Speciální škola
1: nástup do školy , pravidla , první úkoly doma.
Tento příběh je jako každý předtím zcela vymyšlený.Volně navazuje na příběh ,, Moje nejlepší prázdniny“ který končí právě v okamžiku,kdy maji jít jeho hlavní dva hrdinové do nové školy.
Zimní prázdniny ve kterých mě maminka splnila můj velký sen skončily.Po celou dobu jejich trvání,ze mě udělala malého klučinu,který nosí plínky a další dětské oblečení.Velmi se mi její zacházení semnou líbylo.Plenky jsem si tak oblíbyl,že jsem na ně nakonec zůstal zcela závislí.Maminka si vzala také do péče Jiříka,kterého jsem znal od ní z práce.On se tak stal mým bráškou.Na chatě jsem ho seznámil s kamarádem Petrem,který také jak jsem zjistil nosí plínky na vše jako my dva.O prázdninách jsem se stačil poprat s jedním z kluků na chatě a obnovil si tak zranění na noze.Od té doby jsem musel jezdit na vozíku a být zavislí na všem co udělají za mě ostatní.
To vše se mi honilo hlavou,když sem se vzbudil ráno v první školní den po prázdninách.Za chvilku jsem uslyšel,jak se v postýlce protáhnul Jiřík.
,,Ahoj bráško,tak jak se ti spalo a jak se těšíš na školu?“ pozdravil jsem ho zvesela.
,,Ahoj brácho,no těším se na ní dost.Mě škola vřdycky šla dobře tak to snad bude pokračovat i tady.Když budeš chtít,tak ti rád s učením pomůžu“ odpověděl mi on.
To už se otevřely dveře a vešla maminka.
,,Ahoj kluci,tak koukám,že jste už vzhůru a to je dobře.Teď vás přebalím do suchého a po snídani se pojede do školy.To jsi Jiříku moc hodný,že pomůžeš Vlastíkovi s učením“pozdravila nás maminka.
Přistoupila k Jiříkově postýlce a vyndala ho ven.Potom šla ke mě a odnesla rovnou do koupelny.Jiřík šel za náma.Tam mě posadila na přebalovací pult a začala svlékat Jiříka.Po rozepnutí a sundání dupaček,mu odepnula gumové kalhotky pod kterýma měl jednorázovou plenku.Ta už byla od pohledu pořádně nacucaná jeho čuráním.Byla úplně nateklá močí.Když sundala i jí,tak zároveň odstranila bavlněné plínky,které byly taky moc pěkně mokré.Vše odstranila.Protože byl tak jako já jenom mokrý,tak ho postavila k umyvadlu a důklaně ho všude umyla.Když byl hotový,tak zabalila Jiříka do osušky,otřela ho a posadila na pultík.Potom se začala zabývat semnou.Sundala ze mě dupačky a všechny plínky.Sundala mě dolů a postavila k umyvadlu.
,,Teď Vlastíku chci,abys stál na zdravé noze a tu nemocnou měl pokrčenou.Pěkně tě umyju“ řekla mě maminka.
Jiřík vše samozřejmě sledoval z pultu.Když jsem byl umytý,tak mě zabalila také do osušky,po utření mě odnesla zpátky do pokoje.Jířík šel pomalu za náma.V pokojíčku mě položila na putík.Vzala jednorázovou plínku,jednu velkou bavlněnou a když vše srovnala tak jí položila po demě.Vzala krém a začala mě důkladně všude mazat.Pěkně ho rozetřela jak po zadečku,tak i vepředu.Potom si otřela ruce do vlhčeného ubrousku,protáhla plínky mezi nohama a když se ujistila,že všude sedí tak zalepila lepítka na jednorázové plínce.Vzala tílko,ze kterého se nakonec vyklubalo bodíčko.
,,No do školy budete přece jenom chodit oblečení trochu jinak.Hned po příchodu,ale dostanete zpátky svoje dětské oblečení“.
