal na vědomí, když mi řekl,abych ho přebalila z té jednorázovky." Míšu jsem přikryla,aby byl v teple.Během chvilky spal.Sestra odešla a já se natáhla na postel.
Usnula jsem,spala jsem asi tři hodiny."Terezko, já chci kakat." Vstala jsem a šla k němu.Měl zkousnuté zoubky.Bylo vidět, že se mu chce opravdu hodně.Teď to bude boj, pomyslela jsem si.Sedla jsem si k němu a rozsvítila nad jeho postelí bodovky. "Míšo,vstávat teď nemůžeš, máš plenku, tak se vykakej do plenky." Řekla jsem mu laskavě. "Nechci do plenky, nejsem mimino" začal plakat.Úplně jsem ho chápala, ale neuměla jsem si představit dávat pod něj nemocniční nočník. "Jsi moje miminko, bude to naše tajemství a já nikomu neřeknu, že jsi kakal do plenky." Začala jsem ho hladit po bříšku, snažil se to zadržovat, ale nakonec bolest bříška ho donutila, aby povolil."Ty... jseš... ten... nejšikovnější... poklad... jakého ...vůbec... mám" Za každým slovem, které jsem řekla, jsem mu dala pusu na tvář.
Odkryla jsem ho a začala svlékat plenky. Zdravou rukou si zakryl obličej.Styděl se,ale přemáhal ho spánek. Namočila jsem žinku a začala ho čistit. Za chvilku byl zase čisťounký. Zabalila jsem ho do čistých plenek. "Chci spát u tebe." Zakňučel z polospánku. Lehla jsem si vedle něj, postel byla pro dospělého pacienta, tak že tam bylo místa dost.Namáčkl se na mě spinkal. Ach jo pomyslela jsem si, kdyby jeho příchod k nám nebyl tak krutý, tedy pro něj,tak jsme mohli dovádět s Tomáškem někde venku a ne v nemocnici.
Usínala jsem, bylo mi vedle něj moc dobře. Cítila jsem se,jako bych ho měla od malička. Noc nebyla jednoduchá měl kašel a rýmu.Plakal ze spaní, jednou volal maminku jednou tatínka. Musela jsem ho konejšit. Otevřely se dveře a vešla sestřička. Šla mu Překontrolovat kapačku. Když zjistila, že je prázdná odpojila ji.Usmála se, když odcházela "Moc toho nenaspíte" špitla na mě. "To nevadí" špitla jsem na oplátku já na ní.
Musela jsem na záchod, potichu jsem se od Míši vytratila. Na záchodě jsem uslyšela jeho pláč. Rychle jsem se přesunula k němu.Když mě uviděl sklidnil se "kde jsi byla" řekl mi vyčítavě a uslzeně. "Bojím se být sám" lehla jsem si vedle něj "na záchodě ty ťunťo.Neboj nikam ti neuteču ty moje miminko nemocný." Hladila jsem ho po hrudníčku. "Bolí to" řekl mi a promnul si očička."Bolí to hodně?" Zeptala jsem se."Jo" a začal poplakávat. Šla jsem zazvonit na sestřičku. Za chvilku přišla "Máme bolesti viď" pohladila ho. "Musím se domluvit s lékařem, zda můžeme dát ještě injekci." Řekla sestřička a odešla. Ležela jsem u něj a hladila ho po ovázané hlavě. "Je mi zima" zabalila jsem ho víc do deky."Chtěl bych ti něco pošeptat" řekl mi.Na první pohled bylo zřejmé, že má bolesti a že se zastyděl když mi to řekl. Šla jsem uchem blíž k jeho pusince "Počůral jsem se a studí to" špitl mi do ucha a hned mu vytryskly slzy. "Ty hlupáčku můj, já vím,že tě to trápí, to počůrávání,ale uvidíš, že se toho časem zbavíme." Pošeptala jsem mu na oplátku.Měla jsem v hloubi duše radost, že už se předemnou tolik nestydí. Vstala jsem a šla mu sundat plenku. Když jsem mu ji sundavala, vešel doktor se sestrou. Míša si zakrýval pindika ovázanou rukou. Styděl se a vypadalo to moc roztomile.Vzala jsem plenky a podsunula mu je pod zadeček.Zabalila jsem ho do nich a rychle přikryla, abych ho netrápila. "Tak před doktorem se stydíš a před holkou ne." Řekl mu lékař žertovně. "To neni holka, to je Terezka" řekl mu a doktor se rozesmál. "Takhle jsem holky ještě nerozlišoval.Bolí tě víc ruka, nebo noha." "Noha" řekl mu Míša. Lékař si vzal propisku a vyplou propiskou, přejel po prstech na noze, které vykukovaly z té sádry. "cítíš to" zeptal se. "Ano, ale bolí to" "No ta injekce na bolest, to ještě trochu tlumí.Dáme mu kapačku sestro s analgetikama. A dáme čajík, budeme hodně pít. Vzal jeho kartu a něco do ní psal. Rozloučil se a odešel z pokoje. Venku se rozednívalo, noc jsem spíš probděla než prospala, ale zvládala jsem to dobře. Vzala jsem hrnek s čajem a dala Míšovi napít. Moc se to nepovedlo jak ležel steklo mu to po stranách pusy na polštář. Sestra to uviděla, když dávala kapačku. Zasmála se " já vám donesu láhev, bude se mu lépe pít.Co vy na to?" Kývla jsem na souhlas "Děkuji" řekla jsem ji.
