Speciální škola.
2:noví spolužáci, tělocvik a spaní ve škole.
Když jsem se vzbudil druhý den ráno po našem nástupu do školy tak mě bylo jako vždy příjemně. Moje plínky byly jako vždy pořádně mokré a taky pěkně naplněné kakáním. Jiřík ještě spal a tak jsem měl chvilku na přemýšlení. Hlavně mě zajímalo kdo má dnes přijít do školy jako naši spolužáci. Později sem se k této úvaze vracel a zjistil, že jsem jí uhádnul jen z části. Příchod druhého spolužáka byl velmi překvapiví a způsobil i několik nepříjemností. Tak jsem se docela těšil na tělocvik. Po chvilce bylo slyšet, jak se Jiřík protáhnul ve své postýlce a posadil se.
,,Ahoj Vlastíku tak jak jsi dnes spal? Já dobře a už se těším do školy“ pozdravil mě zvesela on.
,,Ahoj Jiříku, no spal jsem celkem klidně. Jsem zvědavý kdo přijde jako náš spolužák a taky na tělocvik se těším. To víš, já sportem dost vždy žil „odpověděl jsem mu já.
Dál sem se už nedostal,protože pro nás přišla maminka.Ta nám popřála dobré ráno a pak hned jako vždy náslodovalo přebalení do čistých a suchých plínek.Po snídani jsme vyrazili směr škola.Divil sem se,že maminka bere a menší baťůžek na věci.
,,No to víte kluci, dnes budete muset spát ve škole. Já mám noční takže se uvidíme až zítra po škole“ řekla a šla k autu.
Když nás vysadila před školou, tak odjela pryč. Já a Jiřík jsme zamířili do šatny, kde jsme si sundali bundy a vzali si bačkory. Pak jsme se vydali do třídy. Jiřík si sednul do lavice a já do ní zajel s vozíkem. Za pár minut se ozvalo zvonění a začala hodina. Jako první byla na řadě matematika a kontrola našich úkolů. Ten jsme měli s Jiříkem v pořádku a oba jsme dostali za něj jedničku. Po chvilce se ozvalo zaklepání a vešla paní řiditelka. Hned za ní vešel di třídy Petr z chaty.
,,Dobré ráno milé děti,takVám vedu nového spolužáka a hned příští hodinu k Vám přibude ještě jeden. Tenhle se jmenuje Péťa. Přestoupil k nám se svojí školou ze zdravotních důvodů. Je totiž zcela odkázán na plenky a na jeho původní škole by je nemohl nosit. Doufám, že se brzo skamarádíte a budete spolu vycházet. Sedni si Péťo támhle do volné lavice směrem do uličky“ řekla paní ředitelka a odešla.
Když Péťa procházel kolem nás, tak mrknul jedním okem. Otočil jsem se k Jiříkovi a zašeptal mu:
,,Tak mě první typ vyšel brácho“.
Chtěl jsem ještě něco dodat když se zepředu ozval učitel.
,,Vlastíku, neruš nebo dostaneš dudlíka.Radši pozoruj výklad učiva.“ řekl a začal vykládat rovnice.
Hned po skončení hodiny jsme se oba otočili směr k Péťovi. Ten se zvednul a přišel k nám.
,,Ahoj kluci tak teď už snad víte, co jsem myslel tím, že budeme mít společné jarní prázdniny“ pověděl nám zvesela a sednul si na lavici.
Aniž to tušil, tak mi nabídnul pěkný pohled. Mezi nohama se mu slušně rýsovali plínky.
,,Ahoj Péťo no když nám mamka řekla, že přijdou noví spolužáci tak jsem si na tebe vzpomnělo, bude super chodit do stejné školy. Jsem zvědavý kdo ještě má přijít. Mamka říkala, že ho taky známe „odpověděl jsem mu já.
Při tomhle povídání sem ucítil jak právě čůrám do plínek které joul čím dál víc vlhké.