Přes bodíčko jsem dostal tričko a potom už kalhoty a ponožky.Když skončila semnou,tak mě vyměnila za Jiříka.Tak jako on mě i já sledoval,jak ho maminka balí do čistých plíneček.Byl to pro mě vždycky super pohled.Maminka pod něj dala plínky,namazalo ho a dřív než je protáhla tak mu nasměrovala pindíka dolů.Potom už jen zapla plínku na lepítka.Když byl oblečený a to úplně stejně jako já,tak sme se přmýstili do obýváku.Tady nám dala snídani a po ní se šlo vyčistit zuby.Pak už následovalo obutí,mě vzala maminka vozík.Dopravila nás do auta,kde sme byly oba usazeni do našich sedaček.Přinesla ještě naše batůžky se svačinama a věcma do školy.
,,Tak jo kluci,vzhůru do školy.Teď vás tam odvezu,zpátky domů je domluvený odvoz od školy.Já musím jít na odpolední.Až se vrátíte,tak se hned navzájem převlečete a když bude potřeba tak i přebalíte.Potom si uděláte úkoly které dostanete.Po svačině kterou vám připravím si můžete pěkně hrát.Jen nezkoušejte zlobit,víte moc dobře,že vše vidím.Ty Vlastíku používej doma buď vozík a nebo tam budeš mít přichystané chodítko.Do toho si sedneš,nemocnou nohu dáš na trnož a zdravou se budeš odrážet.Jestli zjistím,že skoušíš chodit,tak tě čeká kočárek.Večeři si dáme až přijedu společně“ řekla maminka když nasedla do auta.Potom vyrazila směr škola.
Doškoly sme dojeli asi tak za půl hodiny.Maminka vystoupila,vyndala můj vozík a pomohla nám ze sedaček.Mě usadila na vozík a vydali sme se do školy.To byla nízká,jednopatrová budova.Zašli sme ke chvodu,kde maminka zazvonila a řekla jméno.Dveře zabzučely a my vešly dovnitř.Na kraji chodby nás maminka přezula do bačkor a pak sme se vydaly do ředitelny.Nejdřív šla dovnitř mamka a my s Jiříkem čekali na chodbě.Vyučování už probýhalo a tak sme byli sami.Co mě zaujalo byla výzdoba chodby.Na stěnách vyseli zarámované fotky se soutěží.Nevěděl jsem dosud,že i děti které jsou různě postižené sportují.To se mě,ale líbylo a doufal jsem,že si i já vyberu sport který budu moc dělat.Vždycky sem rád sportoval.
Za chvilku vyšla ven maminka a poté co se snáma rozloučila si nás dovnitř pozvala paní ředitelka.
,,Tak vás kluci vítám v naší škole.Ty se Jiříku tady posaď na tuhle židličku a ty Vlastíku zůstaň pěkně sedět na vozíku.Takže,já jsem ředitelka této školy a teď vám řeknu několik základních nejdůležitějších pravidel které je nutné u nás dodržovat.
1. nikdy se nesmějeme jiným dětem,že mají silnější balík plenek mezi nohama a jsou jinak oblékáni.
2. některé děti se jinak vyjadřují a na to se také nereaguje špatným chováním a pohledem či napodobováním.
3. plenky na kterých ste vy dva jak vím zavislí,si nesundáváte samy,ale necháváte se přebalovat na ošetřovně.
4. nesmějeme se nikomu,komu jde hůř učení a nebo není obratný při cvičení.
5. posloucháme všechny učitelky a učitele když něco říkají.
Takže,to jsou základní pravidla v naší škole.Jejich porušení se samozřejmě trestá.Abyste věděli,tak naše škola má i svůj internát.Tam je taky zvláštní pokoj,kde se nechávají děti které poruší pravidla.Když se budete smát někomu kvůli plenkám,tak dostanete stejné balení plenek a budete umístění do tohoto pokoje.Později se vrátíte stále stejně zabaleni do třídy.Když se budete smát někomu ohledně pohybu,tak budete i vy omezení v pohybu.To se řeší vždy tak,že jste umístěny do velkého kočárku a pevně připoutáni.Samozřejmě je dítě zabaleno do plen a to bez ojledu zda je jinak nosí nebo ne.Při vyrušování vyučujícího vám bude umístěn do pusy dudlík a pevně fixován.Když budete chycení při snaze sundat si plínky a nebo budete si strkat ruku do plínek,tak místo svého oblečení dostanete overal který se zapíná na zádech a přes něj mezi nohy ortopedickou plenu. Tak to je k pravidlům vše.Maminka mě o vás všechno kluci řekla,také to,že ty jsi Vlastíku dřve sportoval.No u nás na škole si určitě vybereš sport který tě bude bavit a i pro tebe Jiříku se něco najde.Vyučování u nás probíhá lehčí formou tak se nemusíte bát.Budete spolu chodit do jedné třídy a nechám vás posadit do jedné lavice.Ty Jiříku budeš pomáhat Vlastíkovi,když mu něco upadne a nebo se bude potřebovat někam dostat.Rozhodně to neplatí,že mu budeš napovídat při zkoušení.To by ti dal vyučující hned do pusy dudlíka.Co se týče výměny plínek,tak ty se vyměňují hlavně o přestávkách na ošetřovně.Buď si tam zajdete sami,když už budete cítit hodně velké nepohodlí a nebo vás tam pošle vyučující.To v případě větší nehody třeba i uprostřed hodiny.Jinak jak jsem již řekla,naše škola má i internát,kde asi budete když maminka dostane v práci noční službu.Tak jo kluci ode mě je to vše a teď se mě zeptejte na to co chcete.“ Ukončila paní ředitelka svůj proslov.