Usínal, bylo vidět, že se snaží hlídat si mě, ale únava ho přemohla.Na chodbě byl docela hluk, slyšela jsem pláč dítěte a sestřičku, která s někým mluvila.Ozvalo se zaklepání na dveře, vešla mladá dívka s lahví. "Iveto ahoj." Špitla jsem, byla to kamarádka ze školy. "Ježíš čau" řekla mi, podívala se na postel na Míšu. "Nesu ti láhev, jsem tady na praxi" řekla a vzala džbán s čajem.Přelila ho do flašky "už o tom klukovi všichni vědí, je hezkej.Chudáček a opravdu přišel o rodiče?" Dala jsem si prst na pusu "pšš ať tě neslyší" řekla jsem ji. "Můžu mu dát napít?" Zeptala se mě. "Styděl by se, nese to moc špatně jak dopadl." Sedla si k němu a podívala se na něj. Míša sebou trhnul a otevřel oči. Lekl se " kde je Terezka" začal natahovat. "Tady jsem neboj, to je teta Iveta.." Iveta se zasmála " Nejsem teta, ale jenom Iveta.Tady v nemocnici, se říká, že je tady nějaký mladíček, který je nemocný a který má trápení a velké a že je statečný,tak jsem se musela jít podívat, který to je." Po těch slovech ho cvrnkla do nosu.
"Nejsem statečný, neumím chodit na záchod" řekl a po tváři mu sjela slza. Až mě překvapil s tím co ji řekl.Cítila jsem v krku opět obrovský knedlík.Moc ho to trápilo a já měla teď pocit, že ho těmi plenkami trápim.Iveta však zareagovala ihned a řekla bych, že bravurně. "Právě proto, jsi statečný, že jsi si nechal dát plenku a víš, že se to musí léčit.Můžu ti dát napít?" Zeptala se ho a otřela mu slzu na tváři. Podíval se na mě a já se usmála a kývla něj. Iveta vzala láhev a nabídla mu ji k pusince.Přijal ji a začal pít, ona se usmívala a řekla mu "jsi úžasný a moc hezký klouček." Překonával stud, což bylo dobře. " Můžu za tebou ještě přijít?" Zeptala se ho a on přikývl. "Tak já přijdu, než půjdu domů a představím ti své kamarádky."
Otevřely se dveře a vešla starší sestra "Vizita, Iveto ty nemáš co dělat.Ať už jsi na oddělení." Iveta se zvedla a bezeslova odešla. Za sestrou vešel primář a asi 6 lékařů a 4 sestřičky. Primář se usmál na Míšu, otevřel desky ve kterých měl jeho kartu. "Tak chlapec Michal Ječný po úrazu.Pád ze schodů......." Pokračoval a ukazoval rentgeny, které Míša absolvoval. "Sestři posaďte mi ho." Sestra odkryla Míšovi přikrývku " ty ostudo, ty máš plenky" Míša začal plakat, primář se podíval na sestru " Paní kolegyně, když se rozdávala hloupost, tak jste stála v první řadě!." Nekřičel,ale mluvil dost rázně. "Ale já to myslela......" Primář ji přerušil "ne vy jste nemyslela, kdyby jste poslouchala, co jsem říkal na poradě ráno, tak by jste si tu uštěpačnou poznámku ušetřila." Otočil se na sestřičky, byli mladé "Holky posaďte mi ho." Sestřičky k němu přišly. "Jů ty si hezkej kluk, posadíme tě jo.A utřeme ti slzičky." Smály se a pomohly mu sednout si."Točí se mi hlava." řekl plačky Míša. "Položte ho, pošleme na tebe neurologa.A co nožka, zahýbej mi trošku prstíkama na noze.Tak a teď na pacině. Co dáváme na teploty?" "Sirup máme,ale od operace jsme nic nedaly." Řekla jsem " dáme paralen, klidně do čaje a sirup na kašel.A na rýmu dáme kapky ve spreji.A smrkat, ať nemáme zastydlou rýmu.No a když všechno bude dobrý, tak bychom mohli příští týden v pondělí domů." Rozloučil se s námi a odešly.