,,Hele jak se chodíte nechat přebalit? Já ještě vydržím tak hodinu a pak už to bude nutné“ zeptal se nás Péťa.
,,To je jednoduché Péťo. Až budeš potřebovat tak se chodí na ošetřovnu. Já bych řek, že tam taky po téhle hodině s Vlastíkem zamíříme „odpověděl Jiřík.
Za chvilku zazvonilo a začala hodina českého jazyka. Uprostřed hodiny se ozvalo zaklepání a vešla opět paní ředitelka.Za ní vešel nový spolužák. Při pohledu na něj jsem doslova strnul. Jiřík mě chytnul za zápěstí a stisknul mi ruku.
Novým spolužákem byl totiž Pavel z chaty.
,,Tak děti vedu vám posledního spolužáka. Jmenuje se Pavel a přišel k nám, protože měl na svojí škole potíže s chováním. Je moc dobře seznámen s pravidly naší školy tak je doufám bude dodržovat“ řekla paní ředitelka a poslala ho do lavice.
Ještě během hodiny mě na lavici přistál složený papírek. Byla tam jen dvě slova, ale věděl jsem moc dobře kdo to psal.
,,Nazdar mimina“ stálo tam doslova.
Byl to Pavel kdo mi ten lístek poslal. Hned po skončení hodiny jsem se já, Jiřík a Péťa vydali na ošetřovnu se nechat přebalit do čistých plínek.
,,Teda pánové tohle byl šok. Já si při něm normálně pustil do plenek. Co ten tady dělá by mě zajímalo“ ozval se Péťa hned na chodbě.
,,No taky je mi to záhada.Doufám,že si nic netroufne. A to nejen k vám dvěma, ale i k ostatním. Sice mám vozík, ale ruce mám silné dost na to aby dostal jednu do nosu“ odpověděl jsem mu já.
,,Hele ty taky asi dostaneš jednu, ale záhlavku za řeči nemístné. Nic nezkoušej varujeme tě předem oba“ řekl na to Jiřík.
Netušil sem, že první konflikt bude ještě o přestávce a pak další při tělocviku. Když jsme se všichni vrátili do třídy, tak sem uviděl Pavla, jak se hrabe v lavici kterou jsme měli s Jiříkem. Roztočil jsem kola vozíku a než mě mohli kluci zastavit, tak už sem u něj byl. Přiklapnul jsem desku stolu a chytnul Pavla za ruku.
,,Tak hele hošánku,jak tak koukám na chatě ti to nestačilo co? Tak dávej pozor ať se ti něco nestane tady. Sice kvůli tobě mám zase vozík, ale ruce mi slouží až moc dobře“ pronesl jsem k němu výhružně a nahlas.
V tu chvíli celá třída ztichla a všichni nás sledovali.
,,Komu budeš vyhrožovat mimino jedno. Tebe teď skolím bez potíží“ odpověděl mi Pavel do očí.
Naštěstí začalo zvonit a všichni si sedli na svá místa.
Po této hodině následoval mnou již dlouho očekávaný tělocvik. Nejdřív jsme všichni zamířili do šatny. Byl to hodně zvláštní pocit. Najednou v jedné místnosti tolik dětí které měli na sobě plínky. V očích Pavla sem viděl doslova výsměch všem kdo je měly na sobě. Když jsem se za pomoci Jiříka i Péti převléknul do sportovního tak vešel dovnitř učitel na tělocvik a tlačil před sebou jiný vozík. S ním zamířil hned k nám. Pan učitel mě byl dosti povědomí jen jsem nevěděl odkud
,,Ahoj Vlastíku, tak si teď přesedni do tohoto vozíku. Ten je určený do tělocvičny, protože je odlehčený“ pozdravil mě a nechal ať si přesednu.
Potom už jsme zamířili do tělocviny.Ta byla velmi zajímavá. Bylo jasně vidět že je přizpůsobená pro děti z různým postižením. Nejdřív byl nástup.