,,No mě zajímaj ty sporty.Já dřív dělal závodně karate a tak by mě zajímalo co můžu dělat,když nesmím chodit?“ zeptal jsem já.
,,No to ti nabídne učitel tělocviku přímo pro tebe to nejleší,až uvidí jak jsi zdatný“ odpověděla mi ona.
,,Já se chci zeptat na to spaní v noci.To jako,žetady budeme až do druhého dne někde spát?“ zpetal se Jiřík.
,,Přesně tak Jiříku.Jinak doufám,že nebudete kluci zlobit.Když byste se hodně vztekali,tak dáváme dětem injekce na ztišení a potom jsou umýstěny do pokoje s velkou postelí která má kolem dokola mříže“ řekla paní ředitelka.
Potom se zvedla a vydala se snáma do naší třídy.Následovali sme jí po chodbě.Jak jsem míjely dveře,tak za některými bylo slyšet jen vyučujícího,za jinými kdosi něco četl a u jedněch se ozval smích.Na konci chodby se otevřely dveře a snich vyjel kluk který byl umístěný ve velkém kočárku který tlačila mladá paní.Když nás míjeli,tak jsem je s Jiříkem pozdravil.Jediný pohled do rozkroku toho klučiny mě stačil k zjištění,že má na sobě plínky.Taky když jsem nasál vzduch mě bylo jasné,že míří na ošetřovnu.Bylo totiž dost cítit,že se ten kluk pokakal.To už paní ředitelka zastavila u jiných dveřích na které zaklepala.Otevřela je a nás pustila první dovnitř.Vešla za náma a dala pokyn rukou dětem které stály aby se posadily.
,,Milé děti,přivedala jsem vám dva nové spolužáky.Je to Vlastík a Jiřík.Oba přestupují na naší školu a jsou to bráškové.Určitě se snimi skamarádíte.Vlastík měl kdysi úraz a teď se mu zhoršil,takže musí jezdit na vozíku a používat ochrané pomůcky.Jiřík je na ně odkázaný od narození a protože si ho maminka Vlastíka rozhodla vzít do své péče z ústavu ve kterém byl,tak k nám bude taky chodit.K Vlastíkovi vám ještě můžu říct,že než měl úraz tak sportoval.Dělal závodně karate a pokud vím tak byl moc dobrý,vyhrál i několik cen.No a vám kluci přeji abyste se skamarádili rychle se všemi a líbílo se vám v naší škole“ řekla paní ředitelka a odešla pryč.
,,Tak jo kluci,vítám vás tady taky.Já jsem vaše třídní učitelka a jmenuji se Palátová.Zároveň vás budu učit přírodopis a český jazyk.Tak teď si oba sedněte do prázdné lavice tady uprostřed.Ty Jiříku odnes židličku tam dozadu,aby se tam Vlastík vešel i s vozíkem.Pak si vyndejte věci a v lavici jsou knížky.Teď máme český jazyk.“řekla nám paní učitelka.
Zasunuli sme se s Jiříkem do lavice a vyučování pokračovalo tam,kde sme jej svým příchodem přerušili.