"Já už ty plenky nechci." Řekl mi, když jsme zůstali sami. "Ty hlupáčku můj, z toho co ti řekla ta baba si nic nedělej.Když ti je nedám a ty budeš spinkat, tak se počůráš." "Ale každý se mi směje" Pohladila jsem ho "Každý se ti nesměje, jen hlupák se ti směje." Přišla sestra a donesla snídani "moc se omlouvám, nějak jsem si neuvědomila co říkám." Byla jsem pěkně naštvaná " no moc vám děkuji, to jste mi pomohla." Vylítla ta slova ze mě nkvašeně. "Promiňte....." Přerušila jsem ji " vy taky promiňte" "tady máte pro špunta loupáky a máslo. Primář říkal, že musí nabrat sílu." Kývla jsem a namazala loupák máslem.Nakrájela jsem ho příborovým nožem a sedla si k Míšovi. "Já nechci" špitl mi "Míšo, něco sníst musíš." Zadržoval slzy "Já nechci potom kadit do plenky." "Ty jsi zlatíčko o tom už jsme přeci mluvili." Naklonila jsem se k němu "je to naše obrovský taajemství a já nikdy nikomu neřeknu ani slovo." Udělala jsem jako že zamykám pusu a virtuální klíč vložila do jeho ovázané ruky." Otevřel pusu a já mu tam vložila první sousto. Měla jsem radost, protože to že jedl byla správná cesta k uzdravení.
Snědl loupáček a půl. Nechtěla jsem ho dál nutit. Sáhla jsem po flašce a dala mu čajík. "Bylo to dobrý?" zeptala jsem se. "hmmm děkuju" přikryla jsem ho " A teď spinkat, ať nabereme sílu jo." Podíval se na mě "A budeš tady?" Zasmála jsem se " A kam bych šla ty truhlíku můj.Budu pořád u tebe neboj.Teď zavři očka." Poslechl mě naklonila jsem se k němu a začala mu do ouška zpívat " Spinkej můj maličký, máš v očích hvezdičky, tak usínej, tak usínej." Usínal a byl kouzelnej. Lehla jsem si k němu a zavřela oči.Povedlo se mi během krátké chvilky také usnout.
Ze spánku mě vytrhla sestra.Odpojovala prázdnou kapačku.Protože viděla,že Míša spí položila na stůl prášek v malé mystičce a nosní sprej. V tichosti odešla. Míša dýchal pusou, jak měl plný nos, tak mu ani nic nezbylo. Vstala jsem potichu a šla mu do čaje rozpustit prášek. Sáhla jsem mu na čelo, zavrtěl se,ale spinkal dál.Teplotu měl a já si uvědomila, že ho sestřička nezměřila. Potichu jsem se vytratila ven z pokoje. Přivřela jsem dveře a šla za sestřičkou."Sestři můžete mu změřit teplotu? chytla se za hlavu "já na to zapomněla jak na smrt, moc se omlouvám." Vrátila jsem se do pokoje Míša spal. Sestřička mu změřila teplotu "38.7 Dejte mu ten prášek." Řekla a zapsala teplotu do jeho karzy, která byla na posteli. "Stolice byla?" Kývla jsem na ni. Vzala jsem láhev s čajem a dala ho Míšovi do pusy. Začal pít, měl sucho v puse z toho jak nemohl dýchat nosem.Vždycky když se napil, tak mu trochu čaje vyteklo z pusy ven. Vzala jsem kapesník a utřela mu pusinku.Dopil láhev a spinkal dál.Sáhla jsem mu z lehka do plenky, abych ho nevzbudila.Mokro tam měl,ale nebylo to tak hrozné.
Ležela jsem vedle něj, když někdo zlehounka zaklepal. Otevřely se dveře a dovnitř přišla Hedvika."Má pořád teploty zašeptala." Kývla jsem na ni "38.7 měl" zašeptala jsem. "Já si ho poslechnu" špitla na mě.Odkryla ho a přiložila na něj stetoskop. Lekl se i když ho Hedvika zahřála dechem na jeho horké tělíčko, byl příliš studený. "To nic, neboj poslechnu si tě jenom."
"Ty antibiotika ještě nevzal viď, musíme je začít dávat.Teď nás poslední události trošku zaskočili." Ale on je má táta" řekla jsem ji. "To nevadí napíšu jiné a vyzvednu je tady v lékárně, budeš mu je dávat po osmi hodinách."
Míša byl vzhůru, koukal ospalejma očima kolem sebe.
Hedvika mu koukla do pusy a prohmatala mandle. "Tak jak je ty hrdino náš." Zeptala se ho s úsměvem.
Pokračování příště...........