Pan učitel si zapsal kdo vše, je na tělocviku přítomen.
,,Tak děti teď Vám povím něco o Vašem novém spolužákovi, když některé věci o něm už víte. Je to zde přítomný Vlastík, který ještě před úrazem hrál závodně karate. Dokonce to dotáhnul až na mistra republiky ve své věkové kategorii. Já ho znám moc dobře právě s různých zápasů kde jsem býval hlavní rozhodčí. Jsem rád, že ho opět vidím. Sice je po úrazu nohy, ale pokud vím tak jeho ruce jsou stále v dobré kondici, takže ho nikdo moc nezlobte jinak se může něco stát. Jinak Ti Vlastíku dnes doporučím zatím obecný tělocvik a potom Ti rád nabídnu nějaký sport kterému se budeš moc věnovat“ řekl pan učitel.
V tu chvíli co mluvil o karate jsem si na něj vzpoměl.Jenže se hned našel někdo kdo zpochybnil jeho slova a to dost nahlas.
,,Ten skolí leda tak komára mimino jedno. Má plíny jako další pochcánci tady“ prohlásil Pavel.
,,Pavle, paní ředitelka mě na tebe upozorňovala ohledně chování. Takže Ti tímto vyslovuji napomenutí a uděluji první trestný bod“ řekl pan učitel.
,,Tak děti, nejdřív se zahřejeme poklusem kolem tělocvičny. Samozřejmě ti kdo jsou na vozících jezdí jen na něm“ vyzval nás a všichni se dali do pohybu.
Když jsem za sebou měl druhé kolo, tak se vedle mě najednou objevil Pavel. Zrovna když jsem zatáčel, tak najednou do mě prudce strčil a já spadnul z vozíkem na zem. Hned jsem se otočil a když mě chtěl ještě kopnout tak sem mu chytnul nohu a strhnul ho na zem taky. Než se nadál byl jsem na něm a zkroutil mu ruku za záda.
,,Tak ty nepřestaneš mě napadat a ostatní taky jo?“ prohlásil jsem já.
To už k nám přiběhnul pan učitel který zřejmě neviděl začátek co se stalo.
,,Co se tady děje? Co to má Vlastíku znamenat?“ zeptal se mě.
Já Pavla pustil a on se hned zvednul. Jiřík který stál vedle mě zvednul vozík a já se do něj rychle vyšvihnul.
,,On mě schválně napadnul a zchodil mě na zem“ prohlásil Pavel.
,,Co lžeš Pavle. Chodil jsi ho ty a ještě jsi ho chtěl kopnout. Moc dobře jsem to viděl nejenom já“ ozval se Péťa.
,,Je to tak Vlastíku?“zeptal se mě pan učitel.
Podíval sem se na Pavla který tam stál s povýšeným úsměvem na tváři.
,,Ano pane učiteli. Přesně tak se to stalo. Když mě chtěl kopnout, tak sem ho strhnul na zem abych se ubránil. Vy sám víte, že takovéto bránění je povolené „odpověděl jsem mu já.
,,Takže ty Pavle jenomže napadáš jiné spolužáky slovně a dokonce i tělesně, ale ještě lžeš učitely.Dobrá nastal čas abys byl potrestán. Nyní si pro tebe přijdou z internátu a odvezou tě do místnosti kde začne tvůj trest. Jak bude dlouhý a jaký rozhodne paní ředitelka která vše naštěstí viděla na kamerách které jsou zde umístěné!“ prohlásil směrem k němu.
Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešli dvě ženy s obřím kočárkem. Rychle se chopili Pavla a hned ho pevně připoutali do kočárku a rychle odvezli pryč.
,,Tak a teď rozcvička“ řekl pan učitel a pokračovala hodina.
Po rozcvičce bylo cvičení na nářadí. Když skončilo, tak si mě pan učitel zavolal k sobě.
