Tento příběh mám v hlavě už strašně dlouho.Snad se bude trochu líbit
Začal nový pracovní týden a já musel brzy ráno vstát,protože mě čekal pracovní pohovor v novém zaměstnaní. Měl jsem se dopravit ráno na pul 8,takže jsem vstával o pul 7,abych se v klidu nasnídal,vypil si kávičku,udělal ranní hygienu.Když jsem vše splnil vyšel jsem z domova a šel jsem směr nové zaměstnaní.Když jsem dorazil na místo určení,cesta trvala asi tak 20 minut pěšky,tak jsem přišel k jedné budově kde byl zvonek,zazvonil jsem a čekal.Ozval se takový jemný hlásek v mikrofonu"prosím?"řekl jsem že jdu na pohovor.Paní už o mně věděla,otevřela dveře a šla mi naproti.Když jsme se potkaly , navzájem jsme se představili a ona mi dala do ruky papír na kterém bylo napsáno,že vše co se dozvím na pohovoru zůstane v tajnosti.Podepsal jsem papír a šly jsme do jiné místnosti,kde jsem čekal na jinou paní se kterou sem měl vést pohovor.Otevřely se dveře a vešla taková,celkem mladá žena.Sedla si naproti mě a začala se vyptávat.Padaly otázky tipu,kde jsem pracoval,jakou mam praxi,dále ji zajímalo jakou mám rodinu,zdraví a tak dále.Rozhovor skončil a ona řekla,že mě do výroby vzít nemůže,protože už bych nepřišel,ale že mi ukáže fotky co se ve firmě vyrábí.Ukázala mi několik tech fotek,ale něco mi tam chybělo,všude byly stroje a výrobky,ale žádní lidé.Prohlídka fotek skončila a ona se mě zeptala zda do toho půjdu a nastoupím na místo k nim do výroby.Nezbylo mi nic jiného než na to kývnout,protože sem hledal práci a tak jsme se domluvili na tom,že nastoupím hned od dalšího dne.Jediné co mi připomněla bylo to,že musím o svém průběhu v zaměstnaní nesmím říci nikomu,ani rodině,přátelům,prostě mlčet.Já souhlasil zvedl se,podal paní ruku a odešel domů.Po cestě mi stále vrtalo v hlavě to,co se tam vlastně děje,na fotkách žádní lidé,žádná ukázka v provozu,dosti jsem se bál.Došel jsem domů poklidil jsem si a šel se dívat na televizi.Přišel večer a já šel zalehnout s hlavou velkou jak balón,protože jsem stále přemýšlel co mě čeká v nové práci.Nenadálo se a já usnul.
Spal jsem tak krásně,že mě vzbudil až budík druhý den,kdy jsem měl jít do nové práce.Vstal jsem opět o něco dříve,abych stihl jako vždy kávu,snídani,připravit si svačinu,opláchnout se.Když jsem tohle vše splnil,vydal jsem se do práce.Došel jsem opět k budově,kde jsem měl pohovor a zazvonil.Paní mě hned pustila dovnitř a přišla pro mě.Zavedla mě přes nějaký dvůr do další budovy,já ani nevěděl že je to tam tak velké,zazvonila a řekla mi,že mám počkat a šla zpátky do kanceláře.Najednou vešla paní v bílém a měla kolem krku zavázanou roušku,pozvala mě dál do místnosti.V té místnosti bylo vše zvláštní,zvláštní vybavení.Řekla mi abych se posadil na lehátko,udělala mě různé vyšetření,změřila tlak,zkontrolovala páteř.Potom t přišlo,začala rozbalovat něco zvláštního,hned mi to přišlo jako plena,ale nevěřil jsem tomu,byla to plena,dala ji pod můj zadek,nasypala na mě pudr a plenu zalepila,poté mi řekla ať si sednu,já si sedl a ona začala rozbalovat dudlík s velkou savičkou,zeptal jsem se jí "co to má znamenat?"...než mi stihla odpovědět měl jsem dudlík narvaný v puse,potom mi odpověděla"Včera jste podepsal papír,že souhlasíte se vším co se v této firmě odehrává a budete dodržovat pravidla."Dále jsem se dozvěděl,že tohle jsou ty pravidla,dělat v plenách s dudlíkem v puse a po celou pracovní dobu ho nesmím vyndat z pusy,je to prý skrz to aby se lidé mezi sebou nebavili a věnovali se své práci.Dále mi bylo řečeno že na hale kde budu pracovat nejsou záchody takže ty pleny budu používat jak na čurání tak i na kadění,a přebalovat mě budou lidé k tomu určeni,dudlík mi může vyndat jen mistrová pokud se mnou bude chtít mluvit jinak je to pod pokutou 2 000 kč. Co jiného mi zbývalo než poslouchat,protože být po výplatě o 2 000 kč chudší to raději ne.Zavedla mě do hale,kde mi došlo proč na fotkách nejsou lidé,všichni zaměstnanci byly oblečení jako já,pleny a v puse dudlík.Paní v bílém mě předala mistrové,byla to krásná dáma,ta mi vyndala dudlík abychom se spolu mohly bavit.Prozradila mi další věci ohledně pravidel v hale,byly to takové věci,že svačinky budu mít v místnosti,kde jsou tzv. vychovatelky,které mě nakrmí z kojenecké lahve,přebalí do čisté pleny a půjdu znovu pracovat.Řeknu vám takové zaměstnaní jsem teda v životě neviděl.Paní mistrová mi dala zpět dudlík do pusy a to mi bylo jasné že už nemám mluvit,zavedla mě k pracovišti kde mi ukázala mou práci,kde šlo o výrobu součástek do aut a odešla.Prvních 12 hodin v práci uběhl jako voda a skončil mi pracovní den,byl jsem zbaven dudlíku,plen a šel jsem domu.
Pokračování příště.