Koukal jsem se po ostaních dětech a viděl,že je jedna lavice stále ještě volná.Děti byly různé,některé měly u sebe berle,jiné zřejmě chodily normálně.Co mě taky zaujalo,že sme byly ve třídě samí kluci.Tři další byli tak jako já na vozíku a tři seděli v kočárcích.Celkem nás bylo ve třídě čtrnáct.Netušil jsem,že se naše třída brzo doplní na maximální počet dětí a už vůbec ne,kdo bude taky naším spolužákem.Paní učitelka měla moc pěkný hlas a učivo skutečně vykládala jinak.Soustředil jsem se na ní,a jen stále vlhčí plínky mě říkaly,že jsem se opět počůral a to už po několikáté.Po hodině češtiny kde sme dostali domácí úkol tak byl dějepis a potom matematika.Ta když probíhala,tak jsem už začal cítit skutečné nepohodlí v plínkách.Bylo mě jasné,že se budu muset brzo vydat na ošetřovnu nechat se přebalit do suchého.Hned jak odzvonilo a pan učitel odešel jsem se obrátil k Jiříkovi.
,,Hele brácho,já už budu muset zamířit nechat se přebalit“ pošeptal jsem mu já.
,,Noto já taky,ale nechtělo se mě tam samotnému“ odpověděl mě on.
Vyrazili sme tedy směr ošetřovna,Jiřík zaklepal a otevřela nám mladá sestra.
,,Tak pojďte kluci.Vy budete určitě ty dva nové přírustky ve škole.Už jsem si začala říkat kde asi jste.Vím od paní ředitelky,že oba vda máte plínky na vše.Tak jo nejdřív Vlastík a potom Jiřík“ řekla nám na uvítanou.
Vyndala mě z vozíku a lehce přemístila na velký přebalovací pult.Stáhla mě kalhoty a vyhrnula tričko.Rozepla bodíčko a začala mě sundávat zcela mokré plínky.
,,Není dobré Vlastíku nechávat plínky nacucat úplně.Tady se stydět nemusíš a normáloně sem choď už dřív.“ komentovala moje mokré plínky.
Rychle si připravila suché a když mě otřela ubrouskem od čurání,tak jsem je během chvilku dostal.Nejdřív mě samozřejmě namazala mastičkou.Za chvilku sem byl už v čistých a suchých plínkách.Sledoval sem Jiříka,který přestal sedět a postavil se.Za chvilku mě bylo jasné proč.Ozval se od něj z plínek dutý prdík a za chvilku bylo vidět že se pokadil do plíneček.Na zadečku se mu udělala pěkná boule.To už jsem byl hotovej já a sestřička mě posadila zpátky na vozík.
,,Tak a teď pojďty Jiříku.Tebe svléknu ve stoje a umyju tě.Zcela jasně jsem slyšela,že jsi se právě pokakal do plínek“ řekla mu když se k němu otočila.
Svlékla mu kahoty a po vyhrnutí trička i bodíčka z něho sundala plínky.Během chvilky ho umyla u umyvadla.Vše jsem samozřejmě sledoval.Když byl očištěný od všeho kakání,tak ho otřela a položila na pultík kde jej během chvilky zabalila do suchých a čistých plínek.
,,Tak jo kluci,ste čistý a suchý.Jak jsem řekla,přijďte příště dřív.Když budete dlouho v mokru,tak se vám udělaji opruzeniny a ty dost bolí“ řekla nám sestra a my šli zpět do třídy.
Ten den sme se postupně začali seznamovat s ostatními dětmi.Některé byly různě postižené,dva kluci byly velmi hyperaktivní a tak musely být taky v této škole.Kluci co byly v kočárcích tak dva skoro vůbec nemlivili a jen vydávali zvuky.Dopoledne utekl velmi rychle.Po obědě byla ještě jedna hodina a pak už se jelo domů.Tak jak nám maminka řekla,tak Jiříka i mě naložilo speciální auto a odvezlo domů.Byla to dodávak,takže já .Po návratu sme našli od maminky vzkaz,co si máme vzít na sebe.
,,Tak pojď ke mě bráško,pěkně tě převlíknu a jestli bude potřeba i přebalím“ řekl jsem Jiříkovi.