,,Tak Vlastíku, vzhledem k tvé síle v rukách Ti navrhuji závodně jezdit na vozíku.Schodou okolností tento sport trénuju, takže ti teď dám na sebe kontakt a přihlášku do oddílu. Tu nech podepsat doma a když budeš chtít tak můžeš začít ke mně chodit.“ Řekl mi pan učitel.
Po skončení hodiny byla delší přestávka. Tu jsem využil k tomu, abych se nechal opět přebalit. Když sem se vrátil do třídy, tak už na mě všichni čekali. Někteří dokonce tleskali a udiveně na mě pohlíželi. Zařadil jsem se do své lavice.
,,Hele co to má znamenat?“ zeptal jsem se Jiříka.
,,To znamená Vlastíku, že jsi sklidil obdiv od všech za to jak jsi se jich zastal“ řekl chlapec který seděl před námi.
,,Jo a já jsem Jarda kluci. Tedy fakt musím říct, že sílu a mrštnost máš pořádnou“ dodal ještě ke mně.
Oba jsme se mu ještě jednou představili.
,,Hele Jardo, co bude s Pavlem netušíš náhodou? „zeptal se ho Péťa který sek nám přidal.
,,Tak to Vám kluci klidně řeknu. V této chvíli už dostal pěkně na zadek no a pak ho zabalí do plen a přivezou v kočárku na hodinu. Bude pevně připoután a v puse bude mít dudlík.Bude moc jen poslouchat co se vykládá. Až skončí vyučování tak ho odvezou do pokoje a dají ho do speciální postele s mřížemi.Samozřejmě,že pleny bude muset pěkně používat k tomu čemu jsou určené“ odpověděl nám on.
Když sem si ho prohlédnul, tak mi hned došlo proč a plenkách mluví. Sám je měl totiž na sobě. V tu chvíli zazvonilo. S paní učitelkou na Vlastivědu zároveň vešla paní která v kočárku vezla Pavla.Za ní vstoupila pana ředitelka.
,,Tak děti, váš spolužák Pavel byl potrestán za hrubé porušení školního řádu. Zaprvé se posmíval ostatním pro plenky a také napadnul jiného spolužáka a ještě lhal učiteli. Takže jeho trest bude následující. Bude nosit a nucen používat pleny a také po určitou dobu bude připoután do kočárku. Jak bude dlouho omezen v pohybu záleží pouze na něm. Plíny bude nosit dva týdny.“ Řekla paní ředitelka a odešla.
Když se potom paní co přivezla Pavla sním otočila k nám, tak jsem si ho prohlédnul. Měl na sobě overal v růžové barvě se zapínáním na zádech. V rozkroku se mu moc pěkně rýsovali plíny. Bylo vidět, že jich má pořádný balík. Paní ho zavezla do lavice a sedla si vedle něj na židli. Když projížděla kolem nás, tak jsem se podíval Pavlovi do očí. Viděl jsem v nich vztek i to, že se šíleně stydí, v jaké se ocitnul poloze.
Při hodině bylo najednou slyšet, jak se snažil sebou vrtět v kočárku. Paní se k němu nahnula a i když šeptala bylo slyšet, co mu říká.
,,Jestli potřebuješ čůrat nebo kakat tak to pěkně pusť do plínek. Nemáš jinou možnost než se pěkně počůrat nebo pokakat“.
Tato hodina byla už ten den poslední a tak jsem já i kluci zamířili směr internát. Tam už na nás čekala jedna paní.
,,Ahoj kluci, tak tady vítejte. Mě a moje kolegyně budete oslovovat teto a samozřejmě nám budete vykat. Vím o vás třech, že jste všichni odkázáni na pleny. Ty vám budeme samozřejmě měnit pouze my“ řekla nám na uvítanou.
Ukázala nám pokoj a nechala, ať se pře vlékneme do věcí na doma.
Pokračování příště.