On si lehnul na gauč a tak jsem mu stáhnul kalhoty co mě na sobě.Taky šlo dolů tričko i bodíčko.To když sem sundal,tak jsem narazil na pěkně nacucanou plínku.Zkusil jsem jí zmáčknout abych zjistil jak moc je mokrá.Hned se začala víc vydouvat.Popleskal jsem ho po mokré plínce vepředu a začal si chystat plínky suché.Protože sme byli doma,tak jsem vzal pět bavlněných plínek a k tomu gumové kalhotky.Vše jsem srovnal a dal pod něj nejdřív přebalovací podložku.Rozepnul sem jednorázové plínky a odtáhnul je od bříška i s bavlněnou plenou.Položil jsem je vedla sebe a začal ho utírat všude od čurání.Velmi jsem si to užíval až sem se opět neubránil a po chvilce citíl,jak jsem se udělal do plenek.Když byl otřený,tak jsem ho zabalil do čistých plínek,když sem se ujistil,že mu pindík míří dolů.Vzal sem už barevné bodíčko a obléknul ho do něj.Potom dostal dětské tepláčky v pěkné modré barvě,které měli i kšandy.On si stoupnul a tak jsem dokončil jeho oblékání do domácího.
,,Tak jo Vlastíku,já jsem hotovej a teď pěkně šup na gauč a já tě taky převléknu a přebalím“ řekl Jiřík.
Já sem se opravdu přemýstil na gauč a on mě se stejnou něžností přebalil do plínek.Když sme byly oba v suchu a čistotě,tak odnesl naše mokré a použité plínky do koupelny.
,,Tak co teď budeme dělat?“ zeptal jsem se já.
,,No ikdyž se ti zřejmě Vlastíku nechce,tak se pustíme do úkolů.Jak víš máme dva a to z matiky a češtiny.Tak ať to máme za sebou a pak si budeme hrát“řekl Jiřík.
Mě se skutečně moc do úkolu nechtělo,ale nakonec sme se do něj pustili.Když jsme skončili,tak já si přesedlal do chodítka a zkusil se sním pohybovat po bytě.Naštěstí to šlo a tak sem se rozhodl dojít nám pro svačiny do ledničky.Tam byla pro každého z nás nachystaná lahvička s mlékem a k tomu na talířku housky se sýrem.Všechno sme snědli a šli si hrát do pokoje.Tam jsem slezl z chodítka a lez po čtyřech při hraní.Odpoledne uteklo velmi rychle a přijela maminka.
,,Ahoj kluci,tak jak bylo v nové škole?Koukám,že úkoly sou hotové a ty Vlastíku chodíš v chodítku což jsem ráda.Jo a zítra zažijete ve škole překvapení.Do vaší třídy přibudou zřejmě dva žáci a oba je znáte.Taky vám musím připravit věci na tělocvik který zítra máte.“řekla záhadně maminka.
Po večeři sme se koukali na pohádku a potom byl už čas jít se koupat.Maminka nás v koupleně odbalila s plínek a nechala ať si hrajeme ve vaně s lodičkama.Potom nás umyla a šlo se do pokoje.Tady sme byli zabaleni do plínek na noc.Přesně následovaly dupačky a pak už nás uložila do postýlek.Když nám přečetla pohádku na dobrou noc a dala každému pusu tak odešla.
,,Tak ti řeknu bráško,to jsem zvědavej kdo budou ti kluci co mají zítra přijít do naší třídy.Tak trochu by mě napadl Péťa z chaty.Ten přece taky nosil plínky,tak kvůli nim,že by chodil k nám.Jinak můžu říct,že škola je docela fajna i tu matematiku sem celkem pochopil.Jen jsem zvědavej zítra na tělocvik jak budu cvičit když nesmím chodit“ řekl jsem já.
,,No to sem taky zvědavej Vlastíku kdo to bude.No a na tělocvik se tedy moc netěším.Nejsem zrovna moc obratnej ve cvičení“ odpoveděl mi on.
,,Neboj se to zvládneš.Když budu moc tak ti pomůžu.Tak jo přeju ti dobrou noc bráško“ řekl jsem mu já.
,,Taky ti přeju dobrou noc a sladké sny Vlastíku“ popřál mě on.
Za chvilku se z jehopostýlky ozvalo pravidelné oddechování jak usnul.Já jsem ještě chvilku přemýšlel kdo bude naším novím spolužákem.Za chvilku jsem už taky usnul.
Pokračování příště.
